29 NSCR 2/2015
Datum rozhodnutí: 19.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 47 INS 18730/2011 29 NSČR 2/2015-B-115


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Bas s. r. o ., se sídlem v Hodoníně, Brněnská 3497, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 18200010, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 18730/2011, o volbě člena věřitelského výboru, o dovolání věřitele Ing. Martina Miloše , narozeného 8. února 1970, bytem v Praze 6 - Bubenči, Pod Kaštany 1106/17, PSČ 160 00, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2013, č. j. KSBR 47 INS 18730/2011, 1 VSOL 379/2013-B-87, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7. února 2013, č. j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-37, Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) nepotvrdil volbu věřitele č. 86 Ing. Martina Miloše (dále jen M. M. ) za člena věřitelského výboru.
K odvolání M. M. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. M. dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), následovně:
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva a mám za to, že by dovolacím soudem měla být právní otázka posouzena jinak (str. 2 dovolání, odstavec 1 odůvodnění dovolání).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 4/2014 (které je - stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014 nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že:
Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit .
Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Příslušná pasáž dovolání (str. 2 dovolání, odstavec 1 odůvodnění dovolání) ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. února 2015

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.