29 Cdo 85/2015
Datum rozhodnutí: 23.12.2015
Dotčené předpisy: čl. 243c odst. 1 o. s. ř., čl. 241a odst. 2 o. s. ř.



KSOS 22 INS 23022/2012 22 ICm 2826/2013 29 ICdo 85/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem ve věci žalobce Remedies, s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, Kupeckého 3, PSČ 821 08, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36733954, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00 proti žalovanému Mgr. Marku Vlkovi , advokátu, se sídlem v Přerově, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka OPERA Bohemia s. r. o. v likvidaci , zastoupenému Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Přerově, Wilsonova 217/7, PSČ 750 02, o určení pravosti a pořadí popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 ICm 2826/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka OPERA Bohemia s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Přerově VII - Čekyně, Zámecká 230/31, PSČ 751 24, identifikační číslo osoby 27772829, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 23022/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2015, č. j. 22 ICm 2826/2013, 13 VSOL 38/2015-80 (KSOS 22 INS 23022/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) rozsudkem ze dne 29. října 2014, č. j. 22 ICm 2826/2013-45, určil, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka OPERA Bohemia s. r. o., vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 22 INS 23022/2012, pod pořadovým číslem přihlášky č. 3, je přihlášená v celé výši po právu (bod I. výroku), dále určil, že pohledávka žalobce je přihlášena po právu jako pohledávka zajištěná zástavním právem zřízeným ve prospěch žalobce jako zástavního věřitele na tam specifikovaných nemovitostech (bod II. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného změnil rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (první a druhý výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (třetí až pátý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatel k předpokladům přípustnosti uvádí pouze to, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, tedy, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak .
Argument, podle kterého má být vyřešená právní otázka ( ) dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak . Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či usnesení ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a v něm citovanou judikaturu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. prosince 2015

Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu