29 NSCR 106/2014
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 31 předpisu č. 182/2006Sb., § 34 předpisu č. 182/2006Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY MSPH 79 INS 24023/2011 29 NSČR 106/2014-B-86



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Kladenská 53/138, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25 63 16 91, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Adélou Nečasovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, se s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení insolvenčního řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) usnesením ze dne 28. března 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-58, ustanovil odděleného insolvenčního správce Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc. rovněž k provádění veškerých úkonů v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem ve věci dlužníka STZ a. s., identifikační číslo osoby 27 29 40 99 (dále jen společnost S ) pod sp. zn. KSUL 46 INS 10249/2010 souvisejících s pohledávkou dlužníka (ZEMKA Praha, s. r. o.) ve výši 19,401.221,19 Kč, přihlášenou do uvedeného insolvenčního řízení, kde vykoná funkci insolvenční správkyně společnosti S Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková (v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011 v postavení věřitelky č. 4), včetně všech souvisejících řízení, z nichž je pro svůj poměr k Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové vyloučena insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava Dlabolová.
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, zamítl návrh dlužníka na přerušení insolvenčního řízení (výrok I.) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu (výrok II.)
Odvolací soud především zdůraznil, že úprava obsažená v ustanovení § 34 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), umožňuje řešit situaci, kdy ustanovený insolvenční správce má vztah k některému z přihlášených věřitelů, aniž by bylo nutno přikročit k jeho odvolání podle ustanovení § 31 insolvenčního zákona, tím, že pro postup v řízení ve vztahu k tomuto věřiteli ustanoví soud odděleného insolvenčního správce. Takový postup je podmíněn existencí vztahu insolvenčního správce pouze k některému z věřitelů (či jeho zástupci) a skutečností, že se zřetelem k charakteru pohledávky a postavení věřitele v insolvenčním řízení tento vztah neovlivní celkový výkon práv a povinnosti insolvenčního správce .
Jelikož usnesení, jímž byl oddělený insolvenční správce ustanoven, je pravomocné a napadené usnesení řeší toliko rozšíření působnosti odděleného správce na další právní úkony, jež bude nutno v průběhu insolvenčního řízení činit za účelem zjištění rozsahu či získání majetku do majetkové podstaty dlužníka, a doplňuje předchozí (rovněž pravomocné) usnesení o rozšíření pravomoci odděleného správce (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-35, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 1 VSPH 1128/2013-B-45), shledal odvolací soud na základě týchž argumentů jako ve shora označených usneseních rozhodnutí insolvenčního soudu o (dalším) rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce správným.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel akcentuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, jímž zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 1 VSPH 1128/2013-B-45, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, dospěl k závěru, že v insolvenční věci dlužníka (ZEMKA Praha, s. r. o.) nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce podle ustanovení § 34 insolvenčního zákona, nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jaroslavy Dlabolové) a ustanovení nového insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).
S poukazem na argumentaci v tomto rozhodnutí obsaženou shledává právní posouzení věci odvolacím soudem rozporným s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dále dovolatel snáší argumenty proti rozhodnutí odvolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby tato usnesení změnil tak, že insolvenční správkyni dlužnice Ing. Jaroslavu Dlabolovou odvolá.
Dovolání dlužníka je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož byly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce, je v rozporu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013.
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud v insolvenční věci (téhož) dlužníka při posouzení, zda jsou splněny podmínky pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc.), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vzhledem k postavení dlužníka a společnosti S v obou insolvenčních řízeních a vzhledem ke vztahu Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové k Ing. Jaroslavě Dlabolové nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (§ 34 insolvenčního zákona), nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jaroslavy Dlabolové) a ustanovení nového insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal správným již předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí insolvenčního soudu o rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (viz shora), přičemž závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, plně dopadají i na projednávanou věc, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (a insolvenční soud) závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, oddělenému insolvenčnímu správci a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně 29. října 2014

JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.