29 ICm 2822/2013
Číslo jednací: 29 ICm 2822/2013-77

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce JUDr. Petr Bohatý, Loděnice 177, 671 75, IČ 881 39 859, insolvenční správce dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobrovského 845/26, 612 00 Brno, zast. Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem se sídlem Brno, Pekařská 403/12 proti žalovanému Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Klokočí 13, 644 00 Brno, zast. Mgr. Ing. Hanou Továrkovou, advokátkou, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno, o určení neúčinnosti uznání dluhu

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že právní úkon, kterým dlužník Jan Kraus, anonymizovano , bytem Brno, Dobrovského 845/26, dne 26.7.2013 uznal dluh ve výši 719.000,-Kč vůči žalovanému Miroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Klokočí 13, je neúčinný, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 14.581,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Mgr. Ing. Hany Továrkové, advokátky se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 1844/28.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou ze dne 16.8.2013 doručenou soudu dne 16.8.2013d domáhal se žalobce určení neúčinnosti úkonu označeného ve výroku I. rozsudku a to s odkazem na ust. § 241 IZ, když dovozoval, že takovým úkonem by mohl dlužník libovolně zmnožit počet věřitelů na úkor ostatních věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, když namítal, že jmenovaným úkonem nedošlo ke zmenšení dlužníkova majetku. -usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.8.2012 č.j. KSBR 29 INS 9889/2012-A-17 (zahájeného 24.4.2012) byl zjištěn úpadek dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Dobrovského 845/26 (dále jen dlužník) a byl prohlášen konkurz na majetek tohoto dlužníka, -usnesením téhož soudu ze dne 22.10.2012 č.j. KSBR 29 INS 9889/2012-B-15 byl ustaven správcem žalobce, -přihláškou č. 6 doručenou soudu dne 8.2.2013 přihlásil žalovaný pohledávku ve výši 719.000,-Kč a že přihlášku doložil uznáním dluhu ze dne 25.7.2012, jak je založen ve jmenované přihlášce, -přípisem ze dne 21.2.2013 (č.l. 19) vyzval žalobce žalovaného k doplnění informací o vzniku závazků, který je předmětem shora uvedené přihlášky, -přípisem ze dne 11.3.2013 (č.l. 19) se žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně k této žádosti vyjádřil.

Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako uznání dluhu vyhotovenou dne 25.7.2012 (č.l. 18).

Ze skutkových nesporností a z důkazů shora provedených vzal soud za prokázané, že dne 25.7.2012, tedy po zahájení insolvenčního řízení na jeho majetek, podepsal dlužník listinu označenou jako uznání dluhu, kterou uznal, že dluží žalovanému částku 719.000,-Kč na základě ústní smlouvy o půjčce ze dne 23.3.2011, splatné nejpozději 31.8.2012.

Podle ust. § 241 odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle ust. § 241 odst. 2 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle ust. § 241 odst. 3 IZ zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

Podle ust. § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle ust. § 241 odst. 5 IZ zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 34 zák. 40/1964 Sb. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá zák. 40/1964 Sb. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

Podle ust. § 111 odst. 2 IZ dlužník je povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití, nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoliv nezanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Jak vyplývá z ustanovení § 241 odst. 1 IZ, důsledkem žalobou napadeného právního úkonu by mělo byt to , že některému z věřitelů (v poměrech souzené věci žalovanému) se na úkor ostatních věřitelů dostane vyššího uspokojení, než jakého by se mu jinak dostalo v konkurzu. Uznání dluhu ve smyslu ust. § 110 odst. 1 věta druhá zák. 40/1964 Sb. má za následek, že se prodlužuje promlčení lhůta uznaného závazku. Hmotně právní význam tedy vznik, změnu či zánik závazku ve smyslu ust. § 34 zák. 40/1964 Sb. takový úkon nemá, jedná se pouze o potvrzení o tom, že zde dluh je. Soud proto uzavírá, že povaha úkonu (v poměrech souzené věci uznání dluhu ze dne 25.7.2012), nedává vzniknout novému závazku dlužníka a nemůže se proto jednat o takový úkon, který by zakládal možnost oprávněného věřitele z tohoto závazku (v poměrech souzené věci žalovaného), aby se mu v insolvenčním řízení dostalo plnění na úkor ostatních věřitelů. Krom toho dle názoru soudu aplikace ustanovení § 241 IZ není ani možná s ohledem na ustanovení § 241 odst. 4 IZ, když k napadenému úkonu došlo až po zahájení insolvenčního řízení, avšak dlužník žalobou napadeným úkonem ani nenakládal s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet, ani neplnil peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení (§ 111 odst. IZ). Proto nezbylo soudu jinak, než žalobu zamítnout. byl shledán neúčinným dle ust. § 241 IZ, již neprováděl další dokazování o tom, zda dlužník byl či nebyl v době úkonu v úpadku, když takové dokazování se jeví nadbytečným.

Soudu je známo, že u zdejšího soudu probíhá incidenční spor o žalobcem popřené pohledávce žalovaného a právě v tomto incidenčním sporu bude namístě posoudit zda mezi žalovaným a dlužníkem došlo dne 23.3.2011 k platnému uzavření smlouvy o půjčce či nic. Pokud by v incidenčním sporu o určení existence pohledávky bylo prokázáno, že nebyla dne 23.3.2011 platně uzavřena smlouva o půjčce, pak nelze dojít k jinému závěru než že nelze uznat neexistující dluh a je proto UZNÁNÍ DLUHU ze dne 25.7.2012 právním úkonem neplatným.

Pro úplnost soud ještě dodává, že pokud žalovaný argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2008 sp. zn. 29 Odo 1663/2006, má soud tuto argumentaci ze nepřiléhavou, neboť důvod neúčinnosti dle § 241 IZ nepostihuje jednání směřující ke zmenšení dlužníkova majetku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud přiznal žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a to odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4,5 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7), 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300,-Kč (§ 13 odst. 3) to vše navýšeno o DPH celkem 14.581,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 19. ledna 2016

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová