29 Cdo 935/2015
Datum rozhodnutí: 27.08.2015
Dotčené předpisy: § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.



29 Cdo 935/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. V. , zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, PSČ 360 06, za účasti společnosti ALIA, akciová společnost , se sídlem v Chebu, Svobody 74/30, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 18233511, zastoupené JUDr. Petrem Bayerem, advokátem, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 507/6, PSČ 350 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vydání akcií a vydání opisu seznamu akcionářů, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 67/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 14 Cmo 334/2010-288, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. května 2010, č. j. 48 Cm 67/2008-151, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ALIA, akciová společnost (dále jen společnost ) ze dne 17. dubna 2008 (výrok I.), uložil společnosti vydat navrhovateli 12 kusů listinných akcií specifikovaných ve výroku (výrok II.) a opis seznamu všech svých akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesení ze dne 5. října 2011, č. j. 14 Cmo 334/2010-204 (jímž odvolací soud mimo jiné změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zamítl), zrušil k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012 (které je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových stránkách dovolacího soudu), a věc vrátil (v dovoláním napadeném rozsahu prvního a čtvrtého výroku) odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Odvolací soud a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opačně zcela respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 647/2012), jakož i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k výkladu § 131 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) [srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 650/2011, ze dne 20. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 1807/2011, ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 4811/2009]. Jeho závěru, podle něhož sice došlo k podstatnému porušení práv dovolatele jakožto akcionáře společnosti, ale toto porušení nemělo závažné právní následky, nelze ničeho vytknout; odvolací soud správně vycházel z principu proporcionality (jakožto obecné právní zásady), který se v úpravě § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. promítá a z něhož plyne, že ne každé porušení právních předpisů či stanov vede k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012). Tím samozřejmě není vyloučeno uplatnění případných nároků podle § 183 odst. 1 a § 131 odst. 4 obch. zák.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku o nákladech řízení, dovolatel Nejvyššímu soudu nepředestírá žádnou otázku procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá; dovolání již proto nemůže být v tomto rozsahu přípustné. Dovolatelovy námitky nadto neodpovídají ani obsahu spisu (co do rozsahu, v němž byl ve věci úspěšný), ani odůvodnění napadeného rozhodnutí (co do nákladů předchozího dovolacího řízení, o nichž odvolací soud v rozporu s tvrzením dovolatele rozhodl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu