29 NSCR 208/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 14 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 30 INS 13239/2014 originál 29 NSČR 208/2016-B-79


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Aloise Slavíčka , narozeného 3. března 1969, bytem v Rozsochách 12, PSČ 592 51, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Táňa Šimečková, JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Věra Vyhlídalová a JUDr. Helena Krejčí, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věcí vedených u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 479/2016, sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1013/2016, a sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1247/2016.
Odůvodnění:

Usnesením ze dne 11. března 2016, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014-B-36, zamítl Krajský soud v Brně (dále též insolvenční soud ) návrh dlužníka, aby JUDr. PhDr. Radek Mylbachr byl zproštěn funkce insolvenčního správce.
Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání (č. l. B-40), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 479/2016.
Usnesením ze dne 13. června 2015, č. j. KSBR 30 INS 13239/2014-B-59, insolvenční soud zrušil (ve výroku blíže specifikované) jednání nařízené na den 14. června 2016 v 10.30 hod.
Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání (č. l. B-60), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1013/2016.
V průběhu odvolacích řízení vznesl dlužník (v podáních ze dne 20. června 2016, č. l. B-61, ze dne 18. července 2016, č. l. B-64 a ze dne 16. srpna 2016, č. l. B-74) námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Martina Hejdy (dále též jen M. H. ) a všech soudců insolvenčního oddělení Vrchního soudu v Olomouci. Námitku soudců Vrchního soudu v Olomouci odůvodnil tím, že soudce Krajského soudu v Brně M. H. je soudcem v insolvenční věci vedené vůči dlužníkovi, přičemž je to soudce, který působil nebo dosud působí na Vrchním soudu v Olomouci, který je pro Krajský soud v Brně soudem odvolacím .
K tomu dále uvedl, že M. H. si po dobu svého působení na Vrchním soudu v Olomouci nepochybně vytvořil osobní vazby se soudci tohoto soudu a o podáních dlužníka tak budou rozhodovat lidé, které pan Mgr. Hejda osobně zná .
Konečně dlužník namítá, že soudce nemůže být přeřazen k odvolacímu soudu, byť dočasně, aby měl možnost přímo se podílet na rozhodování případů, o kterých on sám nebo jeho kolegové rozhodovali na prvoinstančním stupni .
K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci se vyjádřily soudkyně soudního oddělení 1 VSOL (JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Karla Trávníčková a JUDr. Táňa Šimečková), jemuž byly shora označené věci podle rozvrhu práce přiděleny k vyřízení a ve kterém by mělo být rovněž rozhodováno o námitce podjatosti soudce M. H. (vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, 1 VSOL 1247/2016), a dále (mimo jiné) soudkyně soudního oddělení 3 VSOL (JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Helena Krejčí), které soudní oddělení 1 VSOL zastupuje. Přitom shodně uvedly, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nemají osobní vztah k rozhodujícímu soudci M. H.
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že posuzoval předpoklady pro vyloučení soudců a rozhodl o námitce podjatosti pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
V intencích výše vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno věcí , osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců , vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 20/2015 ).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají jak vyplývá z jejich vyjádření k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Takový důvod se nepodává ani z toho, že k Vrchnímu soudu v Olomouci byl v minulosti (dočasně) přidělen soudce insolvenčního soudu M. H.; k tomu, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011 nebo i důvody R 20/2015.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věcí tam označených (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu