29 ICm 3762/2014
Číslo jednací: 29 ICm 3762/2014-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Ing. Lukáš Vlašaný, IČ: 69813019, se sídlem Vančurova 2904, 390 01 Tábor, insolvenční správce dlužníka Michala Lyžičára, zast. JUDr. Ludmila Kutějová, advokátka, Kaprova 52/6, Praha, proti žalované Ladislava anonymizovano , anonymizovano , Újezd 101, 389 01, Vodňany, zast. JUDr. Jan Hošek, advokát, Sokolovská 980, Strakonice, o odpůrčí žaloba o určení neúčinnosti právního úkonu, takto:

I. Určuje se, že úkon dlužníka-uzavření dohody o částečném vypořádání společného jmění manželů, uzavřené dne 31.1.2014 mezi dlužníkem a žalovanou, je vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 27 INS 19572/2014 právně neúčinný.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení částku ve výši 22.812,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení neúčinnosti shora označeného právního úkonu dlužníka s odůvodněním, že na základě napadeného úkonu dlužníka byla dne 31.1.2014 uzavřena dohoda o vypořádání SJM, když předmětem této dohody byl rodinný dům v Újezdu č.p. 111 na pozemku parc.č. 138 LV 2973 v katastrálním území Újezd u Vodňan, když tento dům na základě dohody nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná. Tento úkon dlužník učinil v úpadku, neboť měl více věřitelů a měl peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti vůči svým synům Dominikovi a Michaelu Lyžičářovi a zároveň měl dluh vůči Josefu Kostěncovi ve výši 20.000,--Kč z titulu smlouvy o půjčce, když u všech těchto dluhů zastavil platby. Vzhledem k objemu jeho veškerých závazků je zřejmé, že nebyl schopen svéo závazky splnit, když do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výši 2.027.702,67 Kč, přičemž splatný z těchto pohledávek v současnosti není jen závazek dlužníka vůči společnosti GE Money Bank ve výši 1.539.504,14 Kč.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a uvedla, že uzavřením dohody o částečném vypořádání SJM nedošlo ke zkrácení věřitelů, neboť žalovaná touto dohodou zbavila dlužníka jeho dluhu u společnosti GE Money Bank, neboť tento dluh na základě dohody o částečném vypořádání SJM převzala na svou osobu a sama jej řádně splácí. Dále uvedla, že dům je postaven na pozemcích, které jsou ve výlučném vlastnictví žalované a hodnota samotné stavby bez pozemků může být maximálně 1 mil. korun. Žalovaná taktéž rozporovala skutečnost, že by se dlužník v době uzavírání smlouvy o částečném vypořádání SJM nacházel v úpadku, když z přihlášek věřitelů do insolvenčním řízení vyplývá, že zde neexistovalo více věřitelů, u kterých by nebyl dlužník schopen své dluhy splnit, neboť splatnost jeho závazků s výjimkou závazku u svého syna Dominika Lyžičáře nastala až v roce 2014 po uzavření zkoumané dohody o částečném vypořádání SJM. Žalovaná se také domnívá, že není osobou blízkou vůči dlužníku, neboť v době učinění úkonu dlužníkem již byla žalovaná s dlužníkem rozvedena a měli spolu špatné vztahy a nelze na ni tak pohlížet jako na osobu v obdobném stavu jako stavu manželskému. Zároveň též žalovaná rozporovala skutečnost, že by dlužník zastavil platby na své závazky.

Úpadek dlužníka byl na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.9.2014, č.j. 27 INS 19572/2014-A-8 zjištěn dnem 1.9.2014 a žaloba byla soudu doručena dne 30.10.2014 a je tedy žalobou včasnou podanou ve lhůtě dle ustanovení § 239 odst. 3 IZ.

Z dohody o částečném vypořádání společného jmění manželů ze dne 31.1.2014 zjistil soud, že účastníci si částečně vypořádali své zaniklé společné jmění manželů týkající se stavby domu čp. 101 postavené na pozemku parc.č. 138 v k.ú. Újezd, Vodňany. V souvislosti se stavbou této nemovitostí vznikla dlužníku a žalované povinnost splatit společnosti GE Money Bank, a.s. hypoteční úvěr ve výši 1.600.000,--Kč, na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 4.8.2008 č. HY 08812200, když k 31.12.2013 činila výše jistiny nesplaceného úvěru částku 1.554.000,--Kč. V rámci dohody o částečném vypořádání SJM se žalovaná zavázala uhradit ze svého výlučného majetku tento společný závazek vůči společnosti GE Money Bank, a.s.. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.9.2014 zjistil soud, že předmětná stavba je v současné době ve výlučném vlastnictví žalované. Mezi účastníky je nesporné, že zástavní právo zajišťující hypoteční úvěr společnosti GE Money Bank, a.s. vázne jak na předmětné stavbě tak na souvisejících pozemcích. Z přihlášky P1 zjistil soud, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásila společnost GE Money Bank, a.s. z titulu shora označeného úvěru s celkovou nesplatnou pohledávkou ve výši 1.539.504,14 Kč. Z výpisu z účtu je pak prokázáno tvrzení, že žalovaná úvěr společnosti GE Money Bank, a.s. řádně splácí. Mezi účastníky je nesporné, že všechny přihlášky věřitelů do insolvenčního řízení byly s výjimkou pohledávky Dominika Lyžičáře v době uzavření dohody o částečném vypořádání

SJM méně než 3 měsíce po splatnosti. Z přihlášky P5 a P6 zjistil soud, že dlužník v době před uzavřením napadené dohody zastavil platby svých pohledávek z titulu výživného vůči Michalu a Dominiku Lyžičářům a to v listopadu roku 2013. Z přihlášek věřitelů do insolvenčního řízení zjistil soud, že objem zjištěných splatných pohledávek v insolvenčním řízení po odečtení nesplatné pohledávky společnosti GE Money Bank je 488.198,53 Kč. Ze smlouvy o půjčce zjistil soud, že dlužník uzavřel dne 1.3.2013 smlouvu o půjčce s Josefem Kostěncem na částku 20.000,--Kč. Z návrhu dlužníka na povolení oddlužení zjistil soud, že dlužník ve svém návrhu tvrdil, že se z důvodu stěhování do podnájmu dostal do finančních potíží a protože neměl naspořené finanční prostředky, musel využívat úvěrů na hrazení kauce nájemného a pořízení nejnutnějšího vybavení domácnosti a počátkem roku 2014 se začal dostávat do problémů se splácením, což řešil novými půjčkami.

Dle ustanovení § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů, nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle ustanovení § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle ustanovení § 240 odst. 2 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovo úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ustanovení § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen splnit. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) IZ se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestli-že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dle ustanovení § 531 odst. 1 obč. zák. kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal.

Prvotně se soud zabýval otázkou, zda-li uzavřením smlouvy o částečném vypořádání SJM došlo ke zkrácení věřitelů tak, jak stanoví ustanovení § 235 odst. 1 IZ. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že tímto úkonem dlužníka věřitelé přihlášení do insolvečního řízení zkráceni byli, neboť dlužník se tímto úkonem zbavil svého majetku, který mohl sloužit k uspokojení zajištěného závazku jeho věřitele GE Money Bank, a.s., když tento věřitel nyní nemůže ve smyslu ustanovení § 2 písm. g) IZ vystupovat v parametrech insolvenčního zákona jako zajištěný věřitel, neboť jeho pohledávka není zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty (byl dohodou o částečném vypořádání SJM vyveden z majetkové podstaty) a proto v rámci insolvenčního řízení může společnost GE Money Bank, a.s. vystupovat pouze jako nezajištěný věřitel a uspokojením její přihlášené pohledávky pak nutně musí dojít ke změně poměru uspokojení ostatních nezajištěných věřitelů. Zároveň je též soud přesvědčen, že pro účely posouzení poměru hypotečního závazku a hodnoty stavby nelze vycházet jen ze samotné hodnoty stavby, když hypoteční úvěr je zajištěn taktéž souvisejícími nemovitostmi a proto, pokud bude přistoupeno k realizaci zástavního práva smluvního, budou nemovitosti prodávány vždy jako celek bez ohledu na jejich vlastnický režim, neboť všechny nemovitosti, jak stavba, tak související pozemky jsou předmětem zajištění hypotečního úvěru a vypořádání závazku z hypotečního úvěru nebude dosaženo pouze prodejem stavby ale prodejem celého souboru nemovitostí.

Na základě výše provedeného dokazování má soud za splněnou podmínku ustanovení § 240 odst.1 IZ, když právní úkon dlužníka hodnotí soud jako úkon bez přiměřeného protiplnění, neboť dlužník se zbavil nemovitosti ve společné jmění manželů, aniž by za to obdržel přiměřené protiplnění, neboť dohodu účastníků ohledně hrazení závazku z hypotečního úvěru nelze hodnotit jako převzetí dluhu ve smyslu ustanovení § 531 odst. 1 obč. zák., neboť s touto dohodou dlužníka a žalované nevyslovil souhlas věřitel GE Money Banky, a.s. a proto je dlužník stále zavázán z předmětného hypotečního úvěru, o čemž svědčí i zjištěná pohledávka P1 věřitele GE Money Bank, a.s.. Dlužník tak pozbyl spoluvlastnictví k nemovitosti a stále zůstal zavázán ze závazku, který na této nemovitosti vázne.

Soud má též za splněnou podmínku ustanovení § 240 odst. 2 IZ a bylo prokázáno, že v době uzavření dohody o částečném vypořádání SJM se dlužník nacházel v úpadku. Dle názoru soudu byli dlužník a žalovaná v době uzavření této dohody osobami blízkými i za situace, že jejich manželství bylo rozvedeno (s právní mocí rozvodového rozsudku k 15.10.2013) a v době uzavírání dohody tedy již nebyli manželé a žalovaná tvrdí, že spolu měli špatné vztahy a újmu dlužníka by nepociťovala jako újmu vlastní. Tento výklad osob blízkých ze strany žalované je dle názoru soudu pouze účelový, když zjištění blízkosti osob je objektivním zjištěním a účelem zákonné konstrukce § 116 obč. zák. je postihnout vztahy osob, které jsou díky svým rodinným, příbuzenským či partnerským vztahům v odlišném postavení, než osoby vzájemně cizí. Ve věci je pak zcela zřejmé, že dlužník a žalovaná bez ohledu na jejich vzájemné pozitivní či negativní emoce jsou osobami blízkými, neboť žalovaná měla informace a objektivně musela mít informace o chování dlužníka, neboť příčinou rozvodu manželství a rozvratu jejich partnerství bylo žalovanou tvrzené neuvážené sjednávání a braní si půjček ze strany dlužníka. Žalovaná tak zcela jistě byla nadstandardně oproti cizím osobám informována o majetkových poměrech dlužníka, a proto měl soud úpadek dlužníka, v rámci ustanovení § 240 odst. 2 IZ na základě fikce, za daný. Žalovaná však se tuto fikci snažila vyvrátit prokázáním svých tvrzení, že žádný z dlužníkových věřitelů s výjimkou syna Dominika Lyžičáře neměl své závazky za dlužníkem v době uzavírání dohody o částečném vypořádání SJM delší dobu než 3 měsíce po splatnosti. Tato skutečnost byla na základě nesporných tvrzení účastníků prokázána, avšak v řízení bylo prokázáno, že se dlužník nacházel v úpadku, na základě jiných skutečností. Bylo prokázáno, že dlužník má více věřitelů (všichni věřitelé přihlášení v insolvenčním řízení), zároveň bylo prokázáno, že zde existovaly alespoň dva věřitelé Michal a Dominik Lyžičářové s pohledávkami z výživného ve lhůtě delší než 30 dnů po splatnosti a zároveň bylo prokázáno, že své závazky dlužník nebyl schopen splnit, neboť dlužník jednak zastavil své platby na výživném pro oba syny již v listopadu 2013 či je prováděl ve snížené výši, ale zároveň z celkového objemu zjištěných pohledávek v insolvenčním řízení plyne, že dlužníkovi závazky v rámci přibližně 500.000,--Kč (s nezohledněním přihlášeného věřitele GE Money Bank, a.s.-závazek tohoto věřitele hradí žalovaná) nemohl dlužník při svém tvrzeném příjmu ve výši 18.000,--Kč měsíčně čistého tak, jak plyne z insolvenčního návrhu samotného dlužníka objektivně dlouhodobě plnit a bylo jen otázkou času, kdy se dostane do prodlení se splatností a bude zahájeno insolvenční řízení. Při porovnání dat uzavření dohody o částečném vypořádání SJM (31.1.2014) a zahájení insolvenčního řízení (17.7.2014) má soud za splněnou podmínku ustanovení § 240 odst. 3 IZ a ze samotných žalobních tvrzení plyne, že u posuzovaného úkonu nelze hovořit o tom, že by tento úkon mohl splňovat negativní vymezení neúčinného právního úkonu bez přiměřeného protiplnění tak, jak je vtělen do ustanovení § 240 odst. 4 IZ.

Poté, co byly prokázány veškeré podmínky požadované pro zjištění neúčinnosti právního úkonu dlužníka dle příslušných shora citovaných právních ustanovení, soud žalobě jako důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů, proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce ve smyslu ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby včetně režijních paušálů, cestovného právního zástupce žalovaného z Prahy do Českých Budějovic za 2 cesty, včetně promeškaného času a příslušného 21% DPH, když právní zástupce žalovaného prokázal, že je plátcem DPH..

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14.7.2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Havlenová