29 ICm 1507/2014
29 ICm 1507/2014-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobkyně Vlasty anonymizovano , anonymizovano , bytem Hamr 136, 378 04 Hamr, proti žalované Lence anonymizovano , nar. 17.12.1967, bytem Hamr 47 (?), 378 04 Hamr, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem v Českých Budějovicích, Kasárenská 4, o určení popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že nevykonatelná pohledávka žalobkyně Vlasty anonymizovano , kterou přihlásila do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 24262/2013, je poprávu přihlášená a co do částky 107.681,92 Kč jako pohledávka podmíněná, co do částky 53.840,-Kč jako pohledávka nepodmíněná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.500,-Kč, a to ve stejném pořadí, ve kterém bude k insolvenčním řízení uspokojena pohledávka pod bodem výroku I. tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala v režimu § 198 odst. 1 včasnou (z dodejky vyplývá doručení vyrozumění 17.4.2014, žaloba došla soudu dne 2.5.2014, dne 1.5.2014 byl státní svátek), tedy ve lhůtě 15ti dnů od doručení vyrozumění žalobu, kterou se domáhá, aby dlužnicí popřená pohledávka, co do pravosti a výše (P4, kterou přihlásila do jejího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 24262/2013), byla posouzena jako přihlášená poprávu. V původní žalobě žádala určení pravosti pohledávky v rozsahu 161.521,92 Kč s podmínkou postupné úhrady ručitelem. S ohledem na nesouladnost žalobního petitu s přihláškou opravila u prvního jednání ve věci výrok tak, že z citované částky považuje 67.300,-Kč za pohledávku nepodmíněnou a částku 94.221,92 Kč jako pohledávku podmíněnou. Žalobkyně v reakci na obsah popřeného úkonu zejména konstatovala, že závazek dlužnice vznikl za trvání manželství, společné jmění manželů nebylo vypořádáno a za závazky ručí oba manželé společně a nerozdílně, jsou tedy spoludlužníky a věřitel může vymáhat až 100 % dluhu po kterémkoli z nich. Přitom jde o pohledávku, která vznikla tím, že žalobkyně 23. ledna 2003 podepsala prohlášení o ručení za peněžité platby vyplývající z úvěrové smlouvy č. 12601188, které se vztahovalo na úvěr ze stavebního spoření ve výši 128.000,-Kč, který byl smlouvou ze stejného dne poskytnut žalované a jejímu manželovi Jiřímu anonymizovano . Protože však tito s ohledem na své finanční problémy dluh nespláceli, musela žalobkyně poté, co jí byl exekučně obstaven účet, podepsat se společností Wüstenrot a.s., tedy věřitelem ze smlouvy o úvěru, splátkový kalendář, ve kterém se zavázala dluh hradit ve 48 měsíčních splátkách po 3.365,04 Kč, když ke dni sepsání splátkového kalendáře (15.12.2012) byla celková výše dluhu 124.470,64 Kč, úročená jistina pak 100.535,3 Kč, když splatnost jistiny, v důsledku odstoupení od smlouvy, nastala 14.4.2011. K úročené jistině byl připočítán pro dohodnuté období 48 měsíců dohodnutý smluvní úrok 7,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 2T reposazby ČNB 0,75 % plus 7 % ročně. Celkově tak předpokládané platby činily 161.521,92 Kč, z toho ke dni provedení opravy přihlášky činila již uhrazená, tedy splatná, část pohledávky 67.300,-Kč, zbytek byl pohledávkou podmíněnou. Ke dni konání prvního jednání se tento poměr opět změnil, a to ve prospěch splatné části pohledávky.

Strana žalovaná sice potvrdila podpis ručitelského prohlášení žalobkyní ve vztahu ke smlouvě s věřitelem Wüstenrot-stavební spořitelna a.s., IČ 47115289, uzavření úvěrové smlouvy, výši dluhu i fakt, že žalobkyně byla nucena provádět úhradu splátek za dlužníky s ohledem na to, že oba z důvodu finančních problémů postupně se ocitli v insolvenčním řízení, nicméně pohledávku si v obou insolvenčních řízeních, tedy jak dlužnice, tak žalobkyně bývalého manžela Jiřího Bouchala, přihlásila sama společnost Wüstenrot-stavební spořitelna a.s., faktické úhrady splátek dluhu za žalovanou bývalého manžela započala až v prosinci 2012, tedy po právní moci rozvodového rozsudku žalované a jejího manžela Jiřího Bouchala (21.11.2012), a proto má žalobkyně nárok na úhradu dluhu pouze ve výši jedné poloviny, neboť manželé v době, kdy započala dluh splácet a kdy tedy dluh fakticky vznikl, již nebyli solidárně zavázaní. Současně strana žalovaná namítla, že pokud bylo ve věci obou dlužníků, jak Jiřího Bouchala, tak Vlasty anonymizovano , zahájeno insolvenční řízení, nemůže společnost Wüstenrot-stavební spořitelna a.s., tedy věřitel, dále jistinu tohoto dluhu úročit. Neměl by tedy tyto úroky chtít ani po žalobkyni jako ručitelce a ta by je neměla činit předmětem přihlášky. Jaká konkrétní výše dluhu by při takové argumentaci měla být, však strana žalovaná nesdělila.

Z obsahu protokolu o přezkumném jednání a především z vyrozumění zaslaného insolvenčním správcem žalobkyni, jako přihlášené věřitelce, vyplývá, že insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku, co do pořadí, když částku 107.681,92 Kč považoval za přihlášenou podmíněně, neboť v době přezkumného jednání ještě žalobkyní jako věřitelkou neuhrazenou. Protože z prohlášení věřitelky vyplynulo, že žalobu proti insolvenčnímu správci (přes jeho poučení) nepodala, považuje soud bez dalšího pohledávku ve výši 107.681,92 Kč za přihlášenou podmíněně, což se odráží v rozsudečném výroku. Z výše uvedeného nesporného tvrzení účastníků doloženého v rámci příloh přihlášky smlouvou o úvěru mezi Wüstenrot-stavební spořitelnou a.s., Jiřím Bouchalem, Lenkou anonymizovano a Marií Kainzingerovou jako dlužníky a ručitelským prohlášením Vlasty anonymizovano , je prokázáno,

že citovaní dlužníci a věřitel Wüstenrot-stavební spořitelna a.s. uzavřeli 23. ledna 2003 citovanou smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem 128.000,-Kč a s měsíční splátkou úvěru a úroku 896,-Kč. Smlouva dále popisuje jednotlivé, mezi účastníky nesporné, parametry smlouvy, tedy smluvní úrok, splátkový kalendář atd. Z prohlášení ručitelky, tedy žalobkyně, vyplývá, že se zavázala v případě, že dluh nebude hrazen vůči věřiteli, dluh účastníků uhradit. Učinila tak ručitelské prohlášení ve smyslu § 303 a násl. obchodního zákoníku, tedy zákona č. 513/1991 Sb., když právní vztahy mezi účastníky sporné posuzoval soud podle právní úpravy účinné v době vzniku závazku. Žalobkyně byla následně na základě uznání dluhu a dohody o splátkovém kalendáři z tohoto důvodu povinna zaplatit již shora uvedenou částku 161.521,92 Kč, když soud považuje tuto částku za odpovídající smlouvě o úvěru, a neztotožňuje se s argumentací strany žalované o tom, že pokud ve vztahu k dlužníkům bylo zahájeno insolvenční řízení, nemá věřitel právo po ručiteli chtít úročení smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Z hlediska skutkového totiž bylo zjištěno, že pohledávka byla primárně splatná již v roce 2011 po odstoupení od smlouvy (ke dni 14.4.2011) a současně ručitelka v insolvenci není a jejímu závazku odpovídá povinnost uhradit celý dluh včetně příslušenství. Pokud tak učiní, svůj závazek ve vztahu k obligačním dlužníkům z původní úvěrové smlouvy nepřihlašuje jako závazek ze smlouvy, ale jako závazek z bezdůvodného obohacení, neboť v režimu § 451 a násl. obč. zák. (opět použita právní úprava platná v době vzniku závazku) plnila za jiného to, co byl povinen plnit on. Pokud jde o úroky z prodlení, ty nebyly přičítány za období, kdy žalobkyně, jak vyplývá z doložených podkladů (zpráva společnosti Wüstenrost o splacených splátkách), jako ručitelka dluh řádně dle splátkového kalendáře plní. To, že nebyla schopna splnit jej jednorázově v době, kdy o to byla věřitelem požádána, odpovídalo její majetkové situaci.

K argumentaci o tom, že vůči žalobkyni nejsou Lenka anonymizovano a její bývalý manžel v důsledku rozvodového rozsudku s právní mocí 21.11.2011 již solidárně zavázaní, uvádí soud, že především závazek žalobkyně ve vztahu k věřiteli vznikl v souvislosti s úvěrem, o němž manželé anonymizovano uzavřeli smlouvu s věřitelem v době manželství, šlo o jejich společný závazek a všechny závazky s ním související, tedy i povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení, které vzniklo tak, že jejich dluh za ně plnil ručitel, je společným závazkem. Navíc společné jmění manželů anonymizovano sice zaniklo ke dni 21.11.2011, nebylo však doposud vypořádáno. Pak nehraje jakoukoli roli skutečnost, že faktické plnění dluhu za bývalé manžele zahájila ručitelka až v okamžiku po zániku společného jmění manželů. Závazek je společný a je nutno souhlasit s argumentací žalobkyně, že v případě solidarity dlužníků je právem věřitele požadovat dluh po kterémkoli z nich, třeba i do 100 % dluhu. Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil ten, za něhož bylo plněno, co poprávu měl plnil sám. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pokud žalobkyně plnila dluh, který spadá do společného jmění žalovaných, je irelevantní, zda jej započala hradit před zánikem společného jmění nebo po jeho zániku. Ve vztahu k věřitelce by totiž bylo v daném případě bezvýznamné i to, že by dluh účastníci vypořádali např. tak, že připadá pouze jednomu z nich. V situaci, kdyby taková dohoda nebyla uzavřena trojstranně, tedy přímo s věřitelkou. Žaloba je tedy podána po právu a argumenty strany žalované považuje soud za nedůvodné.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu ve věci. Procesně úspěšná byla ve věci žalobkyně, proto jí náleží náhrada nákladů řízení, která je představována soudním poplatkem ve výši 2.500,-Kč, který (poté, co byla částečně osvobozena od povinnosti platit smluvní poplatky), byla povinna uhradit.

Náklady řízení jsou přitom hrazeny s ohledem na pravomocně schválený úpadkový stav dlužnice a na pravomocně rozhodnutý způsob řešení oddlužení ve stejném pořadí, ve kterém bude plněna hlavní pohledávka, tedy definovaná pod bodem I. výroku rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29.9.2014

JUDr. Pavel Toufar samosoudce