29 ICm 3258/2013
Číslo jednací: 29 ICm 3258/2013-191

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce GESTORE v.o.s., se sídlem Janov-Mendryka 2, IČO 288 20 959, insolvenční správce dlužníka PaeDr. Karla Šťastného, r.č. , bytem Prostějov, Průmyslová 3242/1, zast. Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 361/16 proti žalovanému Ing. Jakub Šťastný, r.č. bytem Hejčín, Nová Hejčínská 385/5, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba, že darovací smlouva ze dne 21.11.2008 uzavřená mezi PaedDr. Karlem Šťastným, r.č. bytem Prostějov, Průmyslová 3242/1, PSČ 796 01 jakožto dárcem a žalovaným jakožto obdarovaným, jíž byly na darovaného převedeny nemovitosti a to : -pozemek p.č. 1059 o výměře 2.266 m -pozemek p.č. 1478 o výměře 863 m -pozemek p.č. 1495 o výměře 759 m -pozemek p.č. 1496 o výměře 845 m všechny pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 791, pro k. ú. a obec Slatinky je neúčinným právním úkonem, se zamítá.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen vydat nemovitosti -pozemek p.č. 1059 o výměře 2.266 m -pozemek p.č. 1478 o výměře 863 m -pozemek p.č. 1495 o výměře 759 m -pozemek p.č. 1496 o výměře 845 m isir.justi ce.cz Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 791, pro k. ú. a obec Slatinky, do majetkové podstaty dlužníka PaedDr. Karla Šťastného r.č. bytem Prostějov, Průmyslová 3242/1, PSČ 796 01 do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 26.9.2013 doručenou soudu dne 30.9.2013 domáhal se žalobce určení neúčinnosti darovací smlouvy specifikované ve výroku I. rozsudku a dále vydání nemovitostí specifikovaných ve výroku II. rozsudku do majetkové podstaty dlužníka tamtéž uvedeného (dále jen dlužníka), když dovozoval, že dlužník uzavřením předmětné smlouvy úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů za situace, kdy v době uzavírání smlouvy byla proti dlužníku vedena řízení o splatných pohledávkách, tehdy věřitele Česká konsolidační agentura dnes věřitelů MIDESTA s.r.o. a Matco s.r.o. za dlužníkem a že tento úmysl dlužníka byl žalovanému znám.

Žalovaný ve svých písemných vyjádřeních navrhl zamítnutí žaloby a to z toho důvodu, že z veřejně přístupných databází nebylo možno zjistit, že by zde byl žalobcem tvrzený úmysl dlužníka krátit věřitele a že by se tedy, pokud by zde takový úmysl vůbec byl, o tomto úmyslu mohl dozvědět. Následně pak doplnil svá vyjádření v tom směru, že proti jeho otci jako žalovanému byla vedena i další soudní řízení o zaplacení pohledávek a to i taková, kde byl jeho otec ve věci úspěšný.

Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.10.2002 č. j. KSBR 29 INS 16602/2012-A-22 byl zjištěn úpadek dlužníka PaedDr. Karla Šťastného, r.č. bytem Prostějov, Průmyslová 3242/1 (dále jen dlužník) a byl prohlášen konkurz na jeho majetek a stávajícím správcem majetkové podstaty je žalobce a že insolvenční řízení v této věci bylo zahájeno dne 10.7.2012.

Účastníci pak učinili nesporným, že dlužník jako dárce a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli dne 21.11.2008 darovací smlouvu, kterou dlužník daroval žalovanému nemovitosti specifikované ve výroku I. rozsudku.

Je proto žaloba včasná ve smyslu ust. § 242 odst. 3 IZ.

Z titulní strany rozsudku Okresního soudu v Olomouci č.j. 12 C 362/2004-95 (č.l. 30) a výpisu z registru Info soud (č.l. 31) zjistil soud, že u Okresního soudu v Olomouci bylo vedeno řízení ve věci žalobce Česká konsolidační agentura proti dlužníkovi, o zaplacení částky 4,000.000,-Kč s přísl., že řízení bylo zahájeno dne 31.12.2004 a pravomocně skončeno dne 13.12.2010.

Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5.9.2005 č.j. 21 C 67/2004-271 (č.l. 31 vzadu až 38) a výpisu z registru Info soud (č.l. 39 vzadu až 40) zjistil soudu, že u Okresního soudu v Olomouci bylo vedeno řízení ve věci žalobce Česká konsolidační agentura proti žalovaným Ing. Janu Pavlíčkovi, Ing. Miroslavu Vlčkovi a dlužníkovi, o zaplacení 3,000.000,-Kč s přísl., že toto řízení bylo zahájeno dne 22.3.2004 a pravomocně skončeno dne 16.5.2012.

Žalovaný slyšen jako účastník řízení uvedl, že neměl vědomost o tom, že by jeho otec měl v době, kdy byla uzavírána sporná darovací smlouva, nějaké finanční problémy, neboť v té době studoval a byl mimo domov.

Svědkyně PaedDr. Marie Šťastná (matka žalovaného) vypověděla, že pokud jde o darovací smlouvu ze dne 21.11.2008, bylo to tak, že babička Šťastná tyto pozemky darovala manželovi (dlužníkovi) s tím, že je dlužník v budoucnu převede na žalovaného. Proto také byla uzavřena darovací smlouva ze dne 21.11.2008, uzavírání této smlouvy se sama nezúčastňovala, když vlastníkem sporných nemovitostí byl dlužník. Uvedla dále, že v době uzavírání smlouvy neměla vědomost o tom, že by manžel měl nějaké finanční problémy.

PaedDr. Karel Šťastný (dlužník) slyšen jako v prvním řízení jako svědek vypověděl v podstatě shodně s výpovědí své manželky, že sporné nemovitosti mu darovala jeho matka, avšak s tím, že jsou určeny pro žalovaného, na kterého by se v době převodu na dlužníka převáděly komplikovaně pro nezletilost žalovaného. Svědek dále vypověděl, že v roce 1999 byla situace taková, že to vypadalo na rozvod s PaedDr. Marií Šťastnou a proto byla uzavřena smlouva o zúžení SJM mezi manžely Šťastnými. On sám ve společné domácnosti s rodinou nebydlel a veškerý majetek přenechal manželce vzhledem k tomu, že jí zůstaly ve výchově v té době 2 nezletilé děti. Svědek dále vypověděl, že byl přesvědčen, že civilní řízení proti němu vedená u Okresního soudu v Olomouci dopadnou v jeho prospěch a mj. proto se s problémy v tomto směru v rodině nešířil.

Na základě těchto nesporností a důkazů shora provedených pak zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 7.10.2014 č.j.-124, který byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.8.2015 č.j. 12 VSOL 16/2015-144. Vrchní soud v tomto usnesení zavázal soud prvého stupně jednak k tomu, aby vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení, která prokazují nepochybný úmysl dlužníka zkrátit své věřitele. Dále pak uložil zdejšímu soudu, aby vyslechl dlužníka jako účastníka řízení a učinil závěr, že v době uzavření napadené darovací smlouvy ze dne 21.11.2008 byl dlužník zatížen splatnými pohledávkami věřitelů MIDESTA s.r.o. a Matco s.r.o. a Adolfa Šťastného a jmenovaní věřitelé tyto pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení.

Žalobce pak doplnil na výzvu soudu skutková tvrzení podáním ze dne 1.2.2016, ve kterém v podstatě zopakoval žalobní tvrzení učiněná ve svých předchozích podáních. Žalovaný pak ve svých vyjádřeních k tomuto doplnění uvedl, že proti jeho otci jako žalovanému byla vedena další řízení, ve kterých byl jeho otec i úspěšný a označil důkazy k těmto svým tvrzením. -usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.5.2014 sp. zn. 29 Cdo 1640/2011 (č.l. 174,175), ze kterého vzal za prokázané, že dovolací řízení bylo pro insolvenční řízení vedené na majetek PaedDr. Karla Šťastného ve vztahu k jeho osobě přerušeno s tím, že z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.10.2010 č.j. 4 Cmo 158/2010- 824 zrušil výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc, kterým jmenovaný soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 24.10.2007 č.j. 6 Cm 26/2007-15, jímž původně uložil mj. dlužníku zaplatit společně a nerozdílně s dalšími žalovanými žalobci částku 15,200.000,-Kč s 6 % úrokem z částky 43,367.848,-Kč od 30.6.2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 50.666,-Kč a náhradu nákladů řízení, -rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2004 č.j. 32 Cm 91/2002-275 (č.l. 180-186), ze kterého vzal za prokázané, že výrokem II. zrušil jmenovaný soud směnečný platební rozkaz vůči druhému až pátému žalovanému s tím, že pátým žalovaným byl dlužník, kterým byli tito žalovaní zavázáni zaplatit částku 55,345.000,-Kč s postižními právy ze směnky a toto rozhodnutí, pokud jde o výrok II., nabylo právní moci dne 27.10.2006.

Soud dále vyslechl dlužníka, který souhlasil s tím, že ve věci vypovídat jako účastník řízení bude a v prvé řadě odkázal na svoji výpověď, kterou učinil u jednání dne 7.10.2014. Dlužník dále uvedl, že pokud jde o pohledávky, které v současné době v insolvenčním řízení proti jeho osobě uplatňují obchodní společnosti MIDESTA s.r.o. a Matco s.r.o., jednalo se o mé závazky z ručení za úvěry, které byly poskytnuty obchodním společnostem, ve kterých byl v pozici statutárního zástupce. Tyto závazky s ohledem na postupování pohledávek mezi věřiteli považoval za sporné a byly předmětem soudních řízení. Pokud jde o pohledávky, které v součastné době uplatňují v insolvenčním řízení proti mé osobě shora jmenované obchodní společnosti, tam soudní řízení skončila tím, že tyto obchodní společnosti byly v těchto řízeních úspěšné a já jsem byl zavázán tyto pohledávky zaplatit. Krom toho běžely jiné soudní spory, které byly na podobném principu a v těchto sporech, jednalo se o spory cca 55 mil. Kč, který byl veden u Krajského soudu v Ostravě a dále pak o spor o cca 15,200.000,-Kč vedený u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc a v těchto sporech byl dlužník úspěšný. Z tohoto důvodu také předpokládal, že bude úspěšný i ve sporech, které byly vedeny o pohledávkách vlastněných v současnosti shora uvedenými společnostmi. Pokud jde o spor o pohledávce, kterou v současné době vlastní obchodní společnost MIDESTA s.r.o. vedený u Okresního soudu v Olomouci, zde byla situace taková, že byl vydán platební rozkaz, který napadl včas podaným odporem, avšak z důvodu nevědomosti pak již nepodal kvalifikované vyjádření a bylo proto následně rozhodnuto rozsudkem pro uznání.

Z nesporností a z důkazů shora uvedených vzal soud za prokázané, dne 21.11.2008 uzavřeli dlužník jako dárce a žalovaný jako obdarovaný darovací smlouvu, kterou dlužník daroval žalovanému sporné nemovitosti, jak jsou popsány ve výroku I. rozsudku. Původně se jednalo o nemovitosti, které vlastnila matka dlužníka, která sporné nemovitosti darovala dlužníkovi s tím, že následně (po nabytí zletilosti) budou sporné nemovitosti dlužníkem darovány žalovanému. V době, kdy byla uzavírána darovací smlouva probíhala u Okresního soudu v Olomouci dvě řízení shora označená, ve kterých byl dlužník v pozici žalovaného, avšak tato řízení nebyla v době uzavírání darovací smlouvy pravomocně skončena. Krom toho probíhala i jiná řízení o tvrzených pohledávkách za dlužníkem a to řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 91/2002 a u Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc vedeného pod sp. zn. 6 Cm 29/2007 o pohledávkách, které byly výrazně vyšší než jsou pohledávky, které jsou přihlášeny do insolvenčního řízení na majetek dlužníka obchodními společnostmi MIDESTA s.r.o. a Matco s.r.o. a v těchto řízeních byl dlužník úspěšný a vzhledem k tomu, že jak uvedl ve své výpovědi, jednalo se o tvrzené závazky, které vznikly na základě stejného principu jako pohledávky přihlášené obchodními společnostmi MIDESTA s.r.o. a Matco s.r.o. předpokládal, že i v těchto sporech bude úspěšný. Jinak řečeno, neměl za této situace dlužník důvodu předpokládat, že dojde v důsledku soudních sporů o těchto pohledávkách k negativního dopadu do jeho majetkové sféry. Toto tvrzení dlužníka soud považuje za věrohodné, když vychází zejména z výsledku v době uzavírání darovací smlouvy již pravomocně skončeného řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 91/2002.

Podle ust. § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Podle ust. § 242 odst. 2 IZ má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Podle ust. § 242 odst. 3 IZ úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Z hlediska právního hodnocení soud v prvé řadě vycházel ze skutečnosti, že bylo na žalobci, jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.8.2015, aby tvrdil a prokázal nepochybný úmysl dlužníka zkrátit své věřitele. Soud je názoru, že žalobce tento nepochybný úmysl dlužníka zkrátit své věřitele neprokázal a to právě s odkazem na výpověď dlužníka samotného, kdy z této výpovědi lze dovodit, že s ohledem na výsledek prvně pravomocně skončeného řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 91/2002 mohl být dlužník oprávněně v přesvědčení, že bude úspěšný i v dalších sporech v typově stejných věcech a neměl tedy důvod krátit případné věřitele a nemůže proto být žaloba důvodná a proto žalobu zamítl (výrok I.).

Pro případ opačného závěru by se soud musel zabývat z hlediska právního hodnocení zejména výkladem ust. § 242 odst. 2 IZ. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 1912/2000 uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 35/2002 mj. vyplývá, že -osoba dlužníkovi blízká se může ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, jen jestliže prokáže, že o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula "pečlivost" k poznání tohoto že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). -má-li se osoba dlužníkovi blízká ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, musí prokázat, že dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat, i když dlužník uzavřením odporované smlouvy nebo učiněním odporovaného právního úkonu v její prospěch plní svou "morální" nebo právní povinnost (ze zákona, smlouvy nebo z jiného právního důvodu).

V tomto směru soud zcela odkazuje na své závěry obsažené v rozsudku ze dne 7.10.2014, kdy konstatoval v důvodech, že v obecné rovině lze tedy říct, že důkazní břemeno je na straně žalovaného, avšak v podobě konkrétního případu nutno pak vyřešit, jak dalece důkazní povinnost žalovaného tíží. V poměrech souzené věci má soud za to, že žalovaný důkazní břemeno unesl, když z veřejně dostupných rejstříků nemohl zjistit, že by dlužník úmyslně krátil věřitele (v poměrech souzené věci Česká konsolidační agentura) tím, že sporné nemovitosti převedl darovací smlouvou na žalovaného. Z veřejně dostupných rejstříků totiž skutečnost, že byla vedena řízení u Okresního soudu v Olomouci shora popsaná, ve kterých byl dlužník v procesním postavení žalovaného zjistit nelze, nemluvě o tom, že výsledek těchto řízení nebylo možno v době uzavírání napadené darovací smlouvy předjímat. Pravomocně totiž byla obě řízení skončena více než dva roky po uzavření napadené darovací smlouvy. Jak vysvětlil soudu dlužník v době uzavírání smlouvy nežil ve společné domácnosti s rodinou a krom toho se o tom, že je žalovaným v civilních řízeních v rodině nezmiňoval jednak proto, že předpokládal, že bude v těchto řízeních úspěšný a jednak proto, že tím nechtěl rodinu zatěžovat. Výpověď dlužníka v tomto směru považuje soud za věrohodnou když model jeho chování nesvěřuji se s problémy ale řeším je sám zcela odpovídá chlapskému modelu chování. Pro soud je rovněž těžko představitelné, že by se žalovaný jako obdarovaný ve chvíli, kdy má být uzavřena darovací smlouva, která (jak vyplývá z výpovědi jak PaeDr. Marie Šťastné, dlužníka tak i žalovaného) byla uzavírána na přání babičky žalovaného projeveného již v době, kdy sporné nemovitosti darovala dlužníkovi, zeptá svého otce, zda má nějaké věřitele splatných pohledávek či nikoliv, protože jinak by musel odmítnout uzavření takové darovací smlouvy. Soud vzal proto za prokázané, že žalovaný nemohl rozpoznat, že by jeho otec uzavřením darovací smlouvy ze dne 21.11.2008 hodlal úmyslně krátit své věřitele (pokud zde vůbec takový úmysl byl). Není proto splněna podmínka uvedená v ust. § 242 IZ a je proto namístě pro tento případ žalobu zamítnout.

Pro úplnost soud podotýká, že pokud jde o výrok II. rozsudku, zde by soud žalobu zamítl i v případě, pokud by byl žalobce úspěšný v části specifikované ve výroku I. rozsudku a to z toho důvodu, že se žalobce domáhá vydání nemovitostí a soud je přesvědčen o tom, že v této části žalobě z důvodu nemožnosti praktické realizace vyhovět nelze (srovnej usnesení Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2.2001 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 68/2011).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 24. května 2016

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová