29 Cdo 801/2011
Datum rozhodnutí: 30.11.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 801/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ing. arch. M. M. , zastoupené JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, PSČ 360 21, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Ing. Š. H. , oběma zastoupeným JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Jugoslávská 112/23, PSČ 407 46, o zaplacení částky 1,424.311,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod. sp. zn. 9 C 400/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2010, č. j. 18 Co 317/2010-102, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných rozsudek ze dne 21. dubna 2010, č. j. 9 C 400/2008-73, jímž Okresní soud v Karlových Varech uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 1,424.311,20 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelky však žádnou otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládají.
Námitkou, podle níž žalované prodávaly své obchodní podíly a nikoliv obchodní podíl zůstavitele, dovolatelky polemizují s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů (které uzavřely, že dovolatelky převedly smlouvou ze dne 13. listopadu 2006 jako dědičky obchodní podíl F. J.), čímž ovšem uplatňují dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemají k dispozici (srov. ustanovení § 237 odst. 3 a § 241a odst. 3 o. s. ř.) a k jehož prověření dovolání připustit nelze. Uvedený závěr pak platí i pro posouzení otázek, při jejichž formulování dovolatelky vycházejí z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (zda lze závazky dovolatelek posoudit jako solidární a zda na ně přešel závazek zůstavitele, uplatněný v projednávané věci).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitky, podle níž soudy porušily ustanovení § 470 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). Je tomu tak proto, že dovolatelky v řízení před soudy nižších stupňů nenamítaly (a nečiní tak ostatně ani v dovolání), že jim bylo uloženo zaplatit více, než kolik činila cena dědictví nabytého některou z nich, popř. že cena dědictví, které jako dědičky nabyly, byla vyčerpána uspokojením takových pohledávek ostatních věřitelů, které měly výhodnější právo na uspokojení, než pohledávka vymáhaná v projednávané věci (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 29 Cdo 549/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2007, pod číslem 127); tyto skutečnosti se pak nepodávají ani z obsahu spisu.
Napadené rozhodnutí pak nečiní zásadně právně významným ani dovolatelkami zpochybňované posouzení, zda ze smlouvy o účasti na podnikání plyne závazek zůstavitele zaplatit žalobkyni pro případ ukončení jeho účasti ve společnosti nejen podíl na vypořádacím podílu či podíl na likvidačním zůstatku, ale taktéž odpovídající podíl na ceně získané za převod obchodního podílu na třetí osobu. Je tomu tak proto, že odvolací soud při výkladu označené smlouvy postupoval v souladu s výkladovými pravidly upravenými v ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Navíc posouzení toho, zda zůstaviteli z označené smlouvy plyne i závazek vyplatit žalobkyni podíl na ceně získané převodem obchodního podílu, je odvislé od obsahu označené smlouvy, je významné jen a pouze v projednávané věci a postrádá potřebný judikatorní přesah.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelek celkem 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu