29 NSCR 27/2015
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 25 IZ., § 26 IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSOS 39 INS 8673/2014 originál 29 NSČR 27/2015-A-23


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice Romany Brücknerové , narozené 21. července 1968, bytem v Olomouci -Holicích, Přerovská 600/37b, PSČ 779 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 8673/2014, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2014, č. j. KSOS 39 INS 8673/2014, 1 VSOL 584/2014-A-13, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci [jímž tento soud potvrdil k odvolání věřitele Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále jen věřitel A ), usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. května 2014, č. j. KSOS 39 INS 8673/2014-A-5, v bodě II. výroku o ustanovení insolvenčního správce] podal dovolání věřitel A (a dovolání posléze doplnil podáním datovaným 2. února 2016).
Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je insolvenční (odvolací) soud bezvýjimečně vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce?
[2] Je insolvenční (odvolací) soud vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce i tehdy, je-li insolvenční správce určen mimo zákonem stanovené pořadí [§ 25 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], a tento postup předsedy insolvenčního soudu odporuje zákonu, a to ať po stránce formální (opatření není odůvodněno, respektive je odůvodněno nepřezkoumatelným způsobem) nebo po stránce obsahové (opatření nerespektuje koncepci zákona a z výjimečného, mimořádného postupu činí pravidlo uplatňované proti arbitrárně zvolené skupině správců)?
Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se jím mění usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce potud, že insolvenčním správcem dlužnice bude ustanoven dovolatel.
Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se oběma položenými otázkami zabýval [ v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu a v insolvenčním rejstříku), jímž zamítl typově shodné dovolání v jiné insolvenční věci ] . V označeném usnesení (od jehož závěrů nevidí důvod se odchýlit ani pro poměry dané věci a na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud vysvětlil, že důvod připustit dovolání pro první z položených otázek není dán, jelikož ve své všeobecnosti jde o otázku povýtce akademickou, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
Ve vztahu ke druhé z položených otázek sice Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, leč nedůvodným, když jeho závěry na dané téma lze shrnout tak, že:
[1] Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.
[2] V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).
[3] Opatřením předsedy insolvenčního soudu opomenutý insolvenční správce není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud ustanovil (podle opatření předsedy insolvenčního soudu) do funkce insolvenčního správce dlužníka jinou osobu.
Srov. dále shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 33 INS 10175/2014, 29 NSČR 10/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOL 10 INS 6923/2014, 29 NSČR 13/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 22 INS 13126/2014, 29 NSČR 20/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 36 INS 13886/2014, 29 NSČR 23/2015.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že ty dovolací argumenty, jež dovolatel (coby obsahově nové) uplatnil podáním, jímž dovolání doplnil, jsou pro dovolací přezkum (a tedy i jako podklad pro založení přípustnosti dovolání) právně bezvýznamné. Měnit dovolací důvody (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 242 odst. 4 o. s. ř.) a doplňující podání dovolatele tuto časovou podmínku nesplňuje. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu