29 NSCR 104/2014
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 143 odst. 3 předpisu č. 182/2006Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY MSPH 90 INS 18516/2013 29 NSČR 104/2014-A-53


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Marie Michálkové, narozené 2. září 1959, bytem v Praze 9, Marvanova 415, zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 18516/2013, o insolvenčním návrhu věřitele NEMOKREDIT a. s. , se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 39/580, identifikační číslo osoby 25 05 71 11, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2014, č. j. MSPH 90 INS 18516/2013, 2 VSPH 1026/2014-A-43, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2014, č. j. MSPH 90 INS 18516/2013, 2 VSPH 1026/2014-A-43, k odvolání dlužnice potvrdil usnesení ze dne 15. dubna 2014, č. j. MSPH 90 INS 18516/2013-A-23, ve výrocích, jimiž Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Danu Hanákovou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a to, jde-li o výklad ustanovení § 143 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a majíc za to, že insolvenční řízení bylo vyvoláno v důsledku šikanózního jednání insolvenčního navrhovatele .
Přitom akcentuje, že právní otázka uplatnění podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 143 odst. 3 insolvenčního zákona v důsledku protiprávního jednání třetí osoby , nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Nejvyšší soud dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti upravených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013 a ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněných pod čísly 45/2014 a 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 29. června 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2010 a ze dne 21. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 40/2011 a sen. zn. 29 NSČR 41/2011 (ústavní stížnosti proti posledně označeným usnesením Ústavní soud usneseními ze dne 4. dubna 2013, sp. zn. II. ÚS 3192/2012 a ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. IV. ÚS 3193/2012, odmítl).
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že dovolatelka ostatně v dovolání neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že je schopna odvrátit svoji platební neschopnost v zákonem předvídané lhůtě (§ 143 odst. 3 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. října 2014

JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová