29 ICm 1909/2014
č.j.: 29 ICm 1909/2014-158

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 25.8.2015 samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Mgr. Ing. Ivo Hala, Anglická 140/20, 120 00 Praha 2, insolvenční správce JIP-Papírny Větřní, a.s., zast. Mgr. Milan Kučeřík, advokát, Elišky Krásnohorské 3634, 767 01 Kroměříž, proti žalovaným 1) Václav Šindelář, 373 47 Sedlec 49, zast. Mgr. Hedvika Hartmanová, advokátka, Ovocný Trh 1096/8, 110 00 Praha 1, 2) Josef Hanzalík, Kapucínská 159, 779 00 Olomouc, zast. Mgr. Stanislav Vachta, LL.M., advokát, Krajinská 16, 370 01 České Budějovice, o určení neplatnosti a neúčinnosti úkonů,

takto:

I. Určuje se, že platba ve výši 130.000.000,-Kč učiněná dne 10.6.2010 z účtu číslo 771772172/0800 na účet číslo 1000033026/5500 je neplatná.

II. Žaloba na určení, že platba ve výši 110.000.000,-Kč učiněná dne 10.6.2010 z účtu číslo 1000033026/5500 na účet číslo 1000030116/5500 je neplatná, se zamítá.

III. Žaloba na určení, že platba ve výši 130.000.000,-Kč učiněná dne 10.6.2010 z účtu číslo 771772172/0800 na účet číslo 1000033026/5500 je neúčinná, se zamítá.

IV. Žaloba na určení, že platba 110.000.000,-Kč učiněná dne 10.6.2010 z účtu číslo 1000033026/5500 na účet číslo 1000030116/5500 je neúčinná, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 26.820,-Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného č. 1.

VI. Žalobce a žalovaný č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svou žalobou domáhal, že shora označené platby ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jsou neplatnými právními úkony a že shora uvedené platby ve výroku III. a IV. jsou neúčinnými právními úkony. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 10.6.2010 z účtu JIP-Papírny Větřní, a.s (dále jen Dlužník) odešla částka ve výši 130.000.000,-Kč, která byla určena na účet žalovaného č. 2, který byl v té době předseda představenstva Dlužníka, který ze svého účtu poukázal žalovanému č. 1 jako tehdejšímu držiteli 100 % akcií Dlužníka a 100% akcií mateřské společnosti Dlužníka společnosti Melvil a.s., když pro platbu ve výši 130.000.000,-Kč nebyl žádný platný právní titul a došlo k ní pouze proto, že byl žalovaný č. 1 ovládající osobou Dlužníka. Žalobce tvrdil, že žalovaný č. 1 nabyl 100 % akcií společnosti MELVIL a.s. dne 20.8.2008 na základě smlouvy o zajišťovacím převodu, a to za částku 150.000.000,-Kč, když společnost MELVIL a.s. byla od 10.1.2008 do 18.8.2010 jediným akcionářem Dlužníka. Žalovaný č. 1 byl tak zprostředkovaně přes vlastnictví 100 % akcií společnosti MELVIL a.s. ovládající osobou Dlužníka, neboť mohl vykonávat hlasovací práva na společnost MELVIL a.s., resp. Dlužníka. Žalovaný č. 1 tak byl nejen ovládající osobou Dlužníka, ale taktéž osobou blízkou Dlužníku, neboť osoba ovládaná a ovládající spolu tvořili ve smyslu zákonných ustanovení koncern. Žalovaný č. 1 byl do 10.6.2010 vlastníkem, resp. držitelem 100 % akcií společnosti MELVIL a.s. a 100 % akcií Dlužníka, když tyto akcie byly uloženy do úschovy u advokáta Mgr. Jana Úlehly. Žalovaný č. 2 byl od 10.1.2008 do 13.5.2013 předsedou představenstva Dlužníka se samostatným jednatelským oprávněním. Žalobce tvrdil, že obě platby jsou neplatné pro tzv. rozpor se zákazem finanční asistence, neboť částku 110.000.000,-Kč poskytl Dlužník žalovanému č. 2 na koupi akcií Dlužníka od žalovaného č. 1, neboť v důsledku zaplacení částky 110.000.000,-Kč žalovaným č. 2 žalovanému č. 1 obdržel žalovaný č. 2 akcie společnosti MELVIL a.s. i akcie Dlužníka a stal se jejich vlastníkem a 100 % akcionářem obou společností. Žalovaný č. 2 tak od počátku nebyl adresátem celé finanční částky, byl pouhým prostředníkem, neboť potřeboval získat od žalovaného č. 1 akcie společnosti MELVIL a.s. a Dlužníka, jak je tato vůle účastníků zaznamenána v dodatku č. 5 ze dne 4.6.2010 ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 ze dne 27.11.2007. Podstatné ve věci je, že dne 1.8.2010 byla zapsána do obchodního rejstříku fúze společnosti MELVIL a.s. a Dlužníka, když rozhodný den byl přitom stanoven na 1.1.2010 a projekt přeměny byl založen do sbírky listin v obchodním rejstříku dne 21.4.2010 a v době uskutečnění transakcí bylo tak zcela zřejmé, že peníze zaslané z majetku Dlužníka jsou penězi, které se považují za peníze v majetku MELVIL a.s. a naopak. Jako druhý důvod neplatnosti úkonů žalobce uvedl, že vzhledem k držení akcií Melvil a.s. žalovaným č. 1 nemohl žalovaný č. 1 obdržet jakékoli peníze neboť v červnu 2010 nebyl žádný důvod pro vyplacení dividendy ze společnosti MELVIL a.s., protože tato společnost žádný rozdělitelný zisk za dobu své existence nevykázala. Hospodářský zisk po zdanění přes 115.000.000,-Kč však vykázal Dlužník, když dividendu z vlastnictví akcií Dlužníka bylo možno žalovanému č. 1 provést, neboť byl zástavním věřitelem, avšak žalovaný č. 1 by musel zaplatit daň z dividend ve výši 25 %, o kterou by si snížil částky, které by z tohoto titulu dostal. Zároveň by zde bylo nebezpečí neúčinnosti takového postupu za situace, že Dlužník v rozhodném období dlužil svému významnému věřiteli Komerční bance, a.s., více než 50.000.000,-Kč a dalo se i předpokládat, že by ostatní členové představenstva Dlužníka protestovali proti schválení a výplatě dividendy, která by odčerpala peněžní zdroje ze společnosti Dlužníka bez snížení jejích závazků. Proto možnou výplatu dividendy obešel žalovaný č. 1 tím, že si nechal poslat peníze v plné, daní nesnížené, výši 110.000.000,-Kč přes předsedu představenstva Dlužníka žalovaného č. 2, aniž by Dlužník uhradil svou splatnou pohledávku vůči Komerční bance, a.s. Jako třetí důvod neplatnosti uvedl žalobce nemravné chování obou žalovaných s odůvodněním, že za situace, že existuje velký dluh Dlužníka vůči Komerční bance, a.s., žalovaný č. 2 jako předseda představenstva posílá sám sobě ze společnosti 110.000.000,-Kč, které následně přeposílá žalovanému č. 1, jakožto 100% akcionáři mateřské společnosti Dlužníka, která fúzuje s Dlužníkem, a jejíž úkony jsou činěny na účet Dlužníka. Pro případ, že by soud shledal obě platby platnými, se žalobce domáhal, aby obě platby byly shledány jako neúčinnými, neboť jde o úkon bez přiměřeného protiplnění, když za provedené platby se Dlužníkovi nedostalo žádného plnění, když žalobce ve své žalobě rozebral veškeré zákonem stanovené předpoklady pro zjištěné neúčinnosti právních úkonů dle ust. § 240 IZ. Zároveň se též žalobce domníval, že se mohlo jednat o zvýhodňující právní úkon Dlužníka, neboť se platbou dostalo uspokojení žalovanému č. 1, aniž by bylo rozhodnuto o výplatě dividend, když při správném postupu by žalovaný č. 1 svůj nárok na výplatu dividendy mohl uplatnit v insolvenčním řízení a musel by vyčkat, co na něj zbude. Žalobce se též domníval, že úkony Dlužníka by mohly být posuzovány jako úmyslně zkracující právní úkony s ohledem na blízkost žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 k Dlužníku, když jejich úmysl byl zkrátit dalšího věřitele, zejména IPB REAL INVESTMENT, a.s. Zároveň se též žalobce domníval, že ve výsledkem shodného jednání všech zúčastněných bylo uzavření dohody o půjčce mezi Dlužníkem a MELVIL a.s. dne 1.6.2010 ve výši 150.000.000,-Kč, kterou schválilo představenstvo Dlužníka dne 1.6.2010, když šlo pouze o technickou operaci, neboť díky projektu fúze MELVIL a.s. a Dlužníka, který byl zveřejněný v dubnu 2010, tato půjčka měla umožnit převod peněžních prostředků žalovanému č. 1 přímo ze společnosti MELVIL a.s., jejíž akcie také držel, načež by pohledávka Dlužníka za MELVIL a.s. fúzí zanikla.

Žalovaný č. 1 s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že žalovaný č. 1 od Dlužníka, resp. na základě právního jednání Dlužníka, žádný prospěch nezískal, když žalovaný č. 1 získal pouze částku 110.000.000,-Kč od žalovaného č. 2 na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 dne 27.11.2007, když žalovaný č. 1 rozporoval, že by mezi ním a Dlužníkem existoval ke dni 10.6.2010 právní vztah, když právní vztah existoval pouze mezi ním a žalovaným č. 2 na základě smlouvy o půjčce a pokud žalovaný č. 2 finanční prostředky na splácení své půjčky neměl, žalovanému č. 1 nebylo známo, ani nebyl povinen přezkoumávat, z jakého zdroje žalovaný č. 2 finanční prostředky na splácení své půjčky získal. Žalovaný č. 1 tvrdil, že dne 27.11.2007 poskytl na základě smlouvy o půjčce žalovanému č. 2 částku 220.000.000,-Kč, když k této smlouvě bylo uzavřeno celkem 5 dodatků a účelem smlouvy o půjčce bylo opatření finančních prostředků žalovaného č. 2 na úhradu ceny dosažené vydražením při nedobrovolné dražbě zastavených cenných papírů Dlužníka konané dne 8.11.2007, když vydražitelem byla společnost MELVIL a.s., Žalovaný č. 1 tedy pouze půjčil žalovanému č. 2 na tuto transakci finanční prostředky, když žalovaný č. 2 jednal na vlastní účet a nejednal ani v zájmu, ani podle pokynů žalovaného č. 1. Žalovaný č. 2 však půjčku řádně a včas nehradil a v dodatcích byla postupně prodlužována splatnost půjčky a bylo dohodnuto další úročení půjčky, když v dodatku č. 5 ze dne 4.6.2010 se účastníci dohodli na doplacení dluhu v nově stanoveném splátkovém kalendáři, přičemž podmínkou pro nově stanovený splátkový kalendář bylo zaplacení dluhu alespoň ve výši 110.000.000,-Kč a teprve po zaplacení této částky nabyl dodatek č. 5 účinnosti. Závazek žalovaného č. 2 ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007 byl zajištěn mimo jiné i zástavním právem k akciím Dlužníka na jméno a též smlouvou o zajišťovacím převodem cenných papírů ze dne 20.8.2008, který se týkal akcií na majitele společnosti MELVIL a.s., když účinnost těchto smluv o zajištění byla ukončena dodatkem č. 4 smlouvy o půjčce ze dne 14.4.2009. Dodatkem č. 5 smlouvy o půjčce pak bylo sjednáno zajištění nesplacené části půjčky zástavou k nemovitostem ve vlastnictví JIP-Skládka Větřní, a.s.. Současně s dodatkem č. 5 žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 uzavřeli též dne 4.6.2010 smlouvu o úschově, na jejímž základě byly do úschovy advokáta Mgr. Jana Úlehly vloženy jak akcie Dlužníka, tak akcie na majitele společnosti MELVIL a.s., které byly do úschovy fyzicky vloženy dne 4.6.2010 a byly zde uloženy až do 16.6.2010, kdy byly Mgr. Janem Úlehlou vydány právnímu nástupci žalovaného č. 2. Dne 10.6.2010 tak žalovaný č. 1 nebyl ani vlastníkem, ani držitelem akcií společnosti MELVIL a.s., neboť smlouva o zajištění pozbyla účinnosti dne 14.4.2009 a akcie MELVIL a.s. byly dne 4.6.2010 deponovány v úschově Mgr. Jana Úlehly, kde byly uschovány i 10.6.2010. Současně žalovaný č. 1 nebyl dne 10.6.2010 ani vlastníkem akcií společnosti Dlužníka, neboť tyto byly v jeho prospěch jen zastaveny a nebyl tak oprávněn vykonávat akcionářská práva k akciím Dlužníka, neboť jejich vlastníkem byla společnost MELVIL a.s., za kterou žalovaný č. 1 nebyl oprávněn jednat, nebyl ani členem jejího představenstva, ani nebyl akcionářem této společnosti. Žalovaný č. 1 tak neměl dne 10.6.2010 přímý vztah k Dlužníkovi, nebyl jeho akcionářem nebo osobou ovládající, a nemohl vykonávat akcionářská práva ani k akciím společnosti MELVIL a.s., ani k akciím Dlužníka. Žalovaný č. 1 také nebyl informován o původu finančních prostředků ve výši 110.000.000,-Kč, které mu byly převedeny žalovaným č. 2 na základě smlouvy o půjčce, neboť v roce 2010 měl žalovaný č. 2 rozsáhlé majetkové aktivity a široké majetkové portfolio a nelze po žalovaném č. 1 spravedlivě požadovat, aby byl schopen předvídat, z jakých zdrojů žalovaný č. 2 uhradil splátku jeho půjčky, když v roce 2010 žalovaný č. 2 měl majetkovou účast v několika obchodních společnostech jako Autodoprava Hanzalík, s.r.o., Transforwarding, a.s., JIP-Energo Větřní, a.s., atp. a zároveň vlastnil velké množství nemovitostí, event. tyto nemovitosti převáděl v průběhu roku 2010 na třetí osoby. Dále ve svém vyjádření žalovaný č. 1 podrobně prezentoval svůj nesouhlas s jednotlivými tvrzeními obsažených v žalobě týkajících se neúčinnosti úkonů Dlužníka.

Žalovaný č. 2 s podanou žalobou také nesouhlasil a tvrdil, že dne 27.11.2007 uzavřel s žalovaným č. 1 smlouvu o půjčce, na základě které si od něj půjčil částku 220.000.000,-Kč, když smlouva o půjčce byla později modifikována dodatky č. 1 až 5, kterými byla měněna splatnost jednotlivých splátek a výše úroků, když tato půjčka byla účelová k úhradě kupní ceny za 100% akcií společnosti Dlužníka, které však nekoupil přímo žalovaný č. 2, ale společnost MELVIL a.s., když částku 200.000.000,-Kč, kterou získal žalovaný č. 2 od žalovaného č. 1. následně žalovaný č. 2 na základě smlouvy o půjče ze dne 25.11.2007 zapůjčil společnosti MELVIL a.s., když společnost MELVIL a.s. nabyla jako vydražitel v dražbě 100% akcií vydaných společností Dlužníka. V důsledku fúze MELVIL a.s. a Dlužníka se dlužníkem žalovaného č. 2 na základě smlouvy o půjčce ve výši 200.000.000,-Kč stal Dlužník namísto společnosti MELVIL a.s. a částka 130.000.000,-Kč byla splátkou závazku z titulu jistiny půjčky mezi žalovaným č. 2 a společností Melvil a.s., když neuhrazenou část jistiny půjčky v částce 10.000.000,-Kč a příslušenství žalovaný č. 1 přihlásil do tohoto insolvenčního řízení za Dlužníkem a jeho pohledávka byla zjištěna. Částka 130.000.000,-Kč pak byla zaplacena žalovanému č. 2 Dlužníkem po právu jako splátka vlastního závazku z titulu půjčky.

Mezi účastníky je nesporné, že dne 10.6.2010 byla odeslána platba z účtu Dlužníka na účet žalovaného č. 2, když vlastnictví žalovaného č. 2 k označenému účtu je mezi účastníky nesporné. Zároveň je též mezi účastníky nesporné, že stejného dne z účtu žalovaného č. 2 odešla platba na účet žalovaného č. 1 ve výši 110.000.000,-Kč, když vlastnictví žalovaného č. 1 k tomuto účtu je mezi účastníky nesporné.

Z výpisu z obchodního rejstříku Dlužníka zjistil soud, že žalovaný č. 2 byl v období od 3.12.2007 do 10.12.2012 předsedou představenstva Dlužníka, když za Dlužníka mohlo jednat představenstvo, a za představenstvo jednal buď předseda představenstva samostatně, nebo dva členové představenstva společně. V období od 10.1.2008 do 18.8.2010 byl jediným akcionářem Dlužníka společnost MELVIL a.s., když Dlužník byl nástupnickou společností společnosti MELVIL a.s. na základě schváleného projektu přeměny vnitrostátní fúze formou sloučení s rozhodným dnem sloučení dne 1.1.2010, když účinnost vnitrostátní fúze nastala ke dni 1.8.2010, kdy byla zapsána do obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti MELVIL a.s. zjistil soud, že tato společnost byla z obchodního rejstříku vymazána k 1.8.2010 na základě fúze s dlužníkem.

Ze zápisu ze zasedání představenstva č. 9/10 Dlužníka zjistil soud, že představenstvo Dlužníka schválilo smlouvu o půjčce mezi Dlužníkem a MELVIL a.s., když ze smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2010 uzavřené mezi Dlužníkem a MELVIL a.s. zjistil soud, že účelem této smlouvy bylo poskytnutí krátkodobé peněžní překlenovací půjčky Dlužníkem společnosti MELVIL a.s., když půjčka byla sjednána ve výši 150.000.000,-Kč a splatnost půjčky byla dohodnuta k 31.12.2010, nebo kdykoli před tímto datem, a ve smlouvě o půjčce bylo též dohodnuto úročení půjčené částky. Z přípisu společnosti MELVIL a.s. ze dne 1.6.2010 Dlužníku zjistil soud, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2010 uzavřené mezi MELVIL a.s. a Dlužníkem, společnost MELVIL a.s. žádala o poukázání peněžní částky ve výši 130.000.000,-Kč. Z výpisu z účtu Dlužníka u České spořitelny, a.s., zjistil soud, že Dlužník dne 2.6.2010 zaslal společnosti MELVIL a.s. částku 130.000.000,-Kč. když dne 10.6.2010 se tato platba na účet Dlužníka vrátila, snížená o příslušné poplatky, tedy v částce 129.870.000,-Kč.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007 uzavřené mezi žalovaným č. 1 jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem a Autodopravou Hanzalík, s.r.o., jako ručitelem, zjistil soud, že žalovaný č. 1 půjčil žalovanému č. 2 částku 220.000.000,-Kč za účelem úhrady ceny dosažené vydražením při nedobrovolné dražbě zastavených cenných papírů-akcií Dlužníka, když žalovaný č. 2 se zavázal tuto půjčku použít k výše uvedenému účelu tím způsobem, že celou půjčenou částku uhradí na účet vydražitele MELVIL a.s.. Účastníci se dohodli na vrácení půjčky ve třech splátkách. První splátka ve výši 100.000.000,-Kč byla splatná nejpozději do 31.1.2008. Druhá splátka ve výši 100.000.000,-Kč byla splatná do 30.6.2008 a zbývající částka 20.000.000,-Kč do 30.11.2008 a byl mezi účastníky též sjednán úrok za půjčení peněz ve výši 5.000.000,-Kč. K zajištění této smlouvy o půjčce byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k akciím Dlužníka, na základě které byl žalovanému č. 1 předán 1.924.594 ks kmenových akcií nahrazených 2 ks hromadných akcií. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu cenných papírů ze dne 20.8.2008 uzavřené mezi žalovaným č. 1 jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem zjistil soud, že účastníci v této smlouvě deklarovali existenci závazku ze smlouvy o půjčce ve výši 220.000.000,-Kč a její nesplacenou část, když žalovaný č. 2 předložil žalovanému č. 1 10 ks kmenových akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 200.000,-Kč s tím, že je jediným akcionářem akciové společnosti MELVIL a.s., když zajištění pohledávky žalovaného č. 1 ze smlouvy o půjčce si účastníci sjednali zajišťovací úplatný převod cenných papírů společnosti MELVIL a.s., které žalovaný č. 2 předal žalovanému č. 1 za 150.000.000,-Kč, když žalovaný č. 1 se zavázal tuto kupní cenu uhradit do 30.10.2008, když na úhradu celé dohodnuté kupní ceny ve výši 150.000.000,-Kč si účastníci započetli část pohledávky žalovaného č. 1 za žalovaným č. 2 ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007 ve výši 150.000.000,-Kč. Tyto akcie byly žalovanému č. 1 předány při podpisu této smlouvy a v článku VIII. byla sjednána rozvazovací podmínka, že pokud žalovaný č. 2 uhradí žalovanému č. 1 řádně a včas pohledávku ve výši 171.750.000,-Kč a úrok za půjčení peněz ve výši 6.000.000,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007, se tato smlouva o převodu cenných papírů ruší. V dodatku č. 1 ze dne 30.1.2008 ke smlouvě o půjčce ze dne 27.11. 2007 si účastníci posunuli splatnost části první splátky dluhu ve výši 70.000.000,-Kč nejpozději k 30.3.2008. Z dodatku č. 2 ze dne 10.4.2008 zjistil soud, že bylo mezi účastníky deklarováno vrácení částky 30.000.000,-Kč a byla dohodnuta odložená splatnost jednotlivých splátek půjčky a dohodnut další úrok z půjčené částky. V dodatku č. 3 ze dne 15.5.2008 se opět účastníci dohodli na prodloužení splatnosti jednotlivých splátek půjčky. V dodatku č. 4 ze dne 14.4.2009 účastníci deklarovali vrácení dalších 20.000.000,-Kč, dohodli se na dalším úročení nesplacené jistiny a dohodli se na změně splatnosti půjčky. V článku VIII. tohoto dodatku se účastníci dohodli, že se ruší smlouva o zajišťovacím převodu cenných papírů ze dne 20.8.2008. Z dodatku č. 5 ze dne 4.6.2010 zjistil soud, že se účastníci dohodli na odkladu splatnosti zbytku dluhu ve splátkách 35.000.000,-Kč k 31.7.2010 a 43.250.000,-Kč do 31.12.2010 a sjednali si další úrok za půjčení peněz. Zároveň se též účastníci dohodli na ukončení soudního řízení, které vedl žalovaný č. 1 vůči žalovanému č. 2 k zaplacení částky 188.250.000,-Kč u Okresního soudu v Českých Budějovicích a účastníci se dohodli na zajištění pohledávky zástavou nemovitostí zástavního dlužníka JIP-Skládka Větřní, a.s., když žalovaný č. 1 uvedl, že oproti podpisu tohoto dodatku vložil do úschovy advokáta Mgr. Jana Úlehly originál obsahující zpětvzetí předmětné žaloby u Okresního soudu a příkaz Mgr. Janu Úlehlovi vydat žalovanému č. 2 nejpozději do 3 pracovních dnů od nabytí účinnosti tohoto dodatku akcie, resp. hromadné listy na 1.924.594 ks kmenových akcií na jméno v listinné podobě, vydaných emitentem JIP-Papírny Větřní, a.s., a 10 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě vydaných emitentem MELVIL a.s., které v souvislosti se smlouvou o úschově složil žalovaný č. 1 Mgr. Janu Úlehlovi. Zároveň žalovaný č. 1 prohlásil, že k těmto akciím nemá a ani neuplatňuje žádná práva. Součástí tohoto dodatku je i uznání dluhu ve výši 78.725.000,-Kč a dalších souvisejících nezaplacených úroků za půjčení peněz. Účinnost tohoto dodatku byla sjednána s odkládací podmínkou, a sice účinnost byla odložena do zaplacení částky 110.000.000,-Kč ze strany žalovaného č. 2 žalovanému č. 1.

Ze smlouvy o úschově ze dne 4.6.2010 uzavřené mezi žalovaným č. 1 jako složitelem a žalovaným č. 2 jako oprávněným a uschovatelem Mgr. Janem Úlehlou, zjistil soud že žalovaný č. 1 složil do úschovy shora označené akcie společnosti Melvil a.s., shora označené akcie Dlužníka a shora označené zpětvzetí žaloby. Ve smlouvě o úschově je též sjednána povinnost uschovatele vrátit uvedené uschované listiny, a sice zpětvzetí žaloby, cenné papíry, pokud nenabyde dodatek č. 5 ke smlouvě o půjčce účinnosti zpět složiteli, tedy žalovanému č. 1. Pokud dodatek č. 5 ke smlouvě o půjčce nabyde účinnosti, tato smlouva se ruší vydáním předmětu úschovy oprávněnému, tedy žalovanému č. 2.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 25.11.2007 uzavřené mezi žalovaným č. 2 a MELVIL a.s. zjistil soud, že žalovaný č. 2 půjčil společnosti MELVIL a.s. částku 200.000.000,-Kč se splatností nejpozději do 31.12.2010 a účastníci se dohodli na úročení této smlouvy.

Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 27 C 272/2010 zjistil soud, že v tomto spise se žalovaný č. 1 žalobou domáhá po žalovaném č. 2 a Autodopravě Hanzalík, s.r.o., zaplacení částky 78.250.000,-Kč s příslušenstvím a po žalovaném č. 2 zaplacení částky 1.800.000,-Kč s příslušenstvím, když titulem pro zaplacení této částky jsou nesplněné závazky žalovaného č. 2 ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007 ve výši 220.000.000,-Kč.

Z předběžných opatření vydaných v tomto soudním řízení zjistil soud, že soud zakázal žalovanému č. 2 svými předběžnými opatřeními ze srpna roku 2010 nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví žalovaného č. 2 a zakázal nakládat žalovanému č. 2 s obchodním podílem ve společnosti Autodoprava Hanzalík, s.r.o., když důvodem pro vydání těchto předběžných opatření bylo osvědčení skutečností o tom, že žalovaný č. 2 se v průběhu roku 2010 zbavuje svého majetku ve prospěch třetích osob, aby ztížil možnost uspokojení pohledávky žalovaného č. 1, v tomto řízení vystupujícího jako žalobce. Z výpisu z účtu žalovaného č. 1 bylo prokázáno půjčení finančních prostředků ve výši 220.000.000,-Kč žalovanému č. 2 na základě smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007. Z výslechu žalovaného č. 1, v tomto řízení vystupujícího jako žalobce, zjistil soud, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 byli v minulosti blízkými osobami, neboť byli přáteli a žalovaný č. 1 byl žalovanému č. 2 jako svědek na svatbě a zjistil okolnosti uzavření smlouvy o půjčce na částku 220.000.000,-Kč ze dne 27.11.2007. Z částečného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.3.2015, č.j. 27 C 272/2010-714, zjistil soud, že této žalobě bylo s výjimkou části 7.394.409,-Kč s příslušenstvím vyhověno, neboť v tomto řízení byla prokázána existence platné smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007, která nebyla žalovaným č. 2 plně uhrazena. Část řízení, o kterém bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci a nebyla projednána v rámci částečného rozsudku, byla zapříčiněna skutkově nesouvisející procesní obranou žalovaných, kteří vznesli námitku započtení ke smlouvě o půjčce skutkově nesouvisejících nároků. Proti částečnému rozsudku bylo podáno odvolání a tento částečný rozsudek doposud není pravomocný.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 uzavřeli dne 27.11.2007 smlouvu o půjčce na částku 220.000.000,-Kč, jak bylo prokázáno z předmětné smlouvy o půjčce a souvisejících příkazů k úhradě, když poskytnutou částku půjčky využil žalovaný č. 2 k uhrazení ceny akcií Dlužníka, když vydražitelem v neveřejné dražbě byla společnost MELVIL a.s. Žalovaný č. 2 však žalovanému č. 1 půjčku řádně nesplácel a v důsledku nesplacení půjčky a příslušenství účastníci uzavírali dodatky ke smlouvě o půjčce, kterými prodlužovali splatnost půjčky a sjednávali další úroky z půjčky. Postupem času se žalovaný č. 2, vědom si své neschopnosti splatit půjčku žalovanému č. 1, začal zbavovat svého majetku za účelem znemožnění uspokojení dluhu žalovaným č. 1 z majetku žalovaného č. 2, jak bylo prokázáno v rámci řízení, vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 272/2010, když na základě těchto úkonů žalovaného č. 2, Okresní soud v Českých Budějovicích zakázal žalovanému č. 1 další dispozice s jeho hodnotným nemovitým majetkem či obchodním podílem v Autodopravě Hanzalík, s.r.o. V rámci zajištění splacení závazku žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 uzavřeli smlouvu o zástavě akcií Dlužníka, a smlouvu o zajišťovacím převodu práva k akciím společnosti MELVIL a.s. (aniž by soud v této fázi odůvodnění rozsudku hodnotil platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva k akciím MELVIL a.s. viz. dále), když na základě těchto smluv se stal žalovaný č. 1 reálným držitelem listinné podoby předmětných akcií, přičemž žalovaný č. 1 si byl vědom, že není právoplatným vlastníkem či držitelem akcií společnosti MELVIL a.s., neboť na základě dohody účastníků vtělené do dodatku č. 4 smlouvy o půjčce, se účastníci dohodli na zrušení zajišťovacího převodu práva k akciím MELVIL a.s.. V každém případě však byl žalovaný č. 1 ke dni 4.6.2010, a tedy k podpisu dodatku č. 5 ke smlouvě o půjčce, držitelem akcií společnosti MELVIL a.s.. Žalovaný č. 1 byl držitelem neoprávněným, byť neoprávněnost svého držení odvozoval nesprávně z dodatku č. 4 smlouvy o půjče, přičemž soud dospěl k jinému důvodu neoprávněnosti držení akcií Melvil a.s. žalovaným č. 1 (viz. dále). Zároveň též žalovaný č. 1 zahájil soudní řízení, na základě kterého se pokusil získat exekuční titul vůči žalovanému č. 2 v důsledku nesplnění jeho povinností ze smlouvy o půjčce. V době podepsání dodatku č. 5 dne 4.6.2010 tak byla mezi žalovaným č. 1 a č. 2 dlouhodobě velmi napjatá situace, neboť žalovaný č. 2 žalovanému č. 1 dlužil po delší dobu velký objem finančních prostředků, který delší dobu nevracel a zároveň již podnikal kroky ke zbavení se svého vlastního majetku a žalovaný č. 1 s ním vedl soudní spor, který mohl vyústit (a jak se pak i následně stalo v jiném řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 272/2010), k vydání exekučního titulu vůči žalovanému č. 2. Žalovaný č. 1 byl zároveň zástavním držitelem akcií Dlužníka a faktickým držitelem akcií MELVIL a.s., byť byl žalovaný č. 1 držitelem akcií MELVIL a.s. neoprávněným, neboť nedisponoval k těmto akciím žádným nabývacím titulem. Je však zřejmé, že v zájmu žalovaného č. 2 bylo, se ke dni 4.6.2010 dohodnout se žalovaným č. 1 na způsobu vyřešení jeho nezaplaceného dluhu, když podpis dodatku č. 5 způsobil zastavení nalézacího řízení vedoucí k možnému vydání exekučního titulu na majetek žalovaného č. 2 a způsobil taktéž možnost fyzicky ovládat akcie Dlužníka a MELVIL a.s., jejichž byl žalovaný č. 2 vlastníkem, když nemožnost fyzicky ovládat dané akcie mu znesnadňovalo výkon akcionářských práv ke společnosti MELVIL a.s. Žalovaný č. 2 tak byl jednoznačně motivován k uzavření dohody s žalovaným č. 1, když jako podmínka uzavření dohody byla stanovena zaplacení částky alespoň 110.000.000,-Kč z předmětného dluhu ze smlouvy o půjčce. Podepsáním dodatku č. 5 ke smlouvě o půjčce tak pro žalovaného č. 2 znamenalo, že si musí obstarat částku 110.000.000,-Kč do 10.6.2010, tzv. za každou cenu . Žalovaný č. 2 se pokusil si tyto prostředky opatřit z majetku Dlužníka, jehož byl předsedou představenstva, a na základě funkce statutárního orgánu byl oprávněný za Dlužníka samostatně jednat. Žalovaný č. 2 se pokusil vyvést částku 130.000.000,-Kč z majetku Dlužníka nejprve příkazem k úhradě na účet společnosti MELVIL a.s., jak svědčí důkaz výpisem z účtu dlužníka ze dne 2.6.2010, ve spojení s fiktivním účelem uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2010 mezi MELVIL a.s. a Dlužníkem, když z blíže neznámých (a v tomto řízení nepotřebných) důvodů, se tato finanční operace nezdařila a platba ve výši 130.000.000,-Kč byla vrácena na účet dlužníka od společnosti MELVIL a.s. zpět, když vzhledem k dalšímu jednání žalovaného č. 2 za účelem obstarat si 110.000.000,-Kč, není potřebné v tomto řízení zkoumat důvody, pro které se vrátila platba ve výši 130.000.000,-Kč na účet Dlužníka zpět či zabývat se platností smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2010 mezi dlužníkem a MELVIL a.s. a jejímu případnému možnému zneužití k osobním potřebám výhradně žalovaného č. 2. Žalovaný č. 2 si totiž dne 10.6.2010 jako osoba se samostatným oprávněním jednat za Dlužníka z titulu předsedy představenstva převedl finanční částku ve výši 130.000.000,-Kč z účtu Dlužníka na svůj vlastní účet pouze za účelem, aby z těchto finančních prostředků použil částku 110.000.000,-Kč k úhradě svého osobního dluhu vůči žalovanému č. 1 ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007. Žalovaným č. 2 tvrzená procesní obrana, že převod peněžních prostředků ve výši 130.000.000,-Kč bylo částečnou splátkou dluhu společnosti MELVIL a.s. vůči žalovanému č. 2 z titulu smlouvy o půjčce, je nesprávné, neboť v řízení bylo prokázáno, že fúze společnosti MELVIL a.s. a Dlužníka, byla účinná až zapsáním do obchodního rejstříku k 1.8.2010, tedy v době uskutečnění tohoto převodu Dlužník nebyl a nemohl být nástupnickou společností společnosti MELVIL a.s., tedy nemohl být dlužníkem žalovaného č. 2 z titulu smlouvy o půjčce mezi žalovaným č. 2 a společností MELVIL a.s. a mezi žalovaným č. 2 a Dlužníkem, neexistoval žádný závazkový vztah. Této skutečnosti si žalovaný č. 2 byl jistě vědom a z jeho strany se jednalo vědomě o platbu z majetku Dlužníka na jeho vlastní účet bez právního titulu s úmyslem obohatit sebe na úkor majetku Dlužníka. Takto získané peníze od Dlužníka žalovaný č. 2 pak použil pro úhradu svého dluhu vůči žalovanému č. 1 a zaslal žalovanému č. 1 na účet platbu ve výši 110.000.000,-Kč.

Dle ust. § 231 odst. 2 IZ v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud. Dle odst. 3 citovaného ust. je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce. Dle ust. § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle ust. § 196a odst. 1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými nebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Ve světle citovaného ust. § 196a odst. 1 obch. zák. pak soud uzavírá, že žalovaný č. 2 a Dlužník jednali v rozporu se zákonem, neboť žalovaný č. 2 jako předseda představenstva Dlužníka, převedl na svůj vlastní účet bezplatně finanční částku ve výši 130.000.000,-Kč, bez předchozího souhlasu valné hromady Dlužníka, za situace, které se vymykají podmínkám obvyklým v obchodním styku, neboť účelem bezplatného převedení těchto finančních prostředků bylo motivováno pouhou úhradou osobního dluhu žalovaného č. 2 vůči žalovanému č. 1. Tento úkon je pak ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatný. Jednání žalovaného č. 2 (které se odrazilo v jednání Dlužníka) pro převod prostředků tak nebylo motivováno možností nabytí akcií MELVIL a.s. od žalovaného č. 1, neboť žalovaný č. 1 nebyl jejich majitelem ani právoplatným držitelem. Žalovaný č. 2 se sice mohl domnívat, že tomu tak je na základě shora citovaného ujednání v dodatku č. 4, ale důvodem, proč žalovaný č. 1 nebyl ani vlastníkem ani oprávněným držitelem akcií MELVIL a.s je, že smlouva o zajišťovacím práva, na základě které byly tyto akcie žalovanému č. 1 předány, je neplatná. Smlouvu o zajišťovacím převodu cenných papírů ze dne 20.8.2008 hodnotí soud jako neplatnou z důvodu, že obsahuje neplatné ujednání účastníků o tzv. propadné zástavě ve smyslu ust. § 169 písm. e) obč. zák., neboť akcie společnosti MELVIL a.s. měly sloužit k tomu, aby v případě neuhrazení dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 27.11.2007 uzavřené mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 byly použity jako částečná úhrada této pohledávky formou propadnutí akcií žalovanému č. 1, neboť úmyslem účastníků (jak vyplývá ze znění smlouvy) nebylo prodat žalovaným č. 2, žalovanému č. 1 akcie společnosti MELVIL a.s. za 150.000.000,-Kč, ale pouze mu tyto dát do zajišťovacího držení s tím, že pokud nebude uhrazena související část půjčky, stane se žalovaný č. 1 vlastníkem těchto akcií. Sjednání částky 150.000.000,-Kč jako fiktivní kupní ceny se účastníci pouze snažili obejít zákonná ustanovení o propadné zástavě, neboť k započtení kupní ceny akcií na dluh ze smlouvy o půjčce mělo dojít pouze za situace, kdyby žalovaný č. 2 neuhradil své závazky ze smlouvy o půjčce. Lze tedy uzavřít, že žalovaný č. 1 se nikdy nestal právoplatným majitelem akcií MELVIL a.s. na základě smlouvy o zajišťovacím převodu cenných papírů. Bez právních účinků pak musela zůstat též dohoda účastníků zaznamenaná v čl. VIII. v dodatku ke smlouvě o půjčce č. 4, ve které se účastníci dohodli na zrušení smlouvy o zajišťovacím převodu cenných papírů, neboť nelze platně zrušit neplatnou smlouvu. Jen v rámci svých úvah soud dodává, že je však možné, že pravou motivací žalovaných pro zrušení smlouvy o zajišťovacím převodu cenných papírů byl právě soudem uvedený rozpor se zákonem a z něho plynoucí neplatnost smlouvy. Pro zjištění neplatnosti úkonu Dlužníka je ještě podstatné zjištění, že na základě provedeného dokazování týkajícího se fúze Dlužníka a MELVIL a.s. je zřejmé, že byla prokázána nemožnost splacení tvrzeného dluhu Dlužníka, vůči žalovanému č. 2 (dluh ze smlouvy o půjčce mezi žalovaným a MELVIL a.s.), neboť žalovaný č. 2 v rozhodný okamžik neměl za dlužníkem žádné splatné pohledávky.

Vzhledem k zjištěné absolutní neplatnosti právního úkonu Dlužníka, učiněného prostřednictvím žalovaného č. 2, jako jeho statutárního orgánu (právní důvod této absolutní neplatnosti soud za zjištěného skutkového stavu posoudil odlišně od právního hodnocení žalobce), se soud již nemusel zabývat další žalobní argumentací, z jakého důvodu spatřuje tento úkon neplatný žalobce, neboť v řízení bylo prokázáno, že účelem transakce ve výši 130.000.000,-Kč nebyla tzv. nedovolená finanční asistence (jak bylo vysvětleno výše), ani žalobcem jen vysoce spekulativně tvrzená úhrada dividend žalovanému č. 1 za období, kdy měl v zástavní držbě akcie Dlužníka. Důvodem proběhlé transakce byla snaha žalovaného č. 2 zaplatit žalovanému č. 1 část dluhu, k čemuž použily prostředky Dlužníka, neboť k nim měl jako předseda představenstva, s možností samostatného jednání za Dlužníka, přístup. Soud proto žalobě domáhající se, že úkon Dlužníka, a sice provedení platby ve výši 130.000.000,-Kč z účtu Dlužníka na účet žalovaného č. 2 je neplatný, vyhověl, se zohledněním zjištění, že zde existuje naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť na základě tohoto úkonu došlo ke zmenšení majetku Dlužníka. Po závěru soudu, že předmětný právní úkon je neplatný, soud žalobu v části, v němž se domáhala zjištění neúčinnosti stejného právního úkonu Dlužníka, a sice platby ve výši 130.000.000,-Kč z účtu dlužníka na účet žalovaného č. 2, musel zamítnout, neboť právní teorie stojí na východisku, že neplatný právní úkon nemůže být neúčinným. Soud se proto tak nemusel zabývat v žalobě tvrzenými východisky pro zjištění neúčinných právních úkonů dlužníka.

Soud také zamítl nárok žalobce na určení neplatnosti platby ve výši 110.000.000,-Kč, kterou učinil žalovaný č. 2 na účet žalovaného č. 1 s odůvodněním, že žalobce se sice může domáhat touto žalobou určení neplatnosti i jiných jednání, než Dlužníka samotného, neboť na základě takovýchto jednání se může zmenšit majetková podstata Dlužníka, a soud zároveň má splněnou podmínku existence naléhavého právního zájmu žalobce na takovémto určení, když dle žalobních konstrukcí je zřejmé, že žalobce vystavil žalobní tvrzení tak, že majetek Dlužníka byl zmenšen na základě souvisejících právních úkonů obou žalovaných, avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že zde není žádný důvod pro zjištění neplatnosti úkonu žalovaného č. 2, kterým zaslal platbu ve výši 110.000.000,-Kč žalovanému č. 1 a to, že žalovaný č. 1 obdržel 110.000.000,-Kč nemá s majetkem Dlužníka a jeho úkony žádnou souvislost. Žalovaný č. 2 získal finanční prostředky od Dlužníka na základě úmyslného bezdůvodného obohacení vůči majetku Dlužníka, avšak platba mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 byla platbou reálně prokázaného existujícího závazku a samotné zjištění, že finanční prostředky, které byly zaslány na účet žalovaného č. 1, pochází z majetku Dlužníka, nemůže vést k závěru, že i úkon žalovaného č. 2 je neplatný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že byly vyvráceny tvrzení žalobce o tom, že by žalovaný č. 1 a č. 2 jednali ve shodě s úmyslem vyvést finanční prostředky z majetku Dlužníka za účelem umožnění fúze mezi Dlužníkem a společností MELVIL, a.s., či za účelem výplaty skryté dividendy žalovanému č. 1, když účelem této platby bylo pouze a jen uhrazení existujícího závazku fyzické osoby žalovaného č. 2 vůči fyzické osobě žalovanému č. 1. Je sice pravdou, že žalovaný č. 1 disponoval právními i mimoprávními nátlakovými nástroji (hrozbou probíhajícího nalézacího řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích, fyzickým neoprávněným držením akcií společnosti MELVIL, a.s.), kterými mohl značnou mírou intenzity motivačně působit na žalovaného č. 2, aby si obstaral finanční prostředky ke splacení svého dluhu, avšak v řízení rozhodně nebylo prokázáno, že by žalovaný č. 1 byl vůči žalovanému č. 2 ovládající osobou či osobou jednající ve shodě, když již samotné pojmové vymezení ovládající osoby mezi dvěma fyzickými osobami je dle názoru soudu v právním slova smyslu vyloučené, neboť každá fyzická osoba je nadána jedinečnou vůlí a vyvinutý tlak žalovaný č. 1 na žalovaného č. 2 ke zvýšení motivace k úhradě závazku žalovaného č. 2 vůči žalovanému č. 1 nelze vykládat jako vztah osoby ovládané a ovládající (v právním slova smyslu). A podstatné též je, že napadnutý úkon je a stále zůstává úkonem žalovaného č. 2, nikoli Dlužníka. V tomto smyslu je pak zkoumání blízkosti osob žalovaného č. 1 a Dlužníka bezpředmětné. Přesto však soud uvádí, že mezi žalovaným č. 1 a Dlužníkem nebyl v rozhodný okamžik stav blízkých osob. Je nutno si uvědomit, že žalovaný č. 1 nebyl právoplatným majitelem akcií společnosti MELVIL, a.s., v rozhodný okamžik ani držitelem, ale zejména je zřejmé, že akcionářská práva MELVIL a.s. žalovaný č. 1 nikdy nevykonával ani vykonávat nehodlal a byl si pouze vědom, jaké potíže v praxi způsobí skutečnost, že akcie na majitele fyzicky, byť neoprávněně, drží. Zároveň též nelze pominout, že žalovaný č. 1 nemohl mít povědomí (a rozhodně ne jistotu) o tom, že žalovaný č. 2 si obstaral finanční prostředky z majetku Dlužníka, neboť žalovaný č. 1 nebyl osobou, která mohla nahlížet z jakéhokoli právního titulu do účetnictví či souvisejících právních úkonů žalovaného č. 2 či Dlužníka. Zároveň bylo zřejmé, že žalovaný č. 2 je osobou, která disponuje majetkem velké hodnoty, neboť žalovaný č. 2 jednak částečně v průběhu roku 2010 před podepsáním dodatku č. 5 ke smlouvě o půjčce a provedení platby částečně zpeněžil, event. stále disponoval majetkem, který mohl zpeněžit, když dispozice s tímto majetkem mu byla zakázána předběžným opatřením Okresního soudu v Českých Budějovicích až po rozhodném období, a nebylo tedy zřejmé, že peněžní prostředky nutně musí pocházet z majetku Dlužníka. Pokud tedy žalovanému č. 1 byl splacen dluh od žalovaného č. 2, přičemž zde nebyla dána jednoznačná pochybnost o původu těchto finančních prostředků, nebyl žalovaný č. 1 oprávněn k přezkumu původu těchto prostředků či případnému odmítnutí této platby a žalovaný č. 1 tuto platbu v dobré víře na svůj existující dluh za žalovaným č. 2 přijal.

Při zjištění, že platba ve výši 110.000.000,-Kč z účtu žalovaného č. 2 na účet žalovaného č. 1 není neplatná, soud zároveň zamítl návrh žalobce na zjištění neúčinnosti tohoto úkonu, neboť zde není naplněn základní předpoklad pro zjištění neúčinnosti tohoto právního úkonu, neboť se nejedná o právní úkon Dlužníka, ale jedná se o právní úkon žalovaného č. 2, když institut neúčinnosti zjišťování neúčinnosti právních úkonů dle insolvenčního zákona spočívá zásadně na posuzování právních úkonů Dlužníka, nikoli třetích osob. Soud proto žalobu na neúčinnost právních úkonů zamítl jako nedůvodnou i za zjištění, že žaloba o neúčinnosti byla podána ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ jako žaloba včasná.

Soud jako nepotřebné zamítl návrhy na doplnění dokazování projektem fúze společnosti MELVIL, a.s., a Dlužníka, když rozhodné skutečnosti, a sice rozhodný den pro fúzi 1.1.2010 a zapsání této fúze do obchodního rejstříku dne 1.8.2010 zjistil soud z obchodního rejstříku. Zároveň též zamítl soud provádění důkazů přihláškou společnosti IPB REAL INVESTMENT, která měla prokázat, že Dlužník měl po splatnosti v rozhodném období své závazky ve výši 40.000.000,-Kč vůči této společnosti tak, jak má plynout zároveň i ze zprávy Dlužníka z roku 2010 včetně účetní závěrky za rok 2010. Soud zamítl též návrh na doplnění dokazování účetní závěrkou společnosti MELVIL, a.s., a zprávou nezávislého auditora o finančním stavu společnosti MELVIL, a.s.. Soud je názoru, že majetková situace Dlužníka a společnosti MELVIL, a.s., není v tomto řízení rozhodující a vyhovění či zamítnutí žalobních návrhů tato skutečnost žádným způsobem nemůže ovlivnit. Taktéž zamítl soud pro nadbytečnost výslech Mgr. Jana Úlehly, neboť ze smlouvy o zajišťovacím převodu cenných papírů ze dne 20.8.2008, ze smlouvy o úschově a souvisejícího dodatku č. 5, plyne jasný skutkový závěr o tom, kdo byl držitelem akcií MELVIL, a.s. v kterou dobu, případně jaký měl být jejich osud (od. 20.8. 2008 do 4.6. 2010 byl akcie v držení žalovaného, od 4.6.2010 do 16.6. 2010 byly v držení Mgr. Jana Úlehly, který by je v případě že by nenabyl účinnosti dodatek č. 5 vrátil zpět žalovanému č. 1).

Soud si je též vědom, že žalovaní vznesli námitku promlčení nároku z bezdůvodného obohacení. Soud se námitkou promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení vznesenou žalovanými vůbec nezabýval, neboť toto řízení je vedeno pouze o zjištění neplatnosti či neúčinnosti tvrzených úkonů a toto řízení se netýká nároků na vydání plnění z těchto úkonů, neboť na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích byly nároky na vydání plnění z bezdůvodného obohacení vyloučeny k samostatnému řízení a dosud o nich nebylo rozhodováno. Soudní výrok zjišťující neplatnost úkonu dlužníka je deklaratorní, a deklaratornost výroku soudu se s promlčením pojmově vůbec nepojí. Námitkou promlčení se tak soud bude zabývat až v rámci řízení o vydání plnění z bezdůvodného obohacení. Nad rámec toho ještě soud uvádí, že ve věci byl prokázán úmysl žalovaného č. 2 se bezdůvodně obohatit, když právo na vydání úmyslně získaného bezdůvodného obohacení se promlčuje až ve lhůtě deseti let ode dne, kdy k němu došlo (ust. § 107 odst. 2 obč. zák.).

O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným č. 1 rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný č. 1 má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalovaného č. 1 pak představují odměnu právního zástupce žalovaného č. 1 ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 za 6 procesních úkonů včetně příslušných režijních paušálů, cestovného právního zástupce žalovaného č. 1 ze sídla advokátní kanceláře v Praze k soudu do Českých Budějovic a zpět včetně promeškaného času a příslušné 21% DPH, neboť právní zástupce žalovaného č. 1 osvědčil, že je plátcem DPH. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným č. 2 rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný ve svém nároku na určení neplatnosti právního úkonu Dlužníka a nebyl neúspěšný ve svém nároku na neúčinnost právního úkonu Dlužníka. Při poměrně stejném úspěchu obou účastníků pak soud vyslovil, že žalobce a žalovaný č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

V Českých Budějovicích dne 25. srpna 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: J. Havlenová