29 ICm 1920/2014
Číslo jednací: 29 ICm 1920/2014-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce CETELEM ČR, a.s., IČ 25085689, Karla Engliše 5/3208, 150 00, Praha 5, proti žalovanému IKT INSOLVENCE v.o.s., IČ 29113091, Palackého 389/7, 301 00, Plzeň, o určení pravosti popřených pohledávek,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce proti žalovanému domáhá určení pravosti své přihlášené pohledávky ve výši 232.723 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 25 INS 4946/2014 (přihláška P8), se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 6. 6. 2014 byla do datové schránky Krajského soudu v Českých Budějovicích doručena žaloba, kterou se žalobce v této věci domáhá proti insolvenčnímu správci

dlužníka Petra Chocholáče, tedy IKT INSOLVENCE v.o.s. určení pravosti jím přihlášené pohledávky. Uvádí, že žalovaným popřená v plném rozsahu na přezkumném jednání dne 7. 5. 2014 a žalobcem přihlášená pohledávka P8 byla v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 25 INS4946/2014 uplatněna po právu. Žaloba je včasná, neboť z protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že přezkumné jednání bylo realizováno 7. 5. 2014. Žaloba, jak uvedeno výše došla 6. 6. 2014, tedy v režimu § 198 odst. 1 IZ v rámci zákonné lhůty.

Po přezkoumání obsahu spisu dospěl soud k závěru, že spor mezi účastníky má především právní charakter, a že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání. Obě strany vyzval, aby v režimu § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě sdělily, zda souhlasí s takovým postupem soudu s tím, že v režimu § 101 odst. 4 o.s.ř. strany upozornil, že pokud ve stanovené lhůtě nebudou reagovat, bude jejich souhlas presumován. Strany se nevyjádřily, soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, pouze na základě obsahu spisu. Stanovisko žalovaného bylo zřejmé z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7. 2. 2014, kde insolvenční správce v příloze v rámci seznamu přihlášených pohledávek uvedl, že popírá pravost a výši přihlášené pohledávky z důvodu promlčení, když rozhodčí řízení bylo vedeno v rozporu s ustálenou judikaturou, oznámení o zahájení řízení ani žaloba ani rozhodčí nález nebyly nikdy dlužníkovi doručeny, rozhodce byl ustanoven způsobem, který je v rozporu s ustálenou judikaturou, rozhodčí nález je tak nicotným právním aktem a běh promlčecí doby se nepřerušil.

Žalobce v žalobě a tedy věcně v replice k této argumentaci správce z přezkumného jednání uvádí, že v době, kdy byla smlouva sepsaná, byl judikatorní náhled na platnost rozhodčích doložek odlišný, navíc na základě rozhodčího nálezu byla nařízena Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou exekuce, jakož dlužník svůj dluh řádně nesplnil a došlo k odstoupení od smlouvy ke dni 28. 2. 2010. Následně žalobce uplatnil svou pohledávku v rozhodčím řízení, a to dne 27. 5. 2010, kdy byl vydán rozhodčí nález sp.zn. 31959/2010.

Smlouvou o poskytnutí úvěru ze dne 19. 3. 2008 je prokázáno, že dlužník Petr Chocholáč a žalobce uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru ve výši 200.000 Kč, ve kterém mimo jiné dohodli počet měsíčních splátek 72, výši měsíční splátky 3.933 Kč, včetně měsíčního poplatku za správu a vedení účtu se splatností splátky 15. den v kalendářním měsíci, počínaje 15. 3. 2008, roční úroková sazba 10,99 %, RPSN k 15. dni 12,93 %. Součástí smlouvy jsou i všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR psané výrazně menším písmem než vlastní text smlouvy. V článku IV-8 je uvedeno, že veškeré spory mezi CETELEM a klientem ze smlouvy o úvěru i spory související se účastníci zavazují řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, v souladu s rozhodčím řádem a poplatkovým řádem vydaným Sdružením rozhodců s.r.o. Již z této citace je zřejmé, že dohodnutá smlouva porušuje dvě základní zásady, které jako podmínku platnosti u smluv poslední judikatura soudů u rozhodčích doložek dovozuje. Jednak transparentní výběr rozhodce, který není možno činit odkazem na jakýsi statut či řád právnické osoby, která nemá povahu rozhodčího soudu (NSČR sp.zn. 31 Cdo 7/2013), dále pak zásada, že zásadní a podstatná ustanovení smlouvy nemohou být obsažena ve smluvních podmínkách, což typicky platí právě pro rozhodčí doložky, navíc smluvní podmínky u předmětné smlouvy jsou psány velmi malým písmem, které mimo jiné neumožnilo vytisknutí listiny elektronické přílohy přihlášky v čitelné podobě pomocí techniky dostupné soudu a musela být vyžádána od žalobce pro účely soudního řízení přimá kopie listiny. V nálezu Ústavního soudu sp.zn. IÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 je přitom vyjádřen právní závěr, že v rámci spotřebitelských smluv (o povaze předmětné smlouvy jako o úvěru jako

spotřebitelské není s ohledem na postavení stran pochyb), mohou být v obchodních podmínkách obsažena pouze ujednání technického a vysvětlující charakteru, nikoliv však zásadní ustanovení dopadající na právní vztah jako jsou např. ujednání o rozhodčí doložce. Ústavní soud označil v citovaném nálezu ujednání o rozhodčí doložce, které je včleněno do obchodních podmínek ve spotřebitelských smlouvách jako absolutně neplatné ujednání s ohledem na ust. § 56 odst. 1 obč.zák. z důvodu, že takto nepřiměřená smluvní podmínka způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. K aplikaci a vztahu předmětného nálezu právě na neplatnost rozhodčích doložek obsažených ve smluvních podmínkách např. rozhodnutí Vrchního soudu sp.zn. 104 VSPH 117/2014-52 (KSCB 28 ICm 2278/2013). Na základě toho je možné bez dalšího uzavřít, že rozhodčí doložka sjednaná stranami je neplatná a podle ustálené soudní praxe proto také nutno uzavřít, že rozhodčí nález na jejím základě vydaný je nicotný, nezpůsobující právní účinky a tedy ani běh promlčecí doby. Ust. § 403 odst. 1 obch.zák. uvádí, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Či-li nejen soudní praxe, ale přímo text zákona dovozuje, že pouze platná rozhodčí doložka může způsobit stavení běhu promlčecí doby. K argumentaci žalobce tím, že na základě rozhodčího nálezu bylo Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou zahájeno exekuční řízení, nutno odkázat na ust. § 402 obch.zák., které sice připouští, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení svého práva učiní jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle předpisů upravujícího soudního řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení, nicméně ustálená soudní praxe a judikatura k tomuto ustanovení dovozuje, že takovým úkonem není podání návrhu na exekuci, ale toliko podání žaloby v nalézacím řízení. Soud tedy uzavírá, že ani na základě podání návrhu k rozhodčímu soudu ani na základě návrhu na nařízení exekuce k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou (byť, jak vyplývá z usnesení tohoto soudu sp.zn. 18 Exe 1999/2010-9 tento na základě rozhodčího nálezu exekuci nařídil), nezpůsobuje stavění běhu promlčecí doby v režimu § 402 nebo § 403 obch.zák. Ustálená soudní praxe současně opakovaně dovodila, že fakt, že v době sepsání smlouvy ještě nebyly judikaturou dovozené základní parametry, tedy neplatnosti rozhodčích doložek, nemůže být zohledněn jako důvod pro posouzení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Jiný smysl ani argumentace žalobce mít nemůže, neboť soud je současnou výkladovou praxí, jak Ústavního soudu, tak Vrchního soudu v Praze, vázán. Pokud tedy žalobce tvrdí a přiloženými doklady (odstoupení od smlouvy) dokazuje, že pro neplnění závazků dlužníka došlo k odstoupení od smlouvy ke dni 28. 2. 2010, je tedy den následující po tomto datu nutno podle § 391 odst. 1 obch.zák. vyhodnotit jako den, kdy začala běžet promlčecí doba, neboť v tento den mohlo být právo uplatněno u soudu (vymahatelné právo v režimu citovaného ustanovení). Protože obecná promlčecí doba stanovená obchodním zákoníkem je čtyřletá (§ 397 obch.zák.) a právo se promlčí uplynutím promlčecí doby (§ 387 odst. 1 obch.zák.) je nutno považovat za poslední den, kdy mohlo být právo uplatněno u soudu jako nepromlčené den 1. 3. 2014, protože šlo o sobotu, tak podle pravidel počítání lhůt ještě 3. 3. 2014. V systému ISIR je však zjištěno, že přihláškou bylo právo uplatněno u soudu 15. 4. 2014, tedy po skončení běhu promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovanou stranou je podle názoru soudu důvodná a žaloba tak musela být zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné straně žalované nevznikly náklady řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. července 2014

JUDr. Pavel Toufar samosoudce