29 Cdo 77/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



KSPH 38 INS 18042/2011
34 ICm 1544/2013
29 ICdo 77/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Břetislava Komana , advokáta, se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, PSČ 170 00, jako insolvenčního správce dlužníka SHARK, spol. s r. o. proti žalovanému Sprinklerové systémy Shark, a. s. , se sídlem v Jílovém u Prahy, Čs. Armády 547, PSČ 254 01, identifikační číslo osoby 29054184, zastoupenému JUDr. Radimem Břenkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lidická 336/28, PSČ 150 00, o určení neúčinnosti právních jednání dlužníka a o zaplacení částky 414.160 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 ICm 1544/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SHARK, spol. s r. o. , se sídlem Radlík 156, PSČ 254 01, identifikační číslo osoby 47548541, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 18042/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2015, č. j. 34 ICm 1544/2013, 104 VSPH 161/2015-59 (KSPH 38 INS 18042/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 3. prosince 2014, č. j. 34 ICm 1544/2013-34, rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) o odpůrčí žalobě insolvenčního správce dlužníka SHARK, spol. s r. o., směřující proti žalovanému Sprinklerové systémy Shark, a. s., tak že:
1/ Určil, že vůči žalobci a majetkové podstatě dlužníka jsou neúčinné označené právní úkony (dohody o zápočtu vzájemných pohledávek uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným ze dne 16. září 2011 a ze dne 30. září 2011) [bod I. výroku].
2/ Zamítl žalobu co do požadavku o určení neúčinnosti dalších označených právních úkonů učiněných mezi dlužníkem a žalovaným (objednávek ze 7. září 2011 a z 28. září 2011, tří kupních smluv ze dne 31. května 2011 a dohody o převodu licence ze dne 31. května 2011) [bod II. výroku].
3/ Uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 414.160 Kč (bod III. výroku).
4/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem:
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok).
2/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 257.050 Kč a co do požadavku na zaplacení částky 157.110 Kč se žaloba zamítá (první výrok).
3/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku a jímž uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 257.050 Kč) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tak, že:
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil (v dotčeném) rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí v dotčených částech změnil tak, že žalobu i potud zamítne.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává; dovolatel se omezil na pouhou doslovnou citaci § 237 o. s. ř. (jež způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není) a k přípustnosti dovolání v jeho dalším obsahu jinak ničeho nedodává.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny. Žalobce sice (ve vyjádření k dovolání z 19. srpna 2015) požaduje, aby mu na náhradě nákladů dovolacího řízení byla přiznána částka 1.200 Kč, dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, toto ustanovení však zcela zjevně není (nemůže být) podkladem pro přiznání jakékoli náhrady nákladů dovolacího řízení žalobci.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu