29 NSCR 114/2015
Datum rozhodnutí: 10.11.2015
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 písm. a) ZKV, § 308 odst. 1 písm. a) IZ.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSLB 76 INS 22654/2011 originál 29 NSČR 114/2015-B-195


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D. , narozeného 9. října 1950, bytem Svor 90, PSČ 471 51, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 22654/2011, o návrhu dlužníka na zrušení konkursu, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2015, č. j. KSLB 76 INS 22654/2011, 4 VSPH 462/2015-B-157, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 14. října 2014, č. j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-104, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen insolvenční soud ), že insolvenční řízení dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D. se z podnětu dlužníka ze dne 26. září 2014 nezastavuje a konkurs prohlášený na majetek dlužníka se neruší .
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve znění, že se zamítá návrh dlužníka na zrušení konkursu.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí [jakkoli nepřiléhavě odkazuje na judikatorní závěry Nejvyššího soudu k institutu zrušení konkursu v poměrech upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen ZKV (obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003, uveřejněném pod číslem 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), maje je (nesprávně) za zcela použitelné i pro poměry zrušení konkursu dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu institutu zrušení konkursu podle insolvenčního zákona (k § 308 insolvenčního zákona) v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013, uveřejněném pod číslem 73/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 73/2015 ), na které navázal např. též usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 13/2014. Tyto závěry lze shrnout následovně:
1/ Důvodem ke zrušení konkursu podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona není (nemůže být) pouhé jiné právní hodnocení těch skutečností, z nichž vyšel insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku.
2/ Oproti úpravě obsažené v § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV dovoluje ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona zrušit konkurs na majetek dlužníka, jestliže podle stavu insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o zrušení konkursu, lze uzavřít (postavit najisto), že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku, a zároveň nebyl ve stavu úpadku (při odhlédnutí od vlastních účinků rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
3/ Pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky).
4/ Byly-li zjištěny pohledávky přihlášených věřitelů, je pro účely rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona nevýznamná argumentace dlužníka zpochybňující existenci, případně výši zjištěných pohledávek.
Odchylky insolvenční úpravy zrušení konkursu od konkursní úpravy téhož institutu popsané Nejvyšším soudem v R 73/2015 se pro poměry dané věci nijak neprosazují, takže nepřesnost argumentace odvolacího soudu (o tom, že oba instituty jsou upraveny shodně) nemá žádný vliv na výsledek řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu