29 NSCR 216/2016
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Dotčené předpisy: § 12 o. s. ř., § 14 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 69 INS 18103/2015 originál 29 NSČR 216/2016-A-59


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice Bc. Lenky Pucholtové , narozené 14. března 1967, bytem v Senci 110, PSČ 270 36, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS 18103/2015, o návrhu dlužnice na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS 18103/2015, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í:
Dne 13. července 2015 bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení, v němž se insolvenční navrhovatelka JUDr. Michaela Strnadová domáhá zjištění úpadku dlužnice Bc. Lenky Pucholtové.
Podáním ze dne 23. května 2016 (A-47) dlužnice navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému insolvenčnímu soudu, a to Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnila tím, že označený soud spor může objektivně posoudit . Naopak Krajský soud v Praze je podle dlužnice neobjektivní, což dovozuje z podjatosti soudkyně JUDr. Renáty Macků a ze své dosavadní zkušenosti s rozhodovací činností Městského soudu v Praze , když byla v jiném sporu odsouzena k úhradě více jak patnáctimilionového dluhu. Domnívá se, že její neúspěch byl způsoben tím, že insolvenční navrhovatelka blíže neurčeným způsobem ovlivňovala soudce, přičemž toto ovlivňování se prolínalo celým předchozím soudním řízením a vztahuje se na všechny zainteresované soudce soudů všech stupňů .
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřila insolvenční navrhovatelka (A-55).
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti dlužnice neuvedla, Nejvyšší soud jejímu návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud. Z obsahu spisu je ostatně patrno, že dlužnice této možnosti využila a o její námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. KSPH 69 INS 18103/2015, 4 VSPH 580/2016-A-42, tak, že soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Renáta Macků a další ve výroku jmenovitě uvedení soudci téhož soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané insolvenční věci. Za této situace, kdy není vyloučena soudkyně, která má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, ani ostatní soudci Krajského soudu v Praze rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2016 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu