29 NSCR 184/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSHK 35 INS 10340/2013 originál 29 NSČR 184/2016-B-39
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice Ivany Kockové , narozené 31. března 1956, bytem v Jilemnici, V Domkách 73, PSČ 514 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 10340/2013, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání Insolvency Project v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové Pražském Předměstí, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 28860993, jako insolvenčního správce dlužnice Ivany Kockové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. KSHK 35 INS 10340/2013, 3 VSPH 2452/2015-B-31, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 13. října 2015, č. j. KSHK 35 INS 10340/2013-B-21, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud ) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Insolvency Project v. o. s. vydal zajištěnému věřiteli INVESA s. r. o. (dále jen zajištěný věřitel ) výtěžek zpeněžení ze zajištění ve výši 570 643 Kč (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci povinnost a/ provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, b/ upravit seznam přihlášek pohledávek, pokud jde o zajištěného věřitele, c/ podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod II. výroku) a přiznal insolvenčnímu správci odměnu za zpeněžení zajištěného majetku ve výši 62 143,02 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod IV. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodě III. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné, neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ; současně nejde o věc vyloučenou z dovolacího přezkumu podle § 238 nebo § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že insolvenčnímu správci bude přiznána odměna ve výši 68 289,04 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání insolvenčního správce, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné ( ) c/ proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o odměně insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení zajištění (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů), je usnesením, kterým se odvolací řízení končí.
Zbývá posoudit, zda se na danou věc nevztahuje některý z případů omezení přípustnosti dovolání, jak jsou upraveny v § 238 odst. 1 o. s. ř.
V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výší odměny insolvenčního správce v rozsahu částky 6 146,02 Kč (rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 68 289,04 Kč a insolvenčním soudem přiznanou částkou 62 143,02 Kč); napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Obecně k možnosti užití § 238 odst. 1 o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že právní úprava přípustnosti dovolání obsažená v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, již neobsahuje [na rozdíl od § 238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012] zvláštní úpravu dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu