29 Cdo 820/2012
Datum rozhodnutí: 22.10.2015
Dotčené předpisy: § 8 ZKV ve znění do 31.12.2007, § 29 ZKV ve znění do 31.12.2007



29 Cdo 820/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce JEDNOTA spotřební družstvo v Rumburku , se sídlem v Rumburku, Jiříkovská 10, PSČ 408 13, identifikační číslo osoby 32042, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 174/95, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, o dovolání JUDr. Čeňka Svatoše , advokáta, se sídlem ve Šluknově, T. G. Masaryka 637, PSČ 407 77, správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2011, č. j. 1 Ko 37/2011-3061, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2011, č. j. 1 Ko 37/2011-3061, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

A/ Řízení před soudem prvního stupně.
Usnesením ze dne 1. července 2011, č. j. K 174/95-2991, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen konkursní soud ):
1/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 1. listopadu 2010 (dále též jen konečná zpráva ), podle které činí příjmy konkursní podstaty 91.965.445,40 Kč (bod I. výroku),
2/ Schválil výdaje ve výši 52.440.211,49 Kč, z toho:
- hotové výdaje správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Čeňka Svatoše (dále též jen Č. S. ) ve výši 230.903,80 Kč,
- náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty ve výši 16.845.902,79 Kč,
- vyplacené oddělené uspokojení ve výši 8.963.554,30 Kč,
- pohledávky vymožené proti správci konkursní podstaty ve výši 1.090.842,60 Kč,
- výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty ve výši 6.356.300 Kč,
- pracovněprávní nároky, včetně odvodů, ve výši 12.616.883 Kč,
- daně ve výši 5.398.397 Kč,
- předpokládané výdaje spojené s ukončením konkursu ve výši 437.428 Kč,
- soudní poplatek ve výši 500.000 Kč (bod II. výroku).
3/ Neschválil výdaje z konkursní podstaty ve výši 8.108.826,08 Kč, z toho:
a/ Hotové výdaje správce konkursní podstaty ve výši 446.015,20 Kč.
b/ Výdaje spojené s udržováním a správou konkursní podstaty ve výši 1.131.701,80 Kč, sestávající z:
- cestovného ve výši 203.551 Kč,
- poštovného ve výši 8.119 Kč,
- nákladů na telefon ve výši 26.962,80 Kč,
- revizí, školení a kurzů ve výši 20.844,30 Kč,
- pronájmu archivu a archivace ve výši 157.500 Kč,
- drobných pokladních výdajů ve výši 5.666 Kč,
- nákladů na členské schůze ve výši 79.294,70 Kč,
- členských podílů ve výši 500.064 Kč,
- pořizování údajů pro OSSZ a úřady ve výši 129.700 Kč.
c/ Pracovněprávní nároky zaměstnanců, včetně odvodů, ve výši 4.504.085 Kč.
d/ Výdaje spojené se zpeněžením ve výši 2.027.024,08 Kč, sestávající z:
- přípravy, inzerce a zpeněžení nemovitostí ve výši 1.842.895 Kč,
- opravy a údržby nemovitostí ve výši 8.554,08 Kč,
- správy nebytových prostor ve výši 175.575 Kč (bod III. výroku).
4/ Určil odměnu Č. S. ve výši 8.280.326 Kč, včetně daně z přidané hodnoty (bod IV. výroku).
5/ Určil, že k rozvrhu mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami zbývá k vyplacení 8.935.274,06 Kč (bod V. výroku).
6/ Uložil Č. S., aby mu do 40 dnů od právní moci usnesení předložil návrh na rozvrhové usnesení (bod VI. výroku).
Konkursní soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 29. března 1996, č. j. K 174/95-55, vyvěšeným na úřední desce konkursního soudu 3. dubna 1996, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem jeho konkursní podstaty ustavil Ing. Vladimíra Hnátka (dále jen V. H. ). Usnesením ze dne 29. dubna 1996, č. j. K 174/95-114, které nabylo právní moci dne 23. května 1996, zprostil konkursní soud funkce V. H. a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil Č. S. Podáním datovaným 1. listopadu 2010, doručeným 2. listopadu 2010, předložil Č. S. konkursnímu soudu konečnou zprávu. Konkursní soud přezkoumal konečnou zprávu postupem podle § 29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) a uvědomil o ní úpadce a konkursní věřitele. Konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce konkursního soudu od 28. února 2011 do 15. března 2011. Dne 10. a 11. března 2011 pak byly do spisu založeny námitky konkursního věřitele č. 18 Finančního úřadu v Rumburku (dále jen konkursní věřitel F ) a konkursního věřitele č. 21 Svazu českých a moravských spotřebních družstev (dále jen konkursní věřitel S ) proti konečné zprávě.
Námitky konkursního věřitele F jsou v usnesení konkursního soudu označeny pod body 1/ až 10/ a námitky konkursního věřitele S pod body 1/ až 16/, přičemž konkursní soud se s nimi vypořádal následovně.
I. Pracovněprávní nároky zaměstnanců (bod 1/ námitek konkursního věřitele F a bod 2/ námitek konkursního věřitele S).
Konkursní soud vyšel z ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen zák. práce ) a z ustanovení § 67a odst. 1 a 2 ZKV (ve znění před i po 1. květnu 2000), přičemž dospěl k závěru, že:
1/ J. Z. (dále jen J. Z ) nebyla vedoucím pracovníkem úpadce.
2/ Ing. A. K. (dále jen A. K. ) a RSDr. J. B. (dále jen J. B ) byli vedoucími pracovníky úpadce ve smyslu § 27 odst. 4, odst. 5 písm. a/ zák. práce (vykonávali jmenované funkce a fakticky byli jmenováni do funkcí, byť nebyl sepsán písemný jmenovací dekret). A. K. byl zaměstnán u úpadce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. prosince 1989 ve funkci vedoucího ekonomické skupiny a náměstka vedoucího organizace a dle popisu práce byl podřízen přímo předsedovi družstva. J. B. byl zaměstnán u úpadce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. září 1990 ve funkci vedoucího technické skupiny a náměstka vedoucího organizace a dle popisu práce byl podřízen přímo předsedovi družstva.
3/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 73/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 73/2003 , který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], na které poukazuje Č. S. (jenž argumentuje tím, že na vyjmenované pracovníky se snížení platu dle § 67a ZKV nevztahovalo), obsahuje následující pasáž:
Vzhledem ke kogentní povaze zákoníku práce lze jmenováním založit pracovní poměr pouze v případech v zákoně uvedených (srov. ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zák. práce). V těchto případech, kde zákoník práce předpokládá vznik pracovního poměru jmenováním, nelze pracovní poměr založit smlouvou; naopak, jmenováním nelze založit pracovní poměr jinde, než kde založení pracovního poměru tímto způsobem zákoník práce stanoví. Byla-li proto uzavřena se zaměstnancem, který je v okruhu jmenovaných zaměstnanců, smlouva označená jako pracovní , nejde o platný právní úkon a nemůže jí být založen pracovní poměr. Není-li, jak výše uvedeno, použitá forma jmenování do funkce sama o sobě důvodem jeho neplatnosti, mohla by být taková pracovní smlouva jedním z podkladů (důkazů), z nichž by se dala dovodit vůle zaměstnavatele směřující ke jmenování zaměstnance do funkce, jež se tímto způsobem obsazuje. Jedině vůle zaměstnavatele jmenovat a vůle zaměstnance se jmenováním souhlasit, jež obě byly také náležitě projeveny a střetly se v konkrétním čase, mohou přinést zákonem předpokládaný důsledek - vznik pracovního poměru, který se zakládá jmenováním.
4/ R 73/2003 potvrzuje názor konkursního soudu, že pracovní poměr A. K. a J. B. byl založen jmenováním. Jmenovaní vykonávali své funkce v souladu s vůlí úpadce a správce konkursní podstaty. Pozdější úpadce a posléze správce konkursní podstaty jim zadával pracovní úkoly a za výkon zastávaných funkcí jim vyplácel mzdu vyšší než u běžných zaměstnanců (jejichž pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou). Z toho lze dovodit, že jak (nejprve) vůle (pozdějšího) úpadce, tak (posléze) vůle správce konkursní podstaty, směřovala k tomu, aby A. K. a J. B. zastávali své funkce. Z faktického výkonu funkcí jmenovanými pak lze dovodit jejich souhlas se jmenováním do těchto funkcí. Bez ohledu na formální okolnosti případu (existence pracovních smluv) tak byl pracovní poměr A. K. a J. B. založen jmenováním. Na schůzi věřitelů dne 6. prosince 2001 vypověděl A. K. jako svědek, že pracoval u úpadce jako ekonomický náměstek a že byl podřízen představenstvu. Řídil vedoucí právního oddělení, vedoucí ekonomického úseku oddělení, vedoucí ekonomického úseku a vedoucí účtárny, když vedoucí ekonomického úseku a vedoucí účtárny měli v době před prohlášením konkursu pod sebou další zaměstnance. J. Z. byla vedoucí sekretariátu a vedle této povinnosti měla na starost vnitrodružstevní záležitosti. Byla podřízena jemu a domnívá se (A. K.), že v době prohlášení konkursu již neměla podřízenou sekretářku. Dále uvedl (A. K.), že si nevzpomíná, že by od představenstva obdržel jako náměstek písemný jmenovací dekret, ale domnívá se, že byl (jmenován).
5/ J. B. byla z konkursní podstaty vyplacena (za dobu od 3. duba 1996 do 30. dubna 2000) na hrubé mzdě částka 1.449.501 Kč, z toho:
- v roce 1996 částka 225.763 Kč,
- v roce 1997 částka 307.002 Kč,
- v roce 1998 částka 389.568 Kč,
- v roce 1999 částka 395.568 Kč,
- v roce 2000 částka 131.600 Kč.
6/ A. K. byla z konkursní podstaty vyplacena (za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000) na hrubé mzdě částka 1.583.585 Kč, z toho:
- v roce 1996 částka 262.644 Kč,
- v roce 1997 částka 347.970 Kč,
- v roce 1998 částka 413.222 Kč,
- v roce 1999 částka 420.313 Kč,
- v roce 2000 částka 139.436 Kč.
7/ S přihlédnutím k ustanovení § 67a odst. 1 ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2000) měl správce konkursní podstaty vyplatit A. K. a J. B. v průběhu konkursu z konkursní podstaty za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000 jen částku 490.000 Kč. Konkursní soud proto neschválil pracovněprávní nároky vyplacené A. K. ve výši 1.093.585 Kč a J. B. ve výši 959.501 Kč.
8/ V době od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000 činilo sociální pojištění zaměstnavatele 26 % a zdravotní pojištění zaměstnavatele 9 %. Kdyby hrubá mzda A. K. a J. B. činila 10.000 Kč, odvedl by správce konkursní podstaty za zaměstnance na sociálním pojištění v roce 1996 částku 23.400 Kč, v letech 1997 až 1999 vždy částku 31.200 Kč a v roce 2000 částku 10.400 Kč. Na zdravotním pojištění by správce konkursní podstaty odvedl v roce 1996 částku 8.100 Kč, v letech 1997 až 1999 vždy částku 10.800 Kč a v roce 2000 částku 3.600 Kč.
9/ Správce konkursní podstaty zaplatil za mzdy vyplacené A. K. za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000:
- na sociálním pojištění v roce 1996 částku 68.288 Kč, v roce 1997 částku 90.473 Kč, v roce 1998 částku 107.437 Kč, v roce 1999 částku 109.282 Kč a v roce 2000 částku 36.255 Kč,
- na zdravotním pojištění v roce 1996 částku 23.638 Kč, v roce 1997 částku 31.318 Kč, v roce 1998 částku 37.190 Kč, v roce 1999 částku 37.829 Kč a v roce 2000 částku 12.549 Kč.
10/ Za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000 tak činí u A. K. rozdíl na sociálním pojištění celkem částku 284.335 Kč a na zdravotním pojištění celkem částku 98.424 Kč.
11/ Správce konkursní podstaty zaplatil za mzdy vyplacené J. B. za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000:
- na sociálním pojištění v roce 1996 částku 58.699 Kč, v roce 1997 částku 79.820 Kč, v roce 1998 částku 101.288 Kč, v roce 1999 částku 102.921 Kč a v roce 2000 částku 34.217 Kč,
- na zdravotním pojištění v roce 1996 částku 20.319 Kč, v roce 1997 částku 27.631 Kč, v roce 1998 částku 35.063 Kč, v roce 1999 částku 35.626 Kč a v roce 2000 částku 11.844 Kč.
12/ Za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000 tak činí u J. B. rozdíl na sociálním pojištění celkem částku 249.545 Kč a na zdravotním pojištění celkem částku 86.383 Kč.
13/ Konkursní soud proto neschválil z neoprávněně vyplacených pracovněprávních nároků A. K. a J. B. výdaj na sociální pojištění zaměstnavatele ve výši celkem 533.880 Kč a výdaj na zdravotní pojištění zaměstnavatele ve výši celkem 184.807 Kč.
14/ S přihlédnutím k tomu, že správce konkursní podstaty nepožádal o souhlas dle ustanovení § 67a odst. 1 ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000) a konkursní soud takový souhlas nevydal, pak konkursní soud za dobu od 1. května 2000 do 30. listopadu 2011 neschválil:
- ohledně A. K. výdaj na hrubou mzdu (včetně odstupného) ve výši 662.057 Kč, výdaj na sociálním pojištění za zaměstnavatele ve výši 172.862 Kč a výdaj na zdravotním pojištění za zaměstnavatele ve výši 59.835 Kč,
- ohledně J. B. výdaj na hrubou mzdu (včetně odstupného) ve výši 618.166 Kč, výdaj na sociálním pojištění za zaměstnavatele ve výši 162.979 Kč a výdaj na zdravotním pojištění za zaměstnavatele ve výši 56.413 Kč.
15/ Celkem tak konkursní soud neschválil pracovněprávní nároky ve výši 3.333.309 Kč, výdaje na sociální pojištění zaměstnavatele ve výši 869.721 Kč a výdaje na zdravotní pojištění zaměstnavatele ve výši 301.055 Kč (v součtu jde o částku 4.504.085 Kč).
16/ Ohledně J. Z. nevyhověl konkursní soud námitkám konkursních věřitelů F a S.
II. Poštovné (bod 2/ námitek konkursního věřitele F a bod 12/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Po provedení důkazu předloženými účetními doklady konkursní soud uzavřel, že správce konkursní podstaty nedoložil poštovné v roce 1996 ve výši 174 Kč, v roce 1997 ve výši 40 Kč a v roce 1998 ve výši 1.427 Kč (celkem 1.641 Kč), proto je v tomto rozsahu neschválil.
2/ Po zpeněžení majetku konkursní podstaty správce konkursní podstaty:
- v roce 2007 zaplatil České poště, s. p., (dále jen Pošta ) částku 1.907,50 Kč jako cenu služby uhrazenou v hotovosti a vynaložil částku 6.032 Kč na nákup poštovních známek (z toho 15. července 2007 částku 795 Kč a 27. července 2007 částku 915 Kč), přičemž z předložených dokladů nevyplývá, že by šlo o nákupy pro konkursní řízení nebo v této souvislosti použité,
- v roce 2008 zaplatil Poště částku 7.000 Kč jako cenu služby uhrazenou v hotovosti a vynaložil částku 7.418 Kč na nákup poštovních známek či jiných cenin, přičemž z předložených dokladů (ze dne 6. srpna 2008 na částku 258 Kč a ze dne 3. října 2008 na částku 1.350 Kč) není zřejmé, že by poštovní známky zakoupil v souvislosti s konkursním řízením,
- v roce 2009 zaplatil Poště částku 6.005 Kč jako cenu služby uhrazenou v hotovosti a vynaložil částku 5.060 Kč na nákup poštovních známek (z toho 1. června 2009 částku 1.300 Kč, 5. října 2009 částku 1.180 Kč a 21. prosince 2009 částku 680 Kč), přičemž z předložených dokladů nevyplývá, že by šlo o nákupy pro konkursní řízení nebo použité v této souvislosti.
3/ Konkursní soud proto neschválil výdaj na nákup poštovních známek za rok 2007 ve výši 1.710 Kč, za rok 2008 ve výši 1.608 Kč a za rok 2009 ve výši 3.160 Kč, když správce konkursní podstaty neprokázal, že by tyto poštovní ceniny použil v souvislosti s tímto konkursním řízení a ani při projednávání konečné zprávy nedokázal věrohodně zdůvodnit, jak s poštovními známkami naložil (uváděje, že posílal dopisy České správě sociálních zabezpečení, úřadům a soudu).
III. Výdaje za telefon (bod 3/ námitek konkursního věřitele F a bod 5/ námitek konkursního věřitele S).
1/ V rozsahu týkajícím se částky 1.467.922,56 Kč nemá konkursní soud námitky konkursních věřitelů F a S za důvodné (správce konkursní podstaty tyto výdaje vynaložil a nebylo prokázáno, že by se tak stalo neúčelně).
2/ V rozsahu týkajícím se částky 26.962,80 Kč neschválil konkursní soud výdaje vynaložené v letech 1996 až 2000 na telefonickou linku nacházející se v bydlišti A. K. (zřízenou podle sdělení správce konkursní podstaty před prohlášením konkursu na majetek úpadce podle zákona č. 110/1964 Sb. a vyhlášky č. 108/1982 Sb., kterou byl vydán telefonní řád ukládající přednostní zřízení telefonních linek vedoucím pracovníkům úřadů a socialistických organizací pro případ jejich dosažitelnosti). Vysvětlení správce konkursní podstaty, že pevnou telefonní linku v bydlišti A. K. hradil, jelikož podle předpisů týkajících se obrany státu měl úpadce mít dostupného zaměstnance v případě mimořádných situací, konkursní soud nepřijal, s tím, že správce konkursní podstaty nemůže hradit z konkursní podstaty soukromou telefonní linku úpadcova zaměstnance. Hovořila-li zmíněná vyhláška o přednostním zřizování telefonních linek u vedoucích pracovníků, neznamená to, že by mělo jít o účelně vynaložený výdaj z konkursní podstaty úpadce.
IV. Cestovné (bod 4/ námitek konkursního věřitele F a bod 3/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Konkursní soud neshledal důvodnými námitky k formálním nedostatkům cestovních příkazů. Neschválil však cestovné vyplacené J. B. jako cestovní paušál v letech 2000 (10 x 9.000 Kč) a 2001 (11 x 9.000 Kč). K poukazu správce konkursní podstaty na to, že postupoval v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 119/1992 Sb. a do měsíčního paušálu zahrnul v průměru 1.600 km měsíčně, stravné za 10 dnů a ztrátu času ve výši 850 Kč, konkursní soud uvedl, že v roce 1999, kdy byl úpadcův podnik ještě v provozu, měl J. B. cestovní výdaje ve výši 76.581,30 Kč, tj. v průměru ve výši 6.381,775 Kč.
2/ V letech 1999 až 2001 měl vedoucí provozovny M. F. (dále jen M. F. ) k dispozici služební vozidlo zn. Ford Sierra, přičemž v roce 1999 bylo M. F. vyplaceno cestovné ve výši 14.551 Kč. Vzhledem k tomu, že M. F. měl k dispozici služební vozidlo, nebyl důvod, aby jej plně nevyužíval a jezdil na pracovní cesty soukromým vozidlem v takovémto rozsahu , proto konkursní soud neschválil cestovné ve výši 14.551 Kč.
V. Výdaje spojené se zpeněžením nemovitostí (bod 5/ námitek konkursního věřitele F a bod 4a/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Konkursní soud neshledal důvodnými námitky konkursních věřitelů F a S v rozsahu částky 1.479.647 Kč.
2/ Ohledně částky 175.575 Kč [vyplacené realitní kanceláři CUSTODIA veř. obch. spol. (dále jen Společnost C ), v níž jsou společníky a jednateli žena a dcera správce konkursní podstaty] konkursní soud uvedl, že jelikož správce konkursní podstaty nebyl schopen předložit smlouvu o zprostředkování ze dne 5. ledna 2008 (správně 1998) věřitelskému výboru v roce 2003 a 2004 (a ten proto tyto výdaje neodsouhlasil), společnost C je personálně propojena s osobou správce konkursní podstaty a v roce 1998 ještě neprobíhalo zpeněžování konkursní podstaty, nemá tento výdaj za účelně vynaložený; proto jej neschválil.
VI. Výdaje spojené se správou konkursní podstaty. Pronájem archivu (bod 6/ námitek konkursního věřitele F a bod 14/ námitek konkursního věřitele S).
Konkursní soud neměl za účelně vynaložené částky proplacené J. S. (dále jen J. S. ) na základě dodatku ze dne 30. listopadu 1997 ke zprostředkovatelské smlouvě ze dne 4. dubna 1997 a vyúčtované v celkové výši 157.500 Kč (faktury ze dne 22. ledna 1998, 16. dubna 1998 a 20. prosince 1998 znějící vždy na částku 52.500 Kč).
VII. Výdaje spojené se správou konkursní podstaty. Náklady na členské schůze (bod 7/ námitek konkursního věřitele F a bod 6/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Podle sdělení správce konkursní podstaty představují tyto náklady (ve výši 79.294,70 Kč) občerstvení a zajištění sálu pro jednání představenstva a členské schůze úpadce po prohlášení konkursu, které nepřekročily obvyklou míru.
2/ Konkursní soud tyto náklady neschválil, s tím, že nemohou být hrazeny z konkursní podstaty (členové úpadce si je měli hradit sami). Správce konkursní podstaty neprokázal, v jakém rozsahu hradil náklady na schůze představenstva; představenstvo však bylo tříčlenné, takže pro tyto účely nebylo nutné zajišťovat sál.
VIII. Výdaje na právní služby (bod 8/ námitek konkursního věřitele F).
Tyto výdaje (ve výši 312.151 Kč) shledal konkursní soud opodstatněnými a námitku konkursního věřitele F nedůvodnou.
IX. Přímé výdaje správce konkursní podstaty (bod 9/ námitek konkursního věřitele F a bod 16/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Z přímých výdajů správce konkursní podstaty účtovaných částkou 271.919 Kč zůstalo nedoloženo poštovné ve výši 80,20 Kč.
2/ Mezi těmito výdaji vyúčtoval správce konkursní podstaty i podíl na pojistném správce konkursní podstaty za dobu od roku 2000 do roku 2009 z částky 131.886 Kč ve výši 40.935 Kč, s tím, že pojistné z odpovědnosti správce konkursní podstaty vyplývá ze zákonné povinnosti a podle jeho názoru souvisí s tímto konkursem. Tento výdaj (však) není pohledávkou za podstatou dle ustanovení § 31 odst. 2 ZKV; proto nemůže být hrazen z konkursní podstaty. Konkursní soud proto neschválil hotové výdaje správce konkursní podstaty v rozsahu částky 41.015,20 Kč (co do částky 230.903,80 Kč je schválil).
X. Administrativa spojená s dokládáním od roku 2007 do roku 2010 (bod 10/ námitek konkursního věřitele F).
1/ Podle správce konkursní podstaty je částka 405.000 Kč spojena s činností po zpeněžení konkursní podstaty. Na vyhledávání účetních podkladů zaměstnal správce konkursní podstaty J. Z. na základě smlouvy o dílo ze dne 29. června 2007, ve znění dodatků ze dne 24. srpna 2007 a 9. června 2009, ukončené k 15. listopadu 2010. Jde o částku za 40,5 měsíce. Správce konkursní podstaty původně uzavřel smlouvu o dílo na velmi krátkou dobu k doložení dokladů požadovaných soudem. Protože se opakovalo neschválení konečných zpráv a od konkursního soudu dostával pokyny k dokládání dalších nákladů, musel tuto pracovnici dál platit. Věřitelský výbor neschválil správci konkursní podstaty od roku 2007 žádný návrh. Poté, co předložil věřitelskému výboru ke schválení výdaje v roce 2007, na což mu věřitelský výbor neodpověděl, vyšel správce konkursní podstaty z toho, že výdaje vyvolané námitkami dvou členů věřitelského výboru by věřitelský výbor též neschválil; proto tyto výdaje předložil až v konečné zprávě. Podle správce konkursní podstaty tento náklad nevznikl v souvislosti se zpeněžováním konkursní podstaty, ale v souvislosti s protahováním konkursního řízení.
2/ Konkursní soud shledal opodstatněnou námitku konkursního věřitele S, že šlo o výdaje na činnost, kterou měl správce konkursní podstaty provést sám, takže o souhlas s jejím zadáním třetí osobě (na účet konkursní podstaty) měl ve smyslu § 8 odst. 3 ZKV požádat věřitelský výbor, což se nestalo. Proto konkursní soud tento výdaj (405.000 Kč) neschválil.
XI. Ztrátový provoz úpadcova podniku (bod 1/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Podle správce konkursní podstaty bylo provozování úpadcova podniku v jeho kompetenci (podle zákona) a byl povinen učinit vše pro konsolidaci provozu a majetku po prohlášení konkursu. K uzavření provozu úpadcova podniku a propuštění zaměstnanců nebyl nejmenší důvod vzhledem k úpadcovu návrhu na plné uspokojení pohledávek v rámci nuceného vyrovnání. Ukončení provozu by bylo v rozporu s povinností řádného hospodaření, neboť hodnota úpadcova majetku by prudce poklesla. V letech 1996 až 1998 byla velká naděje, že majetek bude zpeněžen ve výši, která umožní plné uspokojení pohledávek; že se tak nestalo, jde k tíži konkursního věřitele S, který tuto možnost zmařil svým jednáním. Správce konkursní podstaty proto nesouhlasí s názorem, že provozování (úpadcova) podniku bylo v rozporu s povinnostmi správce konkursní podstaty vyplývající ze zákona nebo z pokynů soudu.
2/ Námitka konkursního věřitele S je oprávněná potud, že z konečné zprávy nelze zjistit, jakou celkovou částku představovaly do zpeněžení majetku výdaje spojené s provozem (úpadcova) podniku. Z více než tříletého projednávání konečných zpráv je zřejmé, že správce konkursní podstaty není schopen předložit erudovanější konečnou zprávu. Z konečné zprávy je zřejmé, že provozování podniku bylo ztrátové, a to i jen s ohledem na příjmy z provozování podniku po odečtení příjmů z nájemného, pracovněprávních výdajů a cestovného. Ztrátový provoz (úpadcova) podniku proto konkursní soud zohlednil při stanovení výše odměny správce konkursní podstaty.
XII. Výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty příprava, inzerce, zpeněžení, zprostředkovatelská smlouva (bod 4b/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Námitka konkursního věřitele S se týkala především částky 1.311.900 Kč vyplacené realitní kanceláři R. Š. (dále jen RK R. Š. ) a výhrady se týkaly duplicity práce , nepřiměřené výše smluvní provize (8 % místo obvyklých 4 %) a toho, že součet faktur nekoresponduje s částkou vyplacenou RK R. Š. z konkursní podstaty.
2/ Správce konkursní podstaty vyúčtoval výdaje vyplacené RK R. Š. ve výši 1.023.900 Kč (bez výdajů na nucené vyrovnání), fakturami však doložil výdaje ve výši (jen) 323.700 Kč. Konkursní soud nedokáže posoudit obvyklé provize v té době , proto schválil doložený výdaj (323.700 Kč) a neschválil částku 700.200 Kč.
3/ Námitka konkursního věřitele S se dále týkala částky 1.142.695 Kč, s tím, že správce konkursní podstaty nedoložil primární doklady k této částce sestávající z položek:
- M., D. pronájmy Děčínsko (1996 - 1999), částka 668.496 Kč,
- P., R. (1996 - 2000), částka 256.549 Kč,
- ostatní kooperace nepřesahující 10.000 Kč (1996 - 2003), částka 217.650 Kč.
4/ Jelikož správce konkursní podstaty najímal na obdobné činnosti i společnost C, přičemž nedoložil primární doklady k těmto výdajům, konkursní soud je neschválil.
XIII. Výdaje na opravu a údržbu dopravních prostředků (bod 7/ námitek konkursního věřitele S).
Námitku konkursního věřitele S týkající se u těchto výdajů částky 284.040,20 Kč neměl konkursní soud za důvodnou.
XIV. Výdaje na revize, školení a kurzy (bod 8/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Konkursní věřitel S namítal, že k této položce doložil správce konkursní podstaty pouze doklady ve výši 85.341,10 Kč, nikoli doklady v účtované výši (106.185,40 Kč). Správce konkursní podstaty se bránil tím, že (další) doklady nelze doložit vzhledem k poškození archivu.
2/ Konkursní soud zjistil, že byly doloženy doklady jen ohledně částky 85.341,10 Kč. Správce konkursní podstaty, ač vyzván, nedoložil poškození archivu ani to, že by po majiteli archivu požadoval škodu (způsobenou poškozením archivu).
3/ Konkursní soud proto tyto výdaje schválil v doložené výši (85.341,10 Kč) a neschválil částku 20.844,30 Kč.
XV. Oprava a údržba nemovitostí (bod 9/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Konkursní věřitel S namítal, že správce konkursní podstaty vyúčtoval 2.503.252,78 Kč, prvotní účetní doklady však doložil jen ve výši 2.494.698,70 Kč.
2/ Konkursní soud shledal tuto námitku opodstatněnou, přes poukaz správce konkursní podstaty na to, že věřitelský výbor tyto výdaje zkoumal a schválil bez námitek. Podle konkursního soudu z dřívějších jednání vyplynulo, že věřitelský výbor neměl k dispozici prvotní účetní doklady .
3/ Jelikož správce konkursní podstaty nedoložil výdaje na opravy a údržbu nemovitostí ve výši 8.554,08 Kč, konkursní soud tento výdaj neschválil.
XVI. Výdaje na přípravu nuceného vyrovnání (bod 10/ námitek konkursního věřitele S).
Konkursní věřitel S namítal, že k tomuto výdaji (ve výši 288.000 Kč) se v konkursním spisu nenacházejí primární doklady. Konkursní soud shledal tuto námitku neoprávněnou.
XVII. Drobné pokladní výdaje (bod 11/ námitek konkursního věřitele S).
Konkursní věřitel S namítal, že nedohledal primární doklady ve výši 5.666 Kč. Týž závěr učinil konkursní soud, proto tento výdaj neschválil.
XVIII. Členské podíly (bod 13/ námitek konkursního věřitele S).
1/ Konkursní věřitel S žádal, aby konkursní soud zhodnotil, zda členské podíly (ve výši 500.064 Kč) byly vyplaceny oprávněně.
2/ Konkursní soud má (s přihlédnutím k ustanovením § 31 a § 32 ZKV) za to, že nároky členů družstev na vyplacení členských podílů nejsou pohledávkami za podstatou, pracovními nároky, nároky na vyloučení věci z podstaty ani nároky na oddělené uspokojení; proto nemohly být vyplaceny v průběhu konkursního řízení. Nejde o přihlášené pohledávky, proto se v konkursním řízení neuspokojují. Proto konkursní soud tento výdaj neschválil.
XIX. Výdaje spojené se správou majetku - pořizování údajů pro OSSZ a úřady (bod 15/ námitek konkursního věřitele S).
Konkursní soud má námitku konkursního věřitele S proti tomuto výdaji za opodstatněnou. Šlo o částku, kterou správce konkursní podstaty vyplatil po úplném zpeněžení konkursní podstaty (po roce 2006) společnosti C za plnění zákonných povinností vůči orgánům státní správy. Tuto činnost měl správce konkursní podstaty provést sám. Měl si proto vyžádat souhlas věřitelského výboru dle § 8 odst. 3 ZKV, což neučinil; proto konkursní soud tento výdaj neschválil. Souhlas předsedy věřitelského výboru z 6. října 2004 (č. l. 2522) se netýkal vyhledávání dokumentů společností C.
XX. Konkursní odměna.
1/ Příjmy konkursní podstaty činí 91.965.445,40 Kč. Správce konkursní podstaty má nárok na odměnu ze zpeněžení majetku konkursní podstaty, za něž konkursní soud nepovažuje převzaté finanční prostředky ve výši 212.918,22 Kč, vratky daně ve výši 503.526 Kč a 1.800 Kč (č. l. 2985), úhradu stravenek od zaměstnanců ve výši 189.046,10 Kč a předfakturaci příjmů ve výši 10.017,95 Kč. Částka dosažená zpeněžením majetku konkursní podstaty tedy činí 91.048.137,13 Kč.
2/ Konkursní soud snižuje konkursní odměnu (dle § 8 odst. 3 ZKV) tak, že:
- příjmy z provozu podniku (konkrétně tržby z prodeje zboží, tržby z obchodní činnosti, pronájem dopravního prostředku, pronájem zařízení, převod telefonních stanic) ve výši 8.735.958,74 Kč,
- příjmy ze zpeněžení dopravních prostředků ve výši 144.615 Kč,
- příjmy ze zpeněžení pohledávek dražbou ve výši 475.000 Kč,
- splátky dluhů včetně úroků ve výši 5.294.434,49 Kč,
celkem částku 14.650.008,23 Kč, nezahrnul do zpeněžení konkursní podstaty pro účely výpočtu konkursní odměny. Tyto příjmy nekorespondují s vysokými výdaji v průběhu konkursního řízení vynaloženými na získání těchto příjmů. Těmito vysokými výdaji jsou:
- výdaje na pracovní nároky zaměstnanců, včetně odvodů, ve výši 17.120.968 Kč,
- náklady na energie ve výši 4.097.174,38 Kč,
- spotřeba materiálu, HIM , DHIM , PHM ve výši 2.312.997,58 Kč,
- náklady na telefon ve výši 1.494.885,36 Kč a cestovné ve výši 2.412.517,30 Kč [správce konkursní podstaty (totiž) při jednání uvedl, že zaměstnanci telefonovali dlužníkům úpadce a pohledávky úpadce vymáhali osobně].
- výdaje na právní služby v souvislosti s vymáháním pohledávek ve výši 312.151 Kč.
Správce konkursní podstaty nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když tyto výdaje nedokázal v průběhu konkursního řízení řádně kontrolovat a nezabránil jejich vzniku v takovém rozsahu.
3/ Pro účely určení konkursní odměny z částky dosažené zpeněžením majetku konkursní podstaty tudíž konkursní soud vyšel z částky 76.398.128,90 Kč. S přihlédnutím k tomu, že do konkursu přihlásilo pohledávky celkem 99 věřitelů, určil konkursní soud konkursní odměnu správce konkursní podstaty částkou 6.918.906,40 Kč (bez daně z přidané hodnoty).
4/ Takto určenou konkursní odměnu dále konkursní soud snížil (dle § 8 odst. 3 ZKV) o 18.635 Kč, neboť tuto částku (a náklady řízení ve výši 9.437 Kč) uhradil žalobci Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., k rukám I. J. dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 2. září 2008, č. j. 35 Co 778/2007-49 (č. l. 1659). Částku 18.635 Kč za odběr pitné vody po nájemkyni I. S. a vydražitelích objektu V. M. a R. Š. včas nevymáhal; pohledávka se promlčela a konkursní podstata o ni byla zkrácena.
5/ Konkursní soud tedy přiznal správci konkursní podstaty konkursní odměnu ve výši 6.900.271,40 Kč; s připočtením částky odpovídající dvacetiprocentní dani z přidané hodnoty (1.380.054,28 Kč) jde celkem o 8.280.326 Kč.
B/ Odvolací řízení.
K odvolání Č. S. a konkursních věřitelů F a S Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 29 ZKV - přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
a/ K odvolacím námitkám konkursních věřitelů F a S.
Potud se odvolací soud zcela ztotožnil se zjištěními konkursního soudu a s jeho hodnocením a pro stručnost odkazuje na vyčerpávající odůvodnění (odvoláním) napadeného usnesení. S odvolacími důvody konkursních věřitelů F a S se odvolací soud vypořádal následovně:
Ad I. Pracovněprávní nároky zaměstnanců (odvolací námitka konkursního věřitele S).
1/ Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem konkursního soudu, že J. Z. nebyla vedoucím pracovníkem úpadce.
2/ Výši pracovních nároků účetní M. K. (dále jen M. B. ), jimiž se konkursní soud opomněl zabývat (hrubá mzda ve výši 1.150.519 Kč a odstupné ve výši 30.262 Kč) považuje odvolací soud za odůvodněnou okolnostmi věci a odpovídající množství vykonané práci při provozu úpadcova podniku. Jmenovanou zjevně nebylo lze považovat za vedoucího pracovníka úpadce.
Ad II. Poštovné (odvolací námitka konkursního věřitele S).
Odvolací soud nesdílí názor konkursního věřitele S, že by z konečné zprávy měly být vyloučeny ještě částky 7.000 Kč a 6.005 Kč uhrazené České poště v roce 2008 a 2009. Z obsahu spisu lze dovodit (ve shodě s konkursním soudem), že tyto výdaje byly vynaloženy v souvislosti s konkursním řízením.
Ad III. Výdaje za telefon (odvolací námitka konkursního věřitele S).
Požadavek konkursního věřitele S na provedení důkazního řízení ohledně částek vynaložených za jednotlivé mobilní telefony zaměstnanců úpadce z doby provozu úpadcova podniku v celkové výši 1.467.922,56 Kč považuje odvolací soud (v souladu s konkursním soudem) za přepjatý v situaci, kdy bylo předloženo vyúčtování za telekomunikační služby a kdy z dosavadního průběhu konkursního řízení je zjevné, že jiné další důkazy již nelze provést.
Ad IV. Cestovné (odvolací námitka konkursního věřitele S i F).
1/ Cestovné ve výši 2.412.517,30 Kč považuje odvolací soud (ve shodě s konkursním soudem) za odůvodněné a odpovídající provozu úpadcova podniku.
2/ Byť předložené cestovní příkazy nesplňují zákonné náležitosti, lze je s přihlédnutím k účelu zákona o konkursu a vyrovnání (§ 1 odst. 1 ZKV), k cíli konkursu (§ 2 odst. 3 ZKV) a ke specifickému průběhu tohoto konkursu zcela výjimečně akceptovat, když v silách správce konkursní podstaty již zjevně není toto pochybení napravit. Jinak řečeno, i přes formální nedostatky cestovních příkazů nemá odvolací soud žádné pochybnosti o věcné správnosti vyúčtovaného cestovného.
Ad V. Výdaje spojené se zpeněžením nemovitostí (odvolací námitka konkursního věřitele S).
Odvolací soud nesdílí názor konkursního věřitele S, že by zprostředkovatelská smlouva z 5. ledna 1998 měla být neplatná (a částka 1.865.088 Kč proto vyplacena z konkursní podstaty neoprávněně). I kdyby šlo o neplatnou smlouvu, ze spisu je zjevné, že společnost C prováděla pro správce konkursní podstaty činnosti, za něž by jí náleželo plnění z jiného titulu (z bezdůvodného obohacení). Tato částka byla z konkursní podstaty vyplacena právem.
Ad VIII. Výdaje na právní služby (odvolací námitka konkursního věřitele S i F).
Okolnost, že správce konkursní podstaty je též advokátem, není sama o sobě důvodem k tomu, aby výdaje za právní služby ve výši 312.151 Kč byly vyloučeny z konečné zprávy v situaci, kdy byly vynaloženy zejména v letech 1996 až 1999, kdy k nim správce konkursní podstaty nepotřeboval souhlas věřitelského výboru a kdy provozoval podnik (jak správně zjistil konkursní soud). Totéž platí o části přímých výdajů správce konkursní podstaty připínající se k faktuře za právní služby JUDr. H. (odvolací námitka konkursního věřitele F).
Ad IX. Přímé výdaje správce konkursní podstaty (odvolací námitka konkursního věřitele S i F).
Výhradu, aby přímé výdaje správce konkursní podstaty byly sníženy o dalších 178.027 Kč (o tuto částku vzrostly v období 14 měsíců od vyvěšení předchozí konečné zprávy (od 20. dubna 2009) a nikoliv jen o částku 41.015,20 Kč, má odvolací soud (ve shodě s konkursním soudem) za neopodstatněnou; tyto výdaje vznikly a byly dostatečně (hodnověrně) doloženy.
Ad XI. Ztrátový provoz úpadcova podniku (odvolací námitka konkursního věřitele S).
1/ Okolnost, že podnik provozovaný správcem konkursní podstaty byl ztrátový, že výdaje nejsou adekvátní získaným příjmům, že z konečné zprávy nelze zjistit, jakou celkovou částku představovaly výdaje spojené s hospodařením podniku do zpeněžení majetku, že správce konkursní podstaty nezredukoval počet zaměstnanců a neomezil s tím související výdaje a že neinformoval věřitelský výbor a soud v potřebném rozsahu tak, aby mohl být ukončen ztrátový provoz úpadcova podniku, nelze promítnout do vyřazení některých výdajových položek z konečné zprávy. Lze ji však zohlednit při moderaci výše konkursní odměny, k čemuž došlo.
2/ Totéž platí o délce konkursu (vedeného od roku 1996) a o nedostatečně zpracovaných dřívějších konečných zprávách (z 20. října 2006, 4. května 2007, 18. října 2007, 20. srpna 2008, 3. dubna 2009 a 13. května 2010), jež neobstály jako celek.
Ad XII. Výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty příprava, inzerce, zpeněžení, zprostředkovatelská smlouva (odvolací námitka konkursního věřitele S).
Výhrady konkursního věřitele S, že činnost RK R. Š. podle uzavřené zprostředkovatelské smlouvy byla duplicitní a sjednaná provize za ni byla nepřiměřeně vysoká, neshledal odvolací soud důvodnými, s tím, že jde o ničím nedoložené paušální výhrady.
Ad XIII. Výdaje na opravu a údržbu dopravních prostředků (odvolací námitka konkursního věřitele S).
K tomu, aby z konkursní podstaty byla vyloučena (další) částka 139.425,20 Kč představující rozdíl mezi částkou vynaloženou na opravu a údržbu dopravních prostředků úpadce (284.040,20 Kč) a jejich prodejní cenou (jak požaduje konkursní věřitel S), není žádný důvod v situaci, kdy dopravní prostředky byly opravovány a udržovány nejen za účelem jejich prodeje, ale též byly používány při provozování úpadcova podniku.
Ad XX. Konkursní odměna (odvolací námitka konkursního věřitele S).
Odvolací soud se neztotožňuje s názorem konkursního věřitele S, že by výše konkursní odměny měla být určena jen částkou 10.000 Kč; taková výše by zjevně neodpovídala okolnostem případu.
b/ K odvolacím námitkám správce konkursní podstaty.
1/ V rozsahu, v němž správce konkursní podstaty brojil proti neschválení některých výdajových položek konečné zprávy, jej odvolací soud odkazuje na věcně správné závěry konkursního soudu.
2/ Smysl úpravy obsažené od 1. května 2000 v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV tkví v tom, že od uvedeného data již správce konkursní podstaty nesměl zadat třetím osobám na účet podstaty činnosti, k nimž byl sám povinen, bez souhlasu věřitelského výboru, i kdyby šlo o náklad plně opodstatněný. Bez souhlasu věřitelského výboru bylo vyúčtování takového nákladu bez dalšího nepřípustné. To, že věřitelský výbor udělí správci konkursní podstaty souhlas s tím, aby činnosti, k nimž je povinen, zadal třetím osobám na účet konkursní podstaty, nezbavuje konkursní soud práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu § 29 ZKV). Ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s péčí řádného hospodáře, což platilo i v době do 30. dubna 2000 (srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 119). Proto nelze důvodně vytýkat konkursnímu soudu, že neschválil výdaje, které správce konkursní podstaty nebyl schopen doložit a jejichž opodstatněnost nebyl schopen osvědčit.
3/ Odvolací soud (proto) odmítá (jako nepodložený) názor správce konkursní podstaty, že konkursní soud toliko nekriticky akceptoval zájmy dominantního věřitele a že napadené usnesení bylo ovlivněno délkou řízení a výměnou 3 soudců, jejichž výklad pravidel konkursního řízení se mohl lišit. Skutečnost, že námitkami nebyla napadena výše příjmů konkursní podstaty, nemá vliv na věcnou nesprávnost některých výdajů konkursní podstaty, jejichž výši správce konkursní podstaty nebyl schopen obhájit ani v této (poslední) konečné zprávě.
4/ Odvolací soud nesdílí názor správce konkursní podstaty, že by neplatnost nebo protiprávnost úkonů správce konkursní podstaty směřujících k uspokojení pohledávek za podstatou měla být uplatněna v konkursu v obecných promlčecích lhůtách. Takový postup by zejména v konkursech trvajících řadu let vedl k nepřípustnému omezení námitek proti konečné zprávě, jimiž by nebylo lze brojit proti správcem nesprávně zapraveným výdajům (o nichž by se konkursní soud nebo věřitelský výbor před uplynutím promlčecích lhůt např. ani nedozvěděl).
5/ Smysl právní úpravy obsažené od 1. května 2000 v § 14a odst. 2 ZKV tkví právě v urychlení konkursního řízení, když konečná zpráva by měla být pravidelně předložena do 18 měsíců od prohlášení konkursu. Převedeno na danou věc to znamená, že konečná zpráva měla být předložena do 18 měsíců od 1. května 2000 (od účinnosti zákona č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), nikoli (poprvé) až v roce 2006.
6/ Nebyl-li správce konkursní podstaty schopen konkurs rychle dokončit a předložit včas (a hned napoprvé) perfektní konečnou zprávu, jde okolnost, že konkursní soud neschválil některé z jím zapravených výdajů na vrub konkursní podstaty, které v současné době zřejmě ponese ze svého (vzhledem k uplynutí promlčecích lhůt), k jeho tíži.
7/ Odpovědnost za správu majetku konkursní podstaty nese výlučně správce konkursní podstaty, jenž byl povinen postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (§ 8 odst. 2 ZKV). Této povinnosti se správce konkursní podstaty nemůže zprostit poukazováním na eventuální nedostatky v kontrolní činnosti věřitelského výboru nebo v dohlédací činnosti konkursního soudu. Proto nejsou případné výtky správce konkursní podstaty, že konkursní soud při projednání konečné zprávy podle § 29 ZKV nepřípustně nahrazoval kompetence věřitelského výboru podle § 11 odst. 5 ZKV, že mu věřitelský výbor neschválil výdaje (k čemuž nelze věřitelský výbor nutit), že konkursní soud nevolal k odpovědnosti členy věřitelského výboru a že konkursní soud nenařídil audit účetnictví.
Ad XX. Konkursní odměna
1/ Odvolací soud míní, že podle okolností případu lze moderovat toliko výši konkursní odměny stanovenou podle zvláštního předpisu (§ 8 odst. 3 ZKV), nikoli základnu, z níž se podle zvláštního předpisu určuje konkursní odměna. Konkursní soud tudíž pochybil, když za základ pro výpočet první složky konkursní odměny nevzal částku 91.752.527 Kč (celkové příjmy ve výši 91.965.445,40 Kč, snížené o finanční prostředky ve výši 212.918.22 Kč), ale částku 76.398.128.90 Kč. Správná výše konkursní odměny určená podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen konkursní vyhláška ), uvedená v konečné zprávě, by tak včetně daně z přidané hodnoty činila celkem 9.225.716 Kč.
2/ Vzhledem k okolnostem případu, spočívajících především v tom, že konkurs trval více než 15 let, že správce konkursní podstaty nebyl schopen předložit bezvadnou konečnou zprávu napoprvé (v roce 2006), že ani předložená konečná zpráva (poslední z řady konečných zpráv) není s to věrohodně zobrazit průběh konkursu a že správce konkursní podstaty nebyl schopen doložit a prokázat oprávněnost celé řady výdajů, má odvolací soud za to, že konkursní soud nepochybil, když výši konkursní odměny přiměřeně snížil (dle § 8 odst. 3 ZKV) na částku 8.280.326 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), byť k ní dospěl nesprávným postupem.
3/ Kdyby správce konkursní podstaty nebyl v prodlení s předložením konečné zprávy (a předložil by ji do 31. srpna 2006), činila by výše konkursní odměny (včetně daně z přidané hodnoty) stanovená podle konkursní vyhlášky (v rozhodném znění) jen 6.141.630 Kč (neurčovala by se podle novely konkursní vyhlášky provedené s účinností od 1. září 2006 vyhláškou č. 278/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů). Za této situace považuje odvolací soud nesouhlas správce konkursní podstaty s moderací konkursní odměny na částku 8.280.326 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) za nemístný.
c/ K částce určené k rozvrhu.
1/ Výhradu správce konkursní podstaty, že částka 8.935.274,-Kč určená (podle bodu V. usnesení konkursního soudu) k rozvrhu mezi konkursní věřitele, se nenalézá v konkursní podstatě, odvolací soud nesdílí.
2/ Z konečné zprávy (totiž) vyplývá, že na konkursní odměně (předpokládané ve výši 9.225.716 Kč) nebylo dosud správci konkursní podstaty nic vyplaceno; tyto prostředky se proto nacházejí v konkursní podstatě. Jinak řečeno, správci konkursní podstaty nic nebrání sestavit rozdělovací návrh ohledně částky 8.935.274 Kč.
3/ Je zjevné, že prostředky týkající se neschválených výdajů na vrub konkursní podstaty musí správce konkursní podstaty vrátit do konkursní podstaty. Jestliže správce konkursní podstaty těmito prostředky nedisponuje (a nemůže je proto vrátit) nezbude mu, než k tomu použít část prostředků z konkursní odměny, eventuálně plnění ze zákonného pojištění své odpovědnosti za škodu.
d/ Shrnutí odvolacího soudu.
1/ Odvolací soud je přesvědčen o tom, že konkursní soud se co do skutkového stavu pro účely posouzení důvodnosti námitek zabýval věcí v dostatečném rozsahu a provedené důkazy správně hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Shodně s konkursním soudem pak dospěl k závěru, že na podkladě správcem konkursní podstaty předloženého návrhu konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty bylo lze postupovat způsobem předvídaným v § 29 ZKV.
2/ Rozhodnutí o schválení konečné zprávy nebrání ani to, že konkursní soud se částečně odchýlil od návrhu správce konkursní podstaty a schválil konečnou zprávu v upraveném znění. Šlo o dílčí úpravu, přičemž rozsah změn ani (v poměru ke konečné zprávě jako celku) nepokládá odvolací soud za tak zásadní, aby bylo nutno vrátit návrh (správci konkursní podstaty) k přepracování.
3/ Vzhledem k tomu, že neshledal důvodnou odvolací argumentaci konkursního věřitele F, nevyhověl odvolací soud ani požadavku tohoto věřitele, aby v rozvrhu byla mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami rozdělena částka 10.843.623,65 Kč.
C/ Dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Č. S. dovolání (doplněné v dovolací lhůtě podáním z 30. prosince 2011), jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a § 238a písm. a/ o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
a/ Dovolání.
Konkrétně dovolatel namítá, že zjištěné skutečnosti, přestože jsou v napadeném usnesení podrobně popisovány, vyhodnotil soud nesprávně, v rozporu s právním postavením a odpovědností správce konkursní podstaty. Část konkursních výdajů soud vyloučil, ačkoli zákon o konkursu a vyrovnání neupravuje vylučování těchto výdajů z konečné zprávy. Povinnost rozdělit věřitelům na pohledávky druhé třídy částku 8.935.274,06 Kč pak principiálně koliduje s nároky uspokojenými v průběhu konkursu (§ 31 odst. 1 a 2 ZKV), neodpovídá účetnictví a je nárokem domnělým, neexistujícím.
Navzdory odbornému nasazení o dosažení maximálního zpeněžení dle pokynů soudu, uvaluje napadené rozhodnutí správce konkursní podstaty do procesního postavení účastníka, který měl nést plnou tíhu odpovědnosti za konkursní výdaje. Tím se však soud odklonil od právní úpravy kompetencí a odpovědnosti, jak je dána zákonem. Soud dovodil (v napadeném usnesení) závažná pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce (především porušení povinnosti postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí), aniž předem stanovil správci konkursní podstaty svá kriteria pro provádění odborné péče. Z odůvodnění (napadeného usnesení) však nevyplývá, že by správce konkursní podstaty postupoval nestandardně a v rozporu s výslovnou dikcí právního předpisu nebo že by neplnil pokyny udělené soudem. Závěry soudu o porušení povinnosti správcem nemají oporu v konkursním spisu, ani nevyplývají z odborného dohledu soudu nad činností správce konkursní podstaty nebo (po vstupu do řízení v roce 2004) z dohledu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen státní zastupitelství ).
Vrátit z konečné zprávy vyloučené výdaje na úkor odměny správce konkursní podstaty [jak v odůvodnění (napadeného usnesení) naznačil odvolací soud] znamená, že by správce konkursní podstaty konal práci pro stát nejen zdarma, ale jelikož odměna po odvodu daně z přidané hodnoty zjevně nepostačí na úhradu vyloučených výdajů, aby doplatil ze svého peněžní prostředky stanovené soudem k rozdělení věřitelům druhé třídy.
K některým dílčím otázkám řešeným napadeným rozhodnutím argumentuje dovolatel následovně:
I. K námitkám konkursních věřitelů F a S. Obecně.
1/ Námitky konkursních věřitelů F a S ke konečné zprávě posoudil soud nesprávně. Tito konkursní věřitelé vykonávali ve věřitelském výboru dohled nad činností správce konkursní podstaty, neboť jim byly podávány průběžné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o výdajích z konkursní podstaty.
2/ Vzhledem k tomu, že věřitelský výbor není oprávněn podat námitky ke konečné zprávě, podali je oba členové věřitelského výboru sami za sebe. Z obsahu námitek a informovanosti je nicméně zřejmé, že tak učinili koordinovaně, v souvislosti s výkonem funkce člena věřitelského výboru a též v součinnosti se soudem, což vyplynulo z dialogu právní zástupkyně konkursního věřitele S se soudkyní při projednávání konečné zprávy (ta před přítomnými k soudkyni uvedla: Vždyť jste nám řekla, abychom do námitek uvedli všechno ). Nelze-li tyto okolnosti považovat za obcházení zákona, tak patrně nejsou v souladu s dobrými mravy, ani se soudním řádem .
II. K výdajům z konkursní podstaty. Obecně.
1/ Neschválení výdajů ve výši 8.108.826,08 Kč je věcně nesprávné a nezákonné. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že od 1. května 2000 nesměl správce konkursní podstaty zadat třetím osobám na účet podstaty činnosti, k nimž byl sám povinen, bez souhlasu věřitelského výboru, i kdyby byl tento náklad plně opodstatněný. Z konkursního spisu ( zápis věřitelského výboru ze dne 15. února 2001 ) však vyplývá povolení součinnosti správce konkursní podstaty s třetími osobami při zajištění vyjmenovaných činností, které nebylo dosud odvoláno, ani změněno . Povolení věřitelského výboru nelze vykládat jinak, než jako vydání souhlasu s plněním povinností, k nimž byl správce konkursní podstaty sám povinen, příslušnými odborníky a to v souladu s objektivním právem (§ 14a ZKV).
2/ Hodnocení zjištěných skutečností soudem je tak nejen nesprávné, ale i zmatečné, což naznačuje odůvodnění rozhodnutí na straně 9 uprostřed, kde se uvádí, že: správce nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když uvedené vysoké výdaje nedokázal v průběhu konkursního řízení řádně kontrolovat a nezabránil jejich vzniku v takovém rozsahu .
3/ Jde o chybný závěr soudu s fatálními důsledky. Správce konkursní podstaty neodpovídal za kontrolu výdajů, naopak byl povinen plnit své zákonné povinnosti, bez ohledu na plnění povinností ostatních kompetentních orgánů, přičemž plnění povinností správce konkursní podstaty nebylo vázáno ani omezeno výdaji, až na výjimku uvedenou v ustanovení § 27 odst. 4 ZKV.
III. K výdajům z konkursní podstaty. Hotové výdaje správce konkursní podstaty.
Vyloučení hotových výdajů správce konkursní podstaty ve výši 446.015,20 Kč, ač byly soudu řádně doloženy, je v rozporu s nárokem, který vyplývá z ustanovení § 8 odst. 3 ZKV. Moderační právo soudu se vztahuje pouze na odměnu, nikoliv na náhradu hotových výdajů, které vznikly výhradně v souvislosti s plněním pokynů soudu.
IV. K výdajům z konkursní podstaty. Výdaje spojené s udržováním a správou konkursní podstaty.
1/ K vyloučení částky ve výši 1.131.701,80 Kč v souvislosti se správou a udržováním konkursní podstaty nebyl důvod, neboť nebyla prokázána kauzální spojitost s porušením předepsaných povinností. I kdyby správce konkursní podstaty skutečně zavinil vznik škody, jednání o schválení konečné zprávy mu nedalo možnost k uplatnění práva zprostit se odpovědnosti při nemožnosti škodě zabránit, ani při vynaložení veškerého úsilí a odborné péče .
2/ Vyloučení výdajů za telefonickou linku (A. K.) potvrdil soud v rozporu se zjištěnými skutečnostmi, ač nešlo o linku soukromou, ale služební.
3/ Podobně u vyloučených výdajů za školení zaměstnanců úpadce, nebyla prokázána zjevná nepřiměřenost těchto výdajů, ani soukromý účel. Stejně tak vyloučení výdajů na členské schůze a členské podíly, zaúčtovaných v úpadcově účetnictví zejména v rané fázi konkursu, odporuje nejen § 31 ZKV, ale především schválení výdajů věřitelským výborem v roce 2001. Podobně u vyloučení výdajů za pronájem archivu a archivaci, poštovné, cestovné a drobné zjevně nebyl jiný důvod, než námitky dvou věřitelů, paradoxně ze zákona odpovědných za konkursní výdaje z titulu svého členství ve věřitelském výboru.
V. K výdajům z konkursní podstaty. Pracovněprávní nároky zaměstnanců.
1/ Vyloučení mzdových nároků ve výši 4.504.085 Kč u A. K. a J. B. je věcně a právně chybné. Pro aplikaci zákona o konkursu a vyrovnání na mzdové nároky vedoucích pracovníků (úpadce) podle tehdy platné úpravy byly stanoveny jasné premisy i procesní postup.
2/ Konkursní soud se zcela zjevně neřídil právní úpravou a sám dovodil jmenování do funkce (v rozporu s pracovní smlouvou), sám vypočetl výši mzdových nároků a bez ohledu na zjištěná fakta a účetnictví provedl jejich vyloučení z konečné zprávy, čímž (sice) vyhověl námitkám věřitelů ke konečné zprávě, ale patrně porušil platnou právní úpravu v dané fázi konkursu, neboť judikatura k § 67a odst. 1 a 2 ZKV se ustálila až mnohem později.
3/ Napadené rozhodnutí je však především v rozporu s rozhodnutím o mzdových výdajích vedoucích zaměstnanců ve věřitelském výboru, což vyplývá ze zápisu ze dne 15. února 2001, založeného v konkursním spisu. Zápis nepochybně prokazuje odsouhlasení pohledávek za podstatou, mimo jiné i výplaty doplatku k vyplaceným mzdám A. K. a J. B. ve výši 264.983 Kč a dále odvodů zdravotní pojišťovně a sociálního pojištění. Lze jen stěží předpokládat, že by orgán k tomu povolaný zákonem schválil doplatky mezd vedoucím pracovníkům a odvody, kdyby jejich nárok byl sporný. Konkursní řízení je přísně formální proces, kde není dán téměř žádný prostor pro volnou činnost nebo samostatné úvahy; proto je postup soudu při vyloučení mzdových nároků z konečné zprávy vadný.
VI. K výdajům z konkursní podstaty. Výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty.
1/ Vyškrtnutí výdajů, spojených se zpeněžením konkursní podstaty v celkové výši 2.027.024.08 Kč z konečné zprávy je chybné a nedůvodné, neboť zpětně závažně zasahuje do výsledků zachycených v konečné zprávě podle průběžně vedeného účetnictví.
2/ Soud své závěry neodůvodňuje zjevnou nepřiměřeností vyloučených výdajů (v tomto ohledu věřitelský výbor posuzoval přiměřenost a důvodnost výdajů 9. března 2004 a 15. dubna 2004 a až na malé výjimky je schválil), ale poukazuje na jejich neefektivnost a na nedoložení výdajů prvotními účetními doklady, popřípadě smlouvami uzavřenými v zastoupení správce konkursní podstaty, jejichž platnost (soud) zpochybnil. Ze závěrů soudu nelze učinit jiný závěr, než že při důsledném provedení skartace dokumentů podle zákona o archiváliích by soud mohl vyloučit z konečné zprávy téměř všechny vyplacené pohledávky za podstatou, neboť lhůty pro skartaci vesměs uplynuly a doklady mohly být skartovány.
3/ Zpochybnění zákonného práva k uzavření právních úkonů k plnění zákonných povinností správcem, na základě zplnomocnění J. B. apod., rovněž neodpovídá platné právní úpravě ani pravomoci správce konkursní podstaty.
4/ Výtka správci konkursní podstaty o zavinění opakovaného projednání dříve předložených konečných zpráv je velmi sporná, protože všechny předložené konečné zprávy vycházely z pečlivě vedeného průběžného účetnictví, takže jejich obsah se nijak podstatně nelišil od té poslední. Byla-li projednatelná konečná zpráva z 1. listopadu 2010, pak byly patrně stejným způsobem projednatelné i předchozí konečné zprávy předložené soudu po úplném zpeněžení konkursní podstaty (prvně v roce 2006). Nebylo vinou správce konkursní podstaty, že se tak nestalo již v roce 2006.
VII. K odměně správce konkursní podstaty.
Soud nesprávně stanovil odměnu správce konkursní podstaty ze sníženého základu, což měl odvolací soud za rozporné se zákonem, ale nápravu nezjednal. Závěry soudu v napadeném rozhodnutí, vyplývající z hodnocení zjištěných skutečností, pokládá dovolatel za extrémní a v rozporu s účelem konkursu dle zákona o konkursu a vyrovnání (§ 1 ZKV) a s článkem 4 a 9 Listiny základních práv a svobod.
b/ Vyjádření k dovolání.
1/ Konkursní věřitel S ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout (s tím, že nevymezuje otázku zásadního právního význam napadeného ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.), případně zamítnout (s tím, že napadené rozhodnutí je věcně správné).
2/ Konkursní věřitel S poukazuje na obsah návrhu státního zastupitelství na snížení odměny správce konkursní podstaty ze dne 26. srpna 2008 a shrnuje, že správce konkursní podstaty nepostupoval během konkursu s odbornou péčí. Dovolateli vytýká, že provozoval úpadcův podnik k újmě konkursních věřitelů dlouho po prohlášení konkursu, ač šlo o provoz ztrátový. Výdaje vynaložené na pracovní nároky zaměstnanců (17.120.968 Kč) nejsou adekvátní příjmům získaným provozem úpadcova podniku (8.517.741 Kč). Správce konkursní podstaty měl po prohlášení konkursu zredukovat počet zaměstnanců a omezit s tím související výdaje (kupř. výdaje v řádech miliónů za telefony, cestovné atd.) nebo informovat věřitelský výbor a soud v potřebném rozsahu tak, aby mohl být ukončen provoz podniku, aby nedůvodně nezatěžoval konkursní podstatu. V tomto směru správce konkursní podstaty zásadně porušil povinnosti při vedení konkursu.
3/ Podle konkursního věřitele S není (též) bez významu, že správce si neoprávněné vyplatil zálohu na odměnu (1.849.000 Kč), kterou musel vrátit do konkursní podstaty k výzvě konkursního soudu, že na úkor konkursní podstaty hradil své pojištění odpovědnosti za škodu a že od roku 2004 nepředložil věřitelskému výboru a konkursnímu soudu své výdaje ke schválení (respektive, že tyto výdaje nebyly schváleny).
4/ Konkursní řízení je vedeno od roku 1995 a pro nepřezkoumatelnost a nesprávnost předchozích konečných zpráv (z 20. října 2006, 4. května 2007, 18. října 2007, 20. srpna 2008, 3. dubna 2009 a 13. května 2010) museli konkursní věřitelé opakovaně podávat námitky. Konkursní soud pak může snížit odměnu správce konkursní podstaty (např. proto, že správce konkursní podstaty nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí, z důvodu prodlevy s předložením konečné zprávy) a v případě mimořádných okolností může odměnu správce konkursní podstaty i zcela odepřít; potud konkursní věřitel S poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1802/2006 (jde o usnesení ze dne 22. října 2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2010, pod číslem 101) a sp. zn. 29 Cdo 1712/2008 (jde o usnesení ze dne 20. května 2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2012, pod číslem 40).
5/ Konkursní soud je povinen zkoumat správnost hotových výdajů z úřední povinnosti, tzn. i bez námitek konkursních věřitelů; srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Ko 33/2003 (správně jde o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2003, pod číslem 87). Při posuzování důvodnosti hotových výdajů je třeba vycházet z toho, že správce konkursní podstaty je podle ustanovení § 8 odst. 2 ZKV povinen postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí. Konkursní soud je povinen ověřit, zda správce konkursní podstaty vynaložil vyúčtované hotové výdaje účelně a přiměřeně. Není-li tomu tak, musí konkursní soud vyloučit nedůvodné hotové výdaje z konkursní podstaty (jak správně učinil konkursní soud ohledně některých nedůvodných výdajů v dané věci). Konkursní věřitel S má za to, že povinnosti správce konkursní podstaty nelze přenášet na konkursní soud a na věřitelský výbor. Výdaje, které správce konkursní podstaty vynaložil neoprávněně a nedůvodně, nelze hradit z konkursní podstaty na úkor konkursních věřitelů. Konkursní soud (tudíž) postupoval správně, jestliže neschválil (některé) výdaje, k nimž správce konkursní podstaty nedoložil primární doklady nebo výdaje doložené, leč nedůvodné anebo výdaje vynaložené v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání; potud konkursní věřitel S poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007. Konkursní soud také postupoval správně, jestliže alespoň zčásti snížil odměnu správce konkursní podstaty, neboť ten porušil povinnosti při vedení konkursu a nejednal s péčí řádného hospodáře.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud shledává dovolání v dané věci přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když napadené usnesení je ve výkladu ustanovení § 8 odst. 3 ZKV rozporné s níže rozebranou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení § 8 ZKV (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném), správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Je-li správcem ustavena veřejná obchodní společnost, odpovídají za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem funkce správce její společníci společně a nerozdílně. Správce je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce (odstavec 2). Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru (odstavec 3).
Dle ustanovení § 29 ZKV (v rozhodném znění) správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).
K dovoláním otevřeným právním otázkám činí Nejvyšší soud následující závěry:
I. K námitkám konkursních věřitelů F a S. Obecně.
V tom, že konkursní věřitelé F a S coby členové věřitelského výboru podali za sebe námitky proti konečné zprávě, jelikož zákon o konkursu a vyrovnání takové právo (podat námitky) nepřiznává věřitelskému výboru, nespatřuje Nejvyšší soud obcházení zákona, ani nesoulad s dobrými mravy nebo s občanským ani soudním řádem.
Od správce konkursní podstaty dbalého svých povinností a postupujícího při výkonu funkce s odbornou péčí se očekává, že při projednávání a schvalování konečné zprávy obhájí způsob, jakým vykonával funkci bez zřetele k tomu, zda konkursní věřitelé vznášejí námitky proti konečné zprávě koordinovaně .
II. K výdajům z konkursní podstaty. Obecně.
K pravidlu formulovanému v ustanovení § 8 odst. 3 poslední větě ZKV se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil, přičemž judikatorní závěry, k nimž dospěl (a na nichž nevidí důvod cokoli měnit ani v této věci), lze shrnout takto:
1/ Smysl úpravy obsažené od 1. května 2000 v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV tkví v tom, že od uvedeného data již správce konkursní podstaty nesměl zadat třetím osobám na účet podstaty činnosti, k nimž byl sám povinen, bez souhlasu věřitelského výboru, i kdyby šlo o náklad plně opodstatněný. Bez souhlasu věřitelského výboru bylo vyúčtování takového nákladu bez dalšího nepřípustné (srov. shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3169/2011).
2/ To, že věřitelský výbor udělí správci konkursní podstaty souhlas s tím, aby činnosti, k nimž je povinen, zadal třetím osobám na účet konkursní podstaty, nezbavuje konkursní soud práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu § 29 ZKV). Ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007).
3/ Pohledávka vzešlá z činnosti, kterou správce konkursní podstaty (ač jde o činnost, k níž je sám povinen) zadá třetí osobě na účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Po zrušení konkursu, v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka, přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2181/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 42).
4/ Správce konkursní podstaty poruší právní povinnost stanovenou v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV, jestliže činnost, k níž je z titulu výkonu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce sám povinen (povolán), zadá třetí osobě na účet konkursní podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Námitka, že šlo o činnost potřebnou, ze které měla konkursní podstata prospěch, nemá na závěr, že šlo o jednání protiprávní (zákonem zakázané) žádného vlivu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 108).
5/ Následkem porušení právní povinnosti stanovené v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV není neplatnost takového zadání , nýbrž to, že správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny; jde o náklad vynaložený na účet správce konkursní podstaty jelikož na účet konkursní podstaty může jít jen se souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Ke vzniku škody na majetku konkursní podstaty vede takové porušení právní povinnosti až od okamžiku, kdy správce konkursní podstaty náklad vzešlý ze zadání uskutečněného bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů) zúčtuje nikoli na svůj vrub (na vrub své konkursní odměny, v průběhu konkursního řízení typicky na vrub vyplacené zálohy na konkursní odměnu), nýbrž na vrub konkursní podstaty (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1141/2011).
6/ Zákon o konkursu a vyrovnání svěřuje správci konkursní podstaty především (zejména) následující činnosti (činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen ve smyslu § 8 odst. 3 poslední věty ZKV):
- požadovat od orgánů a osob uvedených v § 9d odst. 1 ZKV údaje o majetku dlužníka (úpadce) a některé další údaje, které jsou nutné pro výkon správy majetku konkursní podstaty, a to ve stejném rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku (úpadci) a vydání nebo zapůjčení listin nebo jiných věcí, které mohou sloužit ke zjištění dlužníkova (úpadcova) majetku (§ 9d ZKV),
- nakládat s úpadcovým majetkem, který tvoří konkursní podstatu (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV), včetně plnění povinností, které s tím souvisejí (§ 14a odst. 1 ZKV),
- udělit souhlas k některým právním úkonům úpadce, které může úpadce uskutečnit i po prohlášení konkursu, např. k odmítnutí daru nebo dědictví (§ 14 odst. 1 písm. b/ ZKV),
- vést místo úpadce soudní spory, zahajovat je a samostatně v nich vystupovat (§ 14 odst. 1 písm. c/ a d/ ZKV, § 16 odst. 1 ZKV, § 27 odst. 4 ZKV),
- vykonávat místo úpadce práva zaměstnavatele a plnit jeho povinnosti (§ 14a odst. 1 ZKV),
- rozhodovat o obchodních záležitostech úpadcova podniku a činit úkony nutné k jeho provozu (§ 14a odst. 1 ZKV),
- zajistit vedení účetnictví (je-li úpadce podnikatelem) [§ 14a odst. 1 ZKV],
- zajistit (za úpadce) plnění povinností podle předpisů o daních [§ 14a odst. 1 ZKV]. Srov. k tomu shodně např. zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2181/2009,
- převzít od úpadce seznam jeho majetku, obchodní knihy a jiné doklady (§ 17 odst. 1 a 2 ZKV),
- sestavit soupis konkursní podstaty (§ 18 odst. 1 ZKV),
- učinit (se souhlasem konkursního soudu) prohlídku obydlí úpadce, pokud je obydlí používáno také pro podnikání a zjednat si za tím účelem do tohoto obydlí úpadce přístup (vše za předpokladu, že soupis konkursní podstaty nelze provést pro nedostatečnou součinnost úpadce); srov. § 18 odst. 6 ZKV,
- postarat se o to, aby do podstaty byly zahrnuty i věci nacházející se u třetích osob (§ 18 odst. 4 ZKV),
- zajistit odhad majetku, který patří do podstaty (§ 18 odst. 5 ZKV),
- postarat se o vhodné zajištění movitých věcí pojatých do soupisu, je-li obava, že by mohlo dojít k jejich odstranění, poškození nebo zničení (§ 18 odst. 8 ZKV),
- projednat vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV),
- převzít stejnopisy přihlášek věřitelů, přezkoumat je a sestavit jejich seznam (§ 20 odst. 3 až 5 ZKV, § 23 odst. 1 ZKV),
- popřít přihlášené pohledávky, o jejichž pravosti, výši nebo pořadí jsou pochybnosti (§ 24 odst. 1 a 2 ZKV),
- provést vypořádání společného jmění manželů dohodou nebo soudní cestou (§ 26 a násl. ZKV),
- provést zpeněžení majetku podstaty prodejem mimo dražbu (§ 27 odst. 2 ZKV); srov. k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2550/2013,
- podat návrh na veřejnou dražbu nebo návrh na soudní dražbu (§ 27 odst. 1 a 3 ZKV),
- vyloučit neprodejné pohledávky a věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty z podstaty (§ 27 odst. 6 ZKV),
- provést zpeněžení věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží provozování úpadcova podniku, jedinou smlouvou (§ 27a ZKV),
- uspokojit některé nároky v průběhu konkursního řízení (§ 28 odst. 2, § 31 odst. 1 ZKV),
- vypracovat a předložit konkursnímu soudu konečnou zprávu s vyúčtováním (§ 29 odst. 1 ZKV) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 2631/2012].
7/ Mimo režim ustanovení § 8 odst. 3 poslední věty ZKV má průběžné schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem (§ 11 odst. 5 ZKV) svůj význam v tom, že konkursní soud již v pozdějších fázích řízení nemá důvod zkoumat (bez dalšího) detailně podklady, na jejichž základě věřitelský výbor schválil hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad spojený s udržováním a správou podstaty. Závěr, zda šlo o výdaj nebo náklad, jenž vůbec mohl být zúčtován na vrub konkursní podstaty nebo zda šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný (v poměru k účelu, na který byl vynaložen), ale i tak zůstává konkursnímu soudu; konkursní soud jej činí při schvalování konečné zprávy dle § 29 ZKV (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013).
8/ Povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV) je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2631/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2837/2012).
Na tomto judikatorním základě Nejvyšší soud především uvádí, že výtka, kterou dovolatel brojí proti argumentaci na str. 9 napadeného rozhodnutí, je zjevně nepřiléhavá, jelikož v dotčené pasáži napadeného rozhodnutí jde (před vlastním odvolacím přezkumem) pouze o reprodukci rozhodnutí konkursního soudu.
Ve vztahu k neschválení výdajů ve výši 8.108.826,08 Kč vznáší dovolatel námitku, že podle zápisu z jednání věřitelského výboru ze dne 15. února 2001 obdržel povolení ve smyslu § 8 odst. 3 poslední věty ZKV. V režimu výkladu označeného ustanovení však taková námitka může mít význam jen v rozsahu částky 405.000 Kč [srov. argumentaci konkursního soudu pod bodem X. Administrativa spojená s dokládáním od roku 2007 do roku 2010 k bodu 10/ námitek konkursního věřitele F)]. Pouze výdaj ve výši 405.000 Kč neschválil konkursní soud jen proto, že šlo o výdaj na činnost, kterou měl správce konkursní podstaty provést sám, takže o souhlas s jejím zadáním třetí osobě (na účet konkursní podstaty) měl ve smyslu § 8 odst. 3 ZKV požádat věřitelský výbor, což se nestalo. Ve zbývajícím rozsahu bylo kriteriem pro (ne)schválení příslušného výdaje vždy to, zda šlo o výdaj účelně vynaložený. Závěry soudů nižších stupňů jsou potud (vyjma zmíněných 405.000 Kč) v souladu s výše citovanou judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007), jež potvrzuje oprávnění konkursního soudu odepřít správci konkursní podstaty uznání vynaloženého nákladu na účet podstaty (neschválit jej v režimu § 29 ZKV) bez zřetele k tomu, že věřitelský výbor jeho vynaložení schválil (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013), a to právě s přihlédnutím k povinnosti správce konkursní podstaty jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí [jež je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (srov. opět rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, 29 Cdo 1043/2012, 29 Cdo 2631/2012 a 29 Cdo 2837/2012)]. Nepřiléhavá je v daných souvislostech výhrada dovolatele, že plnění povinností správce konkursní podstaty nebylo vázáno, ani omezeno výdaji, až na výjimku uvedenou v ustanovení § 27 odst. 4 ZKV.
Ve vztahu k částce 405.000 Kč je dovolání důvodné, jelikož z rozhodnutí odvolacího soudu (z té jeho části, jež se vypořádává s odvolacími námitkami správce konkursní podstaty) není patrno, zda v rozsahu uvedené částky potvrdil usnesení konkursního soudu z jiných důvodů než konkursní soud, případně zda je potvrdil ze stejných důvodů jako konkursní soud a jak se případně vypořádal s obsahem zápisu z jednání věřitelského výboru ze dne 15. února 2001, který je součástí konkursního spisu (č. l. 841 a 842) a v němž věřitelský výbor pod bodem 12 povoluje správci součinnost s třetími osobami při zajišťování následujících činností:
- opravy, údržba a správa majetku,
- odborná pomoc při zpeněžování - realitní kanceláře, znalci,
- právní úkony ,
dodávaje, že výběr ponechává na uvážení správce s tím, že správce bude vynakládat peněžní prostředky z konkursní podstaty na zajištění těchto činností prostřednictvím třetích osob pouze v nezbytném rozsahu .
Potud je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tudíž i nesprávné.
III. K výdajům z konkursní podstaty. Hotové výdaje správce konkursní podstaty.
Námitka dovolatele, že vyloučení hotových výdajů správce konkursní podstaty ve výši 446.015,20 Kč, ač byly soudu řádně doloženy, je v rozporu s nárokem, který vyplývá z ustanovení § 8 odst. 3 ZKV, jelikož moderační právo soudu se vztahuje pouze na odměnu , je zjevně neopodstatněná, když (jak rozebráno shora) nejde o moderační právo soudu , nýbrž o posouzení toho, zda výdaje vynaložené z konkursní podstaty byly (bez zřetele k tomu, zda se tak stalo v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 poslední věty ZKV) výdaji účelně (hospodárně) vynaloženými vzhledem k tomu, že ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí. Jde-li o výdaje vynaložené nehospodárně, má konkursní soud právo je neschválit (a pak jdou na vrub správce konkursní podstaty) [usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 a 29 Cdo 289/2013].
IV. K výdajům z konkursní podstaty. Výdaje spojené s udržováním a správou konkursní podstaty.
K námitce, že k vyloučení částky ve výši 1.131.701,80 Kč v souvislosti se správou a udržováním konkursní podstaty nebyl důvod, neboť nebyla prokázána kauzální spojitost s porušením předepsaných povinností , Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí soudů nižších stupňů obsahují zřetelně formulované závěry k důvodům, pro něž tyto výdaje nebyly schváleny. Dovolatel tvrdí, že i kdyby skutečně zavinil vznik škody, jednání o schválení konečné zprávy mu nedalo možnost k uplatnění práva zprostit se odpovědnosti při nemožnosti škodě zabránit, ani při vynaložení veškerého úsilí a odborné péče . Podstata institutu konečné zprávy (a procesu jejího schvalování) však spočívá právě v tom, aby správce konkursní podstaty úpadce jako správce cizího (úpadcova) majetku obhájil (k námitkám věřitelů a úpadce), že konkursní podstatu spravoval a udržoval řádně a že hotové výdaje i výdaje spojené s udržováním a správou konkursní podstaty, které z konkursní podstaty vynaložil, jsou výdaji účelně (hospodárně) vynaloženými při dodržení požadavku odborné péče. S přihlédnutím k vlastnímu procesu projednávání konečné zprávy v této věci (jak plyne ze spisu) nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že dovolatel měl dostatek možností obhájit svou konkursní správu úpadcova majetku a jeho námitka, že tuto možnost neměl, je zjevně neopodstatněná.
Namítá-li dále dovolatel k neschváleným výdajům za telefon (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod III.), že vyloučení výdajů za telefonickou linku (A. K.) potvrdil soud v rozporu se zjištěnými skutečnostmi, ač nebyla soukromá, ale služební, pak jde o (nepřípustnou) skutkovou námitku založenou na jiných skutkových závěrech než jsou ty, z nichž ohledně těchto výdajů vyšly soudy nižších stupňů. Budiž v této souvislosti též připomenuto, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem [srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 108/2011 ), včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu].
Z týchž příčin je namístě odmítnout též argumentaci k:
- výdajům za cestovné (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod IV.),
- výdajům za pronájem archivu a archivaci (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod VI.),
- výdajům na členské schůze (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod VII.),
- výdajům na školení zaměstnanců úpadce (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod XIV.).
V dotčených souvislostech se opět prosadí i závěry obsažené v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 a 29 Cdo 289/2013 na téma účelnosti (hospodárnosti) vynaložených nákladů.
K výdajům za členské podíly (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod XVIII.) budiž řečeno, že nároky členů družstva (úpadce) na vyplacení členských podílů vskutku nejsou pohledávkami, jež by byl správce konkursní podstaty úpadce oprávněn uspokojovat v průběhu konkursního řízení (§ 31 odst. 1 věta první ZKV). Jestliže tak učinil, jde o částky neprávem vyplacené, jež právem nebyly schváleny. Srov. k tomu mutatis mutandis (v obdobných souvislostech u akciové společnosti) např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Cdo 1201/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2002, pod číslem 42 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 955/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2005, pod číslem 193).
K výdajům na poštovné (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod II.) a k drobným pokladním výdajům (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod XVII.) srov. závěry Nejvyššího soudu rozebrané níže (C/ Dovolací řízení. VI. K výdajům z konkursní podstaty. Výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty.).
V. K výdajům z konkursní podstaty. Pracovněprávní nároky zaměstnanců.
Také v tomto případě je odpovědí na dovolací námitky závěr plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 a 29 Cdo 289/2013, jenž lze pro poměry tohoto výdaje parafrázovat tak, že souhlas věřitelského výboru s úhradami mezd vedoucích pracovníků úpadce nezbavuje konkursní soud oprávnění takový výdaj neschválit, šlo-li o úhradu nad zákonem stanovený rámec. V rovině právní jsou pak závěry soudů k otázce vedoucích pracovníků úpadce souladné se závěry obsaženými v R 73/2003.
VI. K výdajům z konkursní podstaty. Výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty.
Dovolací námitky k těmto výdajům [A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod V. (částka 175.575 Kč), bod XII. (částka 1.842.895 Kč, sestávající z částek 700.200 Kč a 1.142.695 Kč) a bod XV. (částka 8.554,08 Kč)] shledává Nejvyšší soud zčásti opodstatněnými.
Dovolatel poukazuje na to, že konkursní soud (jehož závěrům odvolací soud přitakal) své závěry potud neodůvodňuje zjevnou nepřiměřeností vyloučených výdajů (s tím, že věřitelský výbor posuzoval přiměřenost a důvodnost výdajů 9. března 2004 a 15. dubna 2004 a až na malé výjimky je schválil), ale poukazuje na jejich neefektivnost a na nedoložení výdajů prvotními účetními doklady, popřípadě smlouvami uzavřenými v zastoupení správce konkursní podstaty, jejichž platnost (soud) zpochybnil. Míní, že při důsledném provedení skartace dokumentů podle zákona o archiváliích by soud mohl vyloučit z konečné zprávy téměř všechny vyplacené pohledávky za podstatou, neboť lhůty pro skartaci vesměs uplynuly a doklady mohly být skartovány.
Ohledně částky 175.575 Kč není tato dovolací argumentace důvodná, když právě dovolatelem odkazovaný zápis z jednání věřitelského výboru z 15. dubna 2004 (č. l. 1069-1071) dokládá, že již tehdy šlo o sporný (věřitelským výborem zpochybněný) výdaj nepodložený smluvně, o jehož průkazné doložení byl správce konkursní podstaty žádán. Důvod neschválit tento výdaj tedy konkursní soud měl.
Co do částky 8.554,08 Kč dovolání není důvodné, jelikož dovolatelova námitka je potud založena na popření skutkového (dovoláním nezpochybnitelného) závěru konkursního soudu, že jde o výdaj, který věřitelský výbor neodsouhlasil a který správce konkursní podstaty ani následně nedoložil.
Co do částky 700.200 Kč je dovolání opodstatněné. Konkursní soud z (vyplacené) částky 1.023.900 Kč schválil jen fakturami doložené výdaje ve výši 323.700 Kč s tím, že ve zbytku nedokáže posoudit obvyklé provize v té době . Právní posouzení věci soudy nižších stupňů je potud neúplné (a tudíž nesprávné) v tom, že se z něj nepodává, zda sporné výdaje (700.200 Kč) jsou výdaji, které soudy mají za nedoložené (listinami), leč předtím schválené (jak tvrdí dovolatel) věřitelským výborem. Kdyby mělo jít o výdaje, které věřitelský výbor v konkrétní výši v minulosti odsouhlasil, pak by závěr o jejich neschválení nemohl být již založen jen na absenci příslušných listin [srov. opět (k významu průběžného schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013].
Nechválení uvedeného výdaje pak nelze odůvodnit (právně bezcenným) argumentem, konkursního soudu že nedokáže posoudit obvyklé provize v té době , jenž nutně vybízí k závěru, že kdyby konkursní soud takového posouzení schopen byl, pak by zřejmě další část těchto výdajů schválil.
Nechválení výdaje ve výši 1.142.695 Kč odůvodnil konkursní soud (jehož úsudek odvolací soud nezměnil) nedoložením primárních dokladů k této částce. Takové zdůvodnění by opět postačovalo, jen kdyby konkursní soud vyšel (oproti dovolateli) z toho, že jde o výdaj neschválený věřitelským výborem (k této otázce rozhodnutí mlčí). Kdyby mělo jít o výdaje, které věřitelský výbor v konkrétní výši v minulosti odsouhlasil, pak by závěr o jejich neschválení nemohl být již založen jen na absenci primárních dokladů (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013).
Také u výdajů na poštovné (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod II.) a u drobných pokladních výdajů (A/ Řízení před soudem prvního stupně. Bod XVII.) je správnost závěrů soudu o jejich neschválení podmíněna tím, zda šlo o výdaje, jež předtím neodsouhlasil věřitelský výbor (což z rozhodnutí neplyne). Jinak by se opět prosadily závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013.
VII. K odměně správce konkursní podstaty.
Potud není dovolání důvodné. Z napadeného rozhodnutí (jemuž dovolatel vytýká, že nezjednal nápravu chybných závěrů konkursního soudu) se podává, že odvolací soud korekci názoru konkursního soudu provedl (jeho rozhodnutí je v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 ZKV).
Z výše formulovaných závěrů je patrno, že dovolání je zčásti opodstatněné, Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí (které proto nemůže obstát jako celek) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu