29 ICm 2915/2011
Číslo jednací: KSBR 29 ICm 2915/2011 KSBR 29 INS 11310/2011-C1-11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Vlastou Bruknerovou v insolvenční věci dlužníka: JUDr. Eva anonymizovano , anonymizovano , 602 00 Brno, Husova 5, o žalobě žalobce: GE Money Bank, a.s., 140 28 Praha 4, Michle, Vyskočilova 1422/1a, IČ 25672720, proti žalovanému: Mgr. Hana Hřebenářová, insolvenční správce dlužníka, 602 00 Brno, Šumavská 35,

o určení popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba žalobce na určení, že pohledávka žalobce ve výši 52.639,-Kč a 4 haléře je po právu a pokládá se za pohledávku nevykonatelnou, nepodmíněnou a zjištěnou se zamítá.

II. Určuje se, že žalobce nemá za dlužníkem JUDr. Eva anonymizovano , trvalý pobyt Husova 5, 602 00 Brno pohledávku ve výši 52.639,04 Kč z titulu smluvní pokuty, přihlášenou do insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 29 INS 11310/2011.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 1.11.2011 se žalobce domáhal určení pravosti své pohledávky ve výši 52.639,04 Kč,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení proti dlužníkovi JUDr. Eva anonymizovano , anonymizovano , čj. KSBR 29 INS 11310/2011.

Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku přihláškou ze dne 6.9.2011 253.135,11 Kč ze Smlouvy o úvěru-Konsolidace č. 184668768 ze dne 12.9.2007 (dále též ÚS) ve výši 253.135,11 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 3.10.2011 žalovaný insolvenční správce popřel její část ve výši 52.639,04 Kč a to co do pravosti a výše. Důvodem popření pohledávky-smluvní pokuty je tvrzení žalovaného, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro obcházení zákona (§39 OZ), když povinnost k úhradě smluvní pokuty je vázána na využití práva, což je v rozporu s konstantní judikaturou. V tomto případě je vznik nároku na smluvní pokutu vázán na úkon věřitele-rozhodnutí o zesplatnění. Výše smluvní pokuty je pak nepřiměřeně vysoká. Žalobce tvrdí, že v souladu s čl. II. odst. 1,2 a III. ÚS1 umožnil dne 12.9.1997 insolvenčnímu dlužníku čerpání peněžních prostředků za účelem úhrad jeho stávajících úvěrových závazků s tím, že část peněžních prostředků umožnil žalobce čerpat ve prospěch běžného účtu dlužníka, vše v celkové výši 50.000,-Kč. Úpadce se zavázal vrátit poskytnuté prostředky žalobci ve 120 anuitních splátkách hrazených vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15.10.2007, když výše anuitní splátky činila 3.289,94 Kč. Žalobce tvrdí, že úpadce počínaje splátkou splatnou v listopadu 2010 přestal řádně hradit pohledávky žalobce z ÚS, žalobce maje oporu v čl. 44c a 44d svých Všeobecných obchodních podmínek-VOP, učinil k 15.12.2011 pohledávky z ÚS okamžitě splatnými. V souladu se smluvní dohodou s úpadcem obsaženou v čl. IV.4, IV.6 ÚS a Sazebníku žalobce k ÚS, žalobce vůči dlužníku uplatnil nárok na smluvní pokutu za opakované prodlení se splátkou (část F Sazebníku žalobce-Konsolidace půjček-položka 7.) ve výši 52.639,04 Kč vypočtenou jako 20% z celkové částky všech splátek splatných dle ÚS po dni prohlášení úvěru za splatný, tedy jako součin 0,2x80x3.289,94 Kč. Sazebník i VOP úpadce od žalobce převzal a s jejich zněním souhlasil (čl. I. ÚS), včetně znění čl. 351 a čl. 49 VOP upravujících vzájemně dohodnutý způsob aktualizace Sazebníků a VOZ žalobce. Žalobce má za to, že ujednání o smluvní pokutě z ÚS byla sjednána dostatečně určitě a platně a že výše uplatněné smluvní pokuty není neplatná po rozpor se zákonem ani nepřiměřeně vysoká. Povinnost k úhradě smluvní pokuty není vázána na rozhodnutí žalobce o zesplatnění úvěru, nýbrž na opakované prodlení se splátkou.

Žalovaná se vyjádřila k žalobě podáním dne 27.12.2011. Žalovaná trvá na svém stanovisku, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro obcházení zákona a její výše je nepřiměřeně vysoká, pokud jde o poměr mezi zajišťovanou povinností a uplatněným nárokem na smluvní pokutu. Žalovaná zdůrazňuje, že dle úvodních ustanovení úvěrové smlouvy se řídí úvěrová smlouva v záležitostech ve smlouvě neupravených Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. V těchto VSP je však smluvní pokuta vyčíslena rozdílně od uplatněné částky žalobcem. V tomto ohledu se tedy uplatní sazebník banky, který zároveň definuje výši nároku žalobce na smluvní pokutu tak, že se jedná o 20 procent z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný, a dále též okamžik vzniku nároku na jeho úhradu. Úhrada smluvní pokuty je tedy vázána na úkon žalobce, který úvěr zesplatňuje. Smluvní pokuta však primárně slouží jako zajišťovací prostředek pro případ porušení povinnosti. V daném případě ji však žalobce využívá jako dodatečné navýšení dluhu a váže ji na výkon svého práva.

Dle směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách 93/13/EHS nesmí být spotřebitel nucen k úhradě nepřiměřeně vysokého odškodnění. V daném případě činí požadavek 20% všech splátek po prohlášení úvěru za splatný přičemž k dni 15.2.2011 činila sazby úroku z prodlení 7,75% z dlužné částky denně, je patrné, že jde o více než dvojnásobek zákonné výše úroku z prodlení. Žalovaná poukazuje na to, že smluvní pokuta se neurčuje dle aktuální výše dluhu, resp. s ohledem na stávající prodlení, nýbrž paušálně do budoucna. Žalovaná tvrdí, že žalobci se tak dostává nepřiměřeného obohacení na úkor dlužníka. Žalobce by dle žalované nebyl schopen takto dosáhnout zhodnocení svých finančních prostředků v rámci běžného obchodování. Žalovaná navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

K vyjádření žalované žalobce zdůrazňuje, že sjednaná smluvní pokuta byla sjednána jako smluvní pokuta zajišťující splnění závazku úpadce. Žalobce má za to, že její výše byla sjednána v přiměřené výši, zvláště za situace, kdy po zesplatnění úvěrové pohledávky žalobce již neúčtoval dlužníkovi ani smluvní obchodní úroky z prodlení, ač má na tyto úroky prokazatelně nárok. Z toho pohledu se žalobce ohrazuje proti tvrzení žalované, že se tímto postupem nepřiměřeně obohacuje na úkor dlužníka.

Ve věci se nekonalo jednání, když žalobce i žalovaný souhlasili, aby soud rozhodl bez jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16.3.2011, žalovaná se k vyhlášení rozsudku dostavila.

Soud provedl důkazy přihláškou pohledávky žalobce do insolvenčního řízení včetně příloh jak uvedeno shora. Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku jak uvedeno v žalobě. Z přezkumného listu má soud za zjištěné, že pohledávka byla správcem popřena ve výši 52.639,04 Kč z ujednání o smluvní pokutě z důvodu neplatnosti pro obcházení zákona, z důvodu, že se jedná o neexistentní pohledávku, nebyl prokázán vznik nároku na smluvní pokutu. Tato pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení byla popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše.

Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům. Pokud jde o smluvní pokutu, základní úprava i pro obchodní závazkové vztahy je obsažena v § 544 a 545 občanského zákoníku. Dle ust. § 544 odst. 1 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odst. 2 smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. V obchodním zákoníku jsou obsažena jen některá odchylná ustanovení o smluvní pokutě, která se uplatní v obchodních závazkových vztazích, z nichž pouze ust. § 301 má povahu kogentní. Dle tohoto ustanovení nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

Soud má za zjištěné, že žalobce sjednal s dlužnicí v článku I. ÚS, že záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě se řídí VOP GE Money Bank, a.s, které tvoří nedílnou součást ÚS. Pokud žalobce tvrdí, že dlužnice převzala VOP a Sazebník, pak toto tvrzení nedokládá, pokud předložil VOP ve znění k 1. lednu 2011 pak je zřejmé, že se nejedná o VOP platné a účinné ke dni podpisu ÚS, tedy k 12.9.2007.

Soud má za zjištěné, že žalobce sjednal s dlužnicí zajištění úvěru v čl. 4. ÚS a to smluvní pokutou. Současně v čl. 6 žalobce s dlužnicí sjednali, že Banka je oprávněna požadovat po Klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku banky.

Soud má za zjištěné, že není splněna povinnost daná kogentním ustanovením § 544 odst. 1 OZ, když není stanoveno za porušení kterých povinností se smluvní pokuta sjednává a není splněna ani povinnost daná kogentním ustanovením § 544 odst. 2, když není určena výše pokuty, ani stanoven způsob jejího určení, když žalobce pouze sjednal, že Banka je oprávněna požadovat po Klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku Banky Soud má za zjištěné, že není určité, co bylo zamýšleno aktuálním sazebníkem . Zda sazebník ke dni sjednání smlouvy, či sazebník platný k jinému okamžiku, když se neuvádí k jakému.

Ujednání, že Banka je oprávněna požadovat po Klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku banky takovým ujednáním o určení výše pokuty či ujednáním o způsobu jejího určení není.

Dle ust. § 192 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) může insolvenční správce popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela ( § 193 insolvenčního zákona). O popření výše co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší, než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávek (§ 194 insolvenčního zákona).

Ze zápisu o přezkumném jednání má soud za zjištěné, že správce popřel pohledávku věřitele přihlášenou ve výši 253.135,11 Kč částečně co do částky 52.639,04 Kč, co do pravosti a výše tak, že tvrdí, že pohledávka činí 200.496,07 Kč.

Soud má za prokázané ustanovením občanského zákoníku, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. Pokud úkon nesplňuje některou z těchto náležitostí, je absolutně neplatný.

Soudní praxe nevyžaduje stanovení konkrétní (celkové) výše pokuty předem, nýbrž požadavku určitosti vyhovuje i takové ujednání, podle nějž v budoucnu (v případě porušení smluvní povinnosti) výši pokuty vyčíslit způsobem stanoveným ve smlouvě. Ujednání ve smlouvě, že banka je oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku Banky neobsahuje ani ujednání pro porušení jaké povinností se sjednává, ale neobsahuje ani ujednání o její výši ani o způsob jejího vyčíslení, ani který sazebník se má za aktuální (zda k okamžiku porušení, či k okamžiku uplatnění smluvní pokuty či sazebník aktuální ke dni podpisu úvěrové smlouvy-konsolidace).

Soud má za to, že neurčitost nelze odstranit tím, že v článku I. Úvodní ustanovení se uvádí, že Záležitosti výslovně neupravené v této smlouvě se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami GE Money bank, as. (dále jen Podmínky ), které tvoří nedílnou součást této smlouvy. Záležitost smluvní pokuty výslovně ve smlouvě upravena je, nejedná se tedy ve smyslu Úvodního ustanovení o záležitost výslovně neupravenou a proto má soud za to, že je dáno pravidlo přednosti ujednání obsaženého ve smlouvě. Tato záležitost je však ve smlouvě upravena natolik neurčitě, že způsobuje absolutní neplatnost této části smlouvy-tedy odst. 6. Smluvní pokuta. Soud má za to, že i sám žalobce postupoval podle ujednání v smlouvě, když vyčíslil smluvní pokutu podle sazebníku, nikoli podle VSP.

Soudu žalobu zamítl, neboť ujednání o smluvní pokutě je úkonem absolutně neplatným.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona dle něhož, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nadto byl žalovaný ve sporu zcela úspěšný, náhradu nákladů však nepožadoval.

P o u č e n í: proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu Brně.

Krajský soud v Brně dne 19.3.2012

JUDr.Vlasta Bruknerová,v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Monika Smržová