29 NSCR 228/2016
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243f odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSOS 33 INS 19438/2011 originál 29 NSČR 228/2016-P10-


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužnice Aleny Gašperíkové , narozené 5. července 1960, bytem v Ostravě, Petruškova 2764/16, PSČ 700 30, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, o dovolání věřitele č. 10 Vojtěcha Keprta , narozeného 24. července 1957, bytem v Ostravě, Plzeňská 2619/10, PSČ 700 30, zastoupeného JUDr. Petrem Chylou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. června 2014, č. j. KSOS 33 INS 19438/2011, 2 VSOL 311/2014-P10-18, takto
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením označeným v záhlaví potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2014, č. j. KSOS 33 INS 19438/2011-P10-9, jímž tento soud věřiteli č. 10 Vojtěchu Keprtovi neustanovil zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 10 (resp. jeho zástupce ustanovený pro dovolací řízení) dovolání datované dnem 2. listopadu 2015.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Srozumitelný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když k vymezení přípustnosti dovolání dovolatel neuvedl ničeho.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017

Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu