29 Cdo 73/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



KSPL 54 INS 19424/2011
155 ICm 297/2013
29 ICdo 73/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Miloslava Havleny , advokáta, se sídlem v Blatné, třída J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, jako insolvenčního správce dlužníka NJK UNICOS, spol. s r. o., proti žalovanému Ing. J. J. , zastoupenému JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 143, PSČ 339 01, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm 297/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka NJK UNICOS, spol. s r. o. , se sídlem v Klatovech, Vídeňská 31/IV., PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 18237576, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 19424/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č. j. 155 ICm 297/2013, 103 VSPH 319/2014-153 (KSPL 54 INS 19424/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 18. března 2014, č. j. 155 ICm 297/2013-118, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) odpůrčí žalobu, kterou se insolvenční správce dlužníka NJK UNICOS, spol. s r. o., domáhal proti žalovanému Ing. J. J. určení, že označená kupní smlouva je neúčinná vůči věřitelům dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tak, že:
( ) žalobce má za to, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2014 ), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:
Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř.
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když výše citovaná pasáž ve světle výše řečeného není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání a k přípustnosti dovolání dovolatel v jeho dalším obsahu jinak ničeho nedodává.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu