29 NSCR 28/2014
Datum rozhodnutí: 31.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPA 44 INS 7862/2011 29 NSČR 28/2014-P12-18


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Radmila Dobiáše , narozeného 14. května 1963, bytem ve Svitavách Předměstí, Kapitána Nálepky 1567/24, PSČ 568 02, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 7862/2011, o přihlášce pohledávky věřitele č. 12, o dovolání věřitele č. 12 TONSTAV-SERVICE s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Okružní 630, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 63907887, zastoupeného JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, U Malše 128/8, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. KSPA 44 INS 7862/2011, 3 VSPH 1025/2012-P12-9, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 19. března 2012, č. j. KSPA 44 INS 7862/2011-P12-2, odmítl Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (dále též jen insolvenční soud ) s poukazem na ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) pro opožděnost přihlášku pohledávky věřitele č. 12 TONSTAV-SERVICE s. r. o. ve výši 266.600,- Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
K odvolání věřitele č. 12 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Dovolání věřitele č. 12 proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
V dovolání věřitel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněné pod číslem 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, namítá, že insolvenční soud neměl dlužníku povolit oddlužení, neboť dlužník nesplňuje podmínky přípustnosti oddlužení a účelově a dlouhodobě se vyhýbá plnění svých závazků.
Dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci zjevně nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.; viz i usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud v napadeném usnesení shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že dovolatel podal přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení opožděně. Tento závěr dovolatel nijak nezpochybňuje.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2014
Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová