29 ICm 3830/2013
(12) 29 ICm 3830/2013-69 (KSBR 29 INS 15366/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Vladimírou Kubíčkovou v právní věci

žalobce AB 4 B.V., registrační číslo 34186049, sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království zast. Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem, Svobodova 136/9, Praha 2 proti žalovanému JUDr. Ladislav Paulus, Veveří 456/9, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Kaštany 16, Brno zast. Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem, Veveří 456/9, 602 00 Brno

o určení popřené pohledávky

takto:

I. Návrh na určení, že žalobce má za dlužníkem Josefem anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Pod Kaštany 16 pohledávku z titulu úvěrových smluv č. 4001057330 a 4102097470 ve výši 35.003,35 Kč a 42.200,86 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému částku 12.342 Kč na náklady řízení spojené s právním zastoupením na účet právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení ze dne 12.11.2013 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem p. Josefem anonymizovano pohledávku z titulu úvěrové smlouvy č. 4001057330 a úvěrové smlouvy č. 4102097470 v celkové výši 255.575,49 Kč. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka p. Josefa anonymizovano pohledávky nezajištěné a nevykonatelné v celkové výši 255.575,49 Kč. Insolvenční správce dlužníka popřel co do pravosti přihlášenou pohledávku ve výši 35.003,35 Kč a pohledávku ve výši 42.200,86 Kč, tzn. z původní výše žalobcem přihlášené popřel žalovaný správce výši pohledávek 77.204,21 Kč. Popření pohledávek insolvenční správce odůvodnil neplatností ujednání o smluvních pokutách pro rozpor s dobrými mravy.

Dlužník uzavřel dne 18.2.2008 s právním předchůdcem žalobce společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu č. 4001057330. na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč.

Dlužník dále uzavřel další úvěrovou smlouvu se stejnou společností pod č. 4102097470, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 96.000 Kč.

Na základě těchto uzavřených smluv byl povinen dlužník vrátit společnosti Home Credit poskytnuté peněžní prostředky, uhradit sjednané úroky v měsíčních splátkách dle uzavřené smlouvy. Dlužník nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a úvěry zesplatnil ke dni 6.5.2013. Dlužník byl vyzván, aby vrátil celý poskytnutý úvěr a zaplatil v souladu s ustanoveními úvěrových podmínek smluvní pokuty, jejichž výpočet odpovídal výši ušlého úroku, na který by poskytovateli úvěru vznikl nárok, pokud by dlužník úvěry řádně splácel v dohodnutých splátkách. Smluvní pokuty byly sjednány v úvěrových podmínkách, a to v ust. hlavy 6. § 5 úvěrových podmínek, tvořících nedílnou součást smluvních ujednání. Dlužník svým podpisem smlouvy potvrdil, že je seznámen s ustanoveními smlouvy a její součástí (úvěrové podmínky).

Pokud žalovaný napadal pohledávku na smluvních pokutách z důvodu rozporu s dobrými mravy, žalobce uvedl, že smluvní pokuty byly řádně sjednány a vyúčtovány. Pokuty vzhledem ke svým funkcím byly přiměřené a zcela v souladu s dobrými mravy. Dlužník byl s obsahem smluv seznámen včetně sankcí a úroků a se vším ze svobodné vůle souhlasil. Smluvní pokuty, jakož i úrokové sazby, tak byly platně sjednány. Věřitel uplatňuje smluvní pokutu z důvodu porušení smluvních ujednání, kterou vypočítal jako ušlý úrok z úvěru, vzniklý mu do budoucna, avšak tento se stal splatný ke dni zeplatnění, které bylo řádně oznámeno spolu se splatností k úhradě smluvní pokuty dlužníkovi. Žalobce měl zato, že nárok na uhrazení předmětných smluvních pokut vznikl dnem zesplatnění úvěru. K zesplatnění předmětných úvěrových smluv došlo dne 6.5.2013 a úpadek dlužníka byl zjištěn až po vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty dne 17.7.2013. Věřitel dlužníka k zaplacení smluvních pokut vyzval dne 6.5.2013.

Žalobce měl zato, že výše smluvních pokut je k celkovým dlužným pohledávkám zcela přiměřená a pokuty tedy nemohou být neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku. Výše sjednané pokuty plně odpovídala její preventivní uhrazovací a sankční funkci. Ostatně, ujednání o smluvních pokutách není možno v obchodně právních vztazích považovat za neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku, neboť tuto situaci řeší ust. § 301 obchodního zákoníku, upravující moderační oprávnění soudu.

Dne 9.7.2014 žalobce opravil petit žaloby s tím, že požadoval, aby soud určil, že má za dlužníkem, p. Josefem anonymizovano , pohledávku č. 2 z titulu úvěrové smlouvy č. 4001057330 ve výši 35.003,35 Kč a pohledávku č. 4 z titulu úvěrové smlouvy č. 4102097470 ve výši 42.200,86 Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25.11.2014 uvedl, že žalobce sice tvrdí, že předmětné úvěry byly zesplatněny ke dni 6.5.2013, ale tuto skutečnost žádným způsobem nedoložil, tj. nebylo doloženo, že úvěry byly skutečně zesplatněny před zjištěním úpadku dlužníka p. Josefa anonymizovano .

Žalobce dále uvedl, že smluvní pokuty byly sjednány v hlavě č. 6 § 5 úvěrových podmínek. Žalobci tak vůbec nevznikl nárok na uplatnění těchto smluvních pokut, když tyto nebyly sjednány přímo v úvěrové smlouvě, ale pouze v úvěrových podmínkách.

Kromě uvedené argumentace uvedl dále žalovaný, že žalobce obchází ust. § 170 insolvenčního zákona, podle kterého v insolvenčním řízení se neuspokojují úroky z pohledávek věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Neuspokojují se tedy úroky z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku. Zesplatnění celého dluhu není důvodem k uspokojování úroků, vážících se k období po rozhodnutí o úpadku dlužníka, neboť je třeba sledovat zejména úmysl a účel ust. § 170 insolvenčního zákona. Sám žalobce uvedl, že výše smluvní pokuty představuje úroky za dobu po zesplatnění úvěru a tedy přesahující okamžik zjištění úpadku dlužníka. Žalobcem uplatněné smluvní pokuty v sobě skrytým způsobem zahrnují sjednané úroky z úvěru, které by žalobci připadly i za období od zesplatnění úvěru, a proto jejich uplatnění v rámci insolvenčního řízení odporuje ust. § 170 insolvenčního zákona.

Pokud se týká neplatnosti smluvních ujednání o pokutách, žalovaný i nadále setrval na stanovisku, že smluvní pokuty jsou nepřiměřeně vysoké a tedy v rozporu s dobrými mravy. V prvním případě, tj. v případě úvěrové smlouvy č. 4001057330 byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Na základě této smlouvy dlužník vrátil věřiteli za 3 roky trvání smluvního vztahu částku v celkové výši 80.150 Kč. I tak činil zůstatek jistiny zhruba 77.000 Kč. Při zesplatnění úvěrů žalobce dlužníkovi měl vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 34.613,09 Kč, tj. odpovídají zhruba 50 % dlužné jistiny. Takto vysoká pokuta je bez jakýchkoliv pochybností nepřiměřená a tedy nemravná. V druhém případě úvěrové smlouvy č. 4002097470 byl poskytnut dlužníkovi věřitelem úvěr ve výši 96.000 Kč. Na základě této smlouvy dlužník vrátil věřiteli zhruba za 2 roky smluvního vztahu částku 42.781 Kč. I přesto činil zůstatek jistiny zhruba 83.000 Kč. Při zesplatnění úvěru měl žalobce dlužníkovi vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 41.730,35 Kč, tj. zhruba 50 % dlužné jistiny. I v tomto případě je bez pochyb smluvní pokuta nepřiměřená a tedy nemravná. V případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na uplatnění smluvních sankcí, žalovaný navrhl, aby v souladu s ust. § 301 obchodního zákoníku byly předmětné smluvní pokuty, jako nepřiměřené, moderoval, a to až do výše škody vzniklé věřiteli do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se smluvní pokuty vztahují. Žalovaný měl zato, že v souvislosti s porušením smluvních povinností žalobci žádná škoda nevznikla. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

Soud nařídil jednání na 24.10.2017, kterého se zúčastnili oba účastníci řízení.

Z provedeného dokazování pak soud zjistil následující:

Z úvěrové smlouvy č. 4001057330 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností Home Credit a p. Josefem anonymizovano . Smlouva byla podepsána 8.1.2010. Společnost Home Credit se zavázala p. anonymizovano poskytnout úvěr ve výši 100.000 Kč při měsíčních následných splátkách 2.404 Kč. Úvěr nebyl poskytnut jako úvěr účelový, ale ve formě finanční částky. Ke smlouvě byly přiloženy úvěrové podmínky s kódovým označením OSP ČR/112009. Text smlouvy byl koncipován jako smlouva spotřebitelská s přihlédnutím k některým ustanovením úvěrových podmínek, např. v záhlaví těchto podmínek hlava č. 1 § 1 podmínek, popř. další. Úvěrové podmínky tvořily samostatné listy, oddělené od vlastní smlouvy, podepsané oběma účastníky smluvního vztahu. Text úvěrových podmínek pak byl drobným písmem sepsán na samostatných listech bez podpisu účastníků smluvního vztahu.

Z úvěrové smlouvy č. 4102097470 soud zjistil, že byla podepsána dne 12.2.2011, a to mezi p. Josefem anonymizovano a společností Home Credit a.s. Společnost Home Credit s zavázala poskytnout p. anonymizovano úvěr ve výši 96.000 Kč při měsíčních splátkách 2.093 Kč. Jako součást smlouvy byl označeny úvěrové podmínky, tentokrát pod kódovým označením ISH 111. Další zjištění byla totožná s výše uvedenými u smlouvy č. 4001057330.

Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, žš správce popřel pohledávku žalobce co do pravosti ve výši 77.204,21 Kč a uvedl důvod pro její popření.

Z přihlášky pohledávky žalobce soud zjistil, že byla doručena 13.8.2013 k insolvenčnímu soudu. Žalobce přihlásil celkovou výši pohledávky 35.003,35 Kč jako smluvní pokutu za porušení úvěrové smlouvy.

Po takto provedeném dokazování soud měl za prokázané, že mezi žalobcem resp. jeho právním předchůdcem, dlužníkem p. Josefem anonymizovano , byly uzavřeny 2 úvěrové smlouvy, na základě kterých byly p. anonymizovano poskytnuty 2 finanční částky, a to ve výši 100.000 Kč a 96.000 Kč. Obě uzavřené úvěrové smlouvy měly charakter spotřebitelských úvěrů. Soud měl dále za prokázané, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného za p. Josefem anonymizovano , svoje pohledávky z uzavřených úvěrových smluv výše citovaných, přičemž součástí přihlášených pohledávek byla i účtovaná smluvní pokuta s odkazem na úvěrové podmínky, které měly tvořit součást uzavřených smluv.

Po právní stránce věc byla soudem posouzena následovně:

V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis-nález ÚS ČR čj. I. ÚS 3512/11).

Jde-li o spotřebitelskou smlouvu, nemohou být ujednání, zakládající smluvní pokutu, obsažena v tzv. všeobecných obchodních podmínkách, jež jsou součástí smlouvy (NS ČR č.j. 32 ICdo 86/2015).

Z provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že mezi žalobcem a dlužníkem byly uzavřeny úvěrové smlouvy, první v roce 2010, druhá pak v roce 2011. Tyto smlouvy soud vzhledem k postavení jejich stran, kdy poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobce a dlužník při uzavírání smlouvy nejedná v rámci své podnikatelské činnosti, zhodnotil jako smlouvy spotřebitelské. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávky za dlužníkem jednak z obou smluv pohledávky v rozsahu dlužných jistin úroků a pojistného a jednak pohledávky, tvořené smluvními pokutami z obou smluv s odkazem na úvěrové podmínky jako součást uzavřené smlouvy. Pohledávky, vzniklé za dlužníkem v souvislosti s nesplacením úvěrů, správce podstaty žalobci, jako věřiteli uznal, a to v plné výši. Popřeny byly pouze pohledávky, vytvořené žalobcem výpočty sjednaných smluvních pokut.

Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně z úvěrových smluv, bylo soudem zjištěno, že byly reálně tvořeny jednou listinou se sepsaným textem o poskytnutí úvěru a podpisem obou účastníků. Obě smlouvy obsahovaly odkaz na úvěrové podmínky, které měly tvořit nedílnou součást obou úvěrových smluv.

V rámci spotřebitelských smluv však ujednání, zakládající smluvní pokutu, zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, ale spotřebitelské smlouvy samotné, tzn. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Soud v této souvislosti odkazuje na výše citovaný nález Ústavního soudu ČR z roku 2011. Ústavní soud uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy připisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledně a složitě formulované formě dodavatel ukryl ujednání pro spotřebitele nevýhodná, která mu mohou uniknout. Takto mohl rozhodující soud posoudit i předložené úvěrové podmínky v obou zněních. Pro příklad soud uvádí, že v úvěrových podmínkách obou znění byla v bodě 6 § 5 sjednána možnost účtování smluvní pokuty ve výši ušlého úroku, pokud se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek (kromě jiného) a v bodu 15 § 3 těchže podmínek byla sjednána další smluvní pokuta, opět za prodlení, bude-li delší sedmi dnů, tentokrát ve výši 15 % z dlužné částky. Úvěrové podmínky lze považovat za nepřehledné s tématy nelogicky začleněnými do jednotlivých hlav (hlava 6 § 1-klient není oprávněný vypovědět smlouvu a hlava 15 § 11 možnost odstoupení od smlouvy do určitého data), popř. závažné závazky ze smlouvy se ukryly mezi nesouvisejícími ustanoveními (např. hlava 15 závěrečná ustanovení-§ 5, kdy klient prodlužuje promlčecí dobu). V případě úvěrových podmínek kódu OSPCR/112009 byl použit tisk textu pravděpodobně v nejmenším možném rozměru. Tím také byla čitelnost textu značně snížena. Toto ostatně platí i pro texty úvěrových smluv, předtištěné na jednom listu papíru s částí textu na hranici čitelnosti, přičemž nic nebránilo tomu, aby text smlouvy byl uveden na dvou listech.

Vzhledem k tomu, že ujednání, zakládající smluvní pokutu, byla uvedena v úvěrových podmínkách a nikoliv na samotné smlouvě, na kterou připojil klient svůj podpis, soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě jsou neplatná a pohledávka na smluvních pokutách z obou úvěrových smluv žalobci nevznikla. Soud tedy návrh na určení tak, jak byl žalobcem učiněn, zamítl v celém rozsahu.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že byly přiznány úspěšnému žalovanému, a to v rozsahu 3 úkonů právní pomoci (převzetí právního zastoupení, účast na jednání a vyjádření) v hodnotě 3.400 Kč za úkon včetně režijního paušálu. K výsledné hodnotě pak byla připočítána DPH, což celkem na nákladech řízení učinilo částku 12.342 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 24.10.2017

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Kubíčková v.r. Ivana Maternová samosoudce