29 ICm 1947/2014
Číslo jednací: 29 ICm 1947/2014-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobkyně JUDr. Jana Fojtová, IČ 71002294, Pražská 1156, 393 01, Pelhřimov, soudní exekutor, zast. Mgr. et Mgr. Viktor Fojt, Gogolova 228/8, 118 00, Praha 1 -Hradčany, proti žalovanému JUDr. Filip Punda, Klášterská 126/II, 377 01, Jindřichův Hradec, insolvenční správce Jany Paarové a Ladislava Paara, o určení pravosti pohledávky, t a k t o :

I. Určuje se, že pohledávka č. P7 žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS 4756/2014, dlužníků Jany Paarové a Ladislava Paara je v celé částce přihlášena po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se z hlediska § 198 odst. 1 IZ včasnou žalobou (přezkumné jednání dle insolvenčního rejstříku konáno 14.5.2013, žaloba podána v 30ti denní lhůtě 11.6.2014) domáhá určení pravosti své pohledávky, kterou přihlásila v rámci insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 4756/2014, a kterou popřel insolvenční správce, tedy žalovaný, na přezkumném jednání, co do pravosti a výše. Žalobkyně argumentovala odkazem na judikaturu a vyslovila právní názor, že po zahájení řízení insolvenčního podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, je nutné náklady soudního exekutora uplatit v insolvenčním řízení přihláškou.

Žalovaný setrval na popření pohledávky, co do pravosti, když popření výše pohledávky zaznamené v protokolu o přezkumném jednání, považoval za nesprávnou protokolaci a z tohoto důvodu pohledávku nepopřel. Taktéž žalovaný odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze (např. rozhodnutí sp. zn. 3 VSPH 111/2012-29), vyjádřil právní názor, že toliko postupem podle § 46 exekučního řádu, tedy odečtením nákladů z výtěžku vymoženého plnění v rámci exekuce, lze uspokojit po zahájení insolvenčního řízení náklady soudního exekutora. V případě nemajetnosti povinného platí náklady oprávněný. Není však možné náklady soudního exekutora učinit předmětem přihlášky v insolvenčním řízení.

Z insolvenčního rejstříku především soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníků Jany Paarové a Ladislava Paara bylo zahájeno zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení dnem 24.2.2014 v 9.58 hod. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce čj. 049 Ex 00209/07-066 soudní exekutorky Exekutorského úřadu Pelhřimov JUDr. Jany Fojtové, je prokázáno, že tento příkaz vydala dne 27.3.2014 a nabyl právní moci, dle na něj umístěné doložky, ke dni 10.4.2014. Je zřejmé, že soudní exekutorka vydala exekuční příkaz po zahájení insolvenčního řízení, tedy nepřípustně, neboť vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, jakož i uspokojení nákladů exekuce poté, co ve vztahu k povinnému nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ je nutno považovat za nepřípustné provádění exekuce. Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ totiž exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze ji však provést. Podle § 109 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona, úkonem, kterým se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení exekucí. Z tohoto negativního vymezení pak vyplývá, že všechny ostatní úkony (kromě nařízení exekuce a zajišťovacích úkonů soudního exekutora) mají povahu provádění exekuce. Je zřejmé, že takovou povahu má i exekuční příkaz soudní exekutorky, ke kterému v režimu § 109 odst. 6 věta první insolvenčního zákona, není možné vůbec přihlédnout. Je proto nutno dát za pravdu insolvenčnímu správci, že přihlášená pohledávka není pohledávkou vykonatelnou, neboť k exekučnímu titulu, na který odkazuje soudní exekutorka, není možné přihlédnout. Není však možné souhlasit s názorem žalovaného insolvenčního správce, že soudní exekutorka měla postupovat tak, že měla vydat usnesení podle § 46 odst. 7 exekučního řádu v případě, že měla k dispozici výtěžek exekuce a z něho odpočíst své náklady. Takové rozhodnutí by totiž bylo nepřípustným prováděním exekuce. Slova odpočet nákladů exekuce v ust. § 46 odst. 7 exekučního řádu, rozhodně nelze vykládat tak, že soudní exekutor po zahájení insolvenčního řízení v situaci, kdy již nemůže vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce (viz výše), může vydat jiné rozhodnutí, které má věcně stejný obsah i účel jako příkaz k úhradě nákladů exekuce. Podle názoru soudu je pojem odpočet nákladů exekuce v rámci citovaného ust. § 46 odst. 7 exekučního řádu nutno vyložit jako zúčtovací odkaz na příkazy k úhradě nákladů exekuce, které v rámci daného exekučního řízení nabyly právní moci před zahájením insolvenčního řízení, tedy předtím, než na majetek povinného dopadly účinky ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ, když právní mocí takových příkazů došlo ke splnění pohledávky exekutora na náhradu nákladů exekuce. Pokud však soudní exekutor byl pověřen provedením nařízené exekuce a provedl v ní úkony a nároky na náklady, které mu za provedení takových úkonů vznikl, nestačil uspokojit pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce před zahájením insolvenčního řízení, je v postavení věřitele, který má právo na náhradu těchto nákladů, a to v režimu vyhlášky č. 330/2001 Sb. Pohledávku, která je tvořena nárokem na tyto náklady, musí, tak jako ostatní věřitelé, přihlásit do insolvenčního řízení.

Soudní exekutorka však v přihlášce neuvedla přímo důvod plnění náhradu nákladů provedené exekuce , ale toliko odkázala na citovaný příkaz k úhradě nákladů exekuce (ke kterému, jak výše uvedeno, soud v insolvenčním řízení nebude přihlížet). Protože však z předmětné listiny, která je přílohou přihlášky, tedy z příkazu k úhradě nákladů exekuce i z usnesení o nařízení exekuce, vyplývá jednoznačné ztotožnění důvodu pohledávky, tedy že v rámci exekučního řízení provedla soudní exekutorka úkony a jaké za ně nárokuje plnění, má soud za to, že totožnost důvodu, pro který je daná pohledávka přihlášena, je zachována. Jinak řečeno, lze na základě přihlášky a citovaných listin dospět k závěru, že soudní exekutorka, která byla pověřena provedením exekuce Okresním soudem v Pelhřimově, čj. 6 Nc 1263/2007-7, ze dne 27.3.2007 (a exekuce byla tímto usnesením taktéž nařízena) následně provedla v příkaze popsané úkony, za které nárokuje celkem přihlášenou částku na náhradě nákladů exekuce 10.151,9 Kč. Tuto částku přihlašuje do insolvenčního řízení. Pokud v takové chvíli insolvenční správce popírá s uvedenými argumenty shora pohledávku, co do pravosti, nikoli do výše, nutno mít za to, že s ohledem na právní názor soudu, byla pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení po právu a v souladu se zásadami jednotlivých ustanovení vyhlášky č. 330/2001 Sb. Soud proto žalobě vyhověl přesto, že jak výše rozvedeno, postup soudní exekutorky nebyl po zahájení insolvenčního řízení ve všech směrech zákonný (vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce).

O náhradě nákladů řízení je pak rozhodnuto v režimu ust. § 202 odst. 1 IZ, podle kterého ve sporu o pravost pohledávky náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému insolvenčnímu správci věřiteli nenáleží.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17.9.2014

JUDr. Pavel Toufar samosoudce