29 Cdo 863/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 107 o. s. ř., § 524 a násl. obč. zák., čl. I. § 11 předpisu č. 191/1950Sb.




29 Cdo 863/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, proti žalovanému E. J. , zastoupenému JUDr. Miloslavem Juračkou, advokátem, se sídlem v Liberci 1, nám. Dr. E. Beneše 4/12, PSČ 460 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 Cm 35/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2008, č. j. 8 Cmo 279/2008-76, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. srpna 2007, č. j. 22 Cm 35/2004-58, nepřipustil, aby z řízení vystoupila žalobkyně Československá obchodní banka, a. s., (dále jen banka ) a na její místo nastoupila společnost CDV 2, LTD se sídlem v Londýně, Peterborough Court, 133 Fleet Street, EC 4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 44 34 554 (dále jen společnost ) [první výrok], zastavil řízení o zaplacení Kč 40.721,88 s 6 % úrokem od 16. srpna 2000 do zaplacení (druhý výrok) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (třetí výrok).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením, odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), § 13 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen zákon ) a § 524 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), změnil usnesení soudu prvního stupně v prvním výroku tak, že návrhu žalobkyně vyhověl, neboť dospěl k závěru, že skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva ze směnky, nastala, jelikož žalobkyně soudu předložila spolu s odvoláním smlouvu o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 27. února 2004 (dále jen smlouva o převodu rektasměnky ).
Jelikož původní žalovaná (Stavokombinát Liberec, a. s.) byla ještě před doručením rozhodnutí odvolacího soudu ke dni 7. července 2008 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zániku zrušením bez likvidace v důsledku převodu jmění na hlavního akcionáře E. J. soud prvního stupně usnesením ze dne 27. října 2008, č. j. 22 Cm 34/2004-81, s odkazem na ustanovení § 107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude (jako se žalovaným) pokračováno s E. J.
Proti usnesení odvolacího soudu podal nový žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel považuje smlouvu o převodu rektasměnky za neplatnou, jelikož podle jeho názoru neobsahuje určitý projev smluvních stran převést rektasměnku, nespecifikuje, jakou pohledávku směnka zajišťuje a v rozporu s ustanovením § 13 zákona neobsahuje ujednání o ceně.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně, určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. § 11 odst. 2 směnečného zákona, pojal-li výstavce do směnky slova nikoli na řad nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse).
V daném případě Nejvyšší soud předesílá, že v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2009, pod číslem 42, při výkladu ustanovení čl. I § 20 směnečného zákona formuloval a odůvodnil závěr, který se obdobně uplatní i v projednávané věci, podle něhož formulace s účinky obyčejného postupu neznamená, že se na takový převod (rozuměj na převod rektasměnky) vztahuje (plně) právní úprava postoupení pohledávky (§ 524 a násl. obč. zák.). Vstup nového majitele směnky do právního postavení majitele předchozího se projeví zejména v okruhu námitek, které má směnečný dlužník vůči novému majiteli směnky k dispozici.
Dále Nejvyšší soud v rozsudku svého velkého senátu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, který byl dne 10. února 2010 schválen občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, podle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
Shora uvedené závěry se pak (krom výjimky výše uvedené k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 8, ročník 2006, pod číslem 118, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, a v těchto obsažený závěr, že dohody zakazující převod směnky jsou sice možné, nicméně nezakládají u směnky /bez ohledu na to zda jde o směnku na řad či o rektasměnku/ neplatnost převodu směnky, je-li proveden v souladu s předpisy směnečného práva) prosadí i v poměrech projednávané věci.
Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že projev vůle postupitele o postoupení pohledávky postupníkovi, obsažený v návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení (§ 107a o. s. ř.), byl doručen soudu prvního stupně 15. března 2004 ( č.l. 19) a žalované následně 13. března 2008. Tímto dnem pak nastaly účinky hmotněprávního úkonu ve vztahu k žalované (srov. ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř., jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003, pod číslem 5).
Jelikož námitka neplatnosti smlouvy o převodu rektasměnky žalovanému v dané věci nepřísluší, Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu