29 Cdo 867/2008
Datum rozhodnutí: 18.06.2008
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb., § 15 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb.




29 Cdo 867/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a) D. Š., a b) M. Š., obou zastoupených Mgr. D. Š., advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., zastoupenému JUDr. M. V., CSc., advokátem, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 252/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 13 Cmo 307/2004-74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 21. června 2004, č. j. 3 Cm 252/2000-37, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce B. d. K.s. Ř. vyloučení označené bytové jednotky a garáže, se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že bytovou jednotku, garáž a spoluvlastnické podíly ke společným částem domu a k pozemku (specifikované ve výroku), vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud opakoval důkaz smlouvou o převodu vlastnictví jednotky č. 1696/53 uzavřenou dne 11. května 1998 mezi převodcem B. d. K. s. Ř. a žalobci a listinou - stanoviskem tehdejší správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. A. V. ze dne 2. prosince 1998 adresovaným Katastrálnímu úřadu P., a dovodil, že smlouva o převodu bytu č. 17 i smlouva o převodu jednotky č. 53 - garáže, obě ze dne 11. května 1998, jsou platné, neboť jsou určité, mají náležitosti vyžadované ustanoveními § 6, § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., který se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen zákon o vlastnictví bytů ), a nebyly uzavřeny ani v rozporu s dobrými mravy. Žalobcům ve vztahu k těmto nemovitostem svědčí silnější právo, nežli je právo úpadce, a to právo vlastnické od 9. června 1998. Vklad vlastnického práva žalobců byl proveden správním aktem, jímž byl zákonným způsobem dovršen převod vlastnického práva.

K návrhu na vyloučení nebytové jednotky - garáže a podílu na společných částech domu a na pozemku dále uvedl, že i na tyto nemovitosti se vztahuje režim § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, neboť je nelogické, aby na výstavbu garáže umístěné ve stejné budově, u níž nebyla žalovaným zpochybněna skutečnost, že na její výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová nebo jiná pomoc podle zvláštních předpisů, tato pomoc poskytnuta nebyla. Družstvo úpadce mělo zajišťovat výstavbu obytné budovy a při požadavku běžného standardu na bydlení lze mít za to, že pro zajištění výstavby obytné budovy, použil úpadce poskytnuté úvěrové prostředky i na zajištění výstavby nebytových prostor - garáží.

K žalovaným namítané neúčinnosti smluv o převodu nemovitostí (bytové jednotky i garáže), uzavřel, že nelze žalobcům a úpadci podsouvat úmysl, že v době, kdy byly smlouvy o převodu nemovitostí uzavřeny, měly smluvní strany v úmyslu porušit § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) a zkrátit tak možné budoucí věřitele, když žalobci v zákonem stanovené lhůtě vyzvali družstvo k uzavření smluv o převodu vlastnictví k bytu a garáži, a to bezplatně, a v době uzavření smluv mohlo stejně tak jako k prohlášení konkursu na majetek převodce dojít i k jinému rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005, zdůraznil, že na neplatnost smluv nelze usuzovat ani z toho, že neobsahují ujednání podle § 24 odst. 7 a § 24 odst. 10 zákona o vlastnictví bytů.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a co důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání výslovně směřuje proti oběma výrokům rozsudku, přičemž proti prvnímu výroku jen v části týkající se garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly.

Podstatou dovolací argumentace (tak jak je podrobně obsažena i v dovolání žalovaného v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 382/2008 a rozebrána v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je přesvědčení dovolatele, že nebyly splněny podmínky pro bezúplatný převod garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Dovolatel usuzuje, že v ustanovení § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů jde o bezplatné převody bytů, garáží a ateliérů, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc (a které jsou umístěny v budovách ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstev, v nichž jsou i takové nebytové prostory, na které tato pomoc - jako v tomto případě - poskytnuta nebyla). Kdyby šlo o vlastnost budov, znamenalo by to podle dovolatele bezúplatný převod všech prostor, které se v takové budově nacházejí, například i při pouhém spoluvlastnictví budovy bytovým družstvem.

Žalobci nedoložili, ani nemohli doložit, že na výstavbu garáže byla poskytnuta finanční či úvěrová pomoc podle zvláštních předpisů, z čehož plyne, že pozdější úpadce neměl zákonnou povinnost převést garáž na žalobce bezplatně, že však k takovému bezúplatnému převodu přesto došlo. Dovolatel tudíž namítá neplatnost i neúčinnost smlouvy o převodu vlastnictví jednotky (garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly) ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c) ZKV.

Dále dovolatel podrobně rozebírá, proč při rozhodování o nákladech řízení mělo být užito ustanovení § 150 o. s. ř.

Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.

Dovolání proti části prvního (měnícího) výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, která se týká garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelem v mezích obou uplatněných dovolacích důvodů již zodpověděl v typově shodné věci, ve které žalovaný vystupoval též jako dovolatel, ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 382/2008.

Tam uzavřel, že podmínka, aby šlo o byty, garáže a ateliéry v budovách ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytových družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů je - ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů - splněna již tehdy, byla-li taková pomoc poskytnuta na výstavbu budov ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytových družstev . O takovou pomoc jde i v případě, že se úvěrová pomoc podle zvláštních předpisů v konkrétní úvěrové smlouvě váže jen k bytům (podle počtu bytů, jež mají výstavbou vzniknout) a nikoli - bez dalšího - k bytovým domům, které musejí být vystavěny, aby tyto byty mohly vzniknout, nebo dokonce k nebytovým prostorám v takto vznikajících bytových domech.

Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že obstojí-li závěr odvolacího soudu o významu § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, pak nemůže obstát ani dovolatelův argument, že jde ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c) ZKV o převod neúčinný. V takovém případě se totiž prosadí závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 33, ročníku 2004, části I., pod pořadovým číslem 66, převzatý Nejvyšším soudem např. též v rozsudku ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za nadbytečné.

Výrok o nákladech řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2008

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu