29 NSCR 32/2009
Datum rozhodnutí: 28.01.2010
Dotčené předpisy:




29 NSCR 32/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužnice Marie Čechové, narozené 5. prosince 1958, bytem v Křišťanovicích 169, PSČ 793 68, zastoupené JUDr. Martinem Láníčkem, advokátem, se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 803/2009, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2009, č. j. KSOS 38 INS 803/2009, 3 VSOL 67/2009-A-9, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 24. února 2009, č. j. KSOS 38 INS 803/2009-A-4, Krajský soud v Ostravě odmítl - odkazuje na ustanovení § 103, § 104, § 128 odst. 1, § 391 a § 392 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - insolvenční návrh dlužnice ze dne 16. února 2009, především s tím, že dlužnice v něm neuvedla žádné rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek nebo hrozící úpadek.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, vycházeje přitom z ustanovení § 3, § 103 odst. 1 věty první, odst. 2, § 128 odst. 1, § 390 odst. 1 věty první a § 391 odst. 2 insolvenčního zákona.

Odvolací soud poukázal na to, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, avšak neuvedla v něm (pod bodem 21) žádné skutečnosti, které osvědčují její úpadek ve formě platební neschopnosti. Taková vada insolvenčního návrhu je nedostatkem, pro který nelze v řízení pokračovat a odůvodňuje jeho odmítnutí, uzavřel odvolací soud.

Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jež je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že otázky předkládané mu k řešení v dovolání ve své rozhodovací praxi již dříve zodpověděl ve shodě s napadeným usnesením. Jde o následující závěry:

V usnesení ze dne 26. února 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž v podrobnostech odkazuje a na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (to činí bezpředmětným argument, že soud si měl tyto skutečnosti zjistit z příloh).

V usnesení ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, dále Nejvyšší soud uzavřel, že:

1/ Dlužník, který označením bodu 21 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoli rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

2/ V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, pro úpadek dlužníka (což je i případ dovolatelky) se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona).

3/ K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků popsaných v kolonkách 14 až 17 (u dovolatelky šlo o kolonky 14 a 15, z nichž se závěr o době splatnosti jejích závazků nepodává).

Zabývat se dovoláním v této věci za daného stavu meritorně, shledává Nejvyšší soud zbytečným.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.

Výše podané závěry postihují (s přihlédnutím k době podání insolvenčního návrhu i k době vydání napadeného usnesení) podobu insolvenčního zákona ve znění zákonů č. 312/2006 Sb., č. 108/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007 Sb. a č. 458/2008 Sb.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. ledna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu