29 NSCR 220/2016
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 240 o. s. ř., § 241b odst. 3 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 29 odst. 3 o. s. ř., § 29 odst. 4 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 42 INS 21769/2013 originál 29 NSČR 220/2016-A-177


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Ivety Černé , narozené 29. července 1965, bytem v Letech, Na Víru 447, PSČ 252 29, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 21769/2013, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Matco, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26425033, zastoupeného Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, a 2/ České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, PSČ 158 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013, 2 VSPH 1045/2015-A-158, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-A-100, rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Matco, s. r. o., a 2/ České spořitelny, a. s. tak, že (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužnice Ivety Černé (bod I. výroku).
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku) a určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. května 2016, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013, 2 VSPH 1045/2015-A-158, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako vadné podle § 241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.
Jak je patrno ze spisu, dlužnice byla v odvolacím řízení zastoupena advokátkou Mgr. Janou Čížkovou (dále jen J. Č ), jako opatrovnicí. Stalo se tak na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 3. března 2016, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013, 2 VSPH 1045/2015-A-144, z důvodu uvedeného v § 29 odst. 3 o. s. ř. (proto, že vážné zdravotní důvody měly dlužnici vylučovat z účasti na jednání před odvolacím soudem).
Usnesení odvolacího soudu bylo J. Č. (jako zástupkyni dlužnice) doručeno zvlášť ve středu 8. června 2016 (srov. doručenku u č. l. A-158) a od tohoto doručení se odvíjel [ v souladu s § 74 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], běh dvouměsíční lhůty k podání dovolání proti doručovanému rozhodnutí (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř.).
V situaci, kdy usnesení odvolacího soudu obsahovalo přiléhavé poučení o dovolání, byl (u dlužnice) posledním dnem lhůty k podání dovolání 8. srpen 2016 (pondělí). Uvedeného dne J. Č. dovolání jménem dlužnice také podala. Šlo o podání datované rovněž 8. srpna 2016 (srov. elektronické podání č. l. A-161 a originál č. l. A-162), které však bylo podáno tzv. blanketní formou. Obsahovalo totiž vedle označení rozhodnutí, které napadá, již jen následující text:
Dovolání je přípustné dle ustanovení § 241a, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podrobné odůvodnění dovolání zašle dlužnice soudu ve lhůtě 10 dnů.
Dlužnice navrhuje, aby Nejvyšší soud dle ustanovení § 243e o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 21/2004 ), které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje § 240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od R 21/2004 liší (co do právní úpravy, z níž vychází, po změnách, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že ustanovení § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. (a nikoli o ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.).
J. Č. coby advokátka byla nepochybně oprávněna k podání dovolání jménem dlužnice. Podle ustanovení § 29 odst. 4 poslední věty o. s. ř. totiž platí, že nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení. Usnesením, jímž ustanovil J. Č. opatrovnicí dlužnice, pak odvolací soud nerozhodl jinak (nezbavil J. Č. práva zastupovat dlužnici v dovolacím řízení). Vady dovolání však mohly být zhojeny jen do uplynutí lhůty k jeho podání, tj. do 8. srpna 2016, což se nestalo.
Pojmovým znakem (i) tohoto zastoupení založeného rozhodnutím soudu pak je, že vztah mezi zástupcem a zastoupeným trvá jen do té doby, než pominou zdravotní důvody, pro které se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení (v dané věci mělo jít o vážné zdravotní důvody, jež měly dlužnici vylučovat z účasti na jednání před odvolacím soudem), respektive do doby, než přestane platit, že taková osoba potřebuje zastoupení . Odpadne-li taková podmínka (v posledně popsané situaci tím, že osoba, u které trvají zdravotní důvody, pro které se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, si sama zvolí zástupce s procesní plnou mocí), zaniká tím současně oprávnění opatrovníka dále jménem účastníka jednat [ srov. mutatis mutandis důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněného pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 10/2003 ) ].
Tím, že si dlužnice posléze zvolila zástupcem advokáta Mgr. Marka Konečného (dále jen M. K. ) [ srov. procesní plnou moc z 8. listopadu 2016 ] , tedy pominuly účinky ustanovení opatrovníka odvolacím soudem (srov. opět i R 10/2003). To, že M. K. dovolání posléze doplnil, však již nemohlo ovlivnit výsledek dovolacího řízení; stalo se tak totiž opět po uplynutí lhůty k tomu určené.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu