29 ICm 536/2014
Číslo jednací: 29 ICm 536/2014-160

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce JIP-ENERGO Větřní, a.s., IČ 28110617, Komenského 696/35, 750 02, Přerov, zast.: JUDr. Adam Rakovský, advokát, Václavská 316/12, Praha 2, proti žalovanému NLB Factoring, a.s. "v likvidaci", IČ 47677881, Gorkého 3037/2, 702 00, Ostrava, zast.: Mgr. Markem Indrou, advokát, Čechyňská 16, Brno, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 46.193.477,07 Kč z titulu smlouvy o nákupním financování č. 62001/10 ze dne 8.2.2010 přihlášenou žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 11674/2013 pod P 227-3.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30.532,46 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem JIP-Papírny Větřní a.s. se sídlem ve Větřní (dále jen dlužník) zajištěnou pohledávku ve výši 46.193.477,07 Kč (dále jen sporná pohledávka), již učinil písemným popřením vůči isir.justi ce.cz

žalovanému, v němž uvedl, že její výše činí 1 Kč a je pohledávkou nezajištěnou, a kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka. V popření namítl, že se jedná o nezajištěnou pohledávku, jež nevznikla, neboť popřený věřitel (žalovaný) závazky za úpadce neuhradil, resp. závazky úpadce neexistovaly, uznání závazku je bezpředmětné, smlouva je neplatná pro její neurčitost a nesrozumitelnost a též pro absenci oprávnění popřeného věřitele poskytovat služby spočívající v nákupním faktoringu, když dokumentace byla podepsána osobami, které nejsou oprávněny za strany jednat. Žalovaný nepostupoval při sjednávání přistoupení dle smlouvy, neboť nebyly dodrženy její kritéria a smlouvy se uplatnit nemůže a je-li ve smlouvě uvedeno, že zjevné nebo občasné akceptování čehokoli, co je v rozporu se smlouvou ze strany žalovaného nelze posoudit jako souhlas se změnou podmínek. Závazky sjednané s věřiteli vylučovaly možnost úhrady třetí osobou a zanikly jiným způsobem dříve, že byly údajně uhrazeny žalovaným nehledě na to, že sporná pohledávka je promlčena a úpadce (dlužník) své závazky uznává neplatně. Žalovaný uhradil závazky za úpadcem (dlužníkem) jen částečně, přičemž existovaly v menším rozsahu, smlouva je částečně neplatná pro neurčitost-sjednané úrokové sazby, dne splatnosti a úrok z prodlení, přičemž úroky byly sjednány nemravně a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. S ohledem na neplatnost smlouvy o nákupním faktoringu není pohledávka zajištěna zástavním právem k movitým věcem a nemovitostem a též z důvodu neurčitosti zástavy zajištěných pohledávek, směnka je neplatná. V průběhu řízení žalobce dále namítl, že žalovaná není věřitelem přihlášené pohledávky P227-3, neboť tuto pohledávku po zahájení insolvenčního řízení postoupila na třetí osobu společnost DETRANGE Stock, a.s.

Žalovaný odmítl námitky žalobce, neboť z jím předložených důkazů k přihlášce je zřejmé, že za dlužníka splnil jeho závazky, přičemž obdržel od dlužníka dokumentaci o dodavatelko-odběratelských vztazích, které jednoznačně prokazovaly existentní obchodní vztah, a že dlužník závazek vůči svém dodavateli uznal. Smlouvu o nákupním financování uzavřel s dlužníkem 8.2.2010 a na jejím základě probíhala jejich vzájemná spolupráce, proto není namístě námitka žalovaného o neurčitosti právního úkonu a v důsledku toho jeho neplatnosti. Závazky sjednané s věřiteli vylučovaly možnost úhrady třetí osobou, za nepodložené považuje tvrzení žalovaného, že zanikly jiným způsobem, tj. jeho úhradou. Dále neobstojí nekonkrétní námitka promlčení pohledávky, uznání závazku ze strany dlužníka, částečné úhrady závazků dlužníka, resp. o tom, že existovaly v menším rozsahu, shodně jako námitky týkající se neplatnosti smlouvy z důvodu její neurčitosti, stejně pak jsou neodůvodněná tvrzení žalobce o neurčitosti zástavních smluv zajišťujících jeho pohledávku a neplatnosti směnky, na jejímž základě zahájil vůči avalistovi směnečné řízení. K argumentaci nedostatku své legitimace ve věci žalovaný uvedl, že je stále nositelem pohledávky uplatněné přihláškou pod P227-3, neboť na společnost DETRANGE Stock, a.s., jeho pohledávka nebyla nikdy účinně převedena, neboť před účinností smlouvy o postoupení pohledávek, která se týkala této pohledávky, žalovaný od smlouvy účinně odstoupil. Žalovaný též namítl, že pohledávka společnosti DETRANGE STOCK a.s., která jí byla postoupena společností DINAVERT VENTURES INC. (která jí nabyla postoupením od společnosti BLACKDZAAR), není pohledávkou způsobilou k započtení, neboť se jedná o pohledávku nejistou. Její nejistota dle žalovaného plyne ze skutečnosti, že od počátku je sporný vznik této pohledávky, který se váže na složité dokazování a právní závěry o (ne)platném ujednání o smluvní pokutě (viz dále).

První závěr v této věci musel soud učinit v otázce (ne)určitosti popěrného úkonu žalobce:

Dle ustanovení § 200 odst. 1 IZ věřitel oprávněný písemně popřít pohledávku jiného věřitele, popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Dle ustanovení § 200 odst. 2 IZ popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději tři pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 o.s.ř. se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případné předložení písemného podání shodného znění se nepřihlíží. Podle ustanovení § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, jeli namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Dle ustanovení § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená pohledávka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Na základě žalobních tvrzení po aplikaci ustanovení § 200 IZ ve spojení s ustanovením § 193 IZ a 194 IZ soud dospěl k závěru, že žalobou popřel účinně žalobce pohledávku dlužníka pouze co do pravosti, neboť žaloba obsahuje veškeré náležitosti a vylíčení rozhodujících skutečností a důvodů popření pohledávky co do pravosti, tak jak vyžaduje ustanovení § 193 IZ a není potřeba v části popírající pravost jejího doplnění. Žaloba však nesplňuje požadavky ustanovení § 194 IZ, upravující popírání výše pohledávky, neboť v ní nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, na ze kterých plyne výše pohledávky 1 Kč. Žalobce pouze obcházel zákonné ustanovení § 194 IZ, neboť neuvedl důvody, pro které by měla být pohledávka nižší než v přihlášené výši a ze žádných skutkových tvrzení neplyne, proč by pohledávka měla být právě ve výši 1 Kč. Soud v tomto řízení již nemůže opravovat vady žaloby ve smyslu § 43 o.s.ř., a proto v tomto řízení se bude soud zabývat jen popřením pohledávky žalovaného co do její pravosti, nikoli co do její výše.

Přezkumné jednání se konalo dne 30.9.2013 a žaloba byla doručena soudu dne 25.9.2013 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 200 odst. 2 IZ.

Dále si soud musel zodpovědět otázku, zda uplatněná argumentace žalobce týkající se nedostatku hmotněprávní aktivní legitimace žalovaného (žalovaný není nositelem uplatněné pohledávky za dlužníkem) není v rozporu omezeními dle ust. § 200 odst. 2 IZ, a sice zda žalobce nemění uplatněný důvod popření. Soud je názoru, že uplatněný argument o nedostatku aktivní hmotněprávní legitimace žalovaného k pohledávce za dlužníkem, musí v incidenčním sporu soud zkoumat z úřední činnosti. Aktivní procesní legitimace žalovaného v insolvenčním řízení (tj. že žalovaný je účastníkem insolvenčního řízení) vyplývá z podané přihlášky žalovaného do insolvenčního řízení a žalovaný je tedy v tomto sporu pasivně procesně legitimován. Předmětem tohoto incidenčního sporu je mimo jiné zjištění, zda žalovaný skutečně za dlužníkem v době rozhodování soudu o tomto incidenčním sporu má přihlášenou pohledávku. Tedy jinými slovy řečeno, procesní legitimace žalovaného je v tomto sporu daná, soud však zkoumá hmotněprávní legitimaci žalovaného. Je také zřejmé, že žalobce podal tuto žalobu dne 25.9.2013, přičemž v tomto řízení uplatňuje nedostatek aktivní hmotněprávní legitimace žalovaného k pohledávce, kterou měl žalovaný pozbýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností DETRANGE STOCK a.s., dne 10.4.2014 a tedy skutečnosti, na základě kterých pozbyl žalovaný dle žalobce svou hmotněprávní aktivní legitimaci k pohledávce za dlužníkem, nastaly až po podání žaloby. Dle soudu je tak zřejmé, že nedošlo k rozšíření žalobních důvodů, soud byl žalobcem pouze upozorněn na skutečnost, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti.

Z přihlášky pohledávky P227-3 zjistil soud, že žalovaný uplatnil v insolvenčním řízení svou pohledávku v celkové výši 46.193.477,07 Kč z titulu závazků plynoucích ze smlouvy o nákupním financování č. 62001/10 ze dne 8.2.2010 ve znění dodatku č. 1 až 17.

Mezi účastníky je nesporné, že:

Dne 23.9.2011 byla mezi žalovaným, jako postupitelem a společností LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. (nyní BLACKDZAAR, a.s.), IČ 27933539, jako postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 8.12.2011 (dále jen Smlouva BLACKDZAAR ). Předmětem postoupení byla pohledávka za dlužníkem LUKANA OIL a.s., IČ 28208609 (dále jen LUKANA ), vzniklá na základě Smlouvy o úvěru reg.č. 1003/TÚ/2010 uzavřené mezi žalovaným, jakožto věřitelem, a LUKANOU dne 29.1.2010, jakožto dlužníkem, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 28.12.2010 a Dodatku č. 2 ze dne 23.9.2011 ve výši 298.930.944,89 Kč s příslušenstvím a práv s ní spojených. Postupovaná pohledávka za dlužníkem LUKANA byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, zástavním právem k ochranným známkám, 1 ks zajišťovací blankosměnky, avalované, zástavou pohledávek z vkladu z běžného účtu u banky, zástavním právem k hromadné listině, zástavním právem k pohledávkám z obchodního styku, zástavním právem k pohledávkám z kupních smluv. Úplata byla sjednána v článku 3, odst. 3.1 výše uvedené Smlouvy BLACKDZAAR s tím, že úplata měla být hrazena ve dvou splátkách. První splátka úplaty činila 130.000.000,-Kč a výše druhé splátky úplaty byla určena výpočtem dle článku 3 Smlouvy BLACKDZAAR. Okamžik účinnosti postoupení shora specifikované pohledávky byl dle článku 2, odst. 2.2 Smlouvy BLACKDZAAR vázán na splnění odkládací podmínky ve smyslu § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ), kterou je uhrazení celé úplaty ve prospěch žalovaného. Bylo sjednáno, že splněním odkládací podmínky dojde k účinnému postoupení pohledávek za dlužníkem LUKANA na základě Smlouvy BLACKDZAAR. Dle článku 5, odst. 5.2 Smlouvy BLACKDZAAR bylo dohodnuto ujednání o možnosti odstoupení od Smlouvy BLACKDZAAR ze strany žalovaného pro případ a) prodlení s úhradou první splátky úplaty, b) prodlení s úhradou zbývající části úplaty, a c) že nedojde k uzavření další předpokládané smlouvy dle článku 3, odst. 3.3 Smlouvy BLACKDZAAR Dle článku 5, odst. 5.3 Smlouvy BLACKDZAAR byla sjednána smluvní pokuta ve výši 130.000.000,-Kč za prodlení s úhradou druhé splátky úplaty a současně za podmínky, že žalovaný odstoupí od Smlouvy BLACKDZAAR z důvodu tohoto prodlení. Smluvní strany výslovně sjednaly, že odstoupením od Smlouvy BLACKDZAAR nezaniká právo žalovaného uplatnit vůči BLACKDZAAR nárok na náhradu škody a nárok na výše uvedenou smluvní pokutu. Dne 7.10.2011 uhradil BLACKDZAAR první část úplaty ve výši 130.000.000,-Kč v souladu se Smlouvou BLACKDZAAR. Druhá splátka úplaty měla být uhrazena nejpozději do 31.1.2012. K úhradě druhé splátky však nedošlo. Dne 13.6.2012 vyzval žalovaný postupníka BLACKDZAAR k úhradě druhé splátky úplaty dle Smlouvy BLACKDZAAR vyčíslené na částku 115.119.887,28 Kč a k tomuto poskytl náhradní lhůtu do 15 dnů od doručení výzvy. Předmětná výzva byla doručena postupníku BLACKDZAAR dne 18.6.2012. Současně stejnou výzvou žalovaný vyrozuměl postupníka BLACKDZAAR, že nebude-li druhá část úplaty uhrazena ve stanovené náhradní lhůtě, žalovaný odstupuje od Smlouvy BLACKDZAAR s tím, že v takovém případě vznikne žalovanému pohledávka vůči BLACKDZAAR ze smluvní pokuty ve výši 130.000.000,-Kč. Současně žalovaný vyzval postupníka BLACKDZAAR k úhradě smluvní pokuty. Ze strany BLACKDZAAR k úhradě druhé části úplaty nedošlo ani v náhradní lhůtě ve smyslu výše uvedené výzvy žalovaného.

Dne 16.7.2012 žalovaný vyhotovil zápočet vzájemných pohledávek, kterým jednostranně započetl svou pohledávku za BLACKDZAAR na úhradu smluvní pokuty dle článku 5, odst. 5.3 Smlouvy BLACKDZAAR ve výši 130.000.000,-Kč, oproti pohledávce BLACKDZAAR za žalovaným z titulu vrácení první splátky úplaty ve stejné výši dle Smlouvy BLACKDZAAR, když od této bylo odstoupeno. Tento zápočet byl doručen postupníku BLACKDZAAR dne 23.7.2012. Postupník BLACKDZAAR na doručený zápočet nijak nereagoval, ačkoli byl ze strany žalovaného písemně vyzván k potvrzení akceptace tohoto zápočtu. Dne 29.4.2013 byla faxovým podáním právního zástupce DINAVERT VENTURES INC., reg. č. 13995582 do likvidace žalovaného přihlášena pohledávka ve výši 130.000.000,-Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, když dle této společnosti (DINAVERT) odstoupením od Smlouvy BLACKDZAAR odpadl právní důvod, na základě kterého postupník BLACKDZAAR zaplatil výše uvedenou částku, resp. Spornou pohledávku. DINAVERT prokázal své vlastnické právo k namítané pohledávce kopií Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 5.1.2012 mezi BLACKDZAAR, jakožto postupitelem, a DINAVERT, jakožto postupníkem.

Mezi účastníky je dále nesporné, že dne 10.4.2014 uzavřel žalovaný, jakožto postupitel se společností DETRANGE Stock, a.s., se sídlem Praha 1, Petrská 1426/1, PSČ 110 00, IČ 24142824, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 17372, jakožto postupníkem (dále jen DETRANGE ) smlouvu o postoupení pohledávek (dále jen Smlouva DETRANGE ), přičemž postoupení se týkalo i pohledávky za dlužníkem JIP-Papírny Větřní, a.s., IČ 45022526, se sídlem Papírenská 2, 382 11 Větřní (dále jen Dlužník ), o jejíž pravost v přítomném řízení jde (výše uvedená pohledávka P227-3). Výše úplaty byla sjednána v článku IV. Smlouvy DETRANGE v celkové výši 150.000.000,-Kč s tím, že tato bude uhrazena ve dvou splátkách, první ve výši 15.000.000,-Kč, druhá ve výši 135.000.000,-Kč. Účinnost postoupení pohledávky za Dlužníkem byla vázána na splnění odkládací podmínky úhrady celé výše úplaty dle článku I. odst. 5 Smlouvy DETRANGE. První část úplaty ve výši 15.000.000,-Kč byla ze strany DETRANGE uhrazena ve prospěch žalovaného řádně a včas. Druhá část úplaty ve výši 135.000.000,-Kč měla být uhrazena do 30 dnů od uzavření Smlouvy DETRANGE, tj. do 12.5.2014. K úhradě druhé splátky úplaty však nedošlo.

Mezi účastníky je dále nesporné, že oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7.5.2014 bylo ze strany právního zástupce DINAVERT VENTURES INC, reg. č. 13995582 (dále jen DINAVERT ) oznámeno žalovanému postoupení pohledávky ve výši 130.000.000,-Kč za žalovaným na společnost DETRANGE.

Mezi účastníky je dále nesporné, že dne 19.5.2014 právní zástupce žalovaného zaslal společnosti DETRANGE výzvu k úhradě druhé části úplaty dle Smlouvy DETRANGE, a k tomuto poskytl náhradní lhůtu 15 dnů od doručení výzvy. Předmětná výzva byla doručena společnosti DETRANGE dne 23.5.2014. Současně stejnou výzvou právní zástupce žalovaného vyrozuměl společnost DETRANGE, že nebude-li druhá část úplaty uhrazena ve stanovené náhradní lhůtě, žalovaný odstupuje od Smlouvy DETRANGE. Dne 27.5.2014 žalovaný převzal oznámení ze strany společnosti DETRANGE (datovaném dne 9.5.2015) o jednostranném zápočtu vzájemných pohledávek, tj. Sporné pohledávky plus příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení v celkové výši 135.000.000,-Kč oproti pohledávce žalovaného vůči společnosti DETRANGE na úhradu druhé splátky úplaty ve výši 135.000.000,-Kč dle Smlouvy DETRANGE s předžalobní upomínkou k úhradě zbylé části příslušenství Sporné pohledávky ve výši 4.516.534,25 Kč.

Sporná mezi účastníky zůstala otázka existence platně sjednané smluvní pokuty, která byla jednostranným zápočtem žalovaného započtena vůči dluhu žalovaného za společností BLACKDZAAR a zda pohledávka společnosti BLACKDZAAR z titulu vrácení částečného plnění ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 130.000.000,-Kč existuje a mohla být platně postoupena na společnost DETRANGE Stock a.s., a zda s ní společnost DETRANGE Stock a.s mohla platně uhradit část úplaty za postoupení pohledávek ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavření mezi ní a žalovaným. K této otázce soud provedl důkaz čtyřmi koncepty smlouvy o postoupení pohledávek, se související e-mailovou komunikací provázející každý jednotlivý koncept smlouvy, když samotná Smlouva o postoupení pohledávek byla následně uzavřena dne 23.9.2011 mezi společností LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. (nyní BLACKDZAAR a.s.) a žalovaným ve znění dodatku č. 1 dne 18.12.2011. Z konceptů smlouvy a průvodní e-mailové komunikace je zřejmé, že návrhy předkládané ze strany žalované dne 19.9.2011 a dne 22.9.2011 koncipovaly smluvní pokutu tak, že vázaly vnik smluvní pokuty na nezaplacení kupní ceny na postoupení pohledávek řádně a včas, když s touto podmínkou LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. nesouhlasila a ve svých protinávrzích ze dne 21.9.2011 a ze dne 23.9.2011 takto formulované podmínky vzniku smluvní pokuty odmítla a odstranila je ze smlouvy a opravila znění smlouvy (v návrhu č.4 ze dne 23.9.2011) tak, jaké bylo nakonec finální znění smlouvy. Mezi účastníky je pak nesporné a nebylo potřeba provádět příslušné dokazování, že finální znění smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.9.2011 se plně shoduje s konceptem smlouvy, který zaslala společnost LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. žalovanému dne 23.9.2011 a kterým byl soudem proveden důkaz. Dle finálního znění článku 5.3 Smlouvy byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta takto: pro případ, že postupitel po zaplacení první splátky úplaty dle článku 3.2 písm. a) této smlouvy využije pro prodlení postupníka ze zaplacení druhé splátky úplaty dle článku 3.2 písm. b) účinně svého práva odstoupit od této smlouvy dle článku 5.2 písm. b), sjednávají smluvní strany výslovně a neodvolatelně smluvní pokutu ve prospěch postupitele ve výši 130.000.000,-Kč. Odstoupením od této smlouvy nezaniká postupiteli právo uplatnit vůči postupníkovi nárok na náhradu škody a nárok na výše uvedenou smluvní pokutu. Dle tohoto znění ustanovení smlouvy je pak zřejmé, že právo na smluvní pokutu bylo vázáno na předpoklad, že žalovaný od smlouvy odstoupí. Žalovaný prezentoval soudu své přesvědčení o tom, že jeho pravá vůle při uzavírání smlouvy byla jiná, a sice žalovaný chtěl vázat možnost uplatnění smluvní pokuty na nezaplacení úplaty za postoupení pohledávek, když toto své přesvědčení se snažil prokázat důkazy ohledně průběhu kontraktačního procesu a jeho vůle měla vyplývat z návrhů na znění smlouvy, ve kterých je vůle žalované takto zachycena. Je však zřejmé, že finální znění smlouvy je dle názoru soudu jiné (viz. výše uvedená citace smlouvy). Toto finální znění Smlouvy je dle soudu zcela jednoznačné a lze jej vyložit bez jakýchkoliv interpretačních pochybností pouze tak, že vznik nároku na smluvní pokutu je vázán na využití žalované možnosti odstoupit od smlouvy. Z výslovného vymínění výhrad společnosti LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. ve znění konceptu smlouvy je zřejmé, že finální znění nevzniklo jakýmsi nedopatřením či oklamáním , když LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a.s. opakovaně transparentně uváděla, že nesouhlasí s navrhovaným zněním upravující smluvní pokuty tak, jej navrhoval žalovaný a sama označovala nepřehlédnutelným způsobem jí koncipované znění smlouvy upravující smluvní pokutu. V této souvislosti pak je soud názoru, že je nesprávný závěr žalované o tom, že by soud mohl vůli účastníků při uzavírání smlouvy vykládat opačně, než je písemné znění smlouvy (které ostatně koresponduje s vyjádřenou vůlí LISOVNY ÚSTÍ NAD LABEM a.s. vyjádřené zcela seznatelně v průběhu kontraktačního procesu) a soud proto zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem Ing. Jaroslava Melichara, Mgr. Petra Kovaříka, Mgr. Ing. Iva Haly a Ing. Jana Šrubaře, tedy osob, které měli dle žalovaného svědčit o tom jaká byla skutečná vůle účastníků smlouvy. Obecně lze připustit dokazování týkající se obsahu smlouvy směrem k dovyložení vůle účastníků jen při situaci, kdy znění smlouvy je interpretačně nejasné a ze samotného písemného vyhotovení smlouvy není zřejmé, co účastníci při uzavírání smlouvy sledovali. Dle shora citovaného znění smlouvy však je vůle účastníků zcela bezpochyby a interpretačních nejasností srozumitelná, a proto zde není na místě provádět dovyložení vůle účastníků, ať už na základě důkazů o průběhu předsmluvního jednání, či důkazy o výslechu účastníků, kteří smlouvu za strany uzavírali.

Dle ust. 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 544 odst. 1 občan. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvních povinností smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle ust. § 1987 odst. 1 OZ k započtení jsou způsobilé pohledávky, které se uplatní před soudem dle ustanovení § 1987 odst. 2 OZ, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

Na základě výše zjištěného skutkového stavu, po aplikaci příslušných právních ustanovení, má soud za prokázané, že smluvní pokuta ve smlouvě o postoupení pohledávek, byla sjednána neplatně pro rozpor se zákonem, neboť její sjednání bylo vázáno na výkon práva, a sice odstoupení od smlouvy (byť pro porušení povinnosti zaplatit úplatu za postoupené pohledávky) a společnost LISOVNA Ústí nad Labem a.s. byla povinna zaplatit smluvní pokutu jen za předpokladu, že žalovaný využije své právo od smlouvy odstoupit. Takovéto ujednání je pak neplatné pro rozpor se zákonem, když ke stejným závěrům za téměř totožného skutkového stavu, kdy od smlouvy odstupoval účastník, který neporušil povinnosti plynoucí mu ze smlouvy, dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1216/2010. Zároveň je též nesprávné přesvědčení žalovaného o tom, že poslední věta citovaného ustanovení 5.3 smlouvy v sobě obsahuje ujednání o možnosti uplatnit smluvní pokutu bez ohledu na odstoupení od smlouvy, když poslední větu předmětného článku lze dle názoru soudu chápat jen jako právně nevýznamné prohlášení účastníků a ujednání o smluvní pokutě je od této poslední věty oddělitelné a samostatně přezkoumatelné a pokud soud dospěje k neplatnosti ujednání smluvní pokuty, nemůže jej následné prohlášení účastníků žádným způsobem zhojit. Ve věci je zřejmé, že soud výkladem vůle účastníků smlouvy nemůže jít nad rámec znění smlouvy, když v konkrétní věci je nutno mít na paměti, že oba účastníci smlouvy jsou společnosti, jejichž předmětem podnikání je obchodování s pohledávkami a tedy jsou osobami v oboru obchodu i v oboru práva znalými a nelze výsledný proces jejich obchodního jednání dezinterpretovat, neboť je zřejmé, že finální vůle účastníků byla projevena při podpisu smlouvy o postoupení pohledávek přesto, že mohla být v období předcházejícímu podpisu smlouvy o postoupení pohledávek jiná. Zároveň je též zřejmé, že předmětná judikatura již v době podpisu smlouvy byla všeobecně dostupná a známá, a proto zde není na místě argumentace žalovaného, že byl z druhé strany podveden či oklamán. Po zjištění neplatnosti ujednání o smluvní pokutě je pak zřejmé, že nemohlo dojít k jednostrannému zápočtu žalovaného pohledávek ze smluvní pokuty na pohledávku na vrácení 130.000.000,-Kč jako části úplaty za postupované pohledávky, když tato pohledávka společnosti BLACKDZAAR tedy mohla být předmětem postoupení společnosti DINAVERT VENTURES INC., neboť existovala, a zároveň mohla být následně postoupena společnosti DETRANGE Stock a.s., která s ní platně uhradila část ceny postupovaných pohledávek ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.4.2014 a žalovaný tak nemohl platně odstoupit od smlouvy se společností DETRANGE Stock a.s., ze dne 23.5.2014. Soud má za to, že pohledávka společnosti DETRANGE STOCK a.s., která jí byla postoupena společností DINAVERT VENTURES INC. (která jí nabyla postoupením od společnosti BLACKDZAAR), je pohledávkou způsobilou k započtení. Ustanovení upravující nemožnost započítávání pohledávek, které jsou nejisté či neurčité dle názoru soudu nutno vykládat restriktivním způsobem, kdy nejistota či neurčitost pohledávek musí být naprosto zřejmá bez bližšího zkoumání. Jako na nejisté či neurčité pohledávky by pak soud pohlížel např. na pohledávky podmíněné rozvazovací či odkládací podmínkou, budoucí pohledávky nejisté (u kterých není jisté, zda vzniknou), pohledávky, u kterých není najisto postaveno, kdo je dlužníkem či pohledávky z alternativních závazků atd., nikoli na pohledávky u kterých mezi účastníky panuje spor, zda pohledávka existuje, když její existenci lze objektivně zjistit z několika málo listin (smlouva o postoupení pohledávek, listiny prokazující uhrazení části pohledávky a listina započtení-jako v tomto případě). Proto je soud názoru, že pohledávky společnosti DETRANGE STOCK a.s. byla způsobila k započtení a mohla způsobit zánik pohledávky žalovaného vůči DETRANGE STOCK a.s. z titulu části ceny za postupované pohledávky.

Společnost DETRANGE Stock a.s. se tak stala věřitelem v tomto insolvenčním řízení uplatňované pohledávky P227-3 a žalovaný tak pozbyl v insolvenčním řízení svou aktivní hmotněprávní legitimaci v uplatňování své přihlášené pohledávky P227-3 a zároveň soudu ve smyslu ust. § 18 IZ nenavrhl vstup společnosti DETRANGE do insolvenčního řízení, a proto v tomto incidenčním sporu je zřejmé, že nemohlo dojít k záměně účastníků ze zákona dle ust. § 19 IZ a žalobě tak muselo být vyhověno bez zkoumání dalších žalobních důvodů.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 163 IZ, když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek, odměnu právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 procesních úkonů včetně režijních paušálů, dvojnásobného cestovného právního zástupce žalobce ze sídla advokátní kanceláře v Praze k soudu do Českých Budějovic a zpět, včetně promeškaného času a příslušného 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13.9.2016

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: J. Havlenová