29 ICm 2031/2014
č.j.: 29 ICm 2031/2014-178

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce JIVA TRADE s.r.o., IČ 25891359, Horní Lán 1200/15, 779 00 Olomouc, zast. Mgr. David Černý, advokát, Horní nám. 365/7, 779 00 Olomouc, proti žalovanému Mgr. Ing. Ivo Hala, Italská 24, 120 00 Praha 2, insolvenční správce JIP-Papírny Větřní, a.s., zast. Mgr. Milan Kučeřík, advokát, Elišky Krásnohorské 3634, 767 01 Kroměříž, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávek, částečným rozsudkem, t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka P250-1 přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 INS 11674/2013, je co do pravosti a výše 41.585.916,75 Kč přihlášena po právu.

II. Žaloba na určení, že pohledávka P250-1 přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 INS 11674/2013, je zajištěná, se zamítá.

III. O zbytku neprojednaných nároků a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Odůvodnění:

Žalobce se kromě svých dalších žalobou uplatněných nároků domáhal i určení, že jeho shora označená pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu a po právu byla též přihlášena jako zajištěná.

Z přihlášky pohledávky P250-1 zjistil soud, že žalobce uplatnil v insolvenčním řízení svou pohledávku v celkové výši 41.585.916,75 Kč s odůvodněním, že se jedná o pohledávky z titulu neuhrazené kupní ceny za hotové papírenské výrobky dodané na základě dílčích kupních smluv věřitelem dlužníkovi na základě rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011, když jednotlivé kupní smlouvy byly žalobcem v přihlášce označeny na vloženém listu č. 1 jako položky č. 1 až č. 363. Všechny tyto pohledávky byly dle přihlášky zajištěny papírenským strojem č. 4, který byl v přihlášce přesně specifikován a je umístěný v areálu dlužníka na adrese Papírenská 2, Větřní. Dále byly tyto pohledávky zajištěny pohledávkami dlužníka vůči správci daně-Specializovanému finančnímu úřadu z titulu nároku na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty a byly též zajištěny zásobami rozpracovaných výrobků uložených ve skladech dlužníka na adrese Papírenská 2, Větřní a na adrese Lukavice 21 v závodu dlužníka v Zábřehu.

Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že pohledávka P250-1 byla popřena co do pravosti s odůvodněním, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná, neboť nedostatečně vymezuje práva a povinnosti smluvních stran, je v rozporu s dobrými mravy a porušuje zásady poctivého obchodního styku, kdy výrazně zvýhodňuje věřitele na úkor dlužníka. Žalovaný dále namítal, že žalobce nedoložil dodání papírenských výrobků dlužníkovi a že mezi dlužníkem a žalobcem nebyly uzavřeny žádné kupní smlouvy, když kupní smlouvy mohly být uzavřeny pouze akceptací písemné nabídky vystavené dlužníkem jako zhotovitelem, když žádné písemné nabídky ze strany dlužníka vystaveny nebyly a zároveň též nebyla sjednána cena způsobem sjednaným podle smlouvy o obchodní spolupráci a není prokázán průběh spolupráce a vznik pohledávky, neboť nebyly předloženy doklady o vyskladnění výrobku, případně dodací listy koncovým zákazníkům dlužníka, přičemž dodání výrobků zákazníkovi dlužníka nemůžou prokazovat dodatečně doložené faktury vystavené dlužníkem. Dále žalovaný popřel pohledávku s odůvodněním, že pokud byly kupní smlouvy uzavřeny, byla její kupní cena uhrazena prostřednictvím postoupení pohledávek na Factoring České spořitelny, případně byla kupní cena uhrazena přímo ze strany zákazníků, event. pohledávka zanikla započtením, a to za kupní cenu, kterou byl věřitel povinen uhradit dlužníkovi za odkup výrobku. Přihlášená pohledávka byla popřena též co do její výše, když skutečná výše pohledávky dle žalovaného je 1,-Kč. Na přezkumném jednání bylo žalovaným též popřeno pořadí pohledávky ze všech třech zajišťovacích důvodů, když pohledávka dle žalovaného nebyla zajištěna výše označeným papírenským strojem, neboť zástavní smlouva uzavřená ve formě notářského zápisu je neplatná pro neurčitost, když ve smlouvě nejsou specifikované pohledávky, které mají být zajištěny, ve smlouvě není specifikována žádná smlouva, ze které by měly být zajištěné pohledávky generovány, ač je na takovou smlouvu v textu odkazováno a také nejsou dostatečně specifikovány budoucí zajištěné pohledávky a absentuje ohraničení výše zajišťovaných pohledávek. Pohledávky dle žalovaného nejsou zajištěny ani zástavním právem k pohledávkám za Specializovaným finančním úřadem, když zástavní smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám je neplatná pro svou neurčitost, kdy je neurčitě specifikován poddlužník. Ve smlouvě nejsou jednoznačně specifikovány pohledávky, které mají být zajištěny, a není ve smlouvě specifikována žádná smlouva, ze které by měly být zajištěné pohledávky generovány a nejsou dostatečně specifikovány budoucí zajištěné pohledávky a absentuje ohraničení výše zajišťovaných pohledávek. Pohledávky, dle žalovaného, též nejsou zajištěny rozpracovanými nedokončenými výrobky dlužníka, když smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí je neplatná pro neurčitost, kdy nedostatečně a zmatečně specifikuje zajištěné pohledávky i předmět zajištění, když zřízení práva spočívajícího v zajišťovacím převodu vlastnického práva k nedokončeným výrobkům na skladě dlužníka je neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 241 IZ.

Ve vyrozumění insolvenčního správce o popření nevykonatelné pohledávky insolvenční správce setrval na svých argumentech z přezkumného jednání.

Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a ve své žalobě setrval na svých přihláškových tvrzeních, když doplnil, že veškeré uplatněné pohledávky mají reálný základ, což je zřejmé ze samotného chování dlužníka, který existenci pohledávek žalobce nikdy nerozporoval a nerozporuje, když žalovaný insolvenční správce stanovisko dlužníka vůbec nebere v potaz. Žalobce uvedl, že uzavírání jednotlivých dílčích kupních smluv vycházelo ze smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011, která založila obchodní spolupráci mezi stranami, přičemž na počátku každého jednotlivého vztahu dlužník zaslal žalobci objednávku, z níž vyplývalo, jaké množství konkrétního druhu zboží a v jaké ceně je připraven pro žalobce vyrobit (bod 4.1 smlouvy) a objednávka obsahovala též identifikaci koncového odběratele, k němuž by mělo vyrobené zboží v konečném důsledku směřovat a také přímý odkaz na rámcovou smlouvu, když dlužník měl vyrobit pro žalobce výrobek buď ze surovin dodaných přímo žalobcem nebo z vlastních surovin, což se promítalo pouze do výše odměny dlužníka za vyrobení papírenských výrobků. Potvrzená objednávka měla dvojí charakter, a sice byla smlouvou o dílo, na základě které se dlužník zavázal pro žalobce dohodnuté zboží vyrobit, a byla dílčí kupní smlouvou na základě které se žalobce zavázal vyrobené zboží pro žalobce následně převést na dlužníka, aby toto zboží mohl dlužník svým jménem expedovat a prodat koncovému odběrateli. Pokud žalobce dodal za účelem výroby zboží celulózu dlužníku, cena dodané celulózy vždy odpovídala 60 % ceny finálního výrobku (bod 3.1 a 4.9 smlouvy). Dlužník výrobek vyrobil a vyúčtoval žalobci 40 % ceny za vyrobení (v případě vyrobení zboží z dodávky materiálu přímo žalobcem), neboť 60 % ceny bylo kompenzováno surovinou, kterou dodal žalobce, či 100 % ceny za vyrobení zboží (v případě, že bylo zboží vyrobeno ze suroviny ve vlastnictví přímo dlužníka). Veškeré vyrobené zboží bylo v držení dlužníka, avšak ve vlastnictví žalobce, když dlužník tyto výrobky skladoval ve zvlášť evidovaných skladech. Vůle dlužníka tyto výrobky od žalobce odkoupit pak byla projevena vystavením faktury na svého koncového zákazníka, kterou dlužník zaslal na vědomí žalobci, a zaslal je též svým jménem svému koncovému zákazníkovi. Žalobce akceptoval požadavek vystavením své faktury, kterou k témuž dni vyúčtoval dlužníkovi cenu příslušných hotových výrobků. Vzhledem k situaci, že výrobky byly po celou dobu v dispozici dlužníka, neprobíhal v jednotlivých případech již formalizovaný proces předávání, ani se nevystavovaly žádné zvláštní dodací listy, když faktura vystavená dlužníkem vůči jeho koncovému zákazníkovi se považovala zároveň za expediční doklad a doklad o převzetí zboží dlužníkem s možností jeho vyskladnění koncovému zákazníku. K zajištění přihlášených pohledávek papírenským strojem č. 4 uvedl žalobce, že podstatné náležitosti zástavní smlouvy jsou vymezeny určitým a úplným způsobem, jak co do vymezení zajištěných pohledávek, tak co do vymezení předmětu zástavy a vůle účastníků byla taková, aby byly zajištěny veškeré pohledávky vzniklé ze vztahu mezi účastníky, a to z nejrůznějších právních titulů, např. aby byly zajištěny i pohledávky nad rámec obchodní spolupráce, např. pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, náhrad škody, půjček na úhradu energie atp., když výše zajišťovaných pohledávek byla vždy nutně omezena toliko reálným výtěžkem ze zpeněžení zástavy. V žalobě pak k výzvě soudu žalovaný upřesnil co do určitosti předmět zajištění, který měl zajišťovat přihlášené pohledávky na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám, když předmětem zajištění žalobce učinil pohledávky dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu z titulu vratitelného přeplatku DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 3.191.132,-Kč, když v takto vysoké výši vznikl dlužníku nárok vůči Specializovanému finančnímu úřadu na vratitelný přeplatek DPH. Dle žalobce na existenci zástavy nemá vliv, že uvedená částka odpovídající vratitelnému přeplatku, nebyla následně dlužníkovi vyplacena, ale byla použita na jeho úhradu závazků vůči správci daně. K argumentům žalovaného uvedl žalobce, že budoucí pohledávky jsou ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 24.6.2011 vymezeny v bodu 1.4 a v dodatku č. 2 s odkazem na další konkrétní a přesně identifikovanou smlouvu, když předmět zástavní smlouvy byl dále rozšířen přímo textem hlavní smlouvy o obchodní spolupráci a zastavení se týkalo všech pohledávek vzniklých ze smlouvy nebo v souvislosti s ní v době od tří let od uzavření smlouvy. K výzvě soudu upřesnil žalobce svůj předmět zajištění týkající se smlouvy o zajišťovacím převodu práva k souboru věcí ze dne 28.6.2011, včetně dodatků, když předmětem zajištění bylo následující zboží:

č. zakázky název položky nedokončeného výrobku množství v tunách 290420903 UNIKRAFT GAMMA MF 120GR 0,030 300331995 PERGACELL PLUS SC 50GR /W 0,250 300412125 PERGACELL PLUS MF 47GR /W 0,400 300840337 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,410 300841532 UNIKRAFT PLUS 70GR 0,500 301750213 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,528 301750214 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 21,472 301750221 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,336 301750222 UNIKRAFT GAMMA MF 35GR 22,382 304751152 UNIKRAFT GAMMA MF 37GR 50,738 305850660 PH-PACK CHLORUPROSTY-ALBINO PLUS 70GR 2,477 305850660 PH-PACK CHLORUPROSTY-ALBINO PLUS 70GR 3,600 310110665 UNIKRAFT ALPHA 38GR 0,702 310111656 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,429 310121305 UNIKRAFT ALPHA 80GR 0,381 310121360 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 1,291 310131592 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,308 310140622 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,526 310141300 UNIKRAFT ALPHA 45GR 0,666 310141335 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,326 310141590 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,560 310531728 ALBINO STAR 40GR /N 0,100 310606126 UNIKRAFT GAMMA 25GR/U 0,460 310741549 UNIKRAFT ALPHA MF 50GR-BOB 800x0,3 16,000 310741608 UNIKRAFT ALPHA MF 50GR 16,000 310808008 UNIKRAFT GAMMA 90GR 0,900 310821146 ALBINO STAR 90GR 0,220 310831327 INSTYLE ORANGE 35GR 10,315 310831356 UNIKRAFT CLASSIC 45GR 0,454 310840239 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,200 310840741 INSTYLE ORANGE 35GR 2,496 310841374 INSTYLE ORANGE 35GR 2,584 310841742 UNIKRAFT CLASSIC 37GR /R 1,205 311150164 ALBINO BETA 25GR 6,711 311150955 SEDAK 100GR/U 1,929 312151091 ALBINO BETA 30GR 10,636 312151093 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 4,504 320110442 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,849 320111925 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,306 320120946 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,330 320120947 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,496 320121302 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,165 320121858 LUKABAL 50GR 0,002 320130671 UNIKRAFT ALPHA 35GR 1,091 320130674 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,446 320130720 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,152 320130978 ISOBAL CLASSIC 40GR /W 0,772 320131635 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,499 320131636 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,257

320131777 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 1,288 320131851 ALBINO BETA 40GR 0,248 320140844 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,238 320140987 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,200 320141379 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,964 320141447 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,513 320141528 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,530 320141595 UNIKRAFT ALPHA 130GR 0,389 320141672 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,489 320141762 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,495 320141887 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,384 320142113 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,263 320142126 UNIKRAFT ALPHA 130GR 4,672 320531900 ALBINO PLUS 18GR /N 0,164 320540502 ALBINO CLASSIC 20GR/N 0,879 320541710 ALBINO STAR 35GR /N 0,160 320541924 ALBINO CLASSIC 20GR/N 2,000 320606104 UNIKRAFT GAMMA 25GR/U 0,450 320606218 ALBINO PLUS 20GR/N 0,380 320630920 ALBINO STAR 35GR /N 3,000 320630921 ALBINO STAR 30GR /N 1,000 320641699 UNIKRAFT GAMMA 18GR/U 2,123 320741906 UNIKRAFT ALPHA SC 40GR 1,917 320741909 UNIKRAFT ALPHA SC 40GR 7,275 320808003 UNIKRAFT CLASSIC 70GR 4,000 320808005 ALBINO GAMMA 90GR 2,700 320808013 UNIKRAFT GAMMA 70GR 35,462 320808086 ALBINO GAMMA 90GR 0,320 320810421 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,439 320810422 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 4,995 320810961 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,840 320820491 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 0,333 320821187 UNIKRAFT CLASSIC 37GR /R 1,014 320821602 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 8,981 320830827 UNIKRAFT ALPHA 60GR 5,000 320831542 ISOBAL CLASSIC 55GR 9,920 320840858 INSTYLE ORANGE 35GR 0,796 320840974 UNIKRAFT CLASSIC 60GR 1,733 320840976 UNIKRAFT CLASSIC 35GR 1,844 320841276 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 0,889 320841557 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 0,763 320841611 UNIKRAFT PLUS 38GR /R 1,785 320842122 UNIKRAFT CLASSIC 40GR /R 0,456 330110361 SEDAK 85GR /C 0,495 330110563 ALBINO BETA 35GR 1,260 330110584 ALBINO BETA 40GR 1,145 330110927 Unikraft Alpha 20GR (84 rolí) 32,161 330111278 Isobal Classic 25GR(36 rolí) 10,056 330111362 HAVANA DREVITA SVETLA 45GR 10,684 330111410 ALBINO BETA 35GR 1,473 330111412 UNIKRAFT ALPHA 70GR 0,750 330111450 UNIKRAFT ALPHA 130GR 6,417 330111451 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,699 330111495 UNIKRAFT ALPHA 35GR 0,920 330111527 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 1,201 330111662 UNIKRAFT ALPHA 70GR /W 0,461 330111663 UNIKRAFT ALPHA 80GR /W 0,393 330111670 UNIKRAFT ALPHA 35GR 1,223 330111685 SEDAK 70GR /U 6,989 330111693 HAVANA DREVITA SVETLA 40GR 0,710

330111699 ALBINO BETA 35GR 2,033 330111701 ALBINO BETA 35GR 3,484 330111702 ALBINO BETA 35GR 1,366 330111703 ALBINO BETA 40GR 1,068 330111737 UNIKRAFT ALPHA 75GR 0,288 330111752 ALBINO BETA 35GR 0,898 330120124 Unikraft Alpha 22GR (40 rolí) 7,428 330120344 SEDAK 80GR /C 0,615 330120355 HAVANA DREVITA SVETLA 70GR 3,453 330120446 SEDAK 50GR /U 0,356 330120457 UNIKRAFT ALPHA 40GR 1,292 330120459 LUKABAL 50GR 1,452 330120460 LUKABAL 70GR 2,494 330120461 UNIKRAFT ALPHA 50GR 0,551 330120471 UNIKRAFT ALPHA 60GR 0,569 330120472 UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,425 330120474 LUKABAL 60GR 3,026 330120479 SEDAK 60GR /C 0,788 330120484 ALBINO BETA 40GR 0,531 330120485 ALBINO BETA 35GR 7,457 330120486 HAVANA DREVITA SVETLA 35GR 1,440 330510565 ALBINO CLASSIC 18GR/N 6,618 330510748 ALBINO STAR 35GR /N 0,269 330510976 ALBINO STAR 50GR /N 0,324 330511264 LUKASTERIK 60GR 14,200 330511378 ALBINO STAR 22GR /N 0,219 330511638 ALBINO CLASSIC 50GR/N Bridlicna 1,740 330511640 ALBINO STAR 60GR /N 0,740 330511641 ALBINO STAR 60GR /N 0,200 330511642 ALBINO STAR 40GR /N 0,209 330511683 ALBINO STAR 40GR /N 0,150 330511719 ALBINO STAR 40GR /N 0,412 330511731 ALBINO STAR 40GR /N 0,512 330511738 ALBINO STAR 35GR /N 0,500 330511765 ALBINO STAR 35GR /N 0,141 330511771 LUKASTERIK 60GR 0,535 330511774 ALBINO STAR 40GR /N 0,164 330520454 ALBINO STAR 40GR /N 0,135 330520456 ALBINO STAR 35GR /N 0,160 330520464 ALBINO STAR 40GR /N 0,396 330520467 ALBINO STAR 35GR /N 0,492 330520468 ALBINO CLASSIC 35GR/N Bridlicna 0,700 330520469 ALBINO CLASSIC 40GR/N Bridlicna 0,913 330520473 ALBINO STAR 60GR /N 0,309 330520477 ALBINO STAR 40GR /NW polstarky 0,431 330520478 ALBINO STAR 40GR /N 0,320 330520481 ALBINO PLUS 60GR /N 0,330 330520488 ALBINO STAR 60GR /N 1,551 330520489 ALBINO STAR 80GR /N 8,903 330520491 ALBINO STAR 40GR /N 0,626 330520492 ALBINO STAR 35GR /N 1,166 330520494 ALBINO STAR 35GR /N 1,176 330520495 ALBINO STAR 40GR /N 15,692 330610257 UNIKRAFT GAMMA 18GR /U 11,967 330610273 ALBINO DELTA 18GR/U 3,149 330610364 ALBINO PLUS 32GR /W 1,969 330610449 ALBINO PLUS 32GR /W 0,415 330610890 ALBINO PLUS 32GR /W 0,407 330610902 ISOBAL CLASSIC 22GR 0,436 330610904 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,856

330610907 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,571 330610908 ISOBAL CLASSIC 26GR /WU 0,433 330610923 ISOBAL CLASSIC 26GR/WU 0,985 330611131 ALBINO ALPHA 25GR /U 11,609 330611147 ALBINO ALPHA 25GR 1,367 330611153 ALBINO PLUS 32GR /W 7,050 330611276 ALBINO PLUS 32GR /W 6,181 330611347 ALBINO PLUS 40GR /W 5,129 330611380 ALBINO BETA 17GR /U 2,640 330620209 ALBINO BETA 17GR /U 1,789 330711632 UNIKRAFT GAMMA MF 37GR 5,140 330720384 UNIKRAFT ALPHA MF 45GR /M 4,610 330808002 UNIKRAFT CLASSIC 90GR 2,000 330808006 UNIKRAFT GAMMA 70GR 1,500 330808013 UNIKRAFT GAMMA 70GR 19,183 330808014 UNIKRAFT GAMMA 55GR 9,164 330810863 UNIKRAFT GAMMA 50GR 0,351 330810864 UNIKRAFT GAMMA 50GR 0,314 330811133 ALBINO PLUS 35GR 0,243 330811570 UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 1,715 330820200 UNIKRAFT CLASSIC 80GR /W 11,616 330808001 UNIKRAFT PLUS 90GR 8,000

Žalobce uvedl, že ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí je patrná vůle smluvních stran vymezit zajištěné pohledávky relativně široce a strany neměly zájem omezovat rozsah zajištěných pohledávek, aby při zachované dostatečné míře určitosti tohoto vymezení byla zachována co největší flexibilnost účelu tohoto zajišťujícího prostředku, když i předmět zajišťovacího převodu, tedy zásoby nedokončené výroby, byly v rámci možností vymezeny také konkrétně a určitě, neboť tento soubor věcí byl definován jako zásoby nedokončené výroby na všech skladech dlužníka na ve smlouvě uvedených adresách.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a setrval ve svém vyjádření k žalobě na svých popěrných tvrzeních, ke kterým doplnil, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná též pro svou neurčitost a pro počáteční nemožnost plnění, když nelze specifikovat, jaké suroviny dodával přesně žalobce dlužníkovi ke zpracování, když tyto suroviny se v areálu dlužníka smísily s ostatními surovinami, používanými dlužníkem, a takto smísený materiál vstupoval do výrobních procesů dlužníka a díky výrobnímu procesu, ve kterém se různě mísila přepracovaná buničina s dalšími surovinami a energiemi nelze jednoznačně určit, které hotové výrobky byly vyrobeny ze surovin poskytnutých žalobcem, a které ze surovin pořízených přímo dlužníkem. Z těchto důvodů pak nemohlo na žádných hotových výrobcích váznout výlučné vlastnické právo žalobce, což bylo zřejmé již od počátku obchodního vztahu a je zde tedy dána od počátku nemožnost plnění. Zároveň též žalovaný doplnil, že dlužník nemohl platně zastavit pohledávku z titulu nadměrného odpočtu DPH, neboť tato pohledávka nemůže být předmětem zástavního práva pro její veřejnoprávní povahu.

Přezkumné jednání se konalo dne 23.5.2014, žaloba byla soudu doručena dne 18.6.2014 a je tedy žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Před zahájením dokazování se soud nejprve musel zabývat tím, zda-li popření pravosti, výše a pořadí předmětné pohledávky bylo určeno v souladu se zákonnou úpravou a dospěl k závěru, že k popření výše pohledávky žalovaným vůbec nedošlo. Dle ust. § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Na přezkumném jednání žalobce však pouze uvedl, že skutečná výše pohledávky je nanejvýš 1,-Kč, když tento úkon soud hodnotí jako úkon obcházející zákonné ust. § 194 IZ, když žalobce sice uvedl skutečnou výši pohledávky 1,-Kč a vyvaroval se tak nejčastější chyby při popírání výše pohledávky, kdy popírající uvádí, že skutečná výše pohledávky je 0,-Kč (a jedná se tak zcela zřejmě o pouze nesprávně pojmenovaný, popěrný úkon pravosti), avšak uvedená výše 1,-Kč v popěrném úkonu nemá žádného skutkového základu a žalovaný tak obchází účel a smysl ustanovení týkající se popření výše pohledávky a jeho úkon podle obsahu nutno opět vyhodnotit nanejvýš pouze jako úkon směřující k popření pravosti pohledávky. Soud se proto v dalším řízení zabýval pouze popěrnou argumentací směřující do popření pravosti a pořadí pohledávky P250-1.

Ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 24.6.2011 zjistil soud, že účelem uzavření smlouvy o obchodní spolupráci je zajištění průběžné dodávky sběrového papíru a celulózy žalobcem pro dlužníka, neboť žalobce má zájem financovat dodávky surovin dlužníku a podílet se poté na dalším obchodu s hotovými výrobky vyrobených z těchto surovin. Účastníci se tak dohodli, že žalobce bude na svůj účet nakupovat suroviny potřebné k vyrobení papírenských výrobků a dodávat je dlužníkovi a dlužník se zavázal tyto suroviny žalobce zpracovat na hotové výrobky, které zůstanou ve vlastnictví žalobce a žalobce uhradí za zpracování jeho surovin dlužníkem dlužníkovi dohodnutou cenu. Účastníci se též dohodli, že hotové výrobky ve vlastnictví žalobce bude tento prodávat dlužníkovi, který je prodá svým koncovým zákazníkům a žalobci uhradí dohodnutou cenu (bod II. smlouvy). Počátek této spolupráci měl počít dle článku III. smlouvy závaznou nabídkou dlužníka v písemné nebo emailové formě žalobci, když množství a kvalita suroviny měla odpovídat nabídce dlužníka na zpracování hotových výrobků. V bodě IV. této smlouvy se účastníci dohodli, že na základě dílčích smluv o dílo zpracuje dlužník žalobcem dodané suroviny (bod III. smlouvy), které mají vlastnosti vymíněné dlužníkem v závazné nabídce dle článku III. smlouvy, když tato závazná nabídka musí obsahovat druh a množství surovin, které dlužník požaduje dodat od žalobce a uvedení jednotkové prodejní ceny hotového výrobku koncovému zákazníkovi dlužníka, když akceptace smlouvy o dílo může být žalobcem přijata jakoukoli formou a za tuto akceptaci se považuje i dodání surovin dle nabídky dlužníka. Účastníci se v tomto článku dohodli, že zpracováním surovin dodaných žalobcem vzniká vlastnické právo žalobce k hotovým výrobkům okamžikem, kdy se hotový výrobek stane samostatnou věcí v právním slova smyslu. Po zhotovení konečných výrobků se účastníci dohodli, že tyto budou uloženy ve skladech dlužníka a cena díla (tj. odměny za zpracování surovin dodaných žalobcem bude činit 40 % z konečné ceny výrobků bez DPH) uvedené v nabídce dlužníka dle článku III. ve spojení s článkem IV. bod 4.1 a bude vyúčtována dlužníkem po splnění každé dílčí smlouvy o dílo. V článku V. se účastníci dohodli, že hotové výrobky, které jsou ve vlastnictví žalobce, může dlužník prodávat svým koncovým zákazníkům na základě objednávky, kterou doručí žalobci a její následné akceptace žalobcem. Objednávka dlužníka měla být učiněna v písemné nebo emailové formě a akceptace mohla být učiněna v libovolné formě. Kupní cena hotových výrobků měla odpovídat konečné ceně těchto výrobků, jak byla uvedena v závazné nabídce článku III. ve spojení s ust. článku IV. bod 4.1, když cena za prodej hotových výrobků měla být zaplacena prostřednictvím postoupených pohledávek dlužníka za koncovými zákazníky na společnost Factoring České spořitelny. V článku VII. smlouvy se účastníci dohodli, že žalobce má též zájem odkupovat od dlužníka hotové výrobky, které dlužník vyrobí z vlastních surovin, když účastníci se dohodli, že spolupráce stran začne na základě objednávky dlužníka, která bude obsahovat údaje o druhu, množství hotových výrobků, jejich ceně, místu dodání a termínu dodání, když vlastnické právo žalobce k těmto věcem vznikne v okamžiku jejich výroby a tyto výrobky budou následně uloženy na sklad dlužníka, když dlužník je oprávněn od žalobce odkoupit tyto hotové výrobky na základě dílčích kupních smluv a dlužník je hotové výrobky oprávněn koncovým zákazníkům (byl tedy dohodnut v zásadě stejný mechanismus obchodního styku jako při vyrábění výrobků ze surovin dodaných žalobcem). Z ujednání o faktoringu pak vyplývá, že pohledávka žalobce za dlužníkem z titulu neuhrazené ceny výrobků nebyla uhrazena, neboť dohodnutý faktoring se týkal postupování pohledávek samotného dlužníka za koncovými zákazníky společnosti Faktoring České spořitelny a vyplacení faktoringové částky dlužníkovi nemohlo způsobit zánik pohledávky žalobce za dlužníkem.

Dle tvrzení žalobce se položky č. 1 až 240 zaznamenané na vloženém listě č. 1 přihlášky P250-1 týkaly obchodní spolupráce žalobce a dlužníka v režimu, kdy žalobce dodával dlužníku vlastní surovinu ke zpracování a položky č. 241 až 363 na vloženém listě č. 1 přihlášky P250-1 se pak týkají obchodní spolupráce žalobce a dlužníka, kde žalobce nedodával dlužníku surovinu ke zpracování. Z objednávek (pro účely tohoto řízení v důkazním materiálu zaznamenané v přílohové obálce na č.l. 107 spisu) označených čísly 1 až 240, zjistil soud, že dlužník učinil příslušné závazné nabídky (zde označené jako objednávky), když obsah těchto nabídek odpovídal znění smlouvy o obchodní spolupráci dle požadavků vtělených do bodu 4.1 smlouvy a zároveň se tyto objednávky svými identifikačními znaky shodují s uplatněnými pohledávkami v přihlášce P250-1 zaznamenaných na vloženém listu č. 1 pod č. 1 až 240, když o těchto skutkových závěrech soudu nepanuje mezi účastníky spor. Z objednávek (pro účely tohoto řízení v důkazním materiálu zaznamenané v přílohové obálce na č.l. 108 spisu) označených č. 241 až 363, zjistil soud existenci závazné nabídky (zde označené jako objednávky) na výrobu papírenských výrobků ze surovin dlužníka, když všechny tyto objednávky obsahovaly podstatné náležitosti dle smlouvy o obchodní spolupráci v bodě 7.2 a zároveň jsou svými identifikačními znaky ztotožněny soudem s tvrzenými pohledávkami žalobce ve vloženém listu č. 1 přihlášky P250-1 pod č. 241 až 363, když o těchto skutkových závěrech soudu nepanuje mezi účastníky spor. Z fakturace (vložené ve spise pod č.l. 109) pak plyne, že dlužník k jednotlivým obchodním případům č. 1 až 363 vždy vystavil fakturu žalobci s vyúčtováním své odměny za zpracování papírenských výrobků, z čehož dle soudu lze dovodit, že na základě dohody účastníků došlo zcela zřejmě ke splnění předpokládaného cíle, a sice vyrobení hotových papírenských výrobků dlužníkem (v případě č. 1 až 240 ze surovin dodaných žalobcem, v případě č. 241 až 363 ze surovin přímo dlužníka), když ostatně mezi účastníky nepanuje spor o tom, že by v jednotlivých 363 případech dlužník papírenské výrobky nezhotovil. Každý jednotlivý obchodní případ od závazné nabídky (objednávky), přes fakturaci dlužníka žalobci ceny díla za zhotovení, si odpovídá číslem zakázky, když číslo zakázky se následně shoduje i s fakturou koncovému zákazníku dlužníka. Z fakturace koncovým zákazníkům (zaznamenané v elektronické podobě v insolvenčním rejstříku pod C30-24) pak vyplývá, že každý jednotlivý obchodní případ 1 až 363 dospěl do finálního stádia, kdy dlužník svým jménem prodává zhotovené papírenské výrobky, se stejnou shodnou identifikací jak bylo shora uvedeno, koncovým zákazníkům.

Na základě provedeného dokazování týkající se pravosti pohledávky P250-1 dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

Účastníci uzavřeli dne 24.6.2011 smlouvu o obchodní spolupráci, když tato smlouva vymezila a popsala vůli obou účastníků smluvního vztahu, jakým způsobem bude postupováno v jejich obchodní spolupráci, a sice je z ní patrno, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků na obstarávání si surovin pro svoji výrobu, když suroviny pro jeho výrobu mu bude poskytovat na základě vzájemné dohody žalobce, když dlužník bez toho, aniž by byl nucen financovat nákup surovin, vyrobí papírenské výrobky a za vyrobení papírenských výrobků mu bude náležet odměna 40 % konečné ceny výrobku. Vyrobené výrobky budou dle ujednání účastníků ve vlastnictví žalobce a tento je následně prodá dlužníku za 100 % koncové ceny (která bude dlužníku uhrazena koncovým zákazníkem), na kterou dlužník započte svou pohledávka za žalobcem ve výši 40 % koncové ceny za zhotovení výrobků. Dlužník tak měl žalobci zaplatit 60 % konečné ceny (když 40 % konečné ceny od koncového zákazníka mu zůstalo). V druhém obchodním případě dlužník vyrábí papírenské výrobky z vlastních surovin a žalobce se tak podílí financováním ještě nevyrobených výrobků na provozu podniku dlužníka. Vůle účastníků se pak projevila vyhotovováním nabídek (objednávek) dlužníka žalobci (viz. důkazy objednávkami), zhotovení výrobků a dodání surovin bylo prokázáno fakturací odměny za výrobu dlužníka žalobci (potažmo je zhotovení prokázáno i fakturací dlužníka koncovým zákazníkům) a prodej zhotovených výrobků koncovým zákazníků je prokázán fakturací dlužníka koncovým zákazníkům, když žalovaný nikdy vlastně netvrdil a netvrdí, že by výrobky koncovým zákazníkům nebyly prodány. Žalovaný jen sporuje vznik vlastnictví žalobce k vyrobeným hotovým výrobkům a od vlastnictví se dále odvíjející (ne)možnosti je dlužníku prodat a inkasovat za ně kupní cenu.

Dle ust. § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Na základě výše uvedených skutkových závěrů je pak zřejmé, že každá jednotlivá pohledávka 1 až 363 dílčí, vtělená do přihlášky P250-1, skutečně vznikla, když bylo prokázáno dodání suroviny žalobcem dlužníku (v případech č. 1-240), bylo prokázáno zhotovení výrobků dlužníkem a byl prokázán prodej výrobků koncovým zákazníkům (v případech č. 1-363). Bylo však třeba zodpovědět, zda i po právní stránce se věc má tak, jak tvrdí žalobce-že se stal vlastníkem vyrobených výrobků a že je mohl dlužníku následně prodat a mohla mu tak vzniknout pohledávka za nezaplacenou kupní cenu. Smlouvu o obchodní spolupráci nelze z právního hlediska hodnotit jako důvod vzniku uplatňovaných pohledávek, když ani v přihlášce není smlouva o obchodní spolupráci uvedena jako právní důvod vzniku pohledávek, když právním důvodem vzniku pohledávek je každá jednotlivá právní skutečnost při každé jednotlivé zakázce, když smlouvu o obchodní spolupráci pak soud vnímá pouze jako písemně zaznamenaný projev vůle, jakým způsobem bude probíhat obchodní spolupráce mezi účastníky, sloužící zejména zpětně k prokázání úmyslu účastníků při obchodní spolupráci a dovysvětlení vůle obou účastníků, jakým způsobem bude při jednotlivých konkludentně uzavíraných smlouvách vykládána jejich vůle. Lze tedy na tuto smlouvu nahlížet jako na soubor obchodních podmínek či zaznamenání obchodních zvyklostí účastníků při obchodní spolupráci a z tohoto úhlu pohledu pak argumentace žalovaného o neplatnosti této smlouvy nemůže mít vliv na existenci jednotlivých uplatněných pohledávek P250-1, když vznik každé jednotlivé pohledávky 1 až 363 musí soud hodnotit samostatně a smlouva o obchodní spolupráci soudu slouží jen jako jakési vodítko pro vyložení vůle účastníků při jejich vzájemné spolupráci. Není tak třeba se zabývat ani namítanou neurčitostí či nemravností obsahu smlouvy či vytýkat obsahu smlouvy rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, když k platnému vzniku každé jednotlivé pohledávky soud musí každou jednotlivou pohledávku č. 1-363 hodnotit samostatně. Z provedeného dokazování je zřejmé, že účastníci beze zbytku postupovali podle smlouvy o obchodní spolupráci (písemně zaznamenané vůli, jak hodnotit úkony účastníků při obchodní spolupráci) až do okamžiku zhotovení finálních papírenských výrobků dlužníkem, když následně smlouvou o obchodní spolupráci předvídaný postup stran již mezi účastníky nebyl uplatňován. Na základě provedeného dokazování však lze zcela jasně dospět k závěru, že dlužník projevil zájem vyrobit pro žalobce papírenské výrobky, neboť v 363 případech zaslal žalobci závaznou nabídku (objednávku), kde deklaroval smlouvou předpokládané náležitosti, a sice označení koncového zákazníka, označení množství, označení finální ceny výrobku a příslušnou číselnou identifikaci čísla zakázky, když z fakturace samotného dlužníka ceny díla za zhotovení papírenských výrobků pak plyne a je prokázáno, že žalobce akceptoval nabídky dlužníka a dlužník skutečně tyto výrobky vyrobil, když pro určitost závazku (smlouvy o dílo za vyrobení) je zcela nerozhodné, zda-li byly vyrobeny výrobky přímo ze suroviny dodané žalobcem. Tento závěr soud činí na základě přesvědčení o tom, že sběrový papír či celulóza, tedy materiál sloužící ke zhotovení papírenských výrobků, je věcí zaměnitelnou a zastupitelnou a pokud je zjištěno, že žalobce dodal odpovídající množství suroviny, je lhostejné, co do vzniku vlastnického práva k hotovým výrobkům, zda-li tyto výrobky byly vyrobeny právě ze suroviny dodané žalobcem, či ze suroviny, ve které byly smíseny suroviny dodané žalobcem se surovinou přímo dlužníka, neboť je zřejmé, že na zhotovení určitého množství papírenských výrobků je potřeba určitého množství suroviny a pro úspěšný vznik vlastnického práva pak stačí, pokud si odpovídá množství vstupní suroviny, která je požadována, s množstvím vyrobeného papírenského výrobku. Vznik vlastnického práva žalobce k hotovým výrobkům dle popsaného mechanismu pak vyplývá z vůle obou účastníků smlouvy o obchodní spolupráci, ze které plyne, že pokud dlužník nabídne žalobci vyrobení určitého množství papírenských výrobků, stane se po jejich vyrobení žalobce jejich vlastníkem, když obě rozhodné skutečnosti 1) projevení vůle dlužníka k výrobě těchto výrobků (závazná nabídka/objednávka) a 2) důkaz o vyrobení těchto výrobků popř. i o dodání suroviny (faktura samotného dlužníka o své odměně za zhotovení papírenských výrobků) svědčí, že obchodní spolupráce probíhala přesně, jak byla zaznamenána vůle účastníků ve smlouvě o obchodní spolupráci. Mezi účastníky tak bylo uzavřeno 363 smluv o dílo, na základě kterých se dlužník zavázal vyrobit pro žalobce (částečně ze suroviny dodané žalobcem, částečně z vlastní suroviny) papírenské výrobky s tím, že vyrobený výrobek bude ve vlastnictví žalobce. Z provedeného dokazování pak vyplynul závěr, že v konečné fázi, a sice při prodeji hotových papírenských výrobků ve vlastnictví žalobce dlužníkovi, nebylo postupováno podle smlouvy o obchodní spolupráci, když dlužník nevyhotovoval objednávku žalobci na již zhotovené zboží, avšak z provedeného dokazování plyne zřejmý závěr, že žalobcem tvrzená vůle účastníků k prodeji papírenských výrobků ve vlastnictví žalobce dlužníku, aby tento je mohl prodat koncovým zákazníkům, byla zřejmá, neboť tuto potvrzují fakturace, které dlužník zasílal přímo žalobci poté, co výrobky prodal svým koncovým zákazníkům. Je tedy prokázané, že hotové výrobky byly ve vlastnictví žalobce (viz. výše) a bez souhlasu a vědomí žalobce pak není možné, aby dlužník výrobky, které nejsou v jeho vlastnictví, dále prodával třetím subjektům a fakturoval jim kupní cenu. Předložení faktury koncovému zákazníku dlužníkem žalobci lze v kontextu obchodní spolupráce stran jako nabídku na uzavření kupní smlouvy a přijetí této faktury žalobcem bez jakýchkoli námitek lze chápat v kontextu obchodní spolupráce stran jako akceptaci této nabídky a mezi stranami tak došlo k uzavření 363 kupních smluv. K danému závěru soudu o neformálnosti uzavírání kupních smluv mezi žalobcem a dlužníkem na hotové výrobky pak svědčí postoj samotného dlužníka, který zažitou obchodní spolupráci tak, jak je tvrzena v této žalobě žalobcem, nikdy nerozporoval a tato praxe po dlouhou dobu běžně, bez problémů fungovala. Dlužno ještě podotknout, že výše uvedená konstrukce soudu není ve smyslu ust. § 409 a násl. obch. zák., event. ust. § 536 a násl. obch. zák. v rozporu se zákonem, když pro kupní smlouvu či smlouvu o dílo není v zákoně předepsána nutnost písemné formy a ústní ujednání účastníků či forma konkludentně uzavřené kupní smlouvy či smlouvy o dílo, je plně vyhovující zákonným podmínkám. Neuhrazení kupní ceny dlužníkem pak vyplývá ze samotného postoje dlužníka, který nikdy netvrdil, že by danou kupní cenu uhradil (tvrzení o faktoringu není přiléhavé, jak soud vysvětlil výše). Na straně žalobce bylo tak břemeno prokázání vzniku závazku z kupní smlouvy a tvrzení, že tento závazek nebyl splněn (což žalobce bezezbytku naplnil) a dlužník by neúspěch žalobce mohl přivodit pouze prokázaným tvrzením, že kupní cenu zaplatil, což dlužník nikdy v řízení ani netvrdil. Soud proto žalobě na určení, že pohledávka P250-1 byla přihlášena po právu, vyhověl.

Z notářského zápisu N 335/2010, NZ 306/2010 ze dne 8.9.2010 zjistil soud, že žalobce uzavřel s dlužníkem zástavní smlouvu o zástavě věcí movitých, když v článku prvém účastníci prohlásili, že mezi nimi probíhá obchodní spolupráce, na základě které dodává žalobce dlužníkovi sběrový papír, když na základě jednotlivých dodávek sběrového papíru během roku 2010 dlužník žalobci neuhradil sjednanou kupní cenu a v notářském zápisu byly tyto jednotlivé nesplněné závazky dlužníka popsány. V druhé části notářského zápisu je popsána věc, kterou dlužník dal do zástavy, a sice papírenský stroj č. 4 s popsaným příslušenstvím a příslušnými popsanými technologiemi, když v článku čtvrtém bylo sjednáno zástavní právo k uvedeným pohledávkám z roku 2010, když rozsah zástavního práva byl rozšířen formulací: a dále k zajištění všech budoucích pohledávek vzniklých mezi smluvními stranami ve lhůtě pěti let od podpisu této zástavní smlouvy pro případ, že tyto pohledávky nebudou řádně a včas splněny. K takto popsaným závazkům bylo zřízeno zástavní právo k předmětnému papírenskému stroji včetně jeho příslušenství. Z potvrzení zápisu zástavy do rejstříku zástav zjistil soud, že zástava papírenského stroje č. 4 byla zapsána do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 24.6.2011 včetně jejich všech dodatků, zjistil soud, že žalobce a dlužník uzavřeli tuto zástavní smlouvu k zajištění pohledávek uvedených v prvním bodě této smlouvy, ve které účastníci odkazují na svoji vzájemnou obchodní spolupráci, když na základě dvou smluv o konsignačním skladu dodává žalobce dlužníkovi sběrový papír a zástavní právo mělo zajišťovat právě tyto pohledávky. Dále je ve smlouvě hovořeno o smlouvě, kterou uzavřel žalobce s dlužníkem a se společností NH Investiční, s.r.o., o obchodní spolupráci, na základě které dodává žalobce dlužníkovi z titulu dílčích kupních smluv hotové výrobky z papíru. V článku 3.1 se účastníci dohodli, že předmětem zástavy jsou pohledávky dlužníka vůči finančnímu úřadu z titulu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, vztahující se k zdaňovacímu období kalendářního měsíce dubna 2011 ve výši 14.181.757,-Kč. V článku 4.1 se pak účastníci dohodli, že pokud úhradou pohledávek zanikne předmět zástavy, zavazuje se dlužník podat daňové přiznání příslušnému správci daně a předložit žalobci návrh písemného dodatku, ve kterém bude nově vymezen předmět zástavy. Dodatek č. 1 ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 29.6.2011, upravuje jako předmět zástavy pohledávky za finančním úřadem za měsíc květen 2011 v celkové výši 18.265.581,-Kč. V dodatku č. 2 ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 25.7.2011 účastníci změnili svou dohodu týkající se předmětu zástavy co do budoucna, a to v článku 3.2 tohoto dodatku a se účastníci dohodli, že předmětem zástavy jsou všechny budoucí pohledávky dlužníka vůči finančnímu úřadu z titulu nároku na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, které vzniknout v období 3 let ode dne uzavření této smlouvy, a dohodli se, že budoucí předmět zástavy se bude dle článku 4.1 dodatku č. 2 průběžně aktualizován a následně byly uzavírány jednotlivé dodatky, které aktualizovaly pohledávky dlužníka vůči správci daně. Ze zprávy Specializovaného finančního úřadu ze dne 1.6.2015 zjistil soud, že ke dni 25.4.2013 byl dlužníku vyměřen nadměrný odpočet DPH za zdaňovací období března 2013 ve výši 3.191.132,-Kč, který měl být vrácen dlužníkovi do 24.5.2013. V daňovém přiznání dlužníka ze dne 15.5.2013 dlužník vykazoval daňovou povinnost ve výši 149.589.678,-Kč, když tato daňová povinnost byla částečně uhrazena nadměrnými odpočty na DPH ve výši 11.329.693,81 Kč a v souvislosti s právní úpravou vznikla reálná obava, že daňová povinnost za zdaňovací období dubna 2013 nebude uhrazena a přeplatek vzniklý v důsledku vyměření nadměrného odpočtu na DPH za březen 2013 přestal být vratitelným přeplatkem a byl použit správcem daně na úhradu daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období duben 2013.

Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí ze dne 28.6.2011 včetně všech dodatků, zjistil soud, že žalobce a dlužník uzavřeli zajišťovací převod vlastnického práva k souboru věcí, když zajišťované závazky dle smlouvy bodu 2.1 měly vznikat ze dvou smluv o konsignačním skladu ze dne 25.5.2011 uzavřené mezi účastníky, ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi smluvními stranami a společností NH Investiční, s.r.o., ze dne 24.6.2011 a ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené pouze mezi smluvními stranami dne 24.6.2011, když zajišťovací převod práva se má zajišťovat i všechny budoucí pohledávky ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené pouze mezi smluvními stranami dne 24.6.2011 (bod 2.4 smlouvy), pokud vzniknou a současně budou splatné v období od uzavření této smlouvy do 31.12.2013. Předmětem zajišťovacího převodu dle ujednání stran byly výrobky nedokončené výroby uložené ve skladech dlužníka na adrese Papírenská 2, Větřní a Lukavice 21, Zábřeh (bod 3.1 smlouvy), ke kterým dlužník převedl své vlastnické právo k zajištění shora vymezených pohledávek i k zajištění budoucích pohledávek věřitele vůči dlužníkovi a žalobce toto vlastnické právo přijal (bod 3.3 smlouvy). Dále se účastníci dohodli, že k veškerým věcem, které představují rozpracované, nedokončené výrobky, které budou uloženy do skladů, přechází vlastnické právo automaticky na žalobce v rámci zajišťovacího převodu práva dle této smlouvy okamžikem fyzického umístění v příslušném skladu (bod 3.4 smlouvy) a účastníci se dohodli, že pokud dlužník neuhradí zcela pohledávky věřitele nejpozději do 31.12.2013, zajišťovací převod vlastnického práva podle bodu 3.3 a 3.4 se ruší a vlastnické právo k souboru věcí přechází bezúplatně zpět na dlužníka (bod 3.5 smlouvy), když převod vlastnického práva se stane nepodmíněným a definitivním, pokud se dlužník ocitne byť částečně v prodlení s úhradou svého závazku do 31.l2.2013 či bude na jeho majetek zahájeno insolvenční řízení (bod 3.6, 3.7 smlouvy). V bodě 3.8 se účastníci dohodli, že pokud se žalobce stane nepodmíněným vlastníkem souboru věcí, nedochází k zániku zajištěných pohledávek a dlužník je stále oprávněn a povinen zajištěné pohledávky plnit, což bude zohledněno ve vypořádání dle této smlouvy. Vypořádání bylo zaznamenáno v článku 4. této smlouvy, ve které se zavázal žalobce soubor věcí v přiměřené lhůtě prodat buď přímým prodejem, nebo ve veřejné dražbě a výtěžek z tohoto prodeje použít v prvé řadě na úhradu nákladů zpeněžení souboru věcí, když druhou část si žalobce mohl ponechat a zúčtovat ji na úhradu všech jeho pohledávek vůči dlužníkovi a zbývající část výtěžku zpeněžení se zavázal žalobce uhradit dlužníkovi do 20 dnů ode dne, kdy budou uhrazeny všechny k tomu způsobilé pohledávky. V bodě 5 smlouvy se pak účastníci dohodli na určitých možnostech a výjimkách nakládání dlužníka s věcí ve vlastnictví žalobce a v bodě 6 se dohodli na aktualizaci smlouvy formou dodatků, ve které budou specifikovány budoucí pohledávky žalobce vůči dlužníkovi, když v dodatcích ke smlouvě pak byly následně aktualizovány seznamy rozpracované výroby. Smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám byla ještě nepřímo doplněna ujednáním účastníků ve smlouvě o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011 pod bodem XI., ve kterém je odkazováno na smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám s tím, že se tato smlouva stává nedílnou součástí smlouvy o obchodní spolupráci, když účastníci smlouvy o obchodní spolupráci se dohodli, že zřizují též zástavní právo k předmětu zástavy specifikovaném ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, také k zajištění všech pohledávek žalobce vůči dlužníkovi, které vzniknou ze smlouvy o obchodní spolupráci nebo v souvislosti s ní.

Dle ust. § 155 odst. 4 obč. zák. zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. Dle ust. § 170 odst. 1 písm. b) obč. zák. zástavní právo zaniká zánikem zástavy. Dle ust. § 37 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 154 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb. daňového řádu správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popř. na úhradu nedoplatku, není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelný přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije.

Po zhodnocení právní úpravy soud obecně uzavírá, že dle ust. § 155 odst. 4 obč. zák. lze sjednat zástavní právo k zajištění v budoucnu vzniklých pohledávek, když však na základě nižší míry určitosti vymezení zajišťované pohledávky (tato pohledávka má teprve v budoucnu vzniknout) a z ní vyplývající vyšší míře nejistoty účastníků zástavní smlouvy o době vzniku a výši zajišťované pohledávky je nutné, aby smlouva o zřízení zástavního práva vyhovovala kumulativně stanoveným podmínkám ust. § 155 odst. 4 obč. zák., a sice aby zástavní smlouva mimo obvyklých náležitostí smlouvy vymezila: 1) právní důvod určitého druhu pohledávek, jejichž splnění má býti zajištěno, a to natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, aby jí nebylo možno zaměnit s jinou pohledávkou. Přičemž budoucí pohledávka musí být označena nikoli jen podle titulu, na jehož podkladě bude založena, ale především tak, v jaké podobě podle něj vznikne. 2) je nutné, aby zástavní smlouva pro tento typ pohledávky obsahovala sjednanou výši zajišťované pohledávky a aby 3) zástavní právo bylo omezeno určením doby, na kterou se zřizuje. K obdobným závěrům o tom, že podmínky vtělené do ustanovení § 155 odst. 4 obč.zák. je nutné při zajišťování pohledávek v budoucnu vzniklých splnit kumulativně a sice je nutné, aby smlouva obsahovala vymezení druhu pohledávek, jež mají vzniknout a obsahovala ujednání o trvání zástavního práva a o výši, do které se takto určené pohledávky zajišťují, dospěl i nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 2290/2012.

V případě prvního zajišťovacího instrumentu, a sice notářského zápisu o uzavření zástavní smlouvy k věcem movitým, soud uzavírá, že je ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné ujednání o budoucím zajištění pohledávek žalobce, neboť zde absentuje označení druhu zajišťované pohledávky, neboť není vymezen předmět plnění ze zajišťované pohledávky, když je pouze zaznamenáno, že se zřizuje zástavní právo k zajištění všech budoucích pohledávek vzniklých mezi smluvními stranami . Není tak možné nepochybně zjistit, jaké přesné pohledávky mají být předmětem zajištění, aby je nebylo možno zaměnit s jinými pohledávkami, když specifikaci druhu pohledávky výslovně požaduje zákon a ujednání o zajištění všech pohledávek , tzn. i pohledávek např. z náhrady škody, z bezdůvodného obohacení či tak podobně, jak sám tvrdí žalobce, je zcela zřetelným obcházením zákona, neboť se účastníci snažili vyhnout požadavku vymezení druhu v budoucnu vzniklé zajišťované pohledávky. Zároveň též v této smlouvě absentuje vymezení výše pohledávky, do jaké mají být pohledávky zajištěny a Zástavní smlouva o zástavě věcéí movitých je tak neplatná v části ve které mala dopadat na přezkoumávané pohledávky. Z předmětné části neplatného právního úkonu tak nemůže žalobci vzniknout právo na uspokojení pohledávek přezkoumávaných v tomto soudním řízení ze zajištění.

Na základě stejné právní úvahy soud vyhodnotil neplatné i ujednání účastníků ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ve znění dodatku č. 2 v bodu 3.2., když toto ujednání účastníků opět obchází zákon, neboť v případě zajišťování v budoucnu vzniklých pohledávek absentuje dohoda účastníků o výši, do jaké jsou tyto pohledávky zajištěny tak, jak požaduje zákon ve svém ustanovení § 155 odst. 4. Zároveň se též soud domnívá, že i v případě, že by soud vyhodnotil ujednání ve smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám jako platná, nemohl by žalobě na nárokující, že projednávané pohledávky jsou z tohoto titulu zajištěny vyhovět s odkazem na ustanovení shora citovaného § 170 odst. 1 písm. b) obč.zák., když žalobcem uplatněná zástava-pohledávka dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu z titulu vratitelného přeplatku DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 3.191.132,--Kč neexistuje, neboť ze zprávy Specializovaného finančního úřadu vyplynul závěr, že tato pohledávka byla na základě ustanovení § 154 odst. 2 daňového řádu použita na úhrady jiných nedoplatků dlužníka vůči správci daně a neexistující pohledávka tak nemůže sloužit k zajištění projednávaných pohledávek žalobce.

Co se týče třetího zajišťovacího institutu, a sice zajišťovacího převodu práva k souboru věcí, soud vyhodnotil tuto smlouvu ve světle závěrů Nejvyššího soudu o nezbytném obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva tak, jak jsou prezentovány v rozhodnutí sp. zn. 31 Odo 495/2006, jako neplatnou, když na tuto smlouvu nutno hledět jako na ujednání účastníků o tzv. propadné zástavě dle ustanovení § 169 písm. e) obč. zák., když ujednání smlouvy neobsahuje ujednání, jaký vliv bude mít pozdní uspokojení zajišťované pohledávky dlužníkem na vlastnické právo žalobce, když v ujednání o vypořádání účastníků ve smlouvě je pouze uvedeno, za jakých podmínek se stane žalobce nepodmíněným vlastníkem souboru věcí a je zde zaznamenána povinnost tyto věci prodat a jakým způsobem s tím, že po uspokojení nákladů na zpeněžení souboru věcí uspokojí své pohledávky a zbytek vyplatí dlužníkovi. Není však zde smluvně ošetřen případ, jakým způsobem se účastníci smluvního vztahu vypořádají pro případ, kdy se např. žalobce stane bezpodmínečným vlastníkem avšak dlužník své pohledávky, které byly takto zajištěny, ještě před prodejem souboru věcí žalobci uspokojí z jiných zdrojů. Soud se v této věci také domnívá, že způsob, jakým byl vymezen druh vznikajících pohledávek v návaznosti na odkaz na smlouvu o obchodní spolupráci (se zohledněním obsahu této smlouvy) není dostatečně určitý, neboť smlouva o obchodní spolupráci není právním důvodem vzniku jednotlivých projednávaných pohledávek, když právním důvodem jsou smlouvy kupní a odkaz účastníků, že jsou zajišťovány všechny pohledávky, které vzniknou v souvislosti se smlouvou o obchodní spolupráci, nevyhovuje požadavku dostatečné určitosti, neboť z něj není nepochybně zjistitelné, jaké přesné pohledávky jsou zajištěny tak, aby je nebylo možné zaměnit s jinými pohledávkami. Soud proto i smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva vyhodnotil jako neplatnou a proto ani žalobcem ve změněném petitu žaloby upřesněné věci nemůžou sloužit k zajištění v tomto řízení projednávaných pohledávek.

Při zjištění, že všechny právní tituly, které měly vést k zajištění projednávaných pohledávek P250-1, jsou (částečně)neplatné, soud nepovažoval za nutné, aby výroku tohoto rozhodnutí týkající se zajištění, kopíroval obsahově petit žaloby, ve kterém byly pohledávky či věci přesně specifikovány, neboť žádná z těchto věcí na základě nemůže složit k zajištění projednávaných pohledávek a je postačující ve výroku rozhodnutí pouze uvést, že tyto pohledávky nejsou zajištěny.

Závěrem ještě soud upřesňuje, že jako nadbytečné zamítl důkazy výslechem osob, které uzavíraly smlouvy o obchodní spolupráci, zástavních smluv či smlouvy o zajišťovacím převodu práva ing. Jiřího Valy, Josefa Hanzalíka, Dušana Grmolce a Mgr. Jana Korčáka a které měly svědčit o vůli účastníků při uzavírání posuzovaných smluv, když dle názoru soudu je vůle účastníků při uzavírání smluv objektivně zjistitelná z písemného znění smluv a následné pokračující obchodní spolupráce, event. v případě neplatných ujednání v zajišťovacích smlouvách nelze rozpor se zákonem překlenout dovyložením vůle účastníků smlouvy.

Soud se souhlasem účastníků ve věci ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o projednávaných dílčích pohledávkách přihlášky P 250-1 částečným rozsudkem, když v návaznosti na toto rozhodnutí soud nerozhodoval při částečném rozsudku o náhradě nákladů řízení, neboť o náhradě nákladů řízení a o dalších nárocích v žalobě uplatněných rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. srpna 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. Havlenová