29 ICm 817/2013
Číslo jednací: 71/29 ICm 817/2013-130 KSBR 29 INS 25145/2012-C1-39

ČESKÁ REPUBLIKA

Mezitimní

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce BP Integralis Limited, reg. číslo 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Školská 38 proti žalované Mgr. Zuzana Zajícová, místem výkonu činnosti 696 12 Hovorany 825, insolvenční správce dlužníků Heleny anonymizovano , anonymizovano a Ladislava anonymizovano , nar. 3.7.1958, oba bytem 696 48 Vřesovice, Ježov 225, zast. Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 340/21, o určení pravosti pohledávky takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená přihláškou č. 9 do insolvenčního řízení na majetek dlužníků Heleny anonymizovano , r.č. 636116/0663 a Ladislava anonymizovano , r.č. 580703/1373, oba bytem Ježov 225, Vřesovice, PSČ 696 48 vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 25145/2012 je pohledávkou nevykonatelnou.

II. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí konečném.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 4.3.2013, doručenou soudu dne 6.3.2013, domáhal se žalobce určení existence pohledávek a to z toho důvodu, že podle vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 11.2.2013 byly tyto sporné pohledávky popřeny u přezkumného jednání dne 4.2.2013. U jednání dne 10.12.2015 vzal žalobce v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 10.12.2015 č.j.-83 (který je v této části pravomocný) zpět. Žalobce dovozoval, že se jedná o pohledávku vykonatelnou, když tuto pohledávku přihlásil isir.justi ce.cz (dále jen rozhodčí nález), který byl vydán na základě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníky dne 2.4.2010, č. 1F 101148/2010 (dále jen rozhodčí smlouvy).

Žalovaná ve svých písemných vyjádřeních navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že spornou pohledávku popřela po právu. Pokud jde o vykonatelnost, namítala, že se jedná o pohledávku nevykonatelnou s tím, že rozhodčí nález považuje za neplatný.

Zdejší soud již ve věci rozhodoval a to rozsudkem ze dne 10.12.2015 č.j. 29 ICm 817/2013-83, který byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.6.2016 sp. zn. 13 VSOL 24/2016 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Výchozí otázkou pro posouzení věci je spornost mezi účastníky o tom, zda žalobce přihlásil pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou.

Proto se soud zabýval v prvé řadě otázkou vykonatelnosti či nevykonatelnosti přihlášené pohledávky a provedl proto dokazování rozhodčí smlouvou ze dne 2.4.2010 č. 1F 101148/2010 (č.l. 55,56) a dále pak rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Michala Tintěry CSc. ze dne 9.11.2012 čj. 005 SRKCR-069/2012, který je založen v přihlášce pohledávky. Z těchto listin (když snad kouzlem nechtěného je rozhodčí nález v záhlaví označen snad náznakem státního znaku a hlavičkou Smírčí a rozhodčí komora České republiky, o.s., 108 00 Praha 10 -Malešice, Nad Úžlabinou 448 a rovněž doložka právní moci a vykonatelnosti je obsažena v razítku obsahujícím slova Smírčí a rozhodčí komora České republiky, o.s. ) soud zjistil a vzal za prokázané, že jmenovaný rozhodce odvozoval svoji pravomoc rozhodnout spor mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníky z rozhodčí smlouvy. Z rozhodčí smlouvy konkrétně článku III. odst. 1 vyplývá, že ve sporech mezi účastníky shora uvedenými bude rozhodovat jediný rozhodce splňující požadavky dle ust. § 4 zákona o rozhodčím řízení a určený ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení jmenováním třetí osobou, a to tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s., IČ 28 55 83 67, se sídlem Praha 10-Malešice, Nad Úžlabinou 448, z osob uvedených v seznamu advokátů a advokátních koncipientů vedeném Českou advokátní komorou . V odst. 2 téhož článku bylo sjednáno, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. V odst. 3 téhož článku pak bylo sjednáno, že rozhodčí řízení bude konáno podle zásad spravedlnosti, pokud v konkrétním případě není tento postup vyloučen obecně závaznými právními předpisy .

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V době konání přezkumného jednání tj. ke dni 4.2.2013 neobsahoval insolvenční zákon ust. § 191 odst. 2 IZ.

Posouzení vykonatelnosti či nevykonatelnosti přihlášené pohledávky přináší ve světle ust. § 199 odst. 2 IZ mimo jiné zásadní rozdíl a to z hlediska omezeného rozsahu možných popěrných důvodů v případě, pokud správce (příp. dlužník v zákonem stanovených případech) popírá vykonatelnou pohledávku. Tam stanovené popěrné důvody se zcela zásadně liší od téměř neomezené palety popěrných důvodů, která je nabízena správci (příp. dlužníku v zákonem stanovených případech) pro případ kdy je popírána pohledávka nevykonatelná. Jak vyplývá z přezkumného listu (veřejně dostupného v insolvenčním rejstříku na stránkách www.justice.cz) i z podání žalované v projednávané věci, popřela žalovaná spornou pohledávku žalobcovu (sestávající z více dílčích pohledávek) zejména z toho důvodu, že tato pohledávka (resp. jednotlivé dílčí pohledávky) je v rozporu s dobrými mravy. Taková námitka je námitkou ryze právní a v případě, pokud by obstála vykonatelnost rozhodčího nálezu předloženého žalobcem, byla by tato námitka s odkazem na limitu obsaženou v ust. § 199 odst. 2 IZ vyloučena. Právě proto a jen proto soud přistoupil v této fázi řízení pouze k určení toho, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou a rozhodl o tom mezitímním rozsudkem.

Jak již řečeno, žalovaná namítala neplatnost rozhodčího nálezu a tím i neplatnost rozhodčí smlouvy.

Z rozhodčí smlouvy vyplývá, že rozhodce měl být ustanoven tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s.. Tato společnost však není stálým rozhodčím soudem a není tak transparentní způsob určení rozhodce rozhodčí smlouvou ze dne 4.2.2010. Neobstojí rovněž způsob stanovení rozhodce tak, že bude jmenován z osob obsažených v seznamu advokátů a advokátních koncipientů vedeném Českou advokátní komorou, když tento seznam je velmi obecný a může se měnit. Neobstojí rovněž z hlediska určitosti ujednání o tom, že rozhodčí řízení bude konáno podle zásad spravedlnosti, pokud v konkrétním případě není tento postup vyloučen obecně závaznými právními předpisy , když pojem zásady spravedlnosti považuje soud za zcela vágní a nevyjadřující, co tímto pojmem měla rozhodčí smlouva na mysli.

Podle ustálené judikatury např. usnesení NS ČR ze dne 8.7.2015 sp. zn. 26 Cdo 489/2015 v usnesení ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 23 Cdo 1573/2014, dále Nejvyšší soud uzavřel, že za netransparentní způsob určení rozhodce je považován takový způsob sjednání rozhodce, kdy rozhodce určuje právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem. Není přitom podstatné, zda je rozhodce vybírán ze seznamu osob, které jsou předem neznámé (seznam vedený právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem na jejích webových stránkách, a který se může kdykoli změnit, či např. velmi obecný seznam advokátů vedený Českou advokátní komorou), či zda je jmenován touto třetí osobou z osob konkrétně vyjmenovaných v rozhodčí doložce (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013). Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Od tohoto právního názoru nemá soud důvodu se odchýlit a proto v poměrech souzené věci uzavírá, že rozhodčí smlouva ze dne 4.2.2010 je neplatná a ve svém důsledku má za následek nedostatek pravomoci rozhodce JUDr. Michala Tintěry CSc. a proto rozhodčí nález tímto rozhodcem vydaný nemá právní účinky, tedy že se nejedná o rozhodčí nález vykonatelný.

Proto soud rozhodl tak, že přihlášená pohledávka označená ve výroku I. tohoto rozsudku je pohledávkou nevykonatelnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud vyhradil do rozhodnutí konečného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 8. srpna 2017

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová