29 ICm 2822/2012
Číslo jednací: 29 ICm 2822/2012-17 KSBR 29 INS 13609/2011-C1-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Vlastou Bruknerovou, jako samosoudcem v insolvenční věci dlužníka: Drahomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 746 01 Opava, Mírová 32, o žalobě žalobce: Šestý uzavře ný investiční fond, a.s., IČO 24213276, se sídlem 120 00 Praha 2, Moravská 1687/34, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem 110 00 Praha 1, Týn 1049/3, korespondenční adresa: JUDr. Aleš Klech, LLM, advokát, 702 00 Ostrava, Poděbradova 2738/16, proti žalovanému: Mgr. Ing. Vladimír Doležel, Ph.D., se sídlem 616 00 Brno, Horova 3121/68, insolvenční správce dlužníka: Drahomíra anonymizovano , anonymizovano , 746 01 Opava, Mírová 32,

o určení pravosti popřené pohledávky ve výši 56.825,11 Kč

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníke m Drahomírou anonymizovano , anonymizovano , byte m Mírová 32, 746 01 Opava, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod č.j. KSBR 29 INS 13609/2011, která byla na přezkumném je dnání popřena žalovaným jako pohledávka nevykonatelná co do pravosti a výše, platně vznikla ve výši 54.867,11 Kč, a je přihlášena po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná.

II. V části přihlášené pohledávky ve výši 1.958,-Kč se žaloba zamítá.

III. Žádné mu z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Skutkový stav dle tvrze ní účastníků řízení

-Dlužník Drahomíra anonymizovano uzavřel se společností Česká spořitelna, a.s, dne 18. 2. 2008 smlouvu o úvěru-doloženo kopií smlouvy o úvěru č. 3359797873 ze dne 12. 4. 2010, -dne 17. 5. 2010 byl uzavřen exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti (v zápisu pokračováno dne 24. 5. 2010), dlužník prohlásil, že řádně a včas nesplnil svůj závazek z výše uvedené smlouvy a dluží České spořitelně, a.s., jistinu ve výši 50.629,-Kč, úroky ve výši 1.958,-Kč a poplatky ve výši 1.104,-Kč, dlužník závazek uznal, strany se dohodly na splátkovém kalendáři, dlužník svolil k přímé vykonatelnosti v případě, že nebude z jeho strany splátkový kalendář plněn řádně a včas-doloženo opisem exekutorského zápisu sp.zn. 054 EZ 7102/10 (k přihlášce připojena pouze prostá kopie), -první splátka měla být uhrazena dne 25. 6. 2010, dlužník neuhradil první částku řádně a včas, úvěr byl zesplatněn dne 25. 8. 2010-žádná ze stran nezpochybňuje, nedoloženo, -dlužníkem částečně plněno 2.000,-Kč dne 29. 10. 2010, 200,-Kč dne 7. 3. 2011, 100,-Kč dne 31. 5. 2011, částka ve výši 2.300,-Kč započtena na jistinu pohledávky- doloženo usnesením o nařízení exekuce č.j. 21 EXE 808/2011-50 (částka ponížena pouze o 2.000,-Kč, další platba ve výši 300,-Kč byla zohledněna až v přihlášce), -do ins. řízení podána přihláška skládající se z jistiny ve výši 50.287,-(skládající se z jistiny dle exekutorského zápisu ve výši 50.629,-Kč ponížené o 2.300,-Kč a úroky dle exekutorského zápisu ve výši 1.958,-Kč) a smluvní úrok z prodlení ve výši 16.751,91,-Kč počítaný dle smlouvy o úvěru a následně dle exekutorského zápisu, článek 1 (úrok počítán ode dne prodlení splácení úvěru ke dni rozhodnutí o úpadku)- doloženo kopií smlouvy o úvěru č. 3359797873 ze dne 12. 4. 2010, opisem exekutorského zápisu sp.zn. 054 EZ 7102/10 a způsobem výpočtu úroků z prodlení, -dne 29. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi Českou spořitelnou, a.s., a žalobcem I&I Estates s.r.o.-doloženo kopií smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2010 podepsané za Českou spořitelnu, a.s., Aloisem Bartlhuberem a Pavlem Voříškem (připojena k přihlášce), -z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že Alois Bartlhuber a Pavel Voříšek nebyli členy představenstva-žádná ze stran nezpochybňuje, -pohledávka byla popřena ins. správcem co do pravosti-smlouva o postoupení nebyla podepsána oprávněnou osobou a co do výše 11.835,80,-Kč-u spotřebitelského úvěru nelze sjednat smluvní úrok z prodlení a nebyla ze strany věřitele doložena výše jistiny, -zpětvzetí v části 10.177,80,-Kč.

Tvrzení žalobce

-K pravosti pohledávky-žalobce se neztotožňuje s právním posouzením a námitkou žalovaného, podle které je postupní smlouva neplatná, jelikož nebyla podepsána členy představenstva a nebylo ani zřejmé pracovní zařazení podepisujících osob či jiné zmocnění, -pověření pro uzavírání smluv bylo osobám uděleno dne 30. 11. 2010, -smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 29. 11. 2010 osobami vrcholného managementu, nikoliv členy představenstva, -dle tvrzení žalobce jde o jednání, kdy zaměstnanec jedná za zaměstnavatele a v daném případě nelze předkládat při podpisu smlouvy vždy pověřené a pracovní zařazení zaměstnance, -v případě, že nebude shledáno jednání zaměstnance uplatňuje žalobce námitku dle § 33 OZ-překročení obecného zmocnění, pokud dodatečně zmocnitel úkon zmocněnce schválí, dle 33 Cdo 26/2007, 21 Cdo 1883/2003 nemusí být schválení učiněno písemně-dle tvrzení žalobce lze dodatečné písemné pověření považovat za schválení jednání (i jednání bez plné moci), -námitka pokud by soud nepřisvědčil argumentaci v souladu s ust. § 33 odst. 2 OZ-lze použít ust. § 743 OZ, postup osob při sjednání smlouvy o postoupení pohledávky jako nepřikázané jednatelství ve prospěch postupitele (České spořitelny, a.s.,), jelikož mu ze smlouvy plynuly funkční požitky, -žalobce se dovolává priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost zakládá (28 Cdo 3985/2009, I ÚS 625/03, II ÚS 571/06).

-K výši přihlášené pohledávky-insolvenční správce rozporuje výši přihlášené pohledávky, jistina dle exekutorského zápisu ponížená o částečnou úhradu ve výši 2.000,-Kč činí 48.629,-Kč. Žalobce přihlásil jako jistinu částku ve výši 50.287,-Kč, tj. 48.329,-(jistinu ve výši 50.629,-Kč uvedenou v exekutorském zápisu poníženou o 2.300,-Kč) plus přirostlý úrok 1.958,-Kč dle jud. 35 Odo 101/2002-není dotčeno právo účastníků dohodnout se v mezích smlouvy o úvěru dle ObchZ, že sjednané úroky se stanou součástí jistiny a následně pak právo věřitele požadovat, aby dlužník pro případ prodlení s placením takto zvýšené jistiny platil sjednanou nebo zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení-částka 1.958,-Kč přirostla k jistině 48.329,-Kč (původní výše 50.629,-Kč postupně ponížená o částku 2.300,-Kč) a výše přihlášené jistiny 50.287,-Kč je správná, -popření pohledávky co do částky 11.835,-Kč-žalobce vzal pohledávku co do částky rozdílu mezi smluvním a zákonným úrokem z prodlení zpět (10.177,80,-Kč).

-K vykonatelnosti přihlášené pohledávky-insolvenční správce popřel pohledávku jako nevykonatelnou, nebyl doložen originál veřejné listiny-dle tvrzení žalobce doložené listiny splňovaly náležitosti dle ust. § 177 IZ a popření pohledávky jako nevykonatelné nebylo důvodné, -žalobce požaduje náhradu nákladů řízení s odvoláním na ust. § 202 odst. 2 IZ.

Tvrzení žalovaného

-K vykonatelnosti přihlášené pohledávky-vykonatelnost nároku lze doložit pouze originálem, úředně ověřenou kopií, výstupem autorizované konverze dokumentů (Pachl, Lukáš a kol. Komentář k insolvenčnímu zákonu), důsledkem nedoložení je neunesení důkazního břemene (viz 1 VSPH 94/2008)-žalobce doložil k přihlášce pohledávky pouze prosté kopie, -doložené usnesení o nařízení exekuce nebylo opatřeno doložkou právní moci, pohledávku tedy nelze považovat za vykonatelnou, -v případě, že nejsou řádně doloženy přílohy přihlášky má dle 1 VSPH 94/2008 insolvenční správce pohledávku popřít a nikoliv vyzývat na odstranění vad.

-K pravosti pohledávky-smlouva o postoupení pohledávky byla podepsána 2 fyzickými osobami, které nejsou členy představenstva postupníka (České spořitelny, a.s.,), -subjektem, jehož právní úkon je napadán je právnická osoba, osoby oprávněné jednat za právnickou osobu jsou uvedeny v ust. § 20 OZ a § 13 ObchZ a násl.-nelze připustit, aby právní úprava obsažená v § 33 OZ rozšiřovala komplexní, speciální úpravu jednání právnických osob obsažených v § 20 OZ a § 13 ObchZ, -zmocnění osoby dle § 33 OZ k jednání za právnickou osobu je možné pouze v případě, že FO stojí mimo PO-jednání FO stojící mimo PO je považována za plnou moc, jednání zaměstnance je na základě pověření, -irelevantní námitka o ratihabici-pověření má právní účinky do budoucna, aby mělo právní účinky zpětně, muselo by to být v pověření výslovně uvedeno, -k nepřikázanému jednatelství-hypotéza normy i účel ust. § 743 OZ nedopadá na jednání právnických osob, tvrzení žalobce jsou vnitřně rozporná, když uvádí, že osoby podepisující smlouvu o postoupení pohledávky jsou zaměstnanci postupníka a zároveň se dovolává nepřikázaného jednatelství, -ohledně platnosti uzavření smlouvy zaměstnanci postupitele žalobce nepředkládá žádná tvrzení ani důkazy o pracovním zařazení zaměstnanců, dle kterých by mohlo být aplikováno ust. § 20 odst. 2 OZ-tvrzení o manažerských postech není samo o sobě nepostačuje, -nadto na postupování vlastních pohledávek banky s ohledem na žalobce, jako bankovní subjekt, nelze pohlížet jako na předmět činnosti banky, -na postoupení vlastní pohledávky banky s ohledem na skutečnost, že žalobce a zároveň nabyvatel pohledávky je bankovní subjekt, nelze nahlížet jako na předmět činnosti banky-nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena platně, věřitel neunesl důkazní břemeno.

-Výše přihlášené pohledávky-lze souhlasit s tvrzením žalobce o přirůstání úroků k jistině, pokud se smluvní strany dohodly, žalobce uplatňuje jistinu ve výši 50.287,- Kč (součet jistiny 48.629,-Kč a úroku 1.658,-Kč), v exekutorském zápise je však úrok vyčíslen ve výši 1.958,-Kč-ins. správce nereflektuje skutečnost, že žalobce ve

své žalobě uvedl, že původní jistina je ve výši 48.329,-Kč, kdy v ex. zápise byla uvedena částka 50.629,-Kč, následně došlo k uhrazení částky 2.000,-Kč, v návrhu na nařízení exekuce tedy byla uvedena jistina ve výši 4.689,-Kč (tak jak se jí dovolává ins. správce), a následně bylo ještě ze strany dlužníka uhrazeno 300,-Kč, které byly na jistinu započteny po podání návrhu na nařízení exekuce, věřitel tedy přihlásil jistinu ve výši 48.329,-Kč a úrok dle ex. zápisu ve výši 1.958,-Kč-doloženo opisem exekutorského zápisu sp.zn. 054 EZ 7102/10, usnesením o nařízení exekuce č.j. 21 EXE 808/2011-50, tvrzením žalobce v žalobě, -v ex. zápisu je uvedena jistina ve výši 50.629,-Kč a úrok není k jistině přičítán-lze mít za to, že úroky nemají být k jistině přičítány, -rozdíl uplatněných a popřených úroků (1.685,-Kč)-žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, zda úroky skutečně přirostly a o tom, jak byly úroky vyčísleny.

Soud má za zjištěný tento skutkový stav

-§ 177 insolvenčního zákona věta druhá-vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou-komentář ASPI: Vykonatelnost nároku nemůže věřitel doložit prostou kopií rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu. Musí tak učinit opisem rozhodnutí vydaným soudem nebo jiným státním orgánem, případně úředně ověřenou kopií takového opisu (§ 134 o. s. ř.). Nerespektování tohoto požadavku s sebou ponese následek posouzení uplatněné pohledávky jako nevykonatelné, shodně i v komentáři HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xxi, 1100 s. ISBN 9788074003202. -Ins. správce postupoval správně, když popřel pohledávku věřitele pro nedoložení listin -MARŠÍKOVÁ Jolana. Insolvenční zákon: s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, ve znění zákonů č. 69/2011 Sb. a č. 73/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, 793 s. ISBN 9788087212752.: Absenci listin, jichž se přihláška dovolává, nelze považovat za vadu či neúplnost přihlášky, již by bylo možné odstranit postupem podle § 188 odst. 2 IZ. -Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008, sp.zn. 1 VSPH 94/2008: Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, jestliže vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Jestliže věřitel nedoplní zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře.

Požadavek věřitele k náhradě nákladů řízení dle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona není opodstatněn, ins. správce nepopřel pohledávku bezdůvodně, postupoval v souladu s ins. zákonem a aktuální judikaturou.

K vykonatelnosti přihlášené pohledávky

-smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena mezi dvěma podnikateli- obchodními společnostmi, jedná se tedy o obchodněprávní vztah a primárně by měl být použit obchodní zákoník, občanský zákoník se na vztahy mezi podnikateli (stejně tak na jejich jednání) použije pouze subsidiárně v rozsahu, kde obchodněprávní úprava chybí, -jednání podnikatelů je upraveno v § 13-16 ObchZ: úpravu jednání podnikatele uvedenou v § 13 až 16 je třeba chápat jako obecnou úpravu jednání fyzických a právnických osob-podnikatelů. Svojí povahou není tato úprava komplexní. S odkazem na § 1 odst. 2 obch. zák. jsou na právní jednání podnikatelů subsidiárně aplikovatelná obecná ustanovení občanského zákoníku týkající se jednání účastníků občanskoprávních vztahů. Ve vztahu k přímému jednání jde zejména o § 20 odst. 1 OZ, který je obecnou úpravou statutárního orgánu všech forem právnických osob soukromého práva. V případě nepřímého jednání, tedy zastoupení podnikatelů, přichází v úvahu užití obecné úpravy zastoupení (§ 22 a násl. OZ) a to jak zastoupení zákonného, tak zastoupení smluvního (zejména jde o aplikaci obecné úpravy zastoupení na základě plné moci dle § 31 až 33b OZ)-Pokorná Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. ISBN 9788073574918.

Pokud žalovaný (insolvenční správce) konstatuje, že je třeba rozlišovat jednání podnikatele dle obchodního zákoníku, zákonné zastoupení podnikatele dle obchodního zákoníku a přímé jednání na základě plné moci a nepřímé jednání na základě smluv mandátních, komisionářských atd. dle obchodního zákoníku, vzhledem k tomu, že jde o obchodněprávní vztah, má soud za to, že se neuplatní v daném případě § 20 odst. 2 občanského zákoníku, jak uvádí žalovaný (insolvenční správce), ale ust. § 15 obchodního zákoníku. Žalobce ve svém tvrzení nezpochybňuje, že by osoby, které podepsaly za Českou spořitelnu smlouvu o postoupení pohledávky nebyly jeho zaměstnanci, den následující po dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky jim zároveň bylo členy představenstva uděleno pověření k podpisu-doloženo pověřením zaměstnanců k podpisu smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2010. Primárně je tedy třeba aplikovat ust. § 15 obchodního zákoníku, které upravuje jednání zaměstnanců za právnickou osobu-podnikatele.

§ 15 ObchZ-Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla.

-K tomu, aby určitá osoba mohla jednat za podnikatele, vyžaduje zákon současné splnění dvou podmínek. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou

činností. Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou je tato osoba pověřena, je činností při provozu podniku. Jednatelské oprávnění pověřené osoby vyplývající z uvedeného ustanovení je tedy založeno především na obvyklosti právních úkonů, k nimž při činnosti, k níž je pověřena, dochází, přičemž jejich obvyklost je třeba posuzovat objektivně-Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1517/2010 (dále uvedeno např. v 23 Cdo 5181/2009, 23 Cdo 41/2011, Pokorná Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. ISBN 9788073574918), -jednatelské oprávnění pověřené osoby vyplývající z uvedeného ustanovení je tedy založeno především na obvyklosti právních úkonů, k nimž při činnosti, k níž byla pověřena, dochází, přičemž jejich obvyklost je třeba posuzovat objektivně, nezávisle na jejich případném vymezení ve vnitropodnikových normách-rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2223/2009, -obchodní zákoník blíže nevymezuje, co se rozumí "pověřením". Výslovně nevyžaduje, aby takové pověření bylo určitým způsobem formalizováno. V praxi takové pověření může mít například podobu vymezení pracovní náplně ve vnitřních organizačních předpisech podnikatele, avšak tato skutečnost není podmínkou pro vznik pověření- Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 41/2011, -pověření je možno chápat pouze jako organizačně-personální vymezení pracovního zařazení určité osoby v rámci organizační a zaměstnanecké struktury podnikatele (jde o zastoupení zákonné nikoliv smluvní). Primárním úmyslem podnikatele není udělit oprávní jednat jeho jménem v daném rozsahu, ale vymezit či charakterizovat pracovní úkoly určité osoby v rámci pozice, do které je z hlediska pracovní a organizační struktury zařazena. Jednatelské oprávnění této osoby je pouze zákonným důsledkem tohoto pověření, kterému se však podnikatel nemůže jakkoliv vyhnout-Pokorná Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. ISBN 9788073574918.

-Obchodní zákoník ani judikatura nevymezují pověření dle § 15 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2005, sp.zn. 32 Odo 328/2004), -oba dva zaměstnanci byli ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky byli členové vrcholného vedení banky ve smyslu vyhlášky ČNB 123/2007 Sb., lze předpokládat, že oba dva se v rámci svých pozic podílejí na obchodním i ekonomickém vedení společnosti-doloženo vyhláškou ČNB 123/2007 Sb., ve znění k 31. 3. 2010, -den následující po dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky jim bylo uděleno písemné pověření k uzavírání smluv o postoupení pohledávek-doloženo pověřením zaměstnanců k podpisu smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2010, -z výše uvedeného lze předpokládat, že byli oprávněni uzavírat smlouvy o postoupení pohledávek, ať již v důsledku svého pracovního zařazení nebo jiného faktického pověření (např. ústního, zavedené praxe na pracovišti) a následně na základě písemného pověření zaměstnavatele,

-k náležitosti, aby byl úkon učiněn v souvislosti s provozem podniku-dle mého názoru neobstojí námitka, že na postoupení pohledávek nelze nahlížet jako na předmět obchodní činnosti banky, soud má za to, že je rozdíl mezi obchodní činností vymezenou v obchodním rejstříku a činností směřující k provozu podniku (pod činnosti směřující k provozu podniku lze zahrnout i např. uzavírání smluv o dodávkách energií, nákup kancelářského materiálu, kancelářského vybavení apod., které slouží k realizaci obchodní činnosti a přitom nejde o obchodní činnost a předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku. Požadavek, aby všechny smlouvy mimo zapsaný předmět podnikání podepisoval předseda představenstva by vedlo k absurdním důsledkům, kdy by každý zaměstnanec pro úkony, které sice souvisí s jeho pracovní náplní, ale nespadají pod vymezení obchodní činnosti podnikatele, musel disponovat pověřením či plnou mocí-fakticky nelze ani postihnout všechny možné situace. Kazuisticky je podle úsudku soudu zaměstnanec pověřený správou budovy oprávněn sjednat smlouvu o dílo pro opravu drobné závady na vodovodním potrubí, ačkoliv předmět podnikání zaměstnavatele je např. hostinská činnost).

Závěr

-jsou naplněny obě dvě podmínky uvedené v § 15 obchodního zákoníku-tedy osoby jednaly v rámci svého pověření a v rámci provozu podniku -smlouva o postoupení pohledávky byla platně sjednána.

Pokud se soud zabýval variantou, že smlouva nebyla platně sjednána, podmínky v ust. § 15 nebyly dány a zaměstnanci překročili rozsah svého pověření-zákonného zmocnění, potom

-ust. § 15 odst. 2 obchodního zákoníku: překročí-li zástupce podnikatele zmocnění, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla, -nelze prokázat, že žalobce (postupník) ke dni uzavření smlouvy věděl a ke všem okolnostem případu vědět měl, že osoby podepisující smlouvu o postoupení pohledávky za postupitele (Českou spořitelnu, a.s,) nejsou pověřeny k tomuto úkonu, zvlášť když pro pověření se nevyžaduje konkrétní forma a může vyplývat jen ze smluvního pokynu zaměstnavatele, faktického stavu či pracovního zařazení zaměstnance. -Nadto dle judikatury Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 525/2012 se překročení zákonného zmocnění jednající osoby může dovolávat jen ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti vyplývající ze smlouvy stanovena, tj. právnická osoba, za kterou zástupce jednal. -NS navázal na ustálenou judikaturu sp. zn. 29 Odo 1635/2005, 29 Odo 131/2006, 29 Odo 914/2004 (která se vztahovala především k jednání podnikatele dle § 20 odst. 2 občanského zákoníku)-ačkoliv je § 15 obchodního zákoníku komplexní a nelze použít § 20 odst. 2 občanského zákoníku, lze díky totožnosti obou ustanovení aplikovat i judikaturu vztahující se k občanskoprávní úpravě.

Důsledkem překročení zákonného zmocnění tedy podle ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. není neplatnost právního úkonu, při kterém zákonný zmocněnec překročil rozsah zmocnění, ale jen to, že jím právnická osoba, při splnění zákonem stanovených podmínek, není vázána (viz též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2004, sp. zn. 32 Odo 766/2003). Jinými slovy, právnická osoba může u právního úkonu, který učinil zákonný zmocněnec nad rozsah zákonného zmocnění, namítat, že jí z něj nevznikla žádná práva a povinnosti; tato námitka jí však přísluší, jen není-li splněna některá z podmínek § 20 odst. 2 obč. zák.

Z uvedeného vyplývá, že ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. na jedné straně chrání právnickou osobu před důsledky excesu jejího zákonného zmocněnce, na druhé straně však chrání i druhou stranu smlouvy, která jednala v dobré víře, že ten, kdo jednal za právnickou osobu, byl oprávněn takto jednat. Přitom překročení zákonného zmocnění jednající osoby se může dovolávat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinností vyplývajících ze smlouvy stanovena-tedy právnická osoba, za kterou zákonný zástupce (§ 15 obch. zák.) jednal. Druhému účastníku smlouvy totiž z takového překročení žádná újma nehrozí, hrozí mu však újma z toho, že uzavřel smlouvu, ze které očekával určité plnění. Pakliže byl v dobré víře (a jde-li o právní úkon týkající se jejího předmětu činnosti), nemůže se proto právnická osoba vůči němu domáhat toho, že není právním úkonem vázána.-rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004 (rozsudek vztahující se k jednání podnikatele v době, kdy v obchodním zákoníku absentovala právní úprava v § 15 odst. 2). V daném případě postupitel Česká spořitelna, a.s., ani postupník (a zároveň žalobce ve věci) nenamítali, že by při podpisu smlouvy o postoupení pohledávky došlo k překročení zákonného zmocnění, postupník ani nenamítal, že by věděl o skutečnosti, že za postupitele byla smlouva podepsána osobami, které k tomu nejsou oprávněny (při překročení zákonného zmocnění a obrany toho, na jeho účet bylo jednáno, by byla zavázána osoba, která jednala).

Nad rámec rozhodnutí

Námitka žalobce, že lze posuzovat jednání buď jako jednání na základě plné moci nebo jednání bez plné moci jako jednatelství bez příkazu. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel vedle pověření dle § 15 odst. 1 ObchZ udělil svým zaměstnancům také plnou moc dle § 31 a násl. občanského zákoníku-Pokorná Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. ISBN 9788073574918. Pokud by zaměstnanci překročili své oprávnění z plné moci, došlo by k uplatnění domněnky uvedené v § 33 odst. 1-překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.

U nepřikázaného jednatelství dle ust. § 33 odst. 2 je osoba vázána, pokud úkon nepřikázaného jednatele dodatečně schválila. Dle judikatury NS a ÚS lze tento úkon učinit i konkludentně-komisivním jednáním. Lze tedy učinit dílčí závěr, že dodatečné schválení jednání nepřikázaného jednatele je možno učinit komisivním, a nikoliv pouze omisivním úkonem. Komisivní úkon však nemusí být výslovný; postačí i dodatečné schválení konkludentní povahy. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3004/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 759/11). Možnost uplatnění i ust. § 743 odst. 2 OZ-ustanovení nevylučuje, aby někdo jednal na účet právnické osoby (ani jeho zaměstnanec, i když většina právních úkonů zaměstnance za zaměstnavatele bude spadat pod § 15 obchodního zákoníku).

K výši přihlášené pohledávky

-věřitel přihlásil do ins. řízení pohledávku, u které se jistina skládala z jistiny (nesplacená výše úvěru) a úroků (peněžní plnění za poskytnutí úvěru)-svůj postup odůvodnil judikátem 35 Odo 101/2002, dle kterého je možné, aby úroky přirostly k jistině a ta byla následně dále úročena.

-Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp.zn. 35 Odo 101/2002: Občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny. -Dle argumentace Nejvyššího soudu nelze příslušenství pohledávky (úroků, úroků z prodlení a poplatků z prodlení) dále úročit a požadovat tak úroky z úroků, tím ale není dotčeno právo účastníků dohodnout se (typově např. v mezích smlouvy o úvěru), že sjednané úroky se stanou součástí jistiny (že k ní podle dohody účastníků budou přičítány coby civilní plody peněz) a následně pak právo věřitele požadovat, aby dlužník pro případ prodlení s placením této jistiny platil sjednanou nebo zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení. -Potvrzení rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1788/2007-právní úprava obsažená v rozhodnutí 35 Odo 101/2012 je úpravou komplexní (rovněž zopakováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 919/2006). -Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 05. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1610/2007- dohodou lze připojit jakékoliv příslušenství k jistině. -rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 06. 2010, sp. zn. 33 Cdo 903/2008-v tomto rozhodnutí tak byla vyloučena možnost domáhat se zaplacení úroků z prodlení jak z úroků z prodlení, tak i z jakéhokoli příslušenství pohledávky, jímž jsou podle definice uvedené v § 121 odst. 3 obč. zák., vztahující se i na obchodní závazkové vztahy, úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nedohodnou-li se účastníci smlouvy o úvěru, že sjednané úroky se stanou součástí jistiny (že k ní budou podle dohody účastníků přičítány coby civilní plody peněz- fructus civiles), nemůže věřitel úspěšně po dlužníku požadovat úroky z prodlení z pozdě zaplacených smluvených úroků, které sice nemají sankční charakter (jsou

smluvně stanovenou cenou peněz), avšak i smluvený úrok je příslušenstvím pohledávky.

Není vyloučeno, aby úroky přirostly k jistině pohledávky a ta byla dále úročena, musí to však být dohodnuto mezi stranami smlouvy.

-ve smlouvě o poskytnutí úvěru č. 3359797873 ze dne 18. 2. 2008 bylo v bodě 8 ujednáno: Nezaplatí-li Klient splátku v dohodnuté lhůtě nebo stane-li se úvěr s příslušenstvím splatný podle bodu 9 této Smlouvy o úvěru, je Banka oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení ve výši roční úrokové sazby dle této smlouvy o úvěru navýšené o 10 % p.a. a ceny spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru, a to ve výši podle Sazebníku platného v době zúčtování ceny za provedený úkon. Veškeré částky budou připisovány k jistině úvěru a Klientem hrazeny pravidelnými splátkami podle této smlouvy o úvěru. -Strany si sjednaly, že k jistině bude připočten pouze úrok z prodlení, nikoliv běžný úrok, -v exekutorském zápisu je uvedeno pouze, že dlužník uznává, že má závazek vůči věřiteli skládající se z jistiny ve výši 50.629,-Kč, úroku ve výši 1.958,-Kč a poplatky ve výši 1.104,-Kč, -úročení jistiny bylo sjednáno tak, že od 1. 4. 2010 do splatnosti první splátky (25. 6. 2010) je jistina úročena ve výši 24,20 % p.a., ode dne následujícího po dni splatnosti první splátky je jistina úročena ve výši 19,20 % p.a. -Exekutorský zápis neobsahuje nic o dohodě o přirůstání úroků k jistině.

Věřitel přihlásil pohledávku ve výši 67.002,91,-Kč složenou z: -jistiny ve výši 50.287,-Kč (jistina ve výši 48.329,-Kč plus úrok 1.958,-Kč), -smluvní úrok z prodlení ve výši 16.715,91,-Kč počítaný: Z jistiny ve výši 50.629,-Kč (původní výše jistiny dle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti bez připočtení úroku ve výši 1.958,-Kč) od splatnosti závazku dne 1. 4. 2010 do 29. 10. 2010. Z jistiny ve výši 48.629,-Kč (započtena platba ve výši 2.000,-Kč ze dne 29. 10. 2010) od 30. 10. 2010 do 7. 3. 2011. Z jistiny ve výši 48.429,-Kč (započtena platba ve výši 200,-Kč ze dne 7. 3. 2011) od 8. 3. 2011 do 31. 5. 2011. Z jistiny ve výši 48.329,-Kč (započtena platba ve výši 100,-Kč ze dne 31. 5. 2011) od 1. 6. 2011 do 14. 12. 2011 (do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku). -doloženo výpočtem smluvní úroků z prodlení přiložených k přihlášce, datum splatnosti pohledávky (1. 4. 2010) doloženo opisem exekutorského zápisu sp.zn. 054 EZ 7102/10 (k přihlášce připojena pouze prostá kopie.

-Insolvenční správce popřel výši přihlášené pohledávky co do výše 11.835,80,-Kč s odůvodněním, že jistinu tvoří pouze částka 48.629,-Kč tak jak je uvedena v seznamu postupovaných pohledávek (pozn. v listinných přílohách jsem nenašla

seznam postupovaných pohledávek, ve kterém by byla uvedena cena této pohledávky) a úrok jako zákonný úrok z prodlení jelikož v rámci smlouvy o úvěru sjednané se spotřebitelem nelze stanovit smluvní úrok z prodlení, ale dlužnou částku lze úročit pouze zákonným úrokem z prodlení.

-Lze předpokládat, že ins. správce vyčíslil výši úroku na částku 6.538,-Kč (jako rozdíl jím uznané celkové výše pohledávky a jistiny ve výši 48.629,-Kč). Výše zákonného úroku z prodlení ve výši 6.538,-Kč odpovídá postupu věřitele při výpočtu úroků z prodlení s tím rozdílem, že místo smluvní sazby byla výše úroků z prodlení počítána dle zákonné sazby (ze zápisu přezkumného jednání ani z seznamu přihlášených pohledávek není patrno, jak ins. správce částku úroků vypočetl, odpovídá však postupu výpočtu věřitele). Z jistiny ve výši 50.629,-Kč (původní výše jistiny dle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti bez připočtení úroku ve výši 1.958,-Kč) od splatnost závazku dne 1. 4. 2010 do 29. 10. 2010. Z jistiny ve výši 48.629,-Kč (započtena platba ve výši 2.000,-Kč ze dne 29. 10. 2010) od 30. 10. 2010 do 7. 3. 2011. Z jistiny ve výši 48.429,-Kč (započtena platba ve výši 200,-Kč ze dne 7. 3. 2011) od 8. 3. 2011 do 31. 5. 2011. Z jistiny ve výši 48.329,-Kč (započtena platba ve výši 100,-Kč ze dne 31. 5. 2011) od 1. 6. 2011 do 14. 12. 2011 (do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku).

-insolvenční správce tedy uznal původní jistinu dle exekutorského zápisu poníženou o 2.000,-Kč, tedy částku ve výši 48.629,-Kč (ačkoliv z žaloby vyplynulo, že výše jistiny dle exekutorského zápisu byla celkem ponížena ke dni podání přihlášky o částku 2.300,-Kč a její skutečná výše je 48.329,-Kč) a úroky ve výši 6.538,-Kč jako zákonný úrok z prodlení počítaný postupně z částky 50.629,-Kč, 48.629,-Kč, 48.429,-Kč a 48.329,-Kč-předpokládaný výpočet dle seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5. 10. 2012,

-věřitel vzal následně přihlášku své pohledávky částečně zpět co do výše 10.177,80,- Kč a nadále požaduje: jistinu ve výši 50.287,-Kč ( složenou z jistiny ve výši 48.329,-Kč, tj. jistiny dle exekutorského zápisu ve výši 50.629,-Kč poníženou o částku 2.300,-Kč plus úrok 1.958,-Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 6.538,-Kč počítaný: Z jistiny ve výši 50.629,-Kč (původní výše jistiny dle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti bez připočtení úroku ve výši 1.958,- Kč) od splatnost závazku dne 1. 4. 2010 do 29. 10. 2010. Z jistiny ve výši 48.629,-Kč (započtena platba ve výši 2.000,-Kč ze dne 29. 10. 2010) od 30. 10. 2010 do 7. 3. 2011. Z jistiny ve výši 48.429,-Kč (započtena platba ve výši 200,-Kč ze dne 7. 3. 2011) od 8. 3. 2011 do 31. 5. 2011.

Z jistiny ve výši 48.329,-Kč (započtena platba ve výši 100,-Kč ze dne 31. 5. 2011) od 1. 6. 2011 do 14. 12. 2011 (do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku)-doloženo výpočtem smluvní úroků z prodlení přiložených k žalobě.

Soud má zato, že nelze souhlasit s postupem věřitele, kdy v rámci přihlášky připočetl k jistině běžný úrok. V rámci smlouvy o poskytnutí úvěru bylo sjednáno, že se k jistině bude přičítat pouze smluvní úrok z prodlení, nikoliv však běžný úrok, dohoda o přičítání běžného úroku k jistině není sjednána ani v rámci exekučního zápisu se svolením k vykonatelnosti (exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti neobsahuje žádnou dohodu o přičítání úroků k jistině, ať již úroků běžných či úroků z prodlení). Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že není možné brát úroky z úroků, ale je možné se dohodnout, že dospělé úroky, bez ohledu na to, zda jde o úrok z prodlení smluvní nebo zákonný nebo běžný úrok, přirostou k jistině pohledávky a ta bude dále úročena. Věřitel měl dle smlouvy o úvěru přičítat k jistině smluvní úroky z prodlení a následně úročit jistinu o tyto úroky navýšenou. Z přílohy k přihlášce (mechanismus výpočtu úroků) je však patrné, že věřitel vypočítal smluvní úrok z prodlení běžným způsobem ze zůstatku jistiny (a jistina nebyla o úroky navyšována). Běžný úrok byl zahrnut do jistiny až v rámci podání přihlášky, stalo se tak úkonem věřitele, který úrok k jistině přičetl, ale bez smluvního ustanovení, které by ho k tomu opravňovalo (v exekutorském zápisu ani ve smlouvě není dohoda stran o tom, že k jistině přiroste běžný úrok) -nadto ins. správce k výpočtu úroků uvádí: nepostačí pouhé uvedení úrokové míry, ale je nutné také uvést, za jaké období měly úroky přirůst. Bez toho nelze určit, zda přirostlá částka byla žalobcem vyčíslena správně. -Úrok který přirostl k jistině pohledávky odpovídá úroku, který byl uveden v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti a uznání závazku, výše úroku dle mého názoru není rozporná, ale chybí vyjádření věřitele, kdy úroky k jistině přirostly (s ohledem na výše uvedené lze předpokládat, že úroky nepřirostly, ani s ohledem na absenci dohody stran přirůst nemohly, věřitel je pouze přičetl k přihlašované jistině).

Přihláška tedy mohla být tvoře na toliko:

-jistinou ve výši 48.329,-Kč a zákonným úrokem ve výši 6.538,-Kč, -nelze přihlížet k rozdílu mezi smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10.177,80,-Kč (částka vzata věřitelem zpět) a úroku ve výši 1.958,-Kč, který nepřirostl k jistině a není její součástí tak, jak uvádí věřitel.

Insolvenční správce dále vyžaduje prokázání existence pohledávky ve výši 1.658,-Kč (tj. rozdílu mezi popřenou výší pohledávky a částečným zpětvzetím věřitele)-zřejmě jde o nesprávné vyčíslení pohledávky ins. správcem, místo jistiny ve výši 48.329,-Kč (která vyplývá z tvrzení věřitele a ze spisu) uznal jistinu ve výši 48.629,-Kč, sporná částka by neměla být ve výši 1.658,-Kč ale 1.958,-Kč, tedy částka úroků, které měly přirůst k jistině.

Ke smluvnímu úroku z prodlení u spotřebitelského úvěru

-soudní praxe dlouhodobě setrvává na stanovisku, že právní úprava upravena v § 517 odst. 2 OZ je kogentní, výši úroků z prodlení si proto účastníci občanskoprávních vztahů nemohou upravit jinak, než stanoví prováděcí předpis (Rc 26/06). V teorii civilního práva se v nedávné době objevily názory, které kogentní charakter § 517 odst. 2 zpochybňují (Alexander, J. Ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení. Bejček, J. Povaha ustanovení o úrocích. Navrátil, D. Tři poznámky ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení.-vše právní rozhledy). Podle těchto názorů nevyplývá z povahy citovaného ustanovení ve smyslu § 2 odst. 3, že by se jednalo o ustanovení kogentní, v případě pochybností je třeba dát přednost dispozitivnosti v souladu se zásadou, vše je dovoleno, co není zakázáno. Jako další argument je uváděna smluvní svoboda stran, která by neměla být bezdůvodně omezována a který by měla umožnit stranám upravit následky prodlení podle jejich potřeb. Konečně se poukazuje na údajné absurdní důsledky závěrů o kogentnosti § 517 odst. 2, která neumožňuje stranám sjednat si dokonce ani nižší úrok z prodlení než zákonný a sankcionuje neplatností dohodu stran, kterou strany sjednají vyšší než zákonný úrok z prodlení, zatímco ujednání o smluvní pokutě stanovené pro případ prodlení ve stejné výši v rozporu se zákonem není, respektive být nemusí. K charakteru § 517 odst. 2 je třeba uvést následující. Úroky z prodlení jsou zákonnou sankcí za prodlení s placením peněžní povinnosti, zákonné sankce jsou pro svou povahu v občanském právu upraveny kogentně (srov. odpovědnost za škodu). Pokud stanoví zákon důsledky protiprávního jednání, jedná se o úpravu kogentní, pokud není výslovně uveden opak. Zpochybnění kogentního charakteru zákonných sankcí by ve svém důsledku mohlo narušit celý sankční systém. S ohledem na uvedený sankční charakter lze § 517 odst. 2, který stanoví výši úroků z prodlení v občanském právu, považovat za úpravu kogentní.-Pokorná Jarmila. Obchodní zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, xxxv, 1079 s. ISBN 9788073574918. -Jud. 15 Co 707/2008, R 6/09-má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru dle zákona č. 312/2001 Sb., lze přesto, že se jedná o závazkový právní vztah upravený obchodním zákoníkem, platně sjednat úrok z prodlení pouze ve výši stanovení občanskoprávními předpisy.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud v souladu s ust. § 202 odst. 1, věty první IZ. Ust. § 202 odst. 2 IZ se v daném případě nepoužije.

Prostřednictvím výše uvedeného ust. § 202 odst. 2 IZ, zákon řeší situaci, kdy ke vzniku nákladů dochází zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Toto se však uplatní zejména za situace, kdy náklady vznikly prostým zaviněním správce, který při výkonu funkce nepostupoval s náležitou odbornou péčí (Kotoučová, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, 1122 s.). Jedná se například o případy, kdy insolvenční správce vznik nákladů zavinil svou nedbalostí, např. se nedostavil k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně obeslán, bez řádné a včasné omluvy; druhé straně tak vznikly náklady na cestu k jednání (viz Kozák, J. a kol. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha : ASPI, 2008, 928 s.).

Takový stav nenastal, ins. správce nepopřel pohledávku bezdůvodně, postupoval v souladu s ins. zákonem a aktuální judikaturou.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 23.9.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlasta Bruknerová, v.r. Martina Žílová soudce