29 ICm 728/2014
Číslo jednací: 29 ICm 728/2014-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce JUDr. Jan Kubálek, Kaprova 42/14, 110 00, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Zemdělsko-obchodní družstvo Košice v likvidaci, proti žalovanému Josef Loudín, Dlouhá Lhota 65, 390 01, Dlouhá Lhota, zast. JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem v Táboře, tř. 9.května 1282, odpůrčí žaloba,

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že mandátní smlouva uzavřená dne 1. 2. 2012 mezi žalovaným a dlužníkem, na základě které dlužník uhradil, od kterého 1. 2. 2012 do 28. 2. 2013 žalovanému částku 435.500 Kč, je vůči věřitelům neúčinná a žaloba, kterou by žalovanému bylo uloženo zaplacení částky 435.500 Kč do majetkové podstaty dlužníka.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v režimu § 239 odst. 3 IZ včasnou žalobou domáhá určení neúčinnosti právního úkonu-mandátní smlouvy uzavřené 1. 2. 2012 mezi žalovaným a dlužníkem a na základě této smlouvy vyplacení částky 435.500 Kč, kterou žádá vydat do majetkové podstaty úpadce. Uvedl, že výše uvedený právní úkon byl použit k vyvedení majetku dlužníka. Smlouva byla uzavřena v době, kdy žalovanému jako likvidátorovi dlužníka muselo být z dokumentů, které měl k dispozici zřejmé, že dlužník je předlužen, ostatně sám takto vyrozumíval ostatní členy družstva či třetí osoby či věřitele družstva již v roce 2010, přesto uzavřel předmětnou smlouvu, jejímž prostřednictvím vyvedl z majetku dlužníka částku 435.000 Kč. Dle § 66 odst. 2 obch.zák. přitom vyžadovala smlouva mandátní souhlas členské schůze. Z vyjádření žalovaného přitom výslovně vyplývá, že členská schůze tento souhlas nedala, je proto otázkou, zda je vůbec smlouva platná.

Žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, že podle § 71 odst. 6 obch.zák. určuje členská schůze odměnu likvidátora. Pokud však v daném případě členská schůze opomenula toto rozhodnutí učinit, převzal svým ustanovením likvidátorem oprávnění členské schůze a tedy uzavřít mandátní smlouvu za dlužníka v likvidaci žalovaný. I kdyby smlouva měla být neplatná je zřejmé, že právo na zaplacení úplaty, která je obvyklá za činnost likvidátora v rozsahu, jak ji likvidátor vykonával, by jako nárok z bezdůvodného obohacení byla vyplacena žalovanému po právu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K prvnímu jednání ve věci se jeho právní zástupce, ač řádně předvolán, nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalované strany.

Soud dospěl k závěru, že žaloba je podána včasně v režimu § 239 odst. 3 IZ. Z výpisu z obchodního rejstříku zjistil žalovaným tvrzenou skutečnost o tom, že žalovaný působil jako likvidátor, a to v době uzavření předmětné mandátní smlouvy, jeho poměr k dlužníkovi je tedy poměr k osobě blízké. V režimu § 240 odst. 2, § 241 odst. 2 a 241 odst. 4 IZ je přitom zřejmé, že se předpokládá úpadkový stav dlužníka v době realizace napadeného úkonu, pokud tento byl realizován do tří let před zahájením insolvenčního řízení, což v daném případě bylo splněno. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků bylo zjištěno, že mandátní smlouva mezi ZOD Košice v likvidaci a Josefem Loudínem byla uzavřena bez vědomí členské schůze. Ze smlouvy vyplývá, že ji podepsal, jak za dlužníka, a to z pozice likvidátora, tak za mandatáře, Josef Loudín, zavázal se touto pro dlužníka vykonávat činnost likvidátora a stanovil odměnu na 25.000 Kč měsíčně, která má být poukazovaná od 1. 2. 2012 na dobu určitou, a to po dobu trvání likvidace. Mzdovými listy za rok 2012, 2013 je pak prokázáno, že předmětná odměna, kterou tvrdí žalobce, byla žalovanému vyplacena, když účtována a daňově řešena byla jako nárok z pracovního poměru.

Ze zprávy Josefa Loudína, likvidátora, z 9. 10. 2012, kterou směřoval Mgr. Martině Lihannové, která jednala za SZIF vyplývá, že pro platební neschopnost a zadluženost družstva členská schůze družstva rozhodla o likvidaci družstva, a to od 1. 1. 2010. Stejný závěr je pak prokázán přímo programem jednání výroční členské schůze , kde stejnou osobu (v pozici předsedy družstva) je návrh na její likvidaci odůvodněn především platební neschopností a cenou komodit, které družstvo prodává, ceny obilí, masa a mléka se pohybují pod náklady a družstvo velikosti dlužníka je nemá z čeho dotovat, čímž se dostává do stále většího propadu a hrozí konkursní řízení.

Shora uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že jsou věrohodné, nejsou známy pochybnosti o jejich původnosti, ani pravosti, vzájemně navazují a jsou vnitřně logické.

Na základě shora uvedeného dokazování učinil soud následující skutkové zjištění:

Josef Loudín, který působil jako předseda družstva, navrhl nad 12. 12. 2009 při jednání členské schůze dlužníka vstup tohoto do likvidace z důvodu platební neschopnosti a zadluženosti družstva, na což odkazoval i posléze v komunikaci s třetími osobami. Členská schůze jej jmenovala likvidátorem družstva a nerozhodla o jeho odměně, proto s odstupem, a to od 1. 2. 2012 uzavřel tento jako likvidátor v pozici mandanta za dlužníka se sebou samým mandátní smlouvu, kde vystupoval jako mandatář s odměnou 25.000 Kč měsíčně, splatnou k 15. dni měsíce. K uzavření mandátní smlouvy si nevyžádal schválení členské schůze.

Dle § 66 odst. 2 obch.zák. smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti. Forma v daném případě dodržena byla, schválení členskou schůzí nikoliv. Je nutno odmítnout procesní obranu žalovaného v tom směru, že pokud družstvo bylo likvidováno, převzal oprávnění členské schůze. Oprávněním likvidátora je jednat navenek za družstvo, členská schůze se však má scházet i po dobu likvidace. Členská schůze měla schválit předmětný právní úkon (uzavření mandátní smlouvy tím spíše, že je zřejmé, že při jejím uzavírání byl Josef Loudín ve střetu zájmů, vystupoval totiž jako jediný oprávněný jednáním z pozice likvidátora dlužníka, tedy mandanta a sjednával úplatný závazek ve prospěch zde samotného. Nutno dále poukázat, že mandátní smlouvu sjednává cca 2 roky poté, co je společnost zadlužena a v platební neschopnosti, neboť toto sám prohlásil již v prosinci roku 2009 na členské schůzi družstva, čímž odůvodňoval návrh na jeho vstup do likvidace. Je tedy zřejmé, že jeho jednání, kdy sám sobě sjednává odměnu ve výši 25.000 Kč za výkon funkce likvidátora, je v rozporu se zájmy nejen členů družstva, ale i jeho věřitelů, když je zejména nutno poukázat na fakt, že podle § 98 IZ je dlužník, který je právnickou osobou povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, taková povinnost platí to i pro statutární orgán a likvidátora dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je zřejmé, že o úpadkovém stavu v režimu § 3 odst. 1, 2 IZ ví Josef Loudín již od konce roku 2009 (viz skutková zjištění výše), přesto postupuje v rozporu s § 98 IZ a po více než dvou letech stavu, kdy dlužník je likvidován ve stavu předlužení a platební neschopnosti, uzavírá sám se citovanou smlouvu, na jejímž základě si přiznává při existenci řady splatných pohledávek (prokázáno zjištěnými pohledávkami a jejich přihláškami v insolvenčním rejstříku dlužníka) odměnu. Přitom řešením pro dlužníka by od samého počátku, tedy od počátku roku 2010 bylo zahájení insolvenčního řízení. Smlouva, která byla takto uzavřená za daných okolností je podle názoru soudu neplatná nejen pro její rozpor s § 66 obch.zák., ale také pro obcházení účelu IZ (§ 98 IZ), který jednoznačně vede statutární orgány a likvidátory k tomu, aby vyvolali insolvenčním návrhem insolvenční řízení u takové právnické osoby bez zbytečného odkladu poté, co se dozví předlužení či platební neschopnosti. Nejenže toto Josef Loudín jako likvidátor neučinil, ale uzavřel ve svůj prospěch úplatnou smlouvu za činnost, která fakticky již poskytována být neměla (byl-li zde úpadkový stav, o kterém žalovaný věděl a operoval jím v komunikaci s členy družstva a třetími osobami). Smlouva je proto neplatná v režimu § 39 OZ pro rozpor se zákonem (§ 66 obch.zák.) a pro obcházení zákona (§ 98 IZ). Smlouva je dále neplatná proto, že byla uzavřena žalovaným ve střetu zájmů (viz výše) při znalosti

všech okolností věci, tak jak byly shora popsány (zadluženost platební, neschopnost dlužníka) a proto se mimo jiné příčí také dobrým mravům. Ze všech těchto důvodů dospěl soud k závěru, že je smlouva neplatná a nezpůsobuje právní účinky. Žalobu insolvenčního správce bylo proto nutno zamítnout, neboť se domáhal určení neúčinnosti smlouvy, která je neplatná, když podle náhledu soudu neplatná smlouva účinky nezpůsobuje, žaloba je proto nedůvodná a nárok insolvenčního správce na zaplacení vyplacené částky nelze řešit žalobou v režimu § 237 IZ, ale žalobou na zaplacení této částky u obecného soudu.

O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., když soud má za to, že formálně sice byl procesně úspěšný žalovaný v předmětném řízení (žaloba byla zamítnuta), ale ze zcela jiných důvodů, než které označil. Žalovaný současně způsobil svým jednáním neplatnost předmětné smlouvy, na základě které mu byly vyplaceny uvedené finanční částky a teprve v rámci jeho jednoznačného vyjádření o tom, že souhlas členské schůze nebyl dán, bylo postaveno mimo jiné najisto, že smlouva je neplatná. Insolvenčnímu správci přitom nezbylo než žalobu podat, neboť lhůta podle § 239 odst. 3 IZ má prekluzivní charakter a pokud by nejprve podal žalobu na zaplacení dlužné částky u obecného soudu, je pravděpodobné, že by takové řízení nebylo ve lhůtě dané v ust. § 239 odst. 3 IZ skončeno. Žaloba proto musela být podána z opatrnosti. Nejsou tedy dány důvody pro zaplacení nákladů řízení žalovanému v režimu § 150 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. dubna 2014

JUDr. Pavel Toufar v.r. Samosoudce Za správnost vyhotovení: Koblencová Lenka