29 ICm 304/2012
Číslo jednací: 29 ICm 304/2012 KSBR 29 INS 18055/2011-C1-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Vlastou Bruknerovou v insolvenční věci dlužníka: a) Mária anonymizovano , anonymizovano , 618 00 Brno, Jeronýmova 1781/5 a b) František anonymizovano , anonymizovano , 618 00 Brno, Jeronýmova 1781/5, o žalobě žalobce: Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., 120 21 Praha 2, Bělehradská 128, IČO 60192852, proti žalovanému JUDr. Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , insolvenční správce, 639 00 Brno, Heršpická 6, právně zast.: Mgr. Ivanem Ferklem, advokátním koncipientem, AK Brno, Heršpická 6, insolvenční správce dlužníků: a) Mária anonymizovano , anonymizovano a b) František anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 618 00 Brno, Jeronýmova 1781/5

o určení pořadí pohledávky

takto: I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudu v Brně pod čj. KSBR 29 INS 18055/2011 ve věci dlužníka Mária anonymizovano , anonymizovano a dlužníka František anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 618 00 Brno, Jeronýmova 1781/5 přihlášená ve výši 457.778,40 Kč, je ve výši 75.255,77 Kč pohledávkou zajištěnou majetkem dlužníka a ve výši 382.522,63 Kč pohledávkou nezajištěnou majetkem dlužníka a do splátkového kalendáře dlužníků bude zařazena částka nezajištěných pohledávek ve výši 382.522,63 Kč se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náklady řízení nepřiznávají.

Odůvodnění:

Soud shrnuje tvrzení takto:

Žalobce tvrdí, že přihlásil za oběma dlužníky tyto pohledávky: -pohledávku vyplývající ze překlenovacího úvěru ze stavebního spoření číslo: 2933120451, kdy hlavním dlužníkem je Mária anonymizovano -přihláška pohledávky za Márií anonymizovano byla formálně rozdělena na přihlášku pohledávky ve výši 22.565,01 Kč, která je zajištěna naspořenými prostředky na účtu smlouvy o stavebním spoření číslo: 2933120401 a pohledávku ve výši 62.602,-Kč, která již není těmito prostředky zajištěna -pohledávku vyplývající z překlenovacího úvěru ze stavebního spoření číslo: 3033498151, kdy hlavním dlužníkem je František anonymizovano -přihláška pohledávky za Františkem anonymizovano byla formálně rozdělena na přihlášku pohledávky ve výši 26.667,56 Kč, která je zajištěna naspořenými prostředky na účtu smlouvy o stavebním spoření číslo: 3033498101 a pohledávku ve výši 66.506,24 Kč, která již není těmito prostředky zajištěna -pohledávku vyplývající ze překlenovacího úvěru ze stavebního spoření číslo: 3033498152, kdy hlavním dlužníkem je František anonymizovano -přihláška pohledávky za Františkem anonymizovano byla formálně rozdělena na přihlášku pohledávky ve výši 26.023,20 Kč, která je zajištěna naspořenými prostředky na účtu smlouvy o stavebním spoření číslo: 3033498102 a pohledávku ve výši 67.150,60 Kč, která již není těmito prostředky zajištěna.

Žalobce volí tento způsob přihlašování pohledávek z důvodu opatrnosti, pro názornější rozlišení pohledávek zajištěných a nezajištěných a z důvodu negativních zkušeností z jiných insolvenčních řízení. Takto koncipovaná přihláška pohledávky zcela odpovídá skutečnému stavu zajištění pohledávky.

Dle názoru žalobce nevyplývá z žádného ustanovení občanského nebo obchodního zákoníku to, že by na základě jednoho právního titulu nemohlo vzniknout více závazků (pohledávek). Uvedený způsob přihlašování pohledávky vychází z konstrukce překlenovacího úvěru, kdy dlužník na jedné straně splácí pouze úroky a vedle toho povinně spoří na účet stavebního spoření až do splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření (v tomto okamžiku dojde k započtení naspořených částek vůči úvěru). Účelem zřízeného zástavního práva k pohledávce tedy není v žádném okamžiku zajistit celou pohledávku úvěru, ale pouze vždy tu část, která odpovídá aktuálně naspořeným prostředkům na účtu stavebního spoření.

Ve shora uvedeném smyslu je koncipována i samotná Smlouva o zřízení zástavních práv k pohledávce, když v čl. I. této smlouvy je popsána zajištěná pohledávka. Náležitosti této pohledávky a její charakteristiky jsou pak blíže specifikovány ve Smlouvě o překlenovacích úvěru ze stavebního spoření a Všeobecných úvěrových podmínkách (zejména způsob přidělení úvěru, způsob zajištění úvěru ). Oba tyto dokumenty byly přiloženy k přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení. Konkrétně viz čl. I. smlouvy o zřízení zástavních práv k pohledávce, podle nějž je zajištěna pohledávka z překlenovacího

úvěru č. 2933120451, 3033498151 a 3033498152. V čl. V., VI., VII. dané úvěrové smlouvy je vymezen fakt, že dojde k přidělení úvěru (podmínky atd. jsou blíže specifikovány v rámci Všeobecných úvěrových podmínek v čl. 2 odst. 8 a čl. 11 a dalších Všeobecných obchodních podmínek) a zároveň je omezena platnost zřízeného zástavního práva nejpozději na vznik tzv. přiděleného úvěru. Z čl. III. úvěrové smlouvy a shora uvedených je pak zřejmé, že zástavním právem k pohledávce vyplývající z překlenovacího úvěru neměla být nikdy zajištěna celá částka vyplaceného úvěru, ale pouze částka odpovídající naspořeným prostředkům na účtu stavebního spoření.

Žalobce zároveň zdůrazňuje, že nebyl žalovaným vyzván k opravě, doplnění či vysvětlení přihlášky pohledávky a považuje tedy za nedůvodné zjištění pohledávky jiným způsobem, než bylo uvedeno v přihlášce pohledávky. Z pohledu žalobce mají předmětné pohledávky, které byly plně zjištěny jako pohledávky zajištěné majetkem dlužníka méně výhodné pořadí vzhledem k tomu, že jejich nezajištěné části nebudou zařazeny do splátkového kalendáře dlužníků. Z tohoto důvodu žalobce volí způsob domoci se svých práv prostřednictvím této žaloby na určení pořadí pohledávky. Žalobce zároveň zdůrazňuje, že při uspokojení pouze ze zajištění pohledávky je přenesena celá odpovědnost za úhradu pohledávek na jednotlivé ručitele.

Žalovaný se žalobě brání, tvrdí, že žalobce podal dne 2.12.2011 přihlášku pohledávky v celkové výši 729.293,16 Kč. Na přezkumném jednání dne 23.1.2012 byla jeho pohledávka zjištěna ve výši 457.778,40 Kč, z toho ve výši 271.514,76 Kč jako pohledávka zajištěná. V částce 271.514,76 Kč se pohledávka nezařadila do přezkumu, neboť v této výši byla pohledávka přihlášena duplicitně. Věřitel přihlásil pohledávku z titulu ručitelského závazku ve výši 186.263,64 Kč jako pohledávku nezajištěnou. Posouzením věřitelovy přihlášky je zřejmé, že byly věřitelem přihlášeny pouze tři další pohledávky a to z právního důvodu nezaplaceného úvěru ze smluv č. 293312451, č. 3033498151 a č. 3033498152 (všechny uzavřené dne 13.7.2005), celkově ve výši 271.514,76 Kč, kde jsou na straně dlužníků společně manželé anonymizovano . Současně je z přihlášky patrné, že věřitel ve smyslu ust. § 174 odst. 3 IZ uplatnil právo na uspokojení těchto pohledávek ze zajištění, označil druh za´jištění a dobu jeho vzniku. Dále vyjádřil hodnotu zajištění. Žalovaný tvrdí, že dle ust. § 398 odst. 3 IZ se zajištění věřitelé uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Žalovaný tvrdí, že Důvodová zpráva k zákonu č. 217/2009 Sb., kterým byl novelizován IZ, toto ustanovení vykládá tak, že zajištěný věřitel se v oddlužení splátkovým kalendářem uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení zajištění, přičemž stále platí, že zajištěný věřitel má možnost volby, zda svou pohledávku jako celek přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. Žalovaný tvrdí, že věřiteli tedy žalobci byla jeho pohledávka správně zjištěna ve výši 457.778,40, z toho ve výši 271.514,76 Kč jako pohledávka zajištěná a pohledávka ve výši 186.263,64 Kč jako nezajištěná z ručitelského závazku. Žalovaný tvrdí, že uvedené závěry jsou v souladu i s právním názorem vyjádřeným v obdobné věci v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.8.2011, čj. 2 VSOL 127/2011-P4-13. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

Soud má za zjištěné z přihlášek pohledávek věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna, že žalobce přihlásil své pohledávky z titulu 1/ smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 2933120451 a to ve výši a) 22.565,-Kč jako pohledávku zajištěnou k pohledávce na účtu smlouvy o stavebním spoření č. 2933120401 b) 62.602,15 Kč jako pohledávku nezajištěnou

2/ smlouva o překlenovacím úvěru č. 3033498151a to ve výši c) 26.667,56 Kč jako pohledávku zajištěnou k pohledávce na účtu smlouvy o stavebním spoření číslo 3033498101 a d) 66.506,24 Kč jako pohledávku nezajištěnou

3/ smlouva o překlenovacím úvěru č. 3033498152a to ve výši c) 26.023,20 Kč jako pohledávku zajištěnou k pohledávce na účtu smlouvy o stavebním spoření číslo 30334981012a d) 67.150,60 Kč jako pohledávku nezajištěnou.

Žalobce tedy rozdělil své tři pohledávky ad 1/ a ad 3/ na 6 samostatných podnároků, a tyto tři nároky uplatnil zčásti jako zajištěné a zčásti jako nezajištěné.

Podle ustanovení § 174 IZ, jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku. Nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Pokud žalovaný insolvenční správce odkazuje na rozhodnutí čj. 2 VSOL 127/2011-P4-13 má insolvenční soud za to, že Vrchní soud v Olomouci učinil toliko závěr, že pokud věřitel přihlásí určitou pohledávku z jediné smlouvy o překlenovacím úvěru a tuto pohledávku přihlásí zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, je zjistitelné, že byla věřitelem uplatněna pouze jedna pohledávka vyplývající z jediné smlouvy o překlenovacím úvěru. Dále se v tomto rozhodnutí VS v Olomouci uvádí, že dle tvrzení věřitele je tato pohledávka pouze částečně zajištěna zástavním právem a toto zajištění v souladu s ust. § 174 odst. 3 IZ (vč. ust. § 2 písm. g/IZ) v tomto řízení uplatnil.

Pokud žalovaný insolvenční správce ve své obraně vyslovuje názor, že věřitel má možnost volby se rozhodnout přihlásit pohledávku jako celek buď jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou, má insolvenční soud za to, že tato otázka nebyla rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci řešena, neboť předmětem odvolacího řízení bylo rozhodování o tom, zda byla takováto pohledávka přezkoumatelná v této podobě a VS vyslovil závěr, že nebyl důvod vyzývat věřitele dle ust. § 188 odst. 2 IZ k opravě či doplnění přihlášky.

Pokud žalovaný insolvenční správce uvádí, že je pouze otázkou svobodného rozhodnutí zda zajištění uplatní a nemůže rozdělit tak svůj jediný nátok na částečně zajištěný a částečně nezajištěný a že insolvenční zákon umožňuje pouze uplatnit pohledávku jako celek jako zajištěnou nebo nezajištěnou, potom má insolvenční soudu ve světle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci za to, že věřitel uplatnil pohledávku jako zajištěnou a žalobou se domáhá, aby část pohledávky, která nebude uspokojena ze zajištění byla považována za nezajištěnou a zařazena do splátkového kalendáře.

Soud má za to, že byl zjištěn takový skutkový stav, že věřitel přihlásil 3 pohledávky ze tří titulů smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 2933120451 smlouva o překlenovacím úvěru č. 3033498151 smlouva o překlenovacím úvěru č. 3033498152 a každou z nich uplatnil jako částečně zajištěnou pohledávkou na účtu úpadce a částečně jako nezajištěnou v rozsahu, který je vyšší, než zajištění pohledávky.

Insolvenční soud má za to, že na tento postup by nemělo být vyloučeno aplikovat ustanovení § 167 IZ v rozsahu odst. 2. V případě zajištění pohledávkou na účtu u banky je dle úsudku insolvenčního soudu zjistitelné i bez znaleckého posudku, zda hodnota zajištění je či není nižší než výše zajištěné pohledávky. Z komentáře k Zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení (BECK l. vydání 2010) zpracovaný Doc. JUDr. Jiřinou Kotoučkovou, PhDr. a kolektivem k ust. § 398 soud cituje: Pokud by mělo skutečně platit, že zajištění věřitelé mají být v oddlužení, resp. v oddlužení formou splátkového kalendáře, uspokojováni pouze z majetku sloužícího k zajištění, vznikla by tím neodůvodněná nerovnost věřitelů. Zákon by tak konstituoval velmi rizikový faktor nedostatečného zajištění pohledávky, což by dříve či později vyvolalo nejeden negativní důsledek. Logickým a věcně správným se jeví závěr, že i v případě oddlužení formou splátkového kalendáře se při uspokojování zajištěných věřitelů použije § 167 odst. 2 InsZ, a nezajištěná část, resp. ze zajištění neuhrazená část jejich pohledávek za dlužníkem by takto měla být součástí pohledávek za dlužníkem uspokojovaných ze splátek s pohledávek posuzovaných z hlediska naplnění třicetiprocentní kvóty uspokojení. Tímto způsoben řeší postavení zajištěných věřitelů i. § 299 InsZ. Povinnost splácen nezajištěné pohledávky by se proto měla vztahovat i na nezajištěnou část. resp. za zajištění neuhrazenou část pohledávky zajištěného věřitele.

Současně však má insolvenční soud z ustanovení § 398 za zjištěné, že v odst. 3 se uvádí, že zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zajištění. Soud má za to, že otázka zda lze při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře aplikovat ustanovení § 167 insolvenčního zákona a zařadit neuhrazenou část zajištěné pohledávky do splátkového kalendáře nebyla dosud soudy vyššího stuoně řešena a proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout a to z důvodu, že bez dalšího, tedy např. bez judikátu Nejvyššího soudu České republiky či rozhodnutí Vrchních soudů, nelze na institut oddlužení aplikovat ustanovení § 167 IZ v rozsahu odst. 2.

Insolvenčnímu soudu nezbylo, než postupovat podle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, který stanoví, že zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zajištění a žalobu aby ze zajištění neuhrazená část pohledávky byla zařazena do splátkového kalendáře zamítnout.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo, není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle ustanovení § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Podle ust. § 142 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále o.s.ř. ), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ust. § 149 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Podle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem.

O nákladech řízení insolvenční soud rozhodl podle ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Žalovaný měl ve věci plný úspěch, přiznání nákladů se však výslovně vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 21.5.2012

JUDr. Vlasta Bruknerová,v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Ing. Petra Dohnalová