29 NSCR 120/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY MSPH 98 INS 20456/2014 originál 29 NSČR 120/2016-B-43


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků Mgr. Radomíra Juřičky , narozeného 18. května 1955 a Aleny Juřičkové , narozené 30. května 1965, obou bytem v Holešově, nám. Dr. E. Beneše 18, PSČ 769 01, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 20456/2014, o návrhu dlužníka Mgr. Radomíra Juřičky na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 20456/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:

Ve shora označené věci je u Městského soudu v Praze (dále též jen insolvenční soud ) vedeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužníků (manželů Mgr. Radomíra Juřičky a Aleny Juřičkové).
Usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. MSPH 98 INS 20456/2014-A-9, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jiřího Krejčiříka.
Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. září 2015 (B-28, B-31) [doplněným podáním doručeným dne 10. května 2016 (B-39)] navrhl dlužník Mgr. Radomír Juřička, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Důvody k takovému postupu přitom spatřoval jednak ve změně místa bydliště obou dlužníků (jež se nyní nachází v obvodu Krajského soudu v Brně), jednak ve zhoršení svého zdravotního stavu, kvůli němuž je omezen na pohybu a nemůže cestovat.
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřily věřitelky Ludmila Bednářová, MUDr. Zuzana Vávrová (B-34) a Mgr. Helena Brožovská (B-35).
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba jako výjimku vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 3/2012 ).
Důvody uváděné dlužníkem přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Argumenty uváděné dlužníkem (tj. zhoršení jeho zdravotního stavu a změna místa bydliště obou dlužníků) proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy část věřitelů s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí.
Přehlédnout nelze rovněž délku, po kterou probíhá insolvenční řízení u Městského soudu v Praze, jakož i skutečnost, že insolvenční soud ve věci učinil již řadu procesních úkonů, mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku a rozhodl o způsobu řešení úpadku, konal přezkumné jednání a schůzi věřitelů.
Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným insolvenčním soudem (srov. v této souvislosti též důvody R 3/2012, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 72/2013, a ze dne 19. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 108/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu