29 Cdo 832/2000
Datum rozhodnutí: 04.07.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 832/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce S., proti žalovanému B., zast. advokátem, o zaplacení 16.700,30 Kč s přísl., k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 1999, čj. 6 Cmo 296/99 - 48, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 1999 čj. 6 Cmo 296/99 - 48 odmítl odvolání žalovaného a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen dne 15. 2. 1999. Odvolání žalovaný podal na poště dne 4. 3. 1999. Lhůta k podání odvolání skončila dnem 2. 3. 1999 a pokud žalovaný podal odvolání 4. 3. 1999, učinil tak opožděně a proto odvolací soud podle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání pro jeho opožděnost odmítl.

Dovoláním ze dne 14. 10. 1999 napadl žalovaný výše uvedené usnesení odvolacího soudu, a to dle ust. § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že nebyly splněny podmínky ust. § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

V odůvodnění dovolatel uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by mu odvoláním napadený rozsudek byl doručen 15. 2. 1999, neboť mu byl doručen 18. 2. 1999 a proto odvolání podané dne 4. 3. 1999 bylo podáno včas. K podpoře tohoto tvrzení žalovaný dokládá oznámení o výsledku reklamačního řízení, z něhož vyplývá, že usnesení s číslem doporučené zásilky R 14936 bylo právnímu zástupci doručeno dne 18. 2. 1999.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného ze 14. 10. 1999 a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem, a jím bylo dovolání sepsáno.

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť odvolací soud odmítl odvolání pro jeho opožděné podání.

Dovolatel v dovolání v podstatě namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil dodržení lhůty pro podání odvolání.

Dovolací soud ze spisového materiálu zjistil, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. 1. 1999, čj. 44 Cm 444/98 - 27 byl žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručen dne 15. 2. 1999, o čem svědčí doručenka založená ve spise. Tato zásilka byla určena do vlastních rukou, byla odesílána doporučeně dne 12. 2. 1999 pod č. R 13977A, jak o tom svědčí záznam v knize odeslané pošty vedené Krajským obchodním soudem v Praze.

Z knihy odeslané pošty vedené u Krajského obchodního soudu v Praze dále vyplývá, že pod č. R 14936 byla právnímu zástupci žalovaného dne 17. 2. 1999 zaslána písemnost ve věci sp. zn. 27 Cm 528/98, a to usnesení o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a tato písemnost byla uvedenému právnímu zástupci doručena dne 18. 2. 1999.

Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně byl právnímu zástupci žalovaného doručen 15. 2. 1999, a to doporučenou zásilkou č. R 13977 A podanou na poště dne 12. 2. 1999.

V dovolání tvrzená zásilka č. R 14936 obsahovala jinou písemnost a sám dovolatel uvádí, že obsahovala usnesení, ačkoliv soud prvního stupně v projednávané věci rozhodoval rozsudkem a proti němu směřovalo odvolání; v zásilce č. R 14936 bylo, jak vyplývá z výše uvedeného, usnesení, a to o postoupení věci jinému soudu.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud správně posoudil počátek i konec běhu lhůty pro odvolání a na základě toho správně dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně a dovolání je proto nedůvodné.

Nejvyšší soud proto podle § 204, § 218 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c), § 243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním bylo správné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich úhradu, neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 4. července 2000

JUDr.Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová