29 NSCR 206/2016
Datum rozhodnutí: 13.12.2016
Dotčené předpisy: § 414 IZ., § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSUL 43 INS 1401/2009 originál 29 NSČR 206/2016-B-81


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Petra Kovaříka , narozeného 28. září 1974, bytem v Košticích 8, PSČ 439 21, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS 1401/2009, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Legerova 1820/39, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. KSUL 43 INS 1401/2009, 2 VSPH 577/2015-B-71, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. KSUL 43 INS 1401/2009-B-62, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud ):
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Petra Kovaříka (bod I. výroku).
[2] Zprostil funkce insolvenční správkyni dlužníka (bod II. výroku).
[3] Schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně dlužníka (bod III. výroku) a bývalého insolvenčního správce dlužníka (bod IV. výroku).
[4] Přikázal plátci mzdy dlužníka, aby od měsíce srpna z příjmu za červenec 2014 i v době následující ukončil provádění srážek ve prospěch oddlužení (bod V. výroku).
[5] Neosvobodil dlužníka od placení pohledávek (od placení zbytku dluhů) [bod VI. výroku].
[6] Vrátil dlužníku nevyčerpanou zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 5.000 Kč (bod VII. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. KSUL 43 INS 1401/2009, 2 VSPH 577/2015-B-71, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadeném bodu VI. výroku (o tom, že dlužník se neosvobozuje od placení zbytku dluhů).
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), v článku I. dovolání takto:
Přípustnost dovolání opírám o ustanovení § 237 - napadám rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že navrhuji, aby dovolacím soudem byla otázka osvobození dlužníka od placení pohledávek vyřešena jinak.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a od placení pohledávek jej osvobodil.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2014 ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:
Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř.
Požadavkem, aby dovolací soud vyřešil otázku osvobození dlužníka od placení pohledávek jinak (rozuměj jinak, než odvolací soud ), tedy dovolatel zjevně řádně nevymezil přípustnost dovolání způsobem předjímaným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává ani v jeho dalších částech.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. prosince 2016 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu