29 ICm 98/2016
číslo jednací: 74/29 ICm 98/2016-49 (KSBR 29 INS 19151/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Vašákovou v právní věci

žalobce: Český inkasní kapitál, a.s. sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1, IČO 27646751 zastoupený JUDr. Roman Majer, advokát sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4-Michle

proti žalovaným: 1) JUDr. Ladislav Paulus, insolvenční správce dlužníka Moniky anonymizovano , sídlem Veveří 456/9, 602 00 Brno zastoupenému Mgr. Jakub Hartman, advokát sídlem Veveří 456/9, 602 00 Brno

2) Monika anonymizovano , anonymizovano , bytem Jezdecká 3208/14, 796 01 Prostějov

o určení pravosti nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce jako věřitele č. 8 v celkové výši 66.059,83 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 98/2016 na majetek dlužníka Moniky anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jezdecká 3208/14, 796 01 Prostějov, v přihlášce pohledávek evidované pod č. P8, je po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková isir.justi ce.cz -2-74/

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2) je žalovaná č. 2) povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 13 228 Kč, a to do tří dnů od jeho právní moci, přičemž tato pohledávka se pokládá za přihlášenou pohledávku do insolvenčního řízení ve stejném pořadí jako pohledávka uvedená ve výroku I.

Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 1. 2016 se žalobce Komerční banka a.s. domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužnicí Monikou anonymizovano , kterou přihlásil přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 INS 19151/2015 na její majetek, je po právu. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne 3. 11. 2015 přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužnice svoz pohledávku v celkové výši 66 059,83 Kč. Dne 14. 12. 2015 na přezkumném jednání žalovaný č. 1 i dlužnice popřeli předmětnou pohledávku v plném rozsahu. Téhož dne obdržel žalobce vyrozumění o popření jeho pohledávky s tím, že jeho pohledávka byla popřena co do pravosti a výše z důvodu, že popřená pohledávka zanikla z důvodu promlčení, když žalobce pohledávku uplatnil v rozhodčím řízení na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky a zahájení rozhodčího řízení nezpůsobilo stavění promlčecí doby. Žalobce nesouhlasí s popřením své pohledávky co do pravosti a výše z důvodu namítaného promlčení. Žalobce uvedl, že dne 20. 12. 2005 uzavřel s dlužníkem Smlouvu o úvěru reg. č. 0830605223451, na jejímž základě poskytl dlužnici úvěr ve výši 60 000 Kč. Dlužník se zavázal vrátit žalobci úvěr v 70 pravidelných měsíčních splátkách po 1 073 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně neplnil, přistoupil věřitel k zesplatnění pohledávky, a to k 8. 9. 2009. Vzhledem k tomu, že dlužník své závazky v termínu splatnosti dluhu neuhradil, uplatnil věřitel svou pohledávku u rozhodce podle rozhodčí doložky sjednané v Podmínkách, které byly učiněny součástí smlouvy. O nároku věřitele tak rozhodl rozhodce JUDr. Jan Bárta, CSc., a to rozhodčím nálezem sp. zn. K/2010/04459 dne 4. 10. 2010. Na podkladě tohoto exekučního titulu již byla pravomocně nařízena exekuce, a to usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 6. 2011, č. j. 14 EXE 829/2011-18; exekuce dosud trvá. Věřitel měl za to, že mu nelze klást k tíži, že právní názor ohledně platnosti rozhodčích doložek, se v mezidobí změnil. Nemohl ani důvodně pochybovat o budoucí vykonatelnosti, resp. rozhodčí doložky. Pravomoc rozhodce nesporoval ani samotný rozhodce, který ve věci rozhodl, ani exekuční soud, který exekuci nařídil. Žalobce tak uplatnil svou pohledávku v souladu s tehdy platnými právními předpisy a judikaturou, a to v přiměřené lhůtě, když nárok splatný dne 8. 9. 2009 byl v rozhodčím řízení uplatněn dne 10. 6. 2010; o nároku pak bylo rozhodnuto dne 4. 10. 2010. Exekuční návrh pak byl podán dne 30. 3. 2011, když na základě tohoto návrhu je dosud vedena exekuce na majetek dlužníka. Věřitel tak dosáhl v rámci promlčecí doby nejen vydání exekučního titulu, ale i zahájení exekuce k vymožení pohledávky jím přiznané. Bylo by nepřiměřené, aby věřitel pouze s ohledem na vývoj judikatury podával u soudu nový návrh, zejména pak s ohledem na to, že by bylo toto řízení pravděpodobně zastaveno pro překážku věci rozhodnuté. Dlužník do dnešního dne žádnou žalobu na odklizení rozhodčího nálezu nepodal. Žalobce zdůraznil, že k vymožení pohledávky přistoupil aktivně a bez zbytečného prodlení, když činil příslušné kroky směřující k vymožení pohledávky až k následnému nařízení exekuce na majetek dlužnice. Námitku promlčení proto žalobce shledává šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, když byla vznesena na úkor účastníka, který případné marné uplynutí lhůty nezavinil, a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích sp. zn. 60 ICm

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -3-74/

113/2013). Rozhodčí nález vydaný na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky nelze podle názoru žalobce považovat za nicotný právní akt, a jde o spor arbitrovatelný. Je-li rozhodčí nález zrušen z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, zůstávají účinky podané žaloby zachovány (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 104 VSPH 50/2014-62 ze dne 4. 8. 2014). Promlčecí doba pak přestala běžet podle § 403 odst. 1 obch. zák. tehdy, jestliže věřitel zahájil rozhodčí řízení podle neplatné (neexistující) rozhodčí doložky. Účinky podané žaloby by nebyly zachovány pouze v případě, že by byly rozhodčí nálezy zrušeny soudem a věřitel by nepodal žalobu u soudu v 30denní lhůtě podle § 16 odst. 2 RozŘ. Stejně tak žalobce odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 70 ICm 2149/2013, 104 VSPH 158/2014, podle kterého: Je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by jinak bylo možné uzavřít rozhodčí smlouvu, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Žalobce dále zdůraznil § 5 písm. c) IZ, podle kterého nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce. Popření přihlášené pohledávky pak považuje žalobce za zřejmý zásah do jeho právní jistoty a legitimního očekávání a dobré víry, neboť postupoval při vymáhání v dobré víře a v souladu s právními předpisy a patřičnou judikaturou. Přihlášenou pohledávku nelze považovat za promlčenou, přestože k jejímu zesplatnění došlo již v roce 2009, neboť žalobce disponuje pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, na jehož základě byla nařízena a dosud je vedena exekuce na majetek dlužnice. Exekuční titul nebyl dosud výrokem soudu zrušen, když přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení jako vykonatelné učinil žalobce pouze z opatrnosti vědom si současného posunu v judikatuře týkající se ne/platnosti rozhodčích doložek. Žalovaný č. 1 proto postupoval podle názoru žalobce v rozporu se základními principy insolvenčního řízení a porušil princip právní jistoty a dobré víry věřitele a zkrátil jeho práva v insolvenčním řízení. Žádný věřitel nemůže být zbaven svého oprávněného nároku jen na základě nevyjasněné koncepce promlčitelnosti jeho práva způsobené změnou judikatury, tj. změnou právní interpretace ze strany soudů (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010 ve věci sp. zn. II. ÚS 635/09).

2. Žalovaný č. 1 navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že na přezkumném jednání dne 3. 11. 2015 popřel pohledávku žalobce, resp. jeho právního předchůdce co do pravosti, a to z důvodu, že je zcela promlčena. Rozhodčí doložka, na základě které věřitel uplatnil svou pohledávku u rozhodce, je pro rozpor se zákonem o rozhodčím řízení absolutně neplatná a zahájení rozhodčího řízení (byť zakončeného vydáním nicotného rozhodčího nálezu a vedení řízení exekučního) nemá na běh promlčecí doby vliv. Stal-li se závazek splatný dne 8. 9. 2009, došlo k jeho promlčení dne 8. 9. 2013, tj. před zahájením insolvenčního řízení. Žalovaný č. 1 zejména odkázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, z nějž vyplývá sjednocení přístupu k neplatnosti rozhodčích doložek, a dále usnesení téhož soudu z 10. 7. 2013 ve věci sp. zn. 31 Cdo 958/2012, kterým byly dále rozvedeny dopady dřívějších závěrů na exekuční řízení. Rozhodčí doložka obsažená v obchodních podmínkách Komerční banky, a.s. jako právního předchůdce žalobce stanovila: Smluvní strany se dohodly, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ: 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 (dále jen Společnost) podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti Na předmětnou rozhodčí doložku nepochybně dopadají závěry obsažené ve výše zmíněném usnesení Nejvyššího soudu, tato rozhodčí doložka je neplatná a v případě, že je na jejím základě zahájeno rozhodčí řízení a je vydán rozhodčí nález, tak takové rozhodnutí není způsobilým exekučním titulem. Ničeho na výše uvedeném nemůže změnit ani to, že podle žalobce má předmětný rozhodčí nález účinky pravomocného rozhodnutí a je

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -4-74/

soudně vykonatelný , stejně jako to, že na jeho základě byla nařízena exekuce , přičemž exekuční soud neshledal žádnou vadu exekučního titulu . Pokud žalobce uvádí, že právní názor ohledně ne/platnosti rozhodčích doložek nebyl v době uzavření smlouvy, potažmo rozhodčí doložky natolik zřejmý, aby mohl žalobce důvodně pochybovat o budoucí vykonatelnosti rozhodčích nálezů coby exekučních titulů, lze s tímto souhlasit pouze částečně. Předně bylo rozhodnutím žalobce zahrnout do svých podmínek rozhodčí doložku, u níž byl shledán rozpor se zákonem o rozhodčím řízení, nikoli dlužníka jako slabší strany smlouvy. Pokud žalobce uplatnil svou pohledávku u rozhodce 10. 6. 2010, přičemž o nároku bylo rozhodnuto 4. 10. 2010 a návrh na nařízení exekuce byl podán 30. 3. 2011, pak žalobci to skutečně k tíži klást nelze. Nicméně od doby, kdy došlo ke sjednocení judikatury, tj. minimálně od 11. 5. 2011, si musel být žalobce vědom, že doložka, kterou má ve smlouvě, je neplatná a jako taková nemůže založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Žalobce neučinil nic, čím by zvrátil pro něj nepříznivé důsledky a nepodal u soudu žalobu, v níž by se domáhal přiznání svého tvrzeného nároku ve standardním soudním řízení. Namísto toho pokračoval ve vedení neoprávněné exekuce. Žalovaný č. 1 zdůraznil, že sám žalobce svou pohledávku neoznačil a nepřihlásil jako vykonatelnou, byť podle jeho argumentace obsažené v přihlášce pohledávky i v žalobě je zřejmé, že zastává názor o její vykonatelnosti. Z tohoto důvodu nemůže žalovaný č. 1 souhlasit s argumentací o nepřiměřenosti požadavku na žalobce, aby s ohledem na vývoj judikatury revidoval pravomocné a vykonatelné exekuční tituly. Námitka, že takováto řízení by byla zastavena pro překážku věci rozsouzené, nemůže obstát, právě z toho důvodu, že zde je nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodnutí. Popření pohledávky žalovaným č. 1 zcela jistě nemůže být šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, neboť to byl právě žalobce, kdo postupoval v rozporu s dobrými mravy, když věděl nebo musel vědět, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem a nadále pokračoval ve vedení protiprávní exekuce na základě něj zahájené. Žalobce nadto mohl zabránit a předejít uplynutí promlčecí doby podáním žaloby k příslušnému soudu. Žalovaný č. 1 v této souvislosti dále odkázal na nález Ústavního soudu z 31. 10. 2016 ve věci sp. IV. ÚS 2524/16 a nález téhož soudu z 27. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1274/16. Podle těchto rozhodnutí je ústavně konformní výklad, který v obdobném případě zaujal Krajský soud v Praze a podle kterého v daném případě dochází k promlčení práva. Vzhledem k okolnostem případu nelze dovozovat stavení čtyřleté promlčecí doby, a to ani podle § 403 obch. zák. (v důsledku zahájení rozhodčího řízení) ani podle § 402 obch. zák. (na základě navazujícího exekučního řízení). Neztotožnil-li by se soud s tím, že promlčecí doba počala běžet od splatnosti předmětného nároku, tj. od 8. 9. 2009, pak počala zcela jistě běžet od sjednocení judikatury ohledně neplatnosti rozhodčích doložek, tj. od 11. 5. 2011. Promlčecí doba tedy uplynula nejpozději 8. 9. 2013, resp. 11. 5. 2015, tedy zcela určitě před zahájením insolvenčního řízení na majetek žalované č. 2; pohledávka uplatněná přihláškou je tedy již promlčena. Žalovaný č. 1 dodal, že žalobce nemůže být minimálně od 11. 5. 2011 s ohledem na výše uvedené v dobré víře. Stejně tak nelze v případě žalobce hovořit o zásahu do právní jistoty a legitimního očekávání; tím by bylo naopak odmítnutí vznesené námitky promlčení.

3. Žalovaná č. 2 uvedla, že si stojí za tím, že pohledávka byla popřena. Byla promlčena, a tím pádem není po právu. Kdyby měl nastat problém, tak poprosila, aby bylo vše vyřešeno kladně a bylo vše řádně splaceno. Doplnila, že půjčka byla na jejího bývalého manžela.

4. Žalobce doplnil svou argumentaci ještě ve vyjádření doručeném soudu dne 5. 10. 2017, kde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 a sp. zn. 23 ICdo 19/2015, podle kterého: Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -5-74/

platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence .Závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je navíc v rozporu s § 14 odst. 1 in fine zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, i k § 403 obch. zák. Toto ustanovení se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby.

5. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když se nejedná o věc vypočtenou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř. ) a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se vyjádřil pouze žalobce, který s předestřeným postupem souhlasil). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř.

6. Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včas a osobou aktivně legitimovanou k podání této žaloby.

7. Z § 197 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

8. Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění do 30. 6. 2017 platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst. 2 může v žalobě podle odst. 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Odst. 3 pak zakotvuje, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 insolvenčního zákona.

9. Přezkumné jednání, na které žalovaný č. 1 zařadil pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalobcem jako nezajištěnou, nevykonatelnou, a na němž žalovaný č. 1 tuto pohledávku popřel, se uskutečnilo dne 14. 12. 2015. Na tomto jednání nebyl žalobce přítomen, a proto insolvenční soud uložil žalovanému č. 1 jako insolvenčnímu správci povinnost, aby neprodleně po skončení přezkumného jednání písemně vyrozuměl žalobce o popření jeho pohledávky a

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -6-74/

následně o provedeném vyrozumění podal zprávu insolvenčnímu soudu. Současně rozhodl o tom, že přihlášená pohledávka žalobce bude přezkoumávána jako pohledávka nevykonatelná (jakkoli ji žalobce jako nevykonatelnou přihlásil). Tuto povinnost žalovaný splnil svým vyrozuměním žalobci mu doručeným dne 18. 12. 2015. Žaloba na určení pravosti popřené pohledávky byla soudu doručena dne 11. 1. 2016.

10. Je zřejmé, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas. Žaloba také byla podána aktivně legitimovaným žalobcem proti pasivně legitimovaným žalovaným. Porovnáním obsahu přihlášky pohledávky žalobce lze konstatovat, že přihláška žalobce splňuje podmínku vyplývající s ustanovení § 198 odst. 2 IZ, neboť je zachována totožnost skutečností uplatňovaných jako důvod vzniku této pohledávky v přihlášce pohledávky a následně v podané žalobě.

11. Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 29 INS 19151/2015 přičemž zjistil, že:

Usnesením ze dne 14. 10. 2015 byl na základě dlužnického návrhu zjištěn úpadek dlužnice Moniky anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný č. 1 JUDr. Ladislav Paulus a dlužnici bylo povoleno oddlužení.

Z přihlášky pohledávky P8 doručené insolvenčnímu soudu dne 3. 11. 2015, že předchůdce žalobce Komerční banka, a.s. do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí nevykonatelnou pohledávku ve výši 32 782,35 Kč na jistině a 33 277,48 Kč na příslušenství z titulu neuhrazeného úvěru, resp. nedoplacených splátek úvěru s tím, že o této pohledávce již bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení JUDr. Janem Bártou, CSc. rozhodčím nálezem č. K/2010/04459 z 4. 10. 2010. Přesto byla pohledávka přihlášena jako nevykonatelná a nezajištěná.

U přezkumného jednání dne 14. 12. 2015 byla žalobcova pohledávka popřena insolvenčním správcem i dlužníkem v plném rozsahu 66 059,83 Kč, v případě dlužnice s argumentací, že pohledávka žalobce je zcela promlčena a rozhodčí doložka, na jejímž základě uplatnil věřitel svou pohledávku u rozhodce, je absolutně neplatná a vydaný rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Insolvenční správce pak uvedl, že popírá pohledávku věřitele s tím, že je zcela promlčena a že rozhodčí doložka, na základě které věřitel uplatnil svoz pohledávku u rozhodce, je pro rozpor se zákonem o rozhodčím řízení absolutně neplatná. Zahájení rozhodčího řízení (byť zakončeného vydání nicotného rozhodčího nálezu, na základě kterého bylo následně zahájeno i exekuční řízení, nemá vliv na běh promlčecí doby. S ohledem na to, že závazek se stal splatným dne 8. 9. 2009, došlo k promlčení dne 8. 9. 2013, tedy před zahájením insolvenčního řízení.

Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření pohledávky dopisem ze dne 14. 12. 2015 podle § 198 odst. 1 a 2 IZ, který byl žalobci doručen dne 18. 12. 2015.

Usnesením insolvenčního soudu z 10. 10. 2016, č. j. KSBR 29 INS 19151/2015-P89-3, které nabylo právní moci dne 10. 10. 2016, vstoupil do insolvenčního řízení na místo původního věřitele Komerční banka, a.s., IČO 45317054, dne 4. 10. 2016 jako nabyvatel pohledávky Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Václavské nám. 808/66, 110 00 Praha 1, IČO 27646751.

Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

12. Z dalších listinných důkazů soud zjistil následující:

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -7-74/

Z rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2010, č. j. K/2010/04459 vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc., ve věci žalobce Komerční banka, a.s., IČO 45317054 proti žalovaným Martinu anonymizovano a Monice anonymizovano , uložil rozhodce oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 39 391,44 s úroky ve výši 7,9 % ročně z částky 30 942,35 Kč od 6. 5. 2010 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 35 510,05 Kč od 6. 5. 2010 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. V čl. 2 nálezu je uvedeno, že pravomoc rozhodce k rozhodování tohoto sporu je podle žalobce dána rozhodčí doložkou sjednanou v čl. VI odst. 14 Podmínek. Podle tohoto ustanovení, které stanoví způsob určení rozhodce a podmínky vedení rozhodčího řízení, budou veškeré spory ze Smlouvy vzniklé rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem. Podle bodu 3 nálezu byl rozhodce jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a funkci řádně přijal. Podle bodu 7 nálezu rozhodce i bez návrhu žalované prověřil svou pravomoc a z rozhodčí doložky zjistil, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby ve věci mohl rozhodnout.

Z exekučního příkazu ze dne 6. 6. 2012, č. j. 081 Ex 10614/11-099 Zup, vydaného soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smékalem, Exekutorský úřad Praha-východ, bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o provedení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2010, č. j. K/2010/04459 vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc., a to srážkami ze mzdy povinné Moniky anonymizovano .

Z výpisu z veřejného rejstříku předchůdce žalobce Komerční banka, a.s., IČO 45317054, byla ověřena právní osobnost předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o úvěru z 20. 12. 2005 uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. a Martinem a Monikou anonymizovano , bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout oběma úvěrovaným úvěr ve výši 60 000 Kč, a tito se jej zavázali bance splatit v 70 pravidelných měsíčních splátkách po 1 073 Kč. Podle čl. VIII. bodu 2 jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru rovněž Obecné podmínky Komerční banky pro úvěry občanům, které úvěrovaní obdrželi při podpisu smlouvy a s jejichž obsahem výslovně souhlasili. V čl. VI bodu 14 Obecných podmínek, je upravena rozhodčí doložka Smluvní strany se dohodly, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ: 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00 (dále jen Společnost) podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti

Z výzvy Komerční banky, a.s. k okamžitému splacení celé pohledávky z 27. 8. 2009 bylo zjištěno, že pro prodlení s úhradou splátek vyzvala banka k úhradě celé dosud nesplacené části úvěru do 8. 9. 2009. Výzva byla doručena Monice anonymizovano 31. 8. 2009.

Z návrhu na nařízení exekuce a pověření exekutora z 30. 3. 2011 k soudnímu exekutorovi JUDr. Marcelu Smékalovi, soud zjistil, že banka navrhla pověřit uvedeného soudního exekutora vedením exekuce na majetek obou dlužníků-manželů anonymizovano , a to na podkladě exekučního titulu, a to rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2010, č. j. K/2010/04459 vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc., ve věci žalobce Komerční banka, a.s., IČO 45317054 proti žalovaným Martinu anonymizovano a Monice anonymizovano pro částku 39 391,44 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení.

Z usnesení Okresního soudu v Prostějově z 8. 6. 2011, č. j. 14 EXE 829/2011-18, bylo zjištěno, že byla nařízena exekuce na majetek povinných manželů anonymizovano , a to podle rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2010, č. j. K/2010/04459 vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc., ve věci žalobce Komerční banka, a.s., IČO 45317054 proti žalovaným Martinu anonymizovano a

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -8-74/

Monice anonymizovano ; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal, Exekutorský úřad Praha-východ. Usnesení nabylo právní moci 4. 7. 2012.

13. Soud zjistil následující skutkový stav: Dne 20. 12. 2005 sjednala dlužnice Monika anonymizovano spolu s manželem Martinem Kovářem u Komerční banky úvěr na částku 60 000 Kč, kterou se oba zavázali splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Součástí této úvěrové smlouvy byly podle prohlášení úvěrovaných učiněny rovněž Obecné podmínky Komerční banky, které-mimo jiné- v čl. VI bodu 14 upravovaly rozhodčí doložku, podle které veškeré spory z této smlouvy budou řešeny u Společnosti pro rozhodčí řízení, která ze svého seznamu rozhodců vybere po podání žaloby jednoho rozhodce, který spor rozhodne, a to podle Jednacího řádu této rozhodčí společnosti. Pro prodlení s úhradou splátek byl úvěr zesplatněn, o čemž svědčí doručený zesplatňující dopis; byl stanoven termín úhrady celého zůstatku dluhu, a to do 8. 9. 2009. Vzhledem k tomu, že úvěr v termínu uhrazen nebyl, postupovala banka tak, že podala v souladu s ujednanou rozhodčí doložkou návrh ke Společnosti pro rozhodčí řízení, která dne 4. 10. 2010 rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc. rozhodčím nálezem č. j. K/2010/04459 rozhodla. Rozhodčí nález nabyl právní moci 9. 11. 2010. Banka na podkladě tohoto exekučního titulu podala dne 30. 3. 2011 návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora; usnesením z 8. 6. 2011, č. j. 14 EXE 829/2011-18, bylo zjištěno, že byla nařízena exekuce na majetek povinných manželů anonymizovano , a to podle rozhodčího nálezu ze dne 4. 10. 2010, č. j. K/2010/04459 vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc., ve věci žalobce Komerční banka, a.s., IČO 45317054 proti žalovaným Martinu anonymizovano a Monice anonymizovano ; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal, Exekutorský úřad Praha-východ. Exekuce byla soudním exekutorem vedena i srážkami ze mzdy dlužnice Moniky anonymizovano . Dne 24. 7. 2015 byl podán u insolvenčního soudu dlužnický návrh, jímž se dlužnice Monika anonymizovano domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení; již v tomto návrhu uvedla, že pohledávku Komerční banky pokládá za nevykonatelnou, neboť rozhodčí nález není podle jejího názoru způsobilým exekučním titulem a navrhla proto rovněž zastavení exekuce. Nárok banky pokládala za promlčený. Dne 3. 11. 2015 podala přihlášku do insolvenčního řízení Komerční banka, která rovněž uvedla, že pohledávka za dlužnicí není vykonatelná, přestože ve věci bylo rozhodnuto rozhodcem JUDr. Janem Bártou, CSc. rozhodčím nálezem č. j. K/2010/04459.

14. Podle § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto vycházel ze znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013.

15. Podle § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle § 3 téhož zákon, Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -9-74/

smlouvu sjednaly. Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Podle § 7 odst. 1 zákona ve znění ke dni podpisu smlouvy, Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

17. Podle § 112 obč. zák. ve znění ke dni počátku běhu promlčecí lhůty, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

18. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

19. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

20. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že pohledávka žalobce je po právu, neboť nejde o pohledávku promlčenou.

21. Soud má za to (a podle tvrzení obou stran sporu v tomto směru nesoulad mezi nimi nebyl), že v řešené věci nelze považovat rozhodčí doložku za platně sjednanou. Nebyla-li rozhodčí doložka sjednána platně (k tomuto pak soud již další podpůrnou argumentaci z důvodu nespornosti neuvádí, nicméně rozhodnutí odkazovaná zejména žalovaným č. 1 jsou přiléhavá), pak ani rozhodčí nález, který na jejím podkladě vznikl, nemůže být rozhodnutím, které by bylo možné vzít za exekuční titul; jedná se o nicotný právní akt.

22. Mezi stranami bylo sporné, zda za takovéto situace je možné dospět k závěru, že promlčecí doba nepřestala běžet, jak tvrdí žalovaní, nebo zda je na místě přiklonit se k argumentaci žalobce a dospět k závěru, že změna judikatury v oblasti rozhodčích doložek, na níž se žalobce spoléhal, mu nemůže být přičtena k tíži a byla by mu odepřena spravedlnost, kdyby nebylo zohledněno, že věci postupoval aktivně a domáhal se svých práv. Soud se přiklonil k argumentaci prezentované žalobcem, a to po pečlivém prostudování předestřené judikatury dovolacího soudu, zejména např. rozsudků ze dne 1. 6. 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015 a ze dne 30. 6. 2016, a sen. zn. 29 ICdo 41/2014 ze dne 30. 6. 2016, podle kterých nárok přiznaný rozhodčím nálezem vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky promlčen není, neboť zahájením rozhodčího řízení se podle § 403 odst. 1 obch. zák. stavěla promlčecí doba . V označených rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 obch. zák. v důsledku zahájení rozhodčího řízení dochází bez ohledu na to, zda je rozhodčí doložka platná. Dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.

23. Soud má tedy za to, že pokud promlčecí doba počala běžet 9. 9. 2009 (dnem následujícím po zesplatnění pohledávky), došlo s ohledem na skutková zjištění k jejímu stavení spolu s podáním rozhodčí žaloby dne 10. 6. 2010. Následně bylo o nároku rozhodnuto rozhodcem dne 4. 10. 2010

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -10-74/

a návrh na nařízení exekuce byl podán 30. 3. 2011; žádná ze stran netvrdila, že by exekuce na majetek dlužnice byla ukončena. Čtyřletá promlčecí doba pro uplatnění práva proto žalobci, resp. jeho předchůdci marně neuplynula, ten se obrátil na rozhodce, aby o jeho právu rozhodl, byť na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky.

24. Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby za situace, kdy již má pravomocné rozhodnutí (které nebylo odklizeno exekučním soudem v exekučním řízení, případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu v v důvodech rozhodnutí), a domáhá se jeho výkonu, pro změnu dosavadní judikatury vyšších soudů, upustil od dalšího výkonu a přistoupil k uplatnění nároku formou žaloby u obecného soudu.

25. Odkazuje-li žalovaný č. 1 na nález Ústavního soudu z 31. 10. 2016 ve věci sp. IV. ÚS 2524/16, pak soud dodává, že z Ústavním soudem popsaných skutkových okolností vyplývá, že věřitel přistoupil k vymáhání své pohledávky již za stavu změněné judikatury, a tedy bylo možné důvodně očekávat, že po získání rozhodčího nálezu vydaného na podkladě neplatně sjednané rozhodčí doložky, neuspěje v exekučním řízení. Pokud se až následně domáhal svého práva u obecného soudu a učinil tak až po uplynutí promlčecí doby, šlo to k jeho tíži. Uvedené rozhodnutí proto není v řešeném případě přiléhavé a aplikovatelné. Nález téhož soudu z 27. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1274/16, se pak dotýká otázky neplatnosti rozhodčích doložek a tím i nedostatku pravomoci rozhodce vydávajícího exekuční titul, o čemž však spor v řešeném případě nebyl (resp. tato otázka nebyla mezi stranami sporná).

26. Ze všech uvedených důvodů má soud za to, že žaloba je důvodná a jako takové jí vyhověl.

27. Co se týče práva na náhradu nákladů řízení, soud úspěšnému žalobci ve vztahu k žalovanému č. 1 v souladu s § 202 odst. 1 IZ náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na skutečnost, že ve sporech o určení pravosti, pořadí nebo výše nepřísluší žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

28. Oproti tomu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) jako dlužníkem a procesně neúspěšnou stranou sporu, je na místě postupovat podle § 202 odst. 1, věta druhá, IZ, podle kterého se náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Žalobce měl v tomto řízení plný úspěch, proto mu soud přiznává náhradu nákladů řízení. Účelně vynaloženými náklady v tomto řízení jsou vedle vynaloženého soudního poplatku ve výši 5 000 Kč náklady právního zastoupení sestávající se z odměny ve výši 6 200 Kč podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ) po 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a částku 600 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba). Zástupce žalobce je dále plátcem DPH, z tohoto důvodu mu bylo dále přiznáno 1 428 Kč. Jiné náklady nebyly žalobcem tvrzeny ani prokazovány. Celkem tedy dospěl soud k celkové částce nákladů řízení ve výši 13 228 Kč. Tuto částku považuje soud za účelně vynaloženou žalobcem k uplatnění jeho práva v soudním řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -11-74/

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotoven k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 IZ).

V Brně dne 16. 11. 2017

Mgr. Klára Vašáková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková