29 Cdo 95/2016
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: § 410 odst. 2 IZ., § 160 odst. 4 IZ., § 237 o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY KSPL 54 INS 21722/2012
originál 155 ICm 494/2014 29 ICdo 95/2016-78


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Moniky Jiranové , narozené 16. května 1974, bytem v Plzni 4, Rokycanská 1064/28, PSČ 312 00, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, PSČ 150 00, proti žalovanému ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA a. s. , se sídlem v Ostravě, Tyršova 1438/38, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 27826597, zastoupenému Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 152/18, PSČ 790 01, o určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku 1.125.039,19 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm 494/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Moniky Jiranové , vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 21722/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 155 ICm 494/2014, 103 VSPH 260/2016-57 (KSPL 54 INS 21722/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. 155 ICm 494/2014-30, odmítl žalobu o určení, že pohledávka žalovaného (jakožto věřitele) ve výši 1.125.039,19 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobkyně (dále jen sporná pohledávka ), není pohledávkou pravou, byla uplatněna v chybné výši a současně není pohledávkou nepodmíněnou a zajištěnou (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť otázky, jež dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá a jimiž se domáhá posouzení, zda je sporná pohledávka po právu a zda jde o pohledávku vykonatelnou, odvolací soud (správně) neřešil a na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (§ 237 o. s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle kterého popře-li dlužník v oddlužení přihlášenou pohledávku zajištěného věřitele, nemá jeho popření vliv na zjištění této pohledávky [§ 192 odst. 3, § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] a jím podanou žalobu o popření pravosti, výše či pořadí pohledávky zajištěného věřitele insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2017

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu