29 NSCR 125/2014
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 430 IZ., § 173 odst. 1 IZ., § 185 IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY KSPL 27 INS 10262/2010
originál 29 NSČR 125/2014-P8-22


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Marie Schrottenbaumové , narozené 16. července 1944, bytem v Chebu, Náměstí Jiřího z Poděbrad 1/14, PSČ 350 02, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 10262/2010, o přihlášce pohledávky věřitele Citibank Europe, plc., o dovolání věřitele Citibank Europe, plc. , se sídlem v Dublinu, 1 North Wall Quay, Irsko, registrační číslo 132781, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2014, č. j. KSPL 27 INS 10262/2010, 3 VSPH 945/2013-P8-15, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2014, č. j. KSPL 27 INS 10262/2010, 3 VSPH 945/2013-P8-15, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. prosince 2010, č. j. KSPL 27 INS 10262/2010-P8-5, se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe, plc. se neodmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 7. prosince 2010, č. j. KSPL 27 INS 10262/2010-P8-5, odmítl Krajský soud v Plzni ((dále jen insolvenční soud ) přihlášku pohledávky věřitele Citibank Europe, plc. (dále též jen věřitel C ) ve výši 23.620,75 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
Insolvenční soud - odkazuje na ustanovení § 83, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - vyšel z toho, že podle usnesení ze dne 22. října 2010, jímž zjistil úpadek dlužnice a vyzval věřitele k podání přihlášek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku (s poučením o následcích zmeškání lhůty), konec lhůty k přihlášení pohledávek připadl na 22. listopad 2010. Jelikož přihláška pohledávky věřitele C byla doručena insolvenčnímu soudu elektronickou cestou až 24. listopadu 2010 v 15.13 hodin (přihlášku pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu telefaxem 19. listopadu 2010 věřitel C do 3 dnů nedoplnil, takže se k ní nepřihlíží), je přihláška opožděná, uzavřel insolvenční soud.
K odvolání věřitele C Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2014, č. j. KSPL 27 INS 10262/2010, 3 VSPH 945/2013-P8-15, potvrdil usnesení insolvenčního soudu, maje jeho závěry za správné a dodávaje, že za doručené je třeba považovat až elektronické podání přihlášky učiněné věřitelem C 24. listopadu 2010, k čemuž ale došlo po uplynutí stanovené třicetidenní přihlašovací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel C dovolání, jehož přípustnost vymezuje (posuzováno podle obsahu dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, respektive, byla-li vyřešena, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení (i usnesení insolvenčního soudu) v tom směru, že se jeho přihláška neodmítá.
Konkrétně poukazuje dovolatel na to, že telefaxovou přihlášku pohledávky doplnil elektronickým podáním opatřeným zaručeným elektronickým podpisem, které ale soud nepřijal.
Dále vytýká soudům, že se vůbec nezabývaly tím, že je známým věřitelem dlužníka ve smyslu § 430 insolvenčního zákona, ač to plyne z jeho přihlášky.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání je v dané věci přípustné dle § 237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí je co do (pominuté) otázky aplikace § 430 insolvenčního zákona v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V daném případě není pochyb o tom, že dovolatel je věřitelem dlužnice, který má své sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (v Irsku).
Jak plyne ze spisu, dlužnice v insolvenčním návrhu (v bodu 22 formuláře) označila jako svého věřitele též: CITIBANK EUROPE a. s. ( ) IČ 1619089 , s tím, že výše dluhu u tohoto věřitele činí 23.621 Kč a nesplácí jej od ledna 2010.
Jde zjevně o zkomolený údaj, když pod obchodní firmou CITIBANK EUROPE a. s. žádná tuzemská akciová společnost nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Tam, byla zapsána jen společnost Citibank a. s., jejíž identifikační číslo osoby odpovídá identifikačnímu číslu osoby uvedenému v insolvenčním návrhu u označení obchodní společnosti CITIBANK EUROPE a. s. . Podle údajů z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddílu B, vložky číslo 786), na základě smlouvy o převodu podniku, uzavřené dne 29. prosince 2007 mezi společností Citibank a. s., společností C jako nabyvatelem, byl s účinností k 1. lednu 2008 celý podnik společnosti Citibank a. s. s činností banky poskytující všechny bankovní činnosti vymezené v § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění, převeden na společnost C. Společnost Citibank a. s. (od 18. června 2008 pod obchodní firmou Citi a. s.), pak byla vymazána z obchodního rejstříku k 31. prosinci 2009 a jejím právním nástupcem se stala společnost CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED.
Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 31. května 2012, sen. zn. 29 NSČR 13/2010, uveřejněném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 138/2012 ), jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně, jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.
V R 138/2012 dále Nejvyšší soud ozřejmil, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám - při obvyklém chodu věcí - alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.
S přihlédnutím k těmto závěrům lze pro poměry dané věci uzavřít, že s dovolatelem mělo být zacházeno jako se známým věřitelem dlužnice ve smyslu § 430 insolvenčního zákona.
Závěr, že přihláška pohledávky věřitele C je opožděná, tak nemůže obstát, když známému věřiteli ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona začíná běžet lhůta k podání přihlášky až ode dne, kdy mu výzva k podávání přihlášek bude doručena (v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 insolvenčního zákona) zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu změnil (v intencích § 243d písm. b/ o. s. ř.) potud, že usnesení insolvenčního soudu se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele C se neodmítá.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu