29 Cdo 757/2010
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 8 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007, § 14 odst. 1 písm. a) ZKV ve znění do 06.06.2011



29 Cdo 757/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti žalovanému JUDr. R. K., zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Veselým, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, o zaplacení 1,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 163/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 12. října 2009, č. j. 18 Co 305/2009-219, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 12. října 2009, č. j. 18 Co 305/2009-219, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 23 C 163/2008-193, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, kterou mu měl žalovaný způsobit tím, že jako (bývalý) správce konkursní podstaty žalobce nevymáhal po Ing. M. H., správkyni konkursní podstaty úpadkyně V. S., pohledávku žalobce spočívající v náhradě škody za zničený a pod cenou prodaný lis značky Mayer (dále jen lis ).
Soud prvního stupně konstatuje, že žalovaný neporušil svou povinnost postupovat s odbornou péčí, neboť sepsal lis do konkursní podstaty žalobce a po zjištění, že byl sepsán i do konkursní podstaty úpadkyně V. S., vedl úspěšně spor o jeho vyloučení z konkursní podstaty, resp. po zpeněžení lisu (k němuž došlo bez souhlasu žalovaného) o vydání výtěžku zpeněžení ve výši 73.200,- Kč uzavřel, že žalovaný při výkonu funkce správce konkursní podstaty žalobce v tomto směru postupoval standardním a transparentním způsobem.
Aniž by se blíže zabýval výší škody vzniklé údajně žalobci, soud prvního stupně dodal, že tvrzení žalobce o skutečné ceně lisu ve výši 1,073.200,- Kč nebylo řádně podloženo , neboť bylo prokázáno, že žalobce lis zakoupil za 160.000,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud cituje ustanovení § 14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), a odkazuje na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 52/1998 ) dovodil, že úpadce prohlášením konkursu ztrácí dispoziční oprávnění k majetku podstaty, jež přechází na správce. Žalobu o nárocích náležejících do majetkové podstaty, podanou úpadcem po prohlášení konkursu, je třeba zamítnout pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Jelikož do konkursní podstaty patří i pohledávky úpadce (§ 6 ZKV), je i pohledávka žalobce jako podnikatele z titulu náhrady škody součástí jeho konkursní podstaty. Dispoziční oprávnění k takovéto pohledávce přešlo do skončení konkursu (případně do vyloučení pohledávky ze soupisu majetku konkursní podstaty) na správce konkursní podstaty (poškozeného) úpadce, který tak k jejímu uplatnění u soudu postrádá aktivní věcnou legitimaci.
Argumentaci, podle níž je aktivní věcná legitimace žalobce založena tím, že žalovaný ani současný správce konkursní podstaty přes jeho upozornění tvrzenou pohledávku nevymáhali, odvolací soud odmítl s tím, že pohledávka nebyla vyloučena z konkursní podstaty. Dodal, že žalobce nevysvětlil, z čeho dovozuje oprávnění vymáhat tvrzenou pohledávku pro sebe (nikoli ve smyslu § 27 odst. 4 ZKV ve prospěch podstaty), a že žaloba se jeví jako předčasná již proto, že tvrzená újma žalobce je v zásadě jen stěží vyčíslitelná do doby skončení konkursu (neboť žaloba postrádá dovylíčení toho, jaká část tvrzené pohledávky, po uspokojení pohledávek věřitelů žalobce v rozvrhu, je škodou, která žalobci ušla).
Podle odvolacího soudu nelze připustit stav , podle něhož by pouhá skutečnost, že správce konkursní podstaty (dosud) nesepsal do podstaty pohledávku, která do ní dle své povahy náleží a nebyla z ní vyloučena , zakládala věcnou legitimaci úpadce k uplatnění této pohledávky u soudu před skončením konkursu.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel je přesvědčen, že povinností žalovaného jako správce konkursní podstaty bylo domáhat se proti Ing. M. H. náhrady škody a vymoci příslušnou pohledávku ve prospěch konkursní podstaty, aby mohlo dojít k naplnění účelu konkursního řízení, tj. uspokojení věřitelů žalobce v co největším rozsahu. Žalovaný však svojí nečinností umožnil promlčení nároku, čímž se právo na náhradu škody stalo nevymahatelným. Tím žalovaný porušil povinnost vyplývající pro něj z § 27 odst. 4 ZKV ve spojení s § 8 odst. 2 ZKV. V důsledku tohoto jeho jednání vznikla škoda, za kterou žalovaný odpovídá a je povinen ji nahradit.
Osobou, která je oprávněna domáhat se náhrady škody, by i podle názoru dovolatele po dobu konkursního řízení s ohledem na ustanovení § 27 odst. 4 ZKV měl být správce konkursní podstaty dovolatele. V době podání žaloby však šlo o situaci střetu profesních a osobních zájmů, neboť žalovaný jako tehdejší správce konkursní podstaty dovolatele byl zároveň i osobou pasivně věcně legitimovanou, pročež neposkytl žalobci potřebnou součinnost při uplatňování jeho nároku. Nově ustanovený správce konkursní podstaty dovolatele JUDr. L. M. žádost dovolatele, aby vstoupil na jeho místo v řízení, odmítl. Dovolatel je přesvědčen, že nemá-li správce konkursní podstaty o vymáhání pohledávky na náhradu škody zájem, nelze úpadci bránit v tom, aby škodu vymáhal sám.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 1655/2009, stejně jako v rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4754/2009, nebo v rozsudku ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 1813/2010 (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty, a tedy i s pohledávkami dlužníka, na správce jeho konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV). Aktivní věcná legitimace k vymáhání dlužníkových pohledávek tudíž svědčí (zásadně) správci konkursní podstaty dlužníka (srov. § 14 odst. 1 písm. d/ ZKV a bod XXIII. R 52/1998).
V týchž rozhodnutích však dovolací soud uzavřel, že daný závěr neplatí bezvýjimečně. Nehodlá-li správce pohledávku vymáhat a vyloučí-li ji z konkursní podstaty (§ 27 odst. 6 ZKV), přechází oprávnění s ní nakládat (se všemi důsledky z toho plynoucími, tedy včetně aktivní věcné legitimace k jejímu vymáhání) zpět na úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 8/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně to platí, jestliže správce konkursní podstaty (dlužníkem) tvrzenou pohledávku z uvedené příčiny do konkursní podstaty nesepíše, ač je mu její existence známa (a to od okamžiku, kdy dá správce konkursní podstaty najevo, že soupis neprovede).
Posledně uvedený závěr se prosadí i v případě (dlužníkem) tvrzené pohledávky na náhradu škody způsobené správcem konkursní podstaty při výkonu funkce, a to jak za situace, kdy by správce měl pohledávku vymáhat sám proti sobě (neboť se nachází ve zjevném střetu zájmů), tak za situace, kdy po zproštění funkce správce, který měl tvrzenou škodu způsobit nově ustanovený správce konkursní podstaty dá najevo, že pohledávku vymáhat nebude (že ji do konkursní podstaty nesepíše).
Jelikož právní posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobce odvolacím soudem není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, zrušil Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Lze dodat, že má-li být podle § 27 odst. 4 ZKV pohledávka vymáhána ve prospěch konkursní podstaty dlužníka, pak je třeba, aby tato skutečnost (tj. že jde o úhradu do konkursní podstaty) byla výslovně vyjádřena též ve výroku soudního rozhodnutí.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. června 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu