29 NSCR 15/2013
Datum rozhodnutí: 26.02.2014
Dotčené předpisy: § 418 předpisu č. 182/2006Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSBR 40 INS 14439/2011 29 NSČR 15/2013-B-48


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Ing. Pavla Měřínského , narozeného 10. března 1970, bytem ve Zlíně, Bratří Jaroňků 4063, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 14439/2011, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, č. j. KSBR 40 INS 14439/2011, 1 VSOL 920/2012-B-38, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. KSBR 40 INS 14439/2011, 1 VSOL 920/2012-B-38, potvrdil usnesení ze dne 29. října 2012, č. j. KSBR 40 INS 14439/2011-B-25, jímž Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zrušil oddlužení dlužníka Ing. Pavla Měřínského (schválené usnesením ze dne 21. října 2011, č. j. KSBR 40 INS 14439/2011-B-6) a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.
Odvolací soud vycházeje z ustanovení § 389, § 390 odst. 3 § 395 odst. 1 a § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) uzavřel, že dlužník neuvedením správné výše závazků do insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a v důsledku toho dosáhl rozhodnutí o schválení oddlužení ; za této situace insolvenční soud zcela správně schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.
Přitom zdůraznil, že kdyby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl svůj závazek vůči věřiteli AD PROPERTY, s. r. o. (dále jen společnost A ), byl by schopen ze svého příjmu uhradit za pět let nezajištěným věřitelům pouze 23,46 % (respektive, byl-li by insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty 22.89 %,) jejich pohledávek; hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by tak byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Této skutečnosti si pak byl dlužník vědom, neboť poté, co společnost A pohledávku přihlásila a k jejímu přezkoumání bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání, předložil darovací smlouvu uzavřenou 27. září 2012, na základě níž se dárce zavázal darovat dlužníkovi po dobu 48 měsíců a to počínaje měsícem listopad 2012, částku 9.447,- Kč . K označené darovací smlouvě odvolací soud nepřihlédl, jelikož je nutno vyjít pouze ze zajištěných příjmů, které měl dlužník k dispozici při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, tj. ke dni 15. srpna 2011, neboť na základě těchto skutečností insolvenční soud požadované oddlužení dlužníkovi schválil .
Dovolání dlužníka proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které může být přípustné pouze podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je v souladu se závěry formulovanými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněných pod čísly 14/2012, 112/2012 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Není totiž žádných pochyb o tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel svého zahraničního věřitele a že teprve poté, kdy společnost A v insolvenčním řízení (včas) přihlásila pohledávky ve výši 1,511.560,- Kč, předložil ke zvláštnímu přezkumnému jednání výše zmíněnou darovací smlouvu. Jinými slovy, se zvýšením příjmů (vědomě) vyčkával až do doby, než zamlčený věřitel přihlásil svou pohledávku. O opravdovou nápravu nepoctivého jednání ze strany dlužníka tak evidentně nešlo.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2014
JUDr. Petr Gemmel, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová