29 ICm 84/2012
Číslo jednací: 29 ICm 84/2012-69 KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Vlastou Bruknerovou v insolvenční věci dlužníka: HOBBYMARKETY CZ s.r.o., 639 00 Brno, Vídeňská 546/55, IČO 28430701 o žalobě žalobce: JUDr. PhDr. Radek Mylbachr, 639 00 Brno, Výstaviště 405/1, insolvenční správce dlužníka, proti žalovanému: UNISTAV a.s., 602 00 Brno, Příkop 6, IČO 00531766 a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného: ANATEMA, s.r.o., Tomášikova 14, 821 03 Bratislava o odpůrčí žalobě a žalobě na zaplacení 12.674.000,00 Kč

takto:

I. Právní úkony dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., se sídlem 639 00 Brno- Štýřice, Vídeňská 546/55, IČO 28430701, spočívající v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 13.9.2010, v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 14.9.2010 a v zaplacení částky 2,674.000,00 Kč dne 16. 9. 2010 ze strany dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., se sídlem 639 00 Brno-Štýřice, Vídeňská 546/55, IČO 28430701, ve prospěch žalovaného na úhradu dlužníkova dluhu na nájemném a službách souvisejících s nájmem dle nájemní smlouvy ze dne 16. 3. 2009, uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem, jsou vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky k uspokojení do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 4416/2011, n e ú č i n n é . KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

II. Žalovaný UNISTAV a.s., 602 00 Brno, Příkop 6, IČO 00531766 je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., se sídlem 639 00 Brno-Štýřice, Vídeňská 546/55, IČO 28430701, částku 12.674.000,00 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o neúčinnosti právních úkonů podle výroku I. tohoto rozsudku rozhodnuto.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 11. 1. 2012 se žalobce JUDr. PhDr. Radek Mylbachr, insolvenční správce dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., domáhal, aby insolvenční soud určil, že právní úkony dlužníka spočívající v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 13. 9. 2010, v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 14. 9. 2010 a v zaplacení částky 2,674.000,00 Kč dne 16. 9. 2014 ve prospěch žalovaného na úhradu dlužníkova dluhu na nájemném a službách dle nájemní smlouvy ze dne 16. 3. 2009, jsou vůči věřitelům právně neúčinné.

Žalobce tvrdil, že dlužník rozvinul podnikatelský záměr spočívající ve zřízení obchodního centra AVEX BAUMARKT ve Valašském Meziříčí. Za tím účelem byla uzavřena dne 9. 7. 2008 Smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení díla-objektu obchodního centra AVEX BAUMARKT žalovaným pro podnikání dlužníka. Dlužníkovi se však nepodařilo zajistit prostředky na zaplacení ceny díla, stavba tak zůstala ve vlastnictví žalovaného a žalovaný s dlužníkem dne 16. 3. 2009 uzavřeli nájemní smlouvu, dle které byl sjednán nájem příslušných nebytových prostor od 1. 12. 2008 do 31. 3. 2024. Za účelem zajištění úhrady nájmu byla mezi žalovaným a dlužníkem sjednána povinnost dlužníka poskytnout žalovanému garanci, následně se strany dohodly, že namísto garance bude povinnost dlužníka hradit nájemné a služby zajištěna zástavním právem smluvním k nemovitostem ve vlastnictví společnosti ANATEMA, s.r.o., ve městě Trenčíně. Smlouva o zřízení zástavního práva byla uzavřena formou notářského zápisu dne 7. 5. 2009. Společnost ANATEMA, s.r.o., je osobou personálně propojenou s dlužníkem, vedle zřízení zástavního práva přijal tento subjekt dále ještě ručitelský závazek za případný budoucí dluh dlužníka z nájemní smlouvy.

Žalobce uvedl, že k zajištění závazku dlužníka platit nájemné řádně a včas zástavním právem smluvním došlo z důvodu, že žalovaný si byl vědom špatné finanční situace dlužníka. Již od počátku nájemního vztahu vznikal na straně dlužníka opakovaně dluh na nájemném a službách. Situace vyústila v jednostranné ukončení nájemní smlouvy ze strany pronajímatele výpovědí z nájmu ze dne 25. 6. 2010 z důvodu dlouhodobého neplnění finančních povinností dlužníka z nájemní smlouvy, nájemní vztah skončil dne 31. 7. 2010. Do nájemního vztahu od 1. 8. 2010 vstoupila namísto dlužníka společnost UNI HOBBY, a.s., se sídlem 120 00 Praha 2, Vinohradská 365/10, IČO 24711594, které byla ze strany dlužníka současně prodána veškerá významná aktiva dlužníkova podnikání (vybavení hobbymarketu a zboží). Společnost UNI HOBBY, a.s., uhradila dlužníku na bankovní účet dne 7. 9. 2014 částku ve výši 12,604.551,41 Kč. Dlužník uhradil žalovanému na svůj dluh obratem dne 13. 9. 2010 částku 5 KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 mil. Kč, dne 14. 9. 2010 částku 5 mil. Kč a dne 16. 9. 2010 částku 2.674.000,00 Kč, celkem 12.674.000,00 Kč, čímž byly závazky dlužníka vůči žalovanému bezezbytku vypořádány, jak potvrdili žalovaný i dlužník v dohodě o vypořádání vzájemných práv a povinností ze dne 29. 11. 2010.

Žalobce tvrdil, že v době, kdy uhradil dlužník žalovanému svůj dluh, se nacházel dlužník již dlouhodobě ve stavu úpadku, když dlužil několika desítkám věřitelů. Motivací uhradit závazek vůči žalovanému byla snaha zabránit uspokojení pohledávky žalovaného realizací zástavního práva na majetku jemu spřízněné společnosti, resp. uspokojení z ručení. Suma přihlášených pohledávek činí 30.038.292,75 Kč, přičemž v majetkové podstatě dlužníka ke dni prohlášení konkursu zůstal majetek v řádu několika tisíc Kč. Žalovaný byl s dlužníkem v dlouhotrvajícím úzkém vztahu založeném nejdříve na realizaci stavebního záměru a následně pronájmu obchodního centra AVEX BAUMARKT. Žalovaný pravidelně v době předcházející ukončení nájmu s dlužníkem a jeho převzetí novým nájemcem navštěvoval obchodní centrum dlužníka. Žalovaný mohl a měl stav úpadku dlužníka poznat z dramaticky stoupajícího dluhu dlužníka na nájemném a službách a z veřejně dostupných informací o ekonomickém stavu dlužníka, zejména pak z poslední roční účetní závěrky za rok 2009 založení dlužníkem do sbírky listin dne 9. 4. 2010, když z účetní závěrky za rok 2009 vyplývá, že stav vlastního kapitálu dlužníka k 31. 12. 2009 ve výši minus 19.182 tis. Kč, stav krátkodobých závazků ve výši 55 876 tis. Kč z toho závazky z obchodních vztahů ve výši 45.266 tis. Kč, ztráta za rok 2009 minus 16.051 tis. Kč. Tyto údaje dle žalobce jednoznačně indikují stav úpadku dlužníka. Žalovaný je navíc silným ekonomickým subjektem, disponujícím řadou kvalifikovaných odborníků v oblasti práva, ekonomie a účetnictví a měl tedy možnost, pokud by měl zájem a vyvinul minimální podnikatelskou obezřetnost, seznámit se s aktuálním ekonomickým stavem dlužníka.

Žalovaný se žalobě bránil, potvrzoval, že žalovaný se skutečně na základě smlouvy o dílo zavázal vystavět pro dlužníka ve Valašském Meziříčí obchodní centrum a dlužník se zavázal, že žalovanému zaplatí cenu díla ve výši 113.880.423,00 Kč bez DPH s tím, že se tato cena navyšovala navazujícími dodatky ke SoD. Zatímco žalovaný závazek z citované SoD beze zbytku splnil, dlužník naproti tomu na zaplacení díla nezaplatil ničeho. Tato skutečnost znamenala pro žalovaného nejen finanční ztrátu, ale navíc na základě této skutečnosti žalovaný, ač to neměl v úmyslu, byl nucen se ujmout výkonu vlastnického práva, aniž měl pro předmětné obchodní centrum jakékoliv využití. Vzhledem k tomu, že dlužník cenu neuhradil, musel žalovaný, aby se sám nedostal do velmi tíživé situace přistoupit na uzavření nájemní smlouvy s dlužníkem datované dne 16. 3. 2009. Žalovaný byl vstřícný k dlužníkovi i v otázce splatnosti nájemného, které bylo odloženo na pozdější období od zahájení provozu, aby umožnil žalovanému platit přednostně dodávky zboží a jiných služeb, nezbytných k zajištění provozu, neboť žalovaný si byl vědom, že u nově otevřeného obchodu je třeba vždy určitý čas k tomu, aby prodejna začala prosperovat. Ze stejného důvodu žalovaný poměrně dlouho vědomě toleroval prodlení dlužníka s placením nájemného v dobré víře, že po záběhu provozu dlužník své závazky vůči žalovanému dodatečně splní.

Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že údajná vědomost žalovaného o nedobré finanční situaci dlužníka měla vést žalovaného k tomu, aby byla do nájemní smlouvy k zajištění zaplacení nájemného a náhrady za služby zakotveny bankovní záruky resp. následně zástavní KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 právo nebo ručení. K zajištění závazku zastavením nemovitosti bylo přistoupeno až poté, kdy dlužník oznámil, že není schopen bankovní garanci v dohodnuté výši předložit. Žalovaný dále zdůrazňuje, že žalovaný dále uzavřel s dlužníkem dne 1. 4. 2010 dohodu o uznání dluhu, ve které se dlužník zavázal k úhradě dluhu v dohodnutých splátkách. Žalovaný věřil, že dlužník svým závazkům dostojí. Dlužník však své finanční závazky neplnil i nadále, v důsledku toho dluh na nájemném a službách narostl do nepřiměřené a nepřijatelné výše a proto byl žalovaný nucen nájemní poměr s dlužníkem ukončit výpovědi k 31. 7. 2010. Žalovaný odmítl argumentaci žalobce, že žalovanému musel být z povahy věci znám záměr dlužníka fakticky ukončit svoji podnikatelskou činnost a že v okamžiku, když dlužník hradil žalovanému své závazky, nacházel se již dlouhodobě v úpadku. Žalovanému nebyla a nemohla být situace dlužníka známa, žalovaný není povinen podle žádného právního předpisu zjišťovat skutečnost, zda dlužník byl či nebyl v době plnění v úpadku. Dlužník opakovaně a při každé příležitosti přesvědčoval žalovaného o tom, že dluh uhradí.

Žalovaný konstatoval, že ke zkoumání výsledků hospodaření dle účetní závěrky není povinen dle žádného právního předpisu a má za to, že je nutno hodnotit finanční situaci nikoli ke konci roku 2009, ale k okamžiku provedení právního úkonu, tj. k měsíci září 2010, kdy dlužník poskytl žalovanému plnění. Návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán až 17. 3. 2011, tedy cca 10 měsíců po podání výpovědi, z čehož lze dovodit, že žalovanému nemohlo být známo, že dlužník po ukončení hospodářského roku 2010 podá návrh na zahájení insolvenčního řízení. Nadto předmětná účetní závěrka za rok 2009 byla založena do listin 9. 4. 2010 a je třeba připomenout, že dne 1. dubna 2010 dlužník v písemné formě uznal závazek k zaplacení dluhu a zavázal se k jeho zaplacení ve splátkách. Takže žalovaný neměl důvod výsledky hospodaření za rok 2009 zkoumat. Současně dle tvrzení žalovaného obsahuje účetní závěrka za rok 2009 nesrovnalosti, když se uvádí, že závazky z obchodního styku po lhůtě splatnosti jsou ve výši 11,7 mil. Kč z toho vůči žalovanému 3,6 mil. Kč.

Žalovaný zdůrazňoval, že plnění přijal v dobré víře zejména v tom smyslu, že dlužník nemá další závazky, které by mohly mít za následek jeho insolvenci, a proto v dobré víře přistoupil k Dohodě o vypořádání vzájemných práv a povinností ze dne 29. 11. 2010. Dlužník zaslal žalovanému dlužnou částku zcela dobrovolně a nikoli z důvodu, aby odvrátil možnost výkonu zástavního práva nebo zabránil uspokojení nároků z ručitelského závazku. V neposlední řadě pak žalovaný uvedl, že dlužníkovi uhradil daňové doklady ve výši 2.812.783,80 Kč a dále uvádí, že v částce zaplacené žalovanému byla zahrnuta i DPH ve výši 2.552.760,00 Kč za nájemné a 228.247,00 Kč za služby, tj. celkem 2.781.007,00 Kč a dlužník si tuto částku DPH nárokoval ze státního rozpočtu už v době, kdy žalovaný vystavil daňové doklady. Z uvedeného vyplývá, že i kdyby skutečně bez ohledu na výše uvedená fakta a označené důkazy bylo připuštěno, že právní úkon dlužníka je právně neúčinný, resp. zvýhodňující, bylo by nutno žalovanou částku snížit o výše označené platby v celkové výši 5.593.790,80 Kč, což v žádném případě neznamená, že žalovaný nárok žalobce uznává.

Na jednání konaném dne 25. 6. 2012 provedl insolvenční soud dokazování předloženými listinnými důkazy tak, jak je uvedeno v protokolu o jednání, a učinil zjištění o následujícím skutkovém stavu: KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

Dlužník rozvinul podnikatelský záměr spočívající ve zřízení obchodního centra AVEX BAUMARKT ve Valašském Meziříčí. Za tímto účelem byla dne 9. 7. 2008 s žalovaným uzavřená smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výstavba obchodního centra, vlastnické právo k nemovitostem mělo dle dodatku k smlouvě o dílo ze dne 30. 10. 2008 přejít na dlužníka až po úplném zaplacení kupní ceny. Dlužník cenu díla neuhradil, dílo zůstalo ve vlastnictví žalovaného a dne 16. 3. 2009 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor. V čl. IV smlouvy byla sjednána povinnost dlužníka k zajištění budoucích pohledávek žalovaného poskytnout bankovní garanci. Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě byla změněna povinnost dlužníka poskytnout bankovní záruku na povinnost dlužníka zřídit ve prospěch žalovaného zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví společnosti ANATEMA, s.r.o. Zástavní právo ve prospěch žalovaného bylo zřízeno na základě smlouvy ve formě notářského zápisu ze dne 7. 5. 2009. Na straně dlužníka opakovaně vznikal dluh na nájemném, k ukončení nájmu došlo výpovědí ze strany žalovaného ze dne 25. 6. 2010. Nájem skončil ke dni 31. 7. 2010. Podnikatelský záměr dlužníka převzala společnost UNI HOBBY, a.s., která kupní smlouvou ze dne 31. 7. 2010 nabyla dlouhodobý majetek dlužníka, kupní smlouvu ze dne 1. 8. 2010 nabyla zboží a dne 1. 8. 2010 vstoupila do nájemního vztahu s žalovaným. Dlužník obdržel kupní cenu ve výši cca 22 mil. korun. Na pohledávku představující dlužné nájemné dlužník uradil žalovanému dne 13. 9. 2010, 14. 9. 2010 a 16. 9. 2010 částku v celkové výši 12.674.000,00 Kč. Tento skutkový stav je mezi stranami nesporný.

Na základě všech tvrzení žalobce i žalovaného a provedeného dokazování dospěl insolvenční soud dále k závěru, že právní úkony dlužníka spočívající v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 13. 9. 2010, v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 14. 9. 2010 a v zaplacení částky 2,674.000,00 Kč dne 16. 9. 2010 naplňují znaky neúčinného právního úkonu dle ust. § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenčního zákona). Rozsudkem ze dne 3. 7. 2012, čj., KSBR 29 INS 4416/2011-C2-14, soud prvního stupně rozhodl, že výše uvedené právní úkony dlužníka jsou vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky k uspokojení do insolvenčního řízení na majetek dlužníka u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 4416/2011, neúčinné a uložil žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 12.674.000,00 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o neúčinnosti právních úkonů rozhodnuto.

Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2012 podal žalovaný řádně a včas odvolání. Odvolací soud rozhodnutím ze dne 2. 5. 2013 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně se tedy opětovně zabýval otázkou, zda předmětné právní úkony dlužníka jsou právními úkony neúčinnými ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona a zda byly naplněny znaky skutkové podstaty neúčinného právního úkonu.

Na jednání konaném dne 30. 7. 2014 a 2. 8. 2014 doplnil dokazování o navržené důkazy a to tak, že provedl dále důkaz přihláškami č. 4-6, 8-10, 12-16, 19, 20, 22, 26-32, 34, 38, 39, 41-44, 46, 48, 50, 52 a 53, přílohou k účetní závěrce 2009, rozvahou ke dni 12. 9. 2010, rozvahou ke dni 30. 9. 2010, přílohou k účetní závěrce 2010, výpisy z účtů KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 dlužníka od července 2010 do konce prosince 2010, podnájemní smlouvou ze dne 31. 7. 2010 uzavřenou mezi společností UNISTAV,a.s., a společností UNI HOBBY,a.s., e-mailovou korespondencí ze dne 21. 6. 2010, e-mailovou korespondencí ze dne 20. 1. 2010, e-mailovou korespondencí ze dne 17. 5. 2010, výslechem účastníka řízení Ing. Tomáše Kubíčka a výslechem svědka Aleše Břenka, Lubomíra Kopeckého, Ivana Líšky, JUDr. Rudolfa Daniela a Moniky Sojkové.

Svědek Lubomír Kopecký, navržený žalobcem, aby vypovídal, vypověděl na jednání konaném dne 30. 7. 2014, že v době od 1. 8. 2008 do 31. 7. 2010 byl ve funkci ředitel marketu, po tomto datu pokračoval v této funkci u společnosti UNI HOBBY, a.s., kde je ředitelem marketu stále. Svědek vypověděl, že v roce 2010 proběhla nějaká jednání a činnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., byla převedena na společnost UNI HOBBY, a.s. Společnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., měla po datu 31. 7. 2010 k dispozici jednu místnost, obchodní činnost již nevykonávala, potkával pana Břenka, který na UNI HOBBY nepřešel. Svědek vypověděl, že hospodaření dobré nebylo, byl problém se získáním úvěru, to způsobilo zpožďování plateb nájmu i plateb dodavatelům. Společnost byla upomínána o zaplacení nákladů na energie, zejména elektřiny. Na počátku docházelo k odložení plateb za zboží, když mělo dojít k placení, svědek byl kontaktován dodavateli zboží, že není zaplaceno dodané zboží. Situace došla do takového stavu, že dodavatelé si podmiňovali dodávku dalšího zboží tím, že jim bude zaplaceno již dodané zboží a tak se stávalo, že některé zboží nebylo na prodejně vůbec. Jednalo se o zboží, po kterém byla velká poptávka. Tato situace se v průběhu roku 2010 zhoršovala. Zákazníci jej upozorňovali, že není na prodejně plný sortiment a dodavatelé jej upozorňovali, že nemají zaplaceno. Svědek s panem Břenkem opakovaně řešili, které faktury budou zaplaceny. Účastnil se jednoho jednání, kde byl projednáván odklad splátek. Bylo to stále dokola, dodavatelům se neplatilo, nebylo zboží, nebyly tržby, prostě to bylo špatné. Svědek vypověděl, že i při výplatě mezd docházelo ke zpoždění. Předání marketu k 31. 7. 2010 se účastnili i zástupci UNISTAV, a.s., konkrétně Ing. Kubíček. Po datu 31. 7. 2010 se převáděl majetek na nový subjekt UNI HOBBY, a.s. Výpověď svědka hodnotí soud jako zdrženlivou co do výpovědi o jednání se zástupci žalovaného, soud má za to, že se svědek, který přešel po 1. 8. 2010 jako ředitel marketu i k novému provozovateli UNI HOBBY, a.s., se obával, aby jeho výpověď neměla dopad na jeho působení ve společnosti UNI HOBBY, a.s.

Svědek Aleš Břenek, jehož výpověď navrhl žalobce, na jednání dne 30. 7. 2014 vypověděl, že u společnosti HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., působil jako ředitel od září 2008 až do dne prohlášení konkursu. Jeho náplní bylo zajistit chod celé firmy a marketu. Řídil se zejména pokyny Ivana Líšky. Společnost po celou dobu jeho působení nebyla zisková, byla ztrátová. Po zahájení činnosti byl v rámcových smlouvách s dodavateli sjednán odklad splatnosti zbožových faktur. Jednatel společnosti se snažil zajistit kapitál pro financování, což se dlouhodobě nedařilo, fakticky se to nepodařilo nikdy. Pan Líška zvažoval, zda pokračovat v činnosti, či zda firmu prodat. Po určité době se nakumuloval i závazek vůči Unistavu z nájemného, UNISTAV, a.s., se domáhal zaplacení, svědek se zúčastnil několika jednání asi na dvou či třech, předmětem jednání bylo řešení situace, řešilo se uznání závazku. Na přelomu roku 2009/2010 bylo zřejmé, že společnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., jedná s nějakým zájemcem o koupi, do těchto jednání se zapojila i společnost UNISTAV, a.s. a posléze vstoupila do nájemního vztahu se společností UNI HOBBY, a.s. Svědek vypověděl, že se KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 setkal s Ing. Kubíčkem na cigaretce na parkovišti marketu ve Valašském Meziříčí, snažil se mu vysvětlit, že by společnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., hradila, ale že dluží kam se podívá . Svědek vypověděl, že jednání jak je zachyceno v zápisu z jednání ze dne 16. 6. 2010 odpovídá skutečnému jednání, tohoto jednání se zúčastnil, tento mu byl doručen a popsaný stav byl skutečným stavem. Svědek vypověděl, že varianty tam uvedené jsou společným návrhem účastníků, stěžejní byl možná při jednání pan Tulpa. Svědek vypověděl, že v roce 2010 někteří dodavatelé přestali dodávat zboží, měli velké pohledávky vůči firmě HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., chybělo asi 40% zboží, došlo k razantnímu snížení zásob, na tuto situaci zákazníci reagovali negativně. Mgr. Klusáček často na místě řešil technické problémy a při těchto návštěvách se jednalo nejen o technických problémech, ale i finančních. Svědek vypověděl, že byl ze strany UNISTAVU, a.s., dotazován, jak se situace vyvíjí, svědek sděloval, že situace je nezměněná, spočívá v tom, že dluží, kam se podívají (Mgr. Klusáček přítomný na jednání toto tvrzení svědka popřel). Svědek uvedl, že trvá na své výpovědi, tj., že hovořil s Mgr. Klusáčkem o celkové finanční situaci HOBBYMARKETU CZ, s.r.o. Snažili se plnit těm dodavatelům, jejichž zboží přinášelo největší obrat. K dotazu žalovaného, zda svědek žalovaného ujišťoval, že se situace bude stabilizovat a že UNISTAVU, a.s., zaplatí, svědek vypověděl že to nevylučuje, že žalovaného takto ujišťoval, to se však nevylučuje s tím, že Ing. Kubíčkovi sdělil, že dluží, kam se podívají. Svědek vypověděl, že pro smlouvu společností UNI HOBBY, a.s., vypracovával podklady, zejména tu část, kde je uveden majetek. Není si vědom, že by tuto cenu sděloval společnosti UNISTAV, a.s.

Svědkyně Monika Sojková, jejíž výpověď navrhl žalobce, dne 30. 7. 2014 vypověděla, že pro společnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., až do úpadku pracovala jako OSVČ. Od zahájení insolvenčního řízení pokračuje v úkonech týkajících se účetnictví dlužníka v úpadku. K dotazu soudu, v čem tedy spočívala činnost svědkyně pro dlužníka. Svědkyně vypověděla, že neměla dispoziční oprávnění k nakládání s prostředky na účtech, dlužník doručoval svědkyni výpisy z účtu, které ona zúčtovávala. Svědkyně vysvětluje, že zpracovávala celé účetnictví, přímo na prodejnu HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., byla vedena skladová evidence, svědkyně účtovala podle výstupu o zásobách, účtovala o provozních fakturách, o mzdách, pokladnu a z běžných účtů. Co se má proplácet a co ne svědkyně nerozhodovala. Svědkyně vypověděla, že UNISTAV, a.s., fakturoval dlužníkovi nájemné, energie byly hrazeny na základě splátkových kalendářů, resp. záloh. Z programu mohla zjistit, které faktury jsou uhrazeny. Svědkyně nerozhodovala, které faktury mají být zaplaceny. O placení zálohových faktur rozhodoval pan Kopecký a pan Břenek, u nákladových faktur svědkyně zpracovala podklad co je splatné pro asistentku jednatele pana Líšky. Svědkyně nejednala nikdy se zástupci UNISTAVU, a.s. Zdrojem financování byly půjčky od pana Líšky a spol. ANATEMA, s.r.o., cizí zdroje bankovního původu nebyly k dispozici. Svědkyně vypověděla, že společnost v roce 2010 neměla potřebou likviditu. Z porovnání aktiv a pasiv dle svědkyně společnost HOBBYMARKETY CZ byla v úpadku. Svědkyně vypověděla, že po prodeji aktiv zůstaly neuhrazeny závazky finančního úřadu, státu a dodavatelů. Svědkyně se podílela na zpracování Konečného vyúčtování závazku vůči UNISTAVU, a.s., výsledkem byl vyčíslený závazek, který byl uhrazen, dále byly zčásti uhrazeny půjčky jednateli společnosti. K dotazu žalovaného vypověděla, že nemohla předvídat, zda budou nějaké zásadní příjmy do společnosti, závěr o úpadku dlužníka bylo možné učinit vždy k aktuálnímu datu, nikoli do budoucnosti. KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

Svědek JUDr. Rudolf Daniel, v době odporovaných úkonů předseda dozorčí rady žalovaného, jehož výpověď navrhl žalovaný, na jednání dne 30. 7. 2014 vypověděl, že vztah mezi UNISTAV, a.s., a dlužníkem obsahoval rizika, problém tržeb, naproti tomu financování zásob a běžného provozu, UNISTAV, a.s., souhlasil s odložením placení nájemného, dlužník se dostal do problémů s placením nájemného. UNISTAV, a.s., opakovaně urgoval placení svých pohledávek, dlužník nebyl schopen dosáhnout bankovní záruky za placení nájemného, objem pohledávek UNISTAVU, a.s., se zvyšoval, byla upravena zástavní smlouva a navýšena smlouva o ručení. Svědek se podílel na sepisu zajišťovacích smluv. Svědek vypověděl, že dlužník odůvodňoval neplacení tím, že je krize na trhu, lidé nenakupují, dlužník měl rozjednáno financování od různých partnerů a finančních ústavů, které nezískal. Pan Líška ujišťoval UNISTAV, a.s., že hledá cestu, jak zaplatit veškeré své závazky a posléze dospěl k takovému řešení, že prodal firmu. K dotazu soudu, proč nebyl k zaplacení nájmu vyzván ručitel, svědek vypověděl, že věděli, že tam (tedy u dlužníka) budou nějaké finanční prostředky, bylo to jednodušší než se domáhat ze zajištění. K dotazu zda je standardní postup zajišťování zaplacení nájemního ručením a současně i zástavou nemovitostí a zda tak postupuje společnost UNISTAV, a.s., u všech nájemců, svědek vypověděl, že je potřeba ke každému subjektu přistupovat dle okolností a lze vycházet z informací a ze zkušeností s tím kterým partnerem. Se společností HOBBAYMARKETY CZ, s.r.o., v souvislosti s nezaplacením ceny za zhotovení díla byly co do placení zkušenosti horší. Zpravidla je skládána kauce, původně měla společnost HOBBYMSRKETY CZ, s.r.o., zajistit bankovní záruku, to se jí však nepodařilo.

Účastník řízení Ing. Tomáš Kubíček, jehož výpověď jako důkazní prostředek navrhl žalovaný, vypověděl při jednání dne 2. 6. 2014, že společnost UNISTAV, a.s., realizovala celý obchod s dlužníkem v situaci, kdy by v případě, že by nedošlo k dostavbě obchodního centra a následně k pronájmu, realizovala by společnost UNISTAV, a.s., ztrátu v řádech desítek milionů Kč. Vypověděl, že dlužník nebyl schopen sehnat financování na výstavbu. Vypověděl dále, že dlužník nebyl schopen doložit bankovní garanci za placení nájemného, proto bylo hrazení nájemného zajištěno formou ručení a zástavou nemovitostí třetí osoby. Problémy s placením nájemního počaly koncem roku 2009, společnost UNISTAV, a.s., tuto skutečnost vyhodnotila tak, že se jedná o přirozené problémy v souvislosti s realizací nového podnikatelského záměru. Vypověděl, že byli ujišťováni, že činnost společnosti bude podpořena formou půjček ze strany jednatele a vlastníka společnosti dlužníka. Vypověděl, že na začátku roku 2010 obdrželi informaci, že market je v kladném hospodářském výsledku a společnost UNISTAV, a.s., byla požádána o další posečkání s placením nájemného. Dodatek k ručitelské smlouvě, kterým bylo ručení navýšeno na 450.000 EUR, byl uzavřen z důvodu výše pohledávky na nájemném, kdy bylo avizováno navýšení tržeb a úhrada nájemného s časovým posunem. Vypověděl, že v průběhu roku 2010 probíhala jednání mezi dlužníkem a zájemci o převzetí podnikání v pronajatých prostorách marketu, o některých byl UNISTAV, a.s. informován. Vypověděl, že informace v písemné podobě vyzněla v lednu 2010 tak, že prodejní cena aktiv společnosti se při započtení rezervy 2 mil Kč bude rovnat prodejní ceně, jinými slovy, že dojde k uspokojení všech věřitelů a ještě zbydou 2 miliony Kč na neočekávané náklady. Dne 1. 4. 2010 pak byla uzavřena dohoda o uznání závazku dlužníka vůči společnosti UNISTAV, a.s. Vypověděl, že nemohl vyhodnotit, zda informace dlužníka jsou korektní, UNISTAV, a.s., parametry dohody o prodeji aktiv dlužníka neznal. Pokud by tušili, či se obávali, že dlužník v době, kdy bylo UNISTAVU, a.s., placeno z příjmu od UNI KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

HOBBY, a.s., své zavazáky nevypořádá, platbu by nepřijalo a realizovali by zajištění společností ANATEMA. Společnost UNISTAV, a.s., před uzavřením nové nájemní smlouvy se společnosti UNI HOBBY, a.s., byla informována o tom, že dlužník s dodavateli marketu jedná o splátkových kalendářích, o tom, že některé zboží se bude vracet dodavatelům a o výrazném skontu úhrady jejich závazků. UNISTAV, a.s., neměl důvod tuto situaci vyhodnotit, že společnost v okamžiku úhrady závazku byla v úpadku. Vypověděl, že tvrzení svědka Aleše Břenka, o tom, že jej informoval o stavu finanční situace firmy HOBBYMARKETY CZ, a.s., není pravdou, naopak opakovaně bylo sděleno, ať UNISTAV, a.s., posečká s úhradami nájemného, protože situace se bude zlepšovat. Vypověděl, že se nezabývali úvahami, jaká aktiva má společnost dlužníka. K dotazu, zda se společnost UNISTAV, a.s., zabývala pasivy dlužníka, vypověděl, že dlužníkem byli informováni o tom, že se jednalo o splátkových kalendářích, případných skontech a slevách a nebo že si dodavatelé nějaké zboží odvezou. Informaci o stavu závazků k dispozici neměli. K dotazu zda společnost UNISTAV, a.s., zjišťovala nebo ověřovala stav závazků, vypověděl, že ne.

Účastník řízení se při jednání konaném dne 2. 8. 2014 dovolával přípisu ze dne 21. 1. 2010 odeslaného jednatelem společnosti dlužníka s tím, že tímto je dlužník informoval tak, že market je v kladném hospodářském výsledku.

Svědek Ivan Líška, jednatel a jediný společník dlužníka, na jednání konaném dne 2. 8. 2014 vypověděl, že se nepodařilo zajistit prostředky na financování celého projektu a jevilo se, že pokud společnost nesežene investora, bude se muset celý podnik prodat. Projekt byl zahájen v roce 2009 a 2010, vrcholila finanční krize, většina firem byla v předlužení, což nebylo nic výjimečného. Společnost byla pod tlakem dodavatelů, franchisisty společnosti Avexbaumarkt, pronajímatele UNISTAV, a.s., a v této situaci skutečně hasili, co se dalo, aby společnost přežila. K dotazu proč bylo UNISTAV, a.s., zaplaceno vše a jiným věřitelům nic vypověděl, že měl právní analýzu, která mu tento postup doporučila, UNISTAV, a.s., však nebyl jediný, kterému bylo hrazeno a ne nepodstatné částky. Někteří z věřitelů jednali tak, že pokud nebude zaplaceno, podají návrh na konkurs. K dotazu zda dlužník informoval společnost UNISTAV, a.s., že má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti vypověděl jednatel, že už si přesně nevzpomíná, musel by se podívat do svých emailů. Vypověděl, že co se týkalo plánů jak uhradit závazky, plán byl pozitivní. K listině, ze dne 21. 1. 2010, kterou předložil Ing. Kubíček, vypověděl, že co se týká obsahu, nemůže se vyjádřit, zda je tam např. o 4 mil. Kč více či méně.

Nejdříve soud konstatuje zákonná ustanovení takto:

Dle ust. § 235 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Dle ust. § 237 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

Dle ust. § 241 insolvenčního zákona se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník splnil dluh dříve, než se stal splatným, dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Účelem institutu odporovatelnosti je obecně zajištění ochrany věřitelů před krácením jejich pohledávek, tj. právními úkony dlužníka, jež vedou především ke zmenšení majetku dlužníka a tím i k omezení zmaření možnosti uspokojení či zmaření možnosti uspokojení pohledávek věřitelů.

Ustanovení § 235 a násl. IZ je třeba posuzovat jako úpravu zvláštní vůči obecné úpravě stanovené v ust. § 42a občanského zákoníku, přičemž podle insolvenčního zákona mohou být odporovány i některé právní úkony, jimž podle občanského zákoníku úspěšně odporovat nelze. Neúčinnými mohou být jen takové právní úkony dlužníka, včetně opomenutí, které zkracují možnost uspokojení věřitelů (jejich pohledávek) nebo zvýhodňující některého věřitele na úkor jiných (§240 až 242 IZ). Obecnou definici neúčinného právního úkonu pro insolvenční řízení tak obsahuje ust. § 235 odst. 1 IZ, kdy má-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeno jako neúčinné, musí v jeho důsledku dojít ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení nebo dojít ke zvýhodnění některého z věřitelů oproti ostatním. Dle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona jsou neúčinnými právními úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkon jiných.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 3358/2011 Dlužníkovy právní úkony zkracují uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoli-nebýt těchto úkonů-by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil. Ke zkrácení vymahatelné pohledávky věřitele tedy nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil.

Postiženy jsou především úkony dlužníka, v jejichž důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Základní hledisko pro posouzení, zda k takové situaci došlo či nikoli, je proto míra uspokojení tohoto věřitele ve vazbě na možné uspokojení, které by se mu dostalo podle ust. § 298 a násl. IZ. Kromě této otázky insolvenční soud v rámci řízení odpůrčí žalobě zkoumá, kdy k takovému úkonu došlo, neboť odporovatelné jsou právní úkony dlužníka učiněné době, kdy již byl v úpadku, nebo v případě, kdy tento úkon k úpadku vedl.

V posuzovaném případě soud zjišťoval, zda byla naplněna obecná definice neúčinného právního úkonu obsažená v § 235 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy zda dlužník tím, že ve dnech 13., 14. a 16. 9. 2010 vyplatil ve prospěch žalovaného částku celkem 12.764.000,00 Kč, zkrátil možnost uspokojení svých dalších věřitelů nebo zvýhodnil některého věřitele na úkor jiných. A dále, zda byla také naplněna definice zvýhodňujícího právního úkonu uvedená v ust. § 241 insolvenčního zákona, tedy zda byl předmětný právní úkon učiněn ve lhůtě dle ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona, zda předmětný právní úkon učinil dlužník v době, kdy se nacházel v úpadku, zda se žalovanému dostala větší míra uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkurzu a zda žalovaný mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Předmětné právní úkony dlužníka byly uskutečněny v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení.

Z výpisů z obchodních rejstříků dlužníka a žalovaného má insolvenční soud za prokázané, že dlužník a žalovaný nejsou ve vztahu osob blízkých, ani spolu netvoří koncern. Předmětné právní úkony, jimiž došlo k uhrazení závazku dlužníka vůči žalovanému, byly uskutečněny dne 13., 14. a 16. 9. 2010. Návrh na zahájení insolvenčního řízení byl u soudu podán dne 17. 3. 2011. Téhož dne nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení. Předmětné právní úkony dlužníka tedy byly učiněny v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení a lze jim tedy odporovat.

K odporovatelným právním úkonům došlo v době, kdy již byl dlužník v úpadku.

Z přihlášek pohledávek má soud za prokázané, že ke dni odporovaných právních úkonů měl dlužník závazky po splatnosti více než 3 měsíce minimálně ve výši 24.970.209,00 Kč včetně pohledávky žalovaného ve výši 12.674.000,00 Kč. Z průběhu řízení má soud za zjištěné a prokázané z výpovědi svědků, že po datu 1. 8. 2010 dlužník již neměl žádná aktiva ani majetek, nevyvíjel žádnou činnost a nenabyl žádný majetek. Na účtu dlužníka byly finanční prostředky ve výši 13.278.016,00 Kč. KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

V době převodu částky, která je předmětem řízení, dlužník byl v úpadku a to minimálně u věřitelů č.

Věřitel datum splatnosti výše pohledávky 4 Avex Baumarkt s.r.o. 19.10.2009-10.5.2010 1.998.535,00 Kč 6 INVA Building Materials s.r.o. 15.12.2009-31.3.2010 213.425,00 Kč 8 Hocha a synové 28.11.2009 270.243,00 Kč 9 Ing. Nohel 29.12.2009 1.309.613,77 Kč 10 Viadesigne s.r.o. 5.9.2009 652.875,00 Kč 12 Alufix Bohemia spol. s r.o. 6.11.2009-30.11.2009 18.410,28 Kč 13 D.I.P. s.r.o. 9.7.2009-17.1.2010 445.299,30 Kč 14 ARBOEKO s.r.o. 3.11.2009-6.12.2009 292.416,00 Kč 15 JOT-obchodní transakce spol. s r.o. 28.11.2009 125.698,00 Kč 16 MARIMEX CZ s.r.o. 6.6.2009-16.10.2009 72.290,00 Kč 20 KNAUF Praha spol. s r.o. 5.6.2009-11.6.2010 618.585,00 Kč 22 DOPPLER CZ s.r.o. 11.7.2009-20.11.2009 356.608,00 Kč 26 MARCA CZ s.r.o. 13.6.2009-25.12.2009 111.183,00 Kč 27 PYROCO, s.r.o. 8.1.2010-24.2.2010 86.266,07 Kč 28 GLYNWED s.r.o. 04/2010 177.630,00 Kč 29 LESA-SERVICE s.r.o. 30.10.2009-9.5.2010 70.125,00 Kč 30 Martin Fojtů 19.1.2010 15.494,00 Kč 32 Rinder CZ s.r.o. 6.5.2009-16.5.2010 503.571,36 Kč 34 ČR-ČSSZ 23.6.2010 793.474,00 Kč 38 Ivan Liška 4.7.2009 2.000.000,00 Kč 39 Roltechnik a.s. 12.1.2010-7.3.2010 339.732,20 Kč 41 Luminex, s.r.o. 26.12.2009 29.545,00 Kč 42 ZEKO Trade s.r.o. 14.9.2009-4.5.2010 631.224,00 Kč 43 Spálenská-dřevěné lišty s.r.o. 20.10.2009-7.12.2009 100.158,00 Kč 44 Landgard květiny a rostliny s.r.o. 10.6.2010 137.212,86 Kč 46 FILSON s.r.o. 24.9.2009-6.4.2010 208.940,00 Kč 48 Terrasan CZ s.r.o. 31.1.2010-6.6.2010 269.006,00 Kč 50 HS Flamingo s.r.o. 18.9.2009-14.2.2010 202.532,89 Kč 53 NOV s.r.o. 29.6.2009-30.5.2010 156.120,00 Kč

To má soud za zjištěné a prokázané z přihlášek pohledávek těchto věřitelů, které byly v insolvenčním řízení na majetek dlužníky zjištěny jako splatné a dlužníkem nezaplacené po dobu delší 3 měsíců před datem plnění dlužníkem žalovanému.

Soud má za prokázané, že ke dni uskutečnění předmětných právních úkonů byl dlužník v úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení, neboť dlužník měl více věřitelů, vůči nimž měl závazky po lhůtě splatnosti déle jak 30 dní a tyto závazky neplnil déle jak 3 měsíce, a současně výše dlužníkových závazků převyšovala hodnotu jeho majetku.

Žalovanému se dostalo vyššího uspokojení, než jakého by se mu dostalo v konkurzu. KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63

Z kupní smlouvy ze dne 31. 7. 2010 uzavřené mezi dlužníkem a společností UNI HOBBY, a.s., má soud za prokázané, že dlužník převedl na společnost UNI HOBBY, a.s., dlouhodobý drobný hmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek jak je uveden v Příloze č. 3 kupní smlouvy za sjednanou kupní cenu ve výši 15.574.775,00 Kč bez DPH. Z přílohy č. 3 kupní smlouvy, která je její nedílnou součástí, má soud za prokázané, že ke dni 31. 7. 2010 je hodnota převáděného majetku ve výši 15.574.775,00 Kč, když v průběhu řízení nebyla účastníky řízení tato cena zpochybněna.

Dlužníkův majetek ke dni odporovaných úkonů spočíval v peněžních prostředcích na účtu dlužníka u Komerční banky, a.s., pobočka Vídeňská 89a v Brně. Žádný z účastníků netvrdil ani neprokazoval, že by dlužník měl další majetek. Všechen svůj majetek dlužník převedl smlouvami ze dne 31. 7. 2010 a 1. 8. 2010 na společnost UNI HOBBY, a.s., která převzala dlužníkův podnikatelský záměr.

V průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že dlužník využíval při své činnosti více bankovních účtů pro platební styk, bylo tedy postaveno najisto, že dlužník platební styk uskutečňoval na účtu vedeném u pobočky Komerční banky, a.s., na ulici Vídeňská v Brně. Z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. pobočka Vídeňská 89a, 639 00 Brno, č. 43-2811500227/0100 má soud za zjištěné, že, ke dni 20. 7. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 153.634,14 Kč, ke dni 20. 8. 2010 34.680,91 Kč. V tomto období byla ve prospěch účtu připsána celkem částka 237.595,21 Kč, na vrub účtu byly provedeny platby ve výši-356.548,44 Kč. Ke dni 20. 9. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 85.199,11 Kč. V době od 20. 8. 2010 do 20. 9. 2010 byla ve prospěch účtu připsána částka 15.731.152,43 Kč, na vrub účtu byly provedeny platby ve výši-15.680.634,23 Kč. Dne 7. 9. 2010 byla připsána platba za prodej majetku dlužníka společnosti UNI HOBBY, a.s., ve výši 12.604.551,41 Kč prostřednictví AK JUDr. Lubomír Kadaně a dne 15. 9. 2010 částka 3.114.955,00 Kč od společnosti UNI HOBBY, a.s. Dne 13. 9., 14. 9. a 16. 9. 2010 bylo z účtu zaplaceno žalovanému celkem 12.674. 000,00 Kč. Dne 7. 9. 2010 a 20. 9. 2010 byla na vrub účtu zaúčtována platba 600.000,00 Kč majiteli společnosti dlužníka z titulu půjčky (Ivan Líška), platba společnosti FLORPLANT s.r.o. ve výši 877.465,00 Kč, 10. 9. 2010 platba 100.000,00 Kč společnosti Hoch a synové, 16. 9. 2010 platba Ing. Josef Plajsner ve výši 200.000,00 Kč. Ke dni 20. 10. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 21.722,72 Kč. V době od 20. 9. 2010 do 20. 10. 2010 byla ve prospěch účtu připsána částka 4.284.135,25 Kč, na vrub účtu byly provedeny platby ve výši-4.437.611,-Kč. Dne 23. 9. 2010 byla připsána platba od společnosti UNI HOBBY a.s. ve výši 4.143.584,57 Kč. Dne 23. 9. 2010 bylo z účtu zaplaceno společnosti PETMIL LTD částka 3.000.000,00 Kč. Další menší platby směřovaly např. pojišťovnám, společnosti ČEZ aj. a uskutečnily se výběry a platby platební kartou. Ke dni 19. 11. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 42.629,33 Kč. V době od 20. 10. 2010 do 19. 11. 2010 byla ve prospěch účtu dlužníka připsána částka 1.196.533,47 Kč, na vrub účtu byly provedeny platby celkem ve výši-1.175.626,86 Kč. Na vrub účtu byly provedeny platby ve prospěch společnosti ANATEMA, s.r.o., ve výši 500.000,-Kč (tento úkon je v jiném řízení odporován), ve prospěch společnosti HOPBBYMARKETY MORAVA s.r.o. (majitel Ivan Líška) ve výši 355.000,00 Kč, ve prospěch společnosti KOLIMPEX 235.000,00 Kč (platby ze vzájemného vyrovnání UNISTAV HOBBYMARKETY). Ke dni 20. 12. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 141.261,00 Kč, ve prospěch účtu připsáno 136.267,00 Kč, na vrub účtu KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 zaúčtováno-37.635,09 Kč. Ke dni 20. 1. 2011 vykazoval účet dlužníka zůstatek 93.766,12 Kč, ve prospěch účtu byla připsána částka 1.351.333,21 Kč od společnosti UNI HOBBY, a.s., na vrub účtu byly provedeny platby dne 14. 4. 2011 ve výši 900.000,00 Kč výběrem hotovosti, 110.000,00 Kč platba za právní služby, 110.000,00 Kč FÚ, mzdové nároky ve výši 84.251,00 Kč, dále výběry platební kartou a jiné menší platby v řádu tisíců. Ke dni 20. 2. 2011 vykazoval účet dlužníka zůstatek 16.807,39 Kč, ve prospěch účtu připsáno 3,38 Kč, na vrub účtu zaúčtováno-76.962,11 Kč. Ke dni 18. 3. 2010 vykazoval účet dlužníka zůstatek 12.378,13 Kč, ve prospěch účtu připsáno 70.479,25 Kč, na vrub účtu zaúčtováno-74.908,51 Kč.

Dlužník měl ke dni uskutečnění odporovaných právních úkonů minimálně 29 věřitelů, jejichž déle než 3 měsíce splatné pohledávky činily 12.206.209,00 Kč a kromě těchto 29 věřitelů i žalovaného jako věřitele, jehož splatná pohledávka činila 12.674.000,00 Kč, tedy celkem 24.970.209,00 Kč a na účtu toliko 13.278.016,00 Kč. Soud má za prokázané, že finanční prostředky na účtu dlužníka u Komerční banky, a.s., byly jediným majetkem dlužníka, pohledávka žalovaného byla uspokojena ve výši 100%, pro pohledávky ostatních věřitelů ve výši 12.206.209,00 Kč zbývá částka 604.016,00 Kč. Žádný další majetek nebyl zjištěn ani účastníky řízení tvrzen či prokázán. V případě řešení dlužníkova úpadku konkurzem by po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 1.800.000,00 Kč byl žalovaný z výtěžku majetkové podstaty ve výši 13.278.016,00 Kč uspokojen nejvýše v rozsahu 51,10 %. Žalovaný byl tedy odporovanými úkony zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů dlužníka, jelikož se mu dostalo vyššího uspokojení, než jakého by dosáhl v konkursním řízení.

Žalovaný mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník byl v době uskutečnění odporovaných právních úkonů v úpadku.

Z výpovědi účastníka řízení Ing. Tomáše Kubíčka vyplynulo, že problémy s placením nájemného, které započaly na začátku roku 2009, společnost UNISTAV, a.s., vyhodnotila jako přirozené problémy související s realizací nového podnikatelského záměru. Společnost byla ze strany dlužníka opakovaně ujišťována, že činnost dlužníka bude podpořena formou půjček od jednatele společnosti, že dochází k jednáním o splátkových kalendářích s jednotlivými dodavateli a současně k jednáním o převzetí podnikatelského záměru dlužníka třetí osobou, který by dlužníku zaplatit částku postačující k úhradě všech jeho závazků. Parametry následného prodeje všech aktiv dlužníka žalovaný neznal, úvahami o aktivech či pasivech dlužníka se žalovaný nezabýval.

Pokud se Ing. Tomáš Kubíček při jednání konaném dne 2. 8. 2014 dovolával přípisu ze dne 21. 1. 2010 odeslaného jednatelem společnosti dlužníka s tím, že tímto je dlužník informoval tak, že market je v kladném hospodářském výsledku, potom soud má z této listiny za zjištěné, že jednatel dlužníka současně informuje žalovaného, že pokud by byl realizován zástavní právo váznoucí na nemovitostech, potom dlužník bude nucen dát společnost HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., do konkurzu. Tedy dle úsudku soudu potvrzuje žalovanému, že dlužník má kromě UNISTAVU, a.s., i další věřitele. Z přípisu žalovaného jednateli dlužníka ze dne 21. 1. 2010 má soud za zjištěné, že žalovaný sděluje, že informace o stavu KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 cash flow marketu dlužníka nejsou vůbec potěšující. Žalovaný sděluje, že co se týče jednání dlužníka s bankovními ústavy, žalovaný neočekává jejich úspěšné dotažení, rovněž jednání s potencionálními partnery zatím nevedou k úspěchu. Žalovaný konstatuje, že tržby dlužníka jsou malé, splátkové kalendáře jsou nastaveny a je nutné je plnit, dlužník nenaplňuje sliby o placení nájemného, na urgenční dopisy žalovaného dlužník nereaguje a žalovaný sděluje jednateli dlužníka, že žalovaný je nucen přistoupit k realizaci zajišťovacích instrumentů. Současně požaduje rozšíření zástavy nemovitosti na 200.000 EUR, notářské uznání závazku se splátkovým kalendářem.

Tvrzení žalovaného, že pokud by tušili, či se obávali, že dlužník v době, kdy bylo společnosti UNISTAV, a.s., placeno z příjmu od UNI HOBBY, a.s., své zavazáky nevypořádá soud hodnotí jako účelové tvrzení.

Pokud žalovaný vypověděl, že se nezajímali o to, zda dlužník má více věřitelů s nezaplacenými pohledávkami a současně vypověděl, že věděl o tom, že dlužník má uzavřeny splátkové kalendáře, že dodavatelé si odvážejí zboží proto, že dlužník za dodané zboží nezaplatil, že největším věřitelem je jednatel a společník dlužníka, pak mohl při náležité pečlivosti poznat, že ke dni plateb ve prospěch žalovaného je dlužník v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku. Pokud takovou zákonem předpokládanou pečlivost nahrazuje toliko tím, že tvrdí, že o stav závazků dlužníka nezajímali, je takové tvrzení s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem jednak zcela nevěrohodné a tedy nemůže mít za následek úsudek, že platba dlužníka žalovanému není zvýhodňujícím úkonem a že žalovaný nemohl při náležité péči poznat, že dlužník je v úpadku.

Jako nevěrohodné soud hodnotí tvrzení žalovaného, že nebyl informován o obsahu, tedy i o ceně, za kterou dlužník prodal veškerý majetek dlužníka společnosti UNI HOBBY a.s., když podnájemní smlouva uzavřená mezi společností UNISTAV, a.s., a UNI HOBBY, a.s., dne 31. 7. 2010 spojuje její účinnost s účinností dohody o koupi vybavení pronajatých prostor včetně zásob zboží od provozovatele HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., do vlastnictví společnosti UNI HOBBY, a.s.

Žalobce prokázal, prostřednictvím svědecké výpovědi Aleše Břenka, že prostřednictvím ředitele marketu Aleše Břenka bylo žalovanému sděleno, konkrétně Ing. Tomáši Kubíčkovi, byť neformálně, že dlužník má více věřitelů, slovy svědka že dlužník dluží, kam se podívá . Výpověď svědka má soud za věrohodnou, svědek toto sdělil za přítomnosti Ing. Tomáše Kubíčka v jednací síni dne 30. 5. 2014. Ing. Tomáš Kubíček reagoval tak, že dotázal svědka, zda mu současně sdělil, že dlužník žalovanému zaplatí. Svědek Aleš Břenek sdělil, že nevylučuje, že takto žalovaného ubezpečoval, současně však vypověděl, že nevylučuje, že Ing. Kubíčkovi sdělil, že dlužník dluží, kam se podívá . Věrohodně působila výpověď svědka Aleše Břenka, který vypověděl, že o ekonomické situaci dlužníka hovořil i s Mgr. Ferdinandem Klusáčkem. Rovněž tato výpověď byla učiněna za přítomnosti Mgr. Ferdinanda Klusáčka v jednací síni dne 30. 5. 2014. Pokud reagoval Mgr. Klusáček, že to popírá, věrohodnost výpovědi nebyla tímto pro soud snížena.

Snaha žalovaného přesvědčit soud, že žalovaný neměl důvod zjišťovat, zda dlužník je v úpadku, tj. zda má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti je účelová a zjištěné KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 skutečnosti takovou snahu žalovaného vyvrací. Zjištěnými skutečnostmi žalobce prokázal, že žalovaný mohl poznat při náležité péči, že dlužník je v úpadku minimálně z důvodu platební neschopnosti.

Z doložené korespondence má soud za prokázané, že žalovaný věděl, že dlužník má uzavřeny splátkové kalendáře, tedy že své závazky neplatí k datům splatnosti, věděl z informace od jednatele dlužníka, že největším věřitelem je jednatel dlužníka.

Bylo prokázáno, že dlužník zaplatil žalovanému celý dluh, ačkoli mu neplatil po dobu 9 měsíců, přičemž z předchozího obchodního styku finanční situaci dlužníka evidentně znal. Žalovaný věděl od jednatele dlužníka, že dlužník má závazky z půjček vůči jednateli a společníku společnosti. Žalovaný věděl, že dlužník má sjednány s dodavateli zboží splátkové kalendáře, tedy mohl poznat, že těmto dodavatelům neplatí v době splatnosti, věděl, že pro neplacení si dodavatelé odvážejí dodané zboží, věděl, že dlužník nemůže získat úvěr, věděl, že dlužníku se nepodařilo zajistit bankovní záruku, věděl, že dlužník se dlouhodobě potýká s nedostatkem finančních prostředků, věděl od jednatele dlužníka, že pokud by žalovaný uplatnil zajišťovací instrumenty, dlužník by sám na sebe podal návrh na konkurs. Žalovaný věděl, že dlužník prodal veškerý svůj majetek ke dni 31. 7. 2010. Pokud se žalovaný dovolává, že měl v lednu 2010 informace od dlužníka, že se blíží dobrá sezona pak s časovým odstupem k době odporovaných úkonů (září 2010), kdy dlužné nájemné se zvýšilo o částku leden-červenec 2010, kdy byla nájemní smlouva vypovězena pro neplacení nájemného, žalovaný mohl poznat, že dlužník je v úpadku, když prodal veškerý majetek a byl mu ukončen nájemní vztah v místě podnikání. Obrana žalovaného, že kdyby jen měl jakoukoli povědomost o tom, že dlužník má více (minimálně dva) věřitelů, plnění by žalovaný nepřijal, je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Pokud se žalovaný brání, že informaci o stavu závazků dlužníka neměl a ani se o to nezajímal, pak takové jednání dokládá, že žalovaný nevynaložil žádnou péči, aby poznal, zda dlužník je či není v úpadku, když nedobrou finanční situace dlužníka dlouhodobě znal. Žalovaný při uzavírání podnájemní smlouvy s novým nájemcem společnosti UNI HOBBY a.s. ke dni 1. 8. 2010 věděl, že dlužník novému nájemci převedl veškerý svůj majetek a zásoby nacházející se v místě podnikání, když na účinnost této kupní smlouvy byla vázána účinnost smlouvy o podnájmu místa podnikání.

Soud uzavírá, že stav mysli žalovaného, tedy co věděl či nevěděl či co si myslel o úpadku dlužníka prokazovat nelze, soud má však za prokázané, že žalovaný měl takové informace o finančních poměrech u dlužníka, že znaky úpadku minimálně z důvodu platební neschopnosti dlužníka poznat mohl.

Není rozhodující, zda žalovaný o úpadku dlužníka skutečně věděl, ale zda při náležité pečlivosti mohl stav úpadku dlužníka zjistit. Jednání žalovaného insolvenční soud nepovažuje za dostatečně pečlivé a domnívá se, že pokud by žalovaný učinil jen minimální kroky k zjištění majetkové situace dlužníka, zjistil by, že dlužník se v době uskutečněného plnění nacházel v úpadku.

Žalovaného měly vést k opatrnosti a náležité pečlivosti zejména informace o tom, že dlužník řádně neplatí své pohledávky vůči dodavatelům zboží, že dlužníku nebyla poskytnuta bankovní záruka, že dlužník dlouhodobě neplnil své závazky vůči žalovanému. Soud má za KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 prokázané, že dlužník několikrát informoval žalovaného o své špatné finanční situaci (zejména prostřednictvím Aleše Břenka).

Pokud se žalovaný brání, že nebylo jeho povinností zjišťovat, zda je či není dlužník v úpadku, pak soud má za to, že pro rozhodnutí soudu je rozhodné, zda žalovaný nemohl ani při náležité péči poznat, že dlužník, je v úpadku. Soud má za prokázané, že žalobci se podařilo prokázat, že žalovaný mohl při náležité péči poznat, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku spočívající v platební neschopnosti.

Soud má za to, že pokud v listině označené jako výpověď z nájmu ze dne 25. června 2010, když do nájemního vztahu žalovaný vstoupil s dlužníkem v tísni, jak sám žalovaný tvrdí, poté, kdy mu dlužník nebyl schopen zaplatit cenu díla, že žalovaný konstatuje, že dlužník dlouhodobě neplní závazky z nájemného a z obsahu listiny výpověď z nájmu má soud dále za zjištěné, že žalovaný zdůrazňuje, že dlužník neplní ani svůj závazek z uznání závazku ze dne 1. 4. 2010 a že žalovaný konstatuje, že neplnění závazků dlužníkem se přes řadu jednání stále prohlubuje, pak má soud za to, že žalovaný měl a mohl zjistit u dlužníka, zda má i jiné závazky, které neplatí a tedy mohl při náležité péči zjistit, že dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami a tedy, že dlužník je v úpadku. Žalovaný sám ve svém tvrzení uvádí, že toleroval dlužníkovi neplacení nájemného proto, aby mohl dlužník platit závazky svým dalším věřitelům.

Pokud se žalovaný brání, že dlužník podal insolvenční návrh až v březnu 2011 pak tato skutečnost nevyvrací, že dlužník měl v září 2010 více věřitelů a byl v úpadku. Žalovaný se jen stěží může dovolávat, že při náležité péči nemohl zjistit, že dlužníka má více věřitelů, neb v případě neplacení jeho pohledávky dlužníkem mohl kupř. dotazem u dlužníka zjistit, zda ostatní závazky dlužník hradí a zjistit, proč právě jeho pohledávku z nájemného dlužník neuhradil.

Na základě výše uvedeného insolvenční soud uzavírá, že odporované právní úkony dlužníka uskutečněné dne 13., 14. a 16. 9. 2010 naplňují znaky skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu uvedené v ust. § 241 insolvenčního zákona a současně také znaky obecné skutkové podstaty neúčinného právního úkonu uvedené v ust. § 235 insolvenčního zákona.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny podmínky odporovatelnosti dle ust. § 241 odst. 1 a 2 IZ a to zejména na základě zjištění, že k zaplacení žalovanému došlo v době, kdy dlužník byl již v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ, žaloba byla podána ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ, a dále, že se jednalo současně o právní úkon, který byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 240 odst. 3 IZ. Zároveň se žalovanému dostalo vyšší uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkurzu a žalovaný mohl při náležité pečlivost poznat, že dlužník se nachází v úpadku.

Pokud jde o charakteristiku zvýhodňujících právních úkonů dle ust. § 241 odst. 3 insolvenčního zákona, jedná se o demonstrativní výčet, jak je zřejmé z výrazu zejména. Proto lze mezi takové úkony zahrnout i uhrazení pohledávky dlužníka. Insolvenční soud má za to, že odporované právní úkony nelze označit za úkon učiněný za podmínek obvyklých KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch a má dále za to, že žalovaný mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku. Soud konstatuje, že zaplacení dlužného nájemného je sice standardní způsob obchodního styku a zaplacením dochází ke snížení aktiv a současně ke snížení pasiv, které lze obvykle považovat za přiměřené protiplnění, avšak v situaci, kdy se dlužník nachází v úpadku a nemá dostatečný majetek k uspokojení svých ostatních věřitelů (tato skutečnost v průběhu řízení byla prokázána) takové protiplnění za přiměřené považovat nelze, jelikož se dlužníku nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z něhož by mohli ostatní věřitelé alespoň z části uspokojit své pohledávky.

Současně má soud za prokázané, že byla naplněna obecná definice neúčinného právního úkonu ve smyslu ustanovení § 235 odst. 1 IZ. Dlužník tím, že ve prospěch účtu žalovaného převedl částku 12.674.000,00 Kč, zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů, neboť dlužníkův úkon vedl ke zmenšení jeho majetku a zároveň ke zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů dlužníka, jelikož se mu dostalo vyššího uspokojení, než by dosáhl v insolvenčním řízení.

Pokud žalovaný při jednání zdůrazňoval, že ve prospěch dlužníka zaplatil ve smyslu dohody o vypořádání ze dne 29. 11. 2010 částku celkem 1.187.342,00 Kč a že částka byla zaplacena a toto tvrzení dokládá žalovaný výpisem z účtu žalovaného, pak tyto platby dokládá co do částky 1,010.000,00 Kč z účtu žalovaného ve prospěch účtu společnosti ANATEMA s r.o. a co do částky 177.342,14 Kč z účtu žalovaného ve prospěch účtu, který není, dle vyjádření žalobce k dotazu soudu, účtem dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o. Soud má tedy za zjištěné, že žalovaný neprokázal, že by částka 1.187 tis. Kč byla uhrazena ve prospěch dlužníka, byť takto mohl jednat na žádost dlužníka. Tento závazek z dohody o narovnání zřejmě nezanikl. Nadto dle úsudku soudu tato tvrzení žalovaného nejsou ve věci právně významná.

Pokud žalovaný uvádí, že nárok žalobou uplatněný neuznává v celém rozsahu a upozorňuje, že by předmětná žalovaná částka musela být snížena o částku 5.593.790,80 Kč, pak soud má za to, že žalovaný neprokázal, že by se mohlo jednat o takové jednání dlužníka a žalovaného, při kterém ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovatelnému úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něj věřitel mohl uspokojit.

Pokud žalovaný ve své obraně uváděl, že i kdyby byl nárok žalobce po právu, potom by musel být snížen o částku 5.593.790,80 Kč, potom se soud touto obranou nezabýval, když má za to, že žalovaný kompenzační námitku řádně ve smyslu ust. § 98 OSŘ v řízení neuplatnil ani jako možnou variantu. Nadto ve smyslu ust. § 238 proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění u neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.

Soud proto rozhodl, že právní úkony dlužníka HOBBYMARKETY CZ, s.r.o., se sídlem Vídeňská 546/55, 639 00 Brno, IČO 28430701 spočívající v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 13. 9. 2010, v zaplacení částky 5,000.000,00 Kč dne 14. 9. 2010 a v KSBR 29 INS 4416/2011-C2-63 zaplacení částky 2,674.000,00 Kč dne 16. 9. 2010 ve prospěch žalovaného, je vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky k uspokojení do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 29 INS 4416/2011 neúčinné.

Dle ust. § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost. V insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejich prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Výrokem II. tedy soud zavázal žalovaného, aby částku ve výši 12.674.000,00 Kč vydal do majetkové podstaty dlužníka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť oba účastníci na jednání konaném dne 3. 11. 2014 uvedli, že náhradu nákladů řízení nepožadují.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 3. 11. 2014

JUDr. Vlasta Bruknerová, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Milena Osolsobě