29 ICm 3047/2014
č.j.: 29 ICm 3047/2014-188

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl ve věci žalobce Ing. Václav Svoboda, IČ 46647929, Na Zlaté stoce 1596/10a, 370 05 České Budějovice, zast. Mgr. Ondřej Pustějovský, IČ 71346660, advokát, Zahradní 8, 370 05 České Budějovice, proti žalovanému HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., IČ 46711201, Jana Pernera 159, 378 10 České Velenice, zast. JUDr. Miroslava Petrušová, LL.M., IČ 02630931, advokátka, Bulharská 720/29, 101 00 Praha 10-Vršovice, o neúčinnost právních úkonů, t a k t o :

I. Žaloba na určení, že zaslání plateb z účtu č. 3812792/0800 na účet č. 1089182/0800 ve výši 12.000.000,-Kč dne 12.3.2013, 1.200.000,-Kč dne 12.3.2013, 5.000.000,-Kč dne 15.3.2013, 10.000.000,-Kč dne 15.3.2013 a zaslání plateb z účtu č. 4378852/0800 na účet č. CZ8703001712800017360563 ve výši 200.000,-Eur dne 14.3.2012, 2.600,-Eur dne 2.4.2012, 116.000,-Eur dne 25.5.2012, 70.000,-Eur dne 28.5.2012, 240.000,-Eur dne 29.5.2012, 70.000,-Eur dne 31.5.2012, 10.000,-Eur dne 1.6.2012, 31.000,-Eur dne 5.6.2012 a zaslání plateb z účtu č. 1010790004/2200 na účet č. 1007720021/2220 ve výši 14.999.900,-Kč dne 19.3.2012, 1.820.000,-Kč dne 3.5.2012, 2.700.000,-Kč dne 4.5.2012, 4.000.000,-Kč dne 4.5.2012, 5.000.000,-Kč dne 4.5.2012, 10.000.000,-Kč dne 10.5.2012, 10.000.000,-Kč dne 11.5.2012, 1.200.000,-Kč dne 16.5.2012, 480.000,-Kč dne 17.5.2012, 10.000.000,-Kč dne 18.5.2012, 10.000.000,-Kč dne 6.6.2012, 20.000,-Kč dne 29.6.2012, 10.000.000,-Kč dne 20.7.2012, 10.000.000,-Kč dne 25.7.2012, 1.000.000,-Kč dne 9.8.2012, 6.790,-Kč dne 5.11.2012, 809.650,-Kč dne

21.3.2013, 1.420.000,-Kč dne 27.3.2013, 1.020.000,-Kč dne 27.3.2013, 310.869,-Kč dne 8.4.2013, 428.949,-Kč dne 10.4.2013, 622.503,-Kč dne 11.4.2013, 1.371.321,-Kč dne 18.4.2013, 1.147.557,-Kč dne 24.4.2013, 52.306,-Kč dne 25.4.2013, 147.000,-Kč dne 25.6.2013, 400.000,-Kč dne 2.7.2013, 1.570.000,-Kč dne 15.7.2013, a zaslání plateb z účtu č. 1010790012/2220 na účet č. 1007720013/2220 ve výši 11.000,-Eur dne 17.9.2012, 39.648,-Eur dne 21.3.2013, 180.000,-Eur dne 21.3.2013, 35.500,- Eur dne 22.3.2013, 261.320,-Eur dne 28.3.2013, 53.760,-Eur dne 5.4.2013, 88.800,-Eur dne 8.4.2013, 61.760,-Eur dne 10.4.2013, 83.000,-Eur dne 11.4.2013, 172.760,-Eur dne 19.4.2013, 95.895,-Eur dne 24.4.2013, 26.880,- Eur dne 26.4.2013, 53.760,-Eur dne 2.5.2013, 74.913,10 Eur dne 9.5.2013, 33.600,-Eur dne 16.5.2013, 20.000,-Eur dne 22.5.2013, 3.600,-Eur dne 22.5.2013, 45.960,-Eur dne 23.5.2013, 26.880,-Eur dne 30.5.2013, 33.600,- Eur dne 18.6.2013, 89.600,-Eur dne 20.6.2013, 123.868,80 Eur dne 25.6.2013, 33.600,-Eur dne 2.7.2013, 155.576,50 Eur dne 3.7.2013, jsou neúčinnými právními úkony dlužníka, se zamítá.

II. Návrh na určení povinnosti žalovanému k vydání do majetkové podstaty dlužníka částky 128.726.845,-Kč a 2.544.881,40 Eur, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 6.800,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného.

O dů v o dn ě ní :

Žalobce se domáhal určení neúčinností úkonů společnosti TechnoStore s.r.o. (dále jen dlužník )-shora ve výroku tohoto rozsudku uvedených plateb z účtů dlužníka ve prospěch účtů ve vlastnictví žalovaného s odůvodněním, že dlužník ve výše uvedených dnech zaslal platby ve výše uvedených částkách žalovanému, u kterých žádným způsobem není uveden důvod tohoto plnění a žalobce se tak domnívá, že se jednalo o zvýhodňující úkon dlužníka vůči žalovanému, neboť žalovaný žádným způsobem nedoložil ze svého účetnictví, z jakého titulu mu dlužník tyto částky poskytoval. Žalobce zároveň tvrdil, že dlužník tyto úkony učinil ve prospěch žalovaného v období, kdy lze na vztah dlužníka a žalovaného nahlížet jako na vztah osob blízkých.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že finanční transakce, které obdržel od dlužníka, byly splátkou půjčky, kterou poskytla společnost Technosys a.s. žalovanému a tyto peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím účtu dlužníka. Žalovaný tak neměl potřebu zkoumat, z jakého účtu mu přišly finanční prostředky a neměl ani důvod zkoumat proč se tak stalo. Žalovaný též rozporoval tvrzení, že v rozhodném období byli dlužník a žalovaný personálně či majetkově propojeni a byli osobami blízkými.

Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 20.9.2013, žaloba došla k soudu dne 16.9.2014 a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ.

Krajský soud v Českých Budějovicích žalobě svým rozsudkem ze dne 13.4.2015, č.j. -157, vyhověl, když shledal tvrzené platby neúčinnými právními úkony bez přiměřeného protiplnění ve smyslu ust. § 240 IZ. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 13.8.2015, č.j. 103 VSPH 562/2015-174, předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil mimo jiné s odůvodněním, že rozhodnutí Krajského soudu postrádalo dostatečná skutková zjištění a jakoukoli právní argumentaci, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že dané platby jsou právními úkony ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ (a nikoli pouhou faktickou činností) a že tyto jsou platné (což je předpokladem toho, aby bylo možno určit jejich neúčinnost). Vrchní soud v Praze instruoval Krajský soud v Českých Budějovicích, jakým způsobem má v řízení dále postupovat, s tím, že je třeba poučit žalobce, aby tvrdil a prokázal rozhodné skutečnosti, ze kterých by soud mohl případně přijmout závěr, že se jedná o (platné) právní úkony dlužníka a nikoli o pouhou faktickou činnost dlužníka. Krajský soud v Českých Budějovicích proto ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř vyzval žalobce k dotvrzení skutečností a navrhnutí důkazů k jejich prokázání, ze kterých by mělo vyplývat, že provedené platby jsou právními úkony ve smyslu ust. § 34 obč. zák. a nikoli pouhou faktickou činností a zároveň též poučil žalobce o následcích nesplnění této výzvy.

Žalobce svá žalobní tvrzení doplnil s tím, že zasílání plateb z účtu dlužníka žalovanému, je plněním z titulu půjček dle rámcových smluv uzavřených mezi žalovaným a společností Technosys a.s. a žalobce tak plnil povinnosti společnosti Technosys a.s. poskytnout žalovanému plnění z těchto rámcových smluv o půjčce. Dále žalobce doplnil, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem, kdy právní vztah ze smluv o půjčce vznikl až tehdy, když bylo žalovanému poskytnuto plnění ze smlouvy o půjčce, když tato plnění však poskytoval dlužník namísto společností Technosys a.s. a nešlo tak o faktickou činnost, ale právní úkon, který vedl ke vzniku práv a povinností mezi dlužníkem a žalovaným.

Mezi účastníky je nesporné, že z účtů dlužníka byly poskytnuty na účty žalovaného v žalobě tvrzené finanční prostředky, jejich přesná výše a konkrétní datum provedené transakce je mezi účastníky také nesporná a soud proto nemusel na základě těchto nesporných tvrzení provádět důkazy výpisem z účtů dlužníka. Z rámcové smlouvy o půjčkách ze dne 5.3.2012 a rámcové smlouvy o půjčkách ze dne 7.11.2011 uzavřené mezi Technosys a.s., jako věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem, zjistil soud, že tito účastníci uzavřeli mezi sebou smlouvy, na základě které bylo možno čerpat půjčku až do výše 300.000.000,-Kč, kterou žalovaný mohl čerpat v jednotlivých transakcích a splatit nejpozději do 31.12.2015 s úročením 12ti měsíčního PRIBORu plus 2 % ročně, event. na základě které bylo možno čerpat půjčku až do výše 100.000.000,-Kč v jednotlivých transakcích se splatností do 31.12.2015 s neujednaným úročením. Z výpisu sazby PRIBOR ČNB zjistil soud, že roční sazba PRIBORU činila 1,48 %. Z přihlášky P283 (evidované v insolvenčním řízení žalovaného, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 29347/2013) společnosti Technosys, a.s., zjistil soud, že tato společnost přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného své pohledávky ve výši 280.000.000,-Kč z titulu dohody o uznání závazku, když žalovaný uznal své závazky ze smluv o půjčce a zavázal se je společnosti Technosys, a.s., uhradit a neuhradil je, a proto společnost Technosys, a.s., tyto pohledávky přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného. Z doplnění přihlášky P283 zjistil soud, že Technosys, a.s., jako věřitel této pohledávky doplnil odůvodnění přihlášky tvrzením,

že půjčka, na základě které došlo k dohodě o uznání závazku, se uskutečnila v jednotlivých transakcích za měsíce listopad a prosince 2011 a za období března až července 2012 v celkové výši 280.000.000,-Kč a uvedl, že tyto peněžní prostředky odešly z účtu společnosti Technosys, a.s., dlužníkovi a připojil k tomuto doplnění příslušný výpis ze svého účtu, ze kterého je patrné, že společnost Technosys, a.s., v průběhu listopadu až prosince 2011 a v průběhu března až července 2012 zadala několik příkazů k úhradě v celkové výši 280.000.000,-Kč, když účet adresáta z důkazů není přezkoumatelný, neboť je začerněn. Je však zřejmé, že veškeré převody peněžních prostředků z účtu společnosti Technosys, a.s., odešly v českých korunách. Souhrn plateb za březen až červenec 2012 činí částku 139.500.000,-Kč.

Vzhledem k rozdílnému závěru soudu o tom, zda v této žalobě projednávané platby jsou právním úkonem dlužníka (viz dále) soud jako nepotřebné nehodnotil provedené důkazy výpisem z obchodních rejstříků dlužníka, společnosti Technosys a.s., TechnoUnit a.s. a žalovaného, potvrzením žalovaného ze dne 1.9.2010, nazvané Informace pro dodavatele , emailovou korespondencí mezi Ing. Zdeňkem Vaicem a jednatelem společnosti VIKO s.r.o. a svědeckou výpovědí Ing. Vítězslava Husárka. Ze stejného důvodu soud neprovedl důkazy účetnictvím žalovaného, účetnictvím dlužníka, výslechem Ing. Zdeňka Vaice a výpisy z účtů společnosti Technosys, a.s.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Společnost Technosys a.s. a žalovaný uzavřeli dne 5.3.2012 a 7.11.2011 rámcové smlouvy o půjčce, na základě kterých se společnost Technosys a.s. zavázala poskytnout žalovanému půjčku až do výše 300.000.000,-Kč a 100.000.000,-Kč, když žalobce a žalovaný shodně tvrdili, že poskytnutí půjčky z těchto rámcových smluv o půjčkách bylo poskytnuto z účtu dlužníka.

Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Dle ust. § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Dle ust. § 559 odst. 1 obč. zák. splněním dluh zanikne. Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Soud posuzovaný skutkový stav posuzoval ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 OZ podle tehdy platných právních předpisů, a sice dle výše citovaného občanského zákoníku platného do 31.12.2013.

Na základě výše zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že v žalobě uvedené platby v příslušných výších nebyly právními úkony dlužníka, ale faktickou činností dlužníka, neboť mezi dlužníkem a žalovaným neexistoval žádný závazkový právní vztah, když smlouvu o půjčce uzavřela společnost Technosys a.s. a žalovaný, a jak vyplývá z nesporných tvrzení účastníků a plnění z této smlouvy o půjčce bylo poskytováno z účtu dlužníka. Je tak zřejmé, že dlužník, společnost TechnoStore s.r.o., nebyl se žalovaným v žádném právním ani jiném obdobném vztahu, a proto nemohlo jít o právní úkon ve smyslu ust. § 34 obč. zák., což lze dokumentovat též na příkladu, že zde neexistuje žádný právní důvod, na základě kterého by se žalovaný mohl domáhat plnění z uzavřené smlouvy o půjčce se společností Technosys a.s. na dlužníku a např. požadovat, aby mu dlužník poskytl peněžní prostředky z důvodu uzavřené smlouvy o půjčce se společností Technosys a.s. Vzhledem ke skutečnosti, že úprava insolvenčního zákona týkající se neúčinnosti právních úkonů dlužníka vychází z předpokladu, že popsaná činnost nutně musí být tzv. podřaditelná pod institut právního úkonu , neboť tato skutečnost je zachycena jak v samotném ust. § 235 IZ, tak v ustanoveních jednotlivých skutkových podstat neúčinných právních úkonů (srov. §§ 240 odst. 1, 241 odst. 1, 242 odst. 1 IZ), musí zjištění, že popsaná činnost není právními úkony dlužníka, vést pouze k zamítnutí žaloby. Při zamítnutí žaloby pro neunešení břemene tvrzení a důkazního o tom, že by popsaná činnost dlužníka byla právními úkony, soud nemusí hodnotit, zda byly splněny podmínky vtělené do jednotlivých skutkových podstat neúčinných právních úkonů nebo další jednotlivé podmínky neúčinných právních úkonů. Zároveň též ve smyslu ust. § 239 odst. 4 IZ soud zamítl nárok žalobce na vydání finančních prostředků ve shora uvedené výši do majetkové podstaty dlužníka, neboť tyto peněžní prostředky nepřevedl dlužník na žalovaného na základě neúčinných právních úkonů.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalovaného pak představují odměnu právní zástupkyně žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 za 2 procesní úkony včetně příslušných režijních paušálů. Náklady řízení neobsahují náhradu cestovného právní zástupkyně žalovaného, neboť tato je soudu ve stanovené lhůtě nevyčíslila a nedoložila, taktéž je náhrada nákladů řízení prosta případné DPH, neboť právní zástupkyně své plátcovství DPH soudu neosvědčila.

Po uč e ní: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

České Budějovice dne 17.12.2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová