29 NSCR 128/2014
Datum rozhodnutí: 29.01.2015
Dotčené předpisy: § 418 odst. 1 písm. b) IZ., § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSOS 39 INS 21395/2011 29 NSČR 128/2014-B-40


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Petra Podešvy , narozeného 2. července 1985, bytem ve Vrbně pod Pradědem,
Nám. Sv. Michala 515/2, PSČ 793 26, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 21395/2011 , o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Hrabákova 1861/1, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. KSOS 37 INS 21395/2011, 2 VSOL 184/2014-B-28, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 20. ledna 2014, č. j. KSOS 39 INS 21395/2011-B-17, zrušil Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) schválené oddlužení dlužníka Petra Podešvy (bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že bude řešen jako nepatrný (bod II. výroku), a určil, že účinky rozhodnutí nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soud u.
Odvolací soud přisvědčil závěru insolvenčního soudu, podle něhož dlužník s ohledem na dosud poskytnuté platby není schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře [§ 418 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Vyšel přitom z toho, že v řízení byly zjištěny nezajištěné pohledávky dlužníkových věřitelů v celkové výši 382 879,86 Kč, dlužník byl ke dni schválení oddlužení nezaměstnaný, doložil však darovací smlouvu na částku 3 500 Kč měsíčně, z čehož by dokázal zaplatit cca 37 % svých nezajištěných závazků. Darovací smlouva však nebyla řádně plněna a věřitelům byla vyplacena pouze částka 4 800 Kč. V odvolacím řízení dlužník doložil, že je zaměstnán a že z jeho mzdy jsou prováděny srážky ve výši 540 Kč měsíčně. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že za 20 měsíců trvání oddlužení dlužník zaplatil pouze cca 1,25 % svých nezajištěných závazků, takže ve zbylé době trvání oddlužení (necelých 40 měsíců) by musel svým věřitelům platit částku 2 871 Kč měsíčně. Při zohlednění náhrady nároků insolvenční správkyně by tak pro účely oddlužení splátkovým kalendářem dlužník musel disponovat čistým příjmem nejméně 15 000 Kč.
Námitky dlužníka neměl odvolací soud za důvodné. Návrh dlužníka, aby mu poskytovala dar jeho manželka, odmítl s tím, že rovněž jí bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a proto je povinna s veškerými příjmy naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 409 odst. 1 insolvenčního zákona). K poukazu dlužníka na dar doložený v odvolacím řízení ve výši 1 500 Kč měsíčně (šlo o dar od stejné dárkyně, která mu měla původně poskytovat měsíčně částku 3 500 Kč), odvolací soud uvedl, že ani po jeho zohlednění by dlužník nebyl schopen uhradit do konce lhůty pro oddlužení minimálně 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů (při stávajícím příjmu a daru by šlo o částku 2 040 Kč měsíčně). K tomu navíc poznamenal, že dlužník bude stávající mzdu ve výši 9 900 Kč pobírat jen do 10. dubna 2014 (kdy mu skončí dosavadní pracovní poměr) a svůj případný další příjem ze zaměstnání nedoložil.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel vymezil v dovolání jeho přípustnost (dle § 241a odst. 2 o. s. ř.) tak, že v otázce co lze považovat za naplnění podmínky předpokladu, že nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře (tedy ve výkladu § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) jde o věc, která dosud nebyla vyřešena v praxi dovolacího soudu.
Nejvyšší soud především podotýká, že pro účely dovolacího řízení je právně bezcenný poukaz dovolatele na to, že se mu podařilo nalézt (nové) zaměstnání. Přihlédnout k této skutečnosti Nejvyššímu soudu zapovídá ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř.
Ve výkladu ustanovení § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona je napadené usnesení v souladu s usnesením Nejvyššího soudu dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněným pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 77/2013 ), které je stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu. V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je-li v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zjevné, že jeho podstatnou část nebude možné splnit, rozhodne insolvenční soud o přeměně schváleného oddlužení v konkurs. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 65/2013.
Z R 77/2013 dále plyne, že není podstatné, zda k poklesu příjmu dlužníka (oproti stavu, který zde byl v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení) došlo jeho zaviněním, nebo zda se tak stalo přesto, že dlužník řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona (k tomu srov. obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 83/2013).
Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud nezabýval otázkou vlivu chování insolvenční správkyně na průběh oddlužení, když jí vytýká především liknavý postoj k neplnění povinnosti dárkyně platit dar, pak pomíjí, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení je osobou s dispozičním oprávněním dlužník (§ 409 insolvenčního zákona). V této souvislosti ostatně nelze přehlédnout, že sám dlužník v průběhu řízení uváděl, že přišel o dárkyni (srov. jeho podání ze dne 30. ledna 2014, č. l. B-19) a následně dne 2. dubna 2014 uzavřel (se stejnou dárkyní) novou darovací smlouvu, jíž se dárkyně zavázala poskytovat dlužníku měsíčně (již jen) částku 1 500 Kč (č. l. B-25).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2015
Mgr. Milan P o l á š e k, v. r.
předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová