29 NSCR 2/2010
Datum rozhodnutí: 26.10.2010
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 173 IZ., § 185 IZ., § 7 IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY KSPA 56 INS 2581/2008
29 NSČR 2/2010-P9-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Ladislava Štěpánka , narozeného 26. června 1948, bytem ve Svitavách, Antonína Slavíčka 705/31, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 56 INS 2581/2008, o přihlášce pohledávky věřitelky č. 9, o dovolání věřitelky č. 9 Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49 24 09 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2009, č. j. KSPA 56 INS 2581/2008, 1 VSPH 72/2009-P9-11, takto:

Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 11. prosince 2008, č. j. KSPA 56 INS 2581/2008-P-9-3, odkazuje na ustanovení § 83, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitelky č. 9 Raiffeisenbank a. s. (dále jen věřitelka ) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitelky v insolvenčním řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 23. října 2008, č. j. KSPA 56 INS 2581/2008-A-16, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho oddlužení a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku s tím, že přihlášky a jejich přílohy se podávají dvojmo u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, a to pouze na předepsaném formuláři. Současně věřitele poučil o tom, že k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují;
2) Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 23. října 2008 a posledním dnem lhůty k podání přihlášky pohledávky byl 24. listopad 2008;
3) Přihlášku pohledávky datovanou 12. listopadu 2008 věřitelka podala na poštu k přepravě 13. listopadu 2008 a adresovala ji Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. KSPH 36 INS 2829/2008; tomuto soudu přihláška došla 18. listopadu 2008;
4) Krajský soud v Praze podáním učiněným na poště dne 25. listopadu 2008 postoupil přihlášku pohledávky Krajskému soudu v Hradci Králové, kterému byla doručena 27. listopadu 2008.
Cituje ustanovení § 2 písm. b), § 136 odst. 2 písm. d), odst. 3 a 4, § 173 odst. 1 a 4 a § 185 insolvenčního zákona, odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení včasnosti přihlášky věřitelky je rozhodné jen to, zda ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku došla insolvenčnímu soudu. V situaci, kdy věřitelka přes řádné poučení přihlášku pohledávky podala k nepříslušnému Krajskému soudu v Praze a dokonce ji chybně adresovala ke spisové značce věci u Krajského soudu v Praze vedené (a nikoli ke spisové značce daného insolvenčního řízení) a kdy insolvenčnímu soudu byla přihláška pohledávky postoupena Krajským soudem v Praze dne 25. listopadu 2008 (a doručena 27. listopadu 2008), odvolací soud uzavřel, že zmeškání lhůty pro podání přihlášky pohledávky nelze přičítat ani insolvenčnímu soudu, ani Krajskému soudu v Praze, nýbrž pouze a jen věřitelce a jejímu nesprávnému postupu. Závěr soudu prvního stupně o opožděném podání přihlášky tak shledal věcně správným, přihlížeje i k tomu, že prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení ustanovení § 83 insolvenčního zákona zapovídá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka dovolání, které má přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka nezpochybňuje, že insolvenčním soudem v projednávané věci je Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, současně však připomíná, že podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Z citovaného ustanovení dovozuje, že řádně splnila svou povinnost, jelikož přihlášku včas podala u soudu v České republice.
Dále s odkazem na ustanovení § 173 odst. 4 insolvenčního zákona namítá, že Krajský soud v Praze nesplnil svou povinnost postoupit přihlášku insolvenčnímu soudu neprodleně (přihláška byla Krajskému soudu v Praze doručena 18. listopadu 2005, ale insolvenčnímu soudu byla postoupena až 27. listopadu 2008).
Považujíc závěr odvolacího soudu o opožděnosti přihlášky pohledávky za rozporný s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Ústavou České republiky, jakož i Listinou základních práv a svobod, dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení (20. května 2009) se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 30. června 2009) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 8. června 2009 (tj. naposledy ve znění zákona č. 458/2008 Sb.).
Dovolání věřitelky je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, neboť právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 2 písm. b) insolvenčního zákona se pro účely tohoto zákona rozumí insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.
Podle ustanovení § 173 insolvenčního zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (odstavec 1). Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu (odstavec 4).
Podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona je nepochybné, že účinky, které insolvenční zákon spojuje s podáním přihlášky pohledávky, nastávají jen tehdy, je-li pohledávka přihlášena u insolvenčního soudu [srov. ustanovení § 2 písm. b) insolvenčního zákona]. Současně insolvenční zákon (v ustanovení § 173 odst. 4 větě druhé) upravuje podmínky, při jejichž splnění nastávají účinky spojené s podáním přihlášky i v situaci, kdy přihláška pohledávky je podána u jiného než insolvenčního soudu. Jakkoli účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu, z hlediska včasnosti přihlášky (rozuměj zachování lhůty k podání přihlášky) v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř. postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod číslem 25/2009 a 49/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož v poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že věřitelka podala přihlášku pohledávky u jiného než insolvenčního soudu (a to ke Krajskému soudu v Praze), který tuto přihlášku postoupil (rozuměj dal na poštu k přepravě) insolvenčnímu soudu až po uplynutí insolvenčním soudem určené lhůty k podání přihlášky pohledávky, není pochyb o tom, že jak správně uvedl odvolací soud šlo o přihlášku opožděnou.
Přitom Nejvyšší soud shledává nepřijatelnou argumentaci dovolatelky, podle níž byla přihláška pohledávky podána včas, jelikož se tak stalo u (libovolného) soudu v České republice; takový výklad je totiž ve zřejmém rozporu s ustanovením § 173 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona, jakož i se zásadou vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. a) insolvenčního zákona, podle níž insolvenční řízení musí být uvedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Zvláštní úprava obsažená v insolvenčním zákoně tu vylučuje uvažovat o byť i jen přiměřené aplikaci občanského soudního řádu.
Konečně jako nedůvodnou Nejvyšší soud hodnotí rovněž námitku dovolatelky, podle níž soud, u něhož byla přihláška podána (Krajský soud v Praze), nepostupoval v souladu s ustanovením § 173 odst. 4 insolvenčního zákona, jelikož přihlášku pohledávky insolvenčnímu soudu postoupil až s časovým odstupem a nikoli neprodleně. V poměrech projednávané věci viz správné a úplné poučení o podmínkách podávání přihlášek pohledávek ze strany insolvenčního soudu, pochybení dovolatelky, která v rozporu s tímto poučením podala přihlášku pohledávky u jiného, než insolvenčního soudu a v neposlední řadě skutečnost, že přihlášku pohledávky podala ke spisové značce, pod kterou u tohoto soudu probíhalo insolvenční řízení ve věci jiného dlužníka Nejvyšší soud shledává zcela přiléhavým i právní závěr odvolacího soudu, podle něhož zmeškání přihlašovací lhůty nelze přičítat ani insolvenčnímu soudu, ani Krajskému soudu v Praze . Současně nelze přehlédnout, že námitku, podle níž Krajský soud v Praze přihlášku pohledávky nepostoupil insolvenčnímu soudu neprodleně, dovolatelka poprvé v řízení uplatnila až v dovolání, když v předchozím průběhu řízení své procesní stanovisko založila jen na argumentaci, že přihláška pohledávky byla podána včas, poněvadž se tak stalo u soudu v České republice.
Srov. k tomu i ustanovení § 83 insolvenčního zákona, jež v insolvenčním řízení nepřipouští prominutí zmeškání lhůty.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal dovolání opodstatněným ani z hlediska ohlášeného dovolacího důvodu dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když existenci vad v řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřovala v týchž v okolnostech, z nichž usuzovala i na existenci dovolacího důvodu pro ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nedůvodné podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; přihlášenému věřiteli, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2010

JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová