29 Cdo 73/2008
Datum rozhodnutí: 24.11.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 73/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Doc JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. K., zastoupeného JUDr. K. B., advokátem za účasti M. N., s. r. o., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 12/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2007, č. j. 14 Cmo 19/2007 70, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením nepřipustil změnu návrhu (výrok I.), potvrdil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 17. října 2006, č. j. 38 Cm 12/2004 41, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. N., s. r. o. (dále jen společnost ), konané dne 22. října 2003 (dále jen usnesení valné hromady ).


Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.


Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.


Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.).


Námitkou, jíž dovolatel uvádí jako dovolací důvod a podle které se nemohl účastnit řízení před soudem prvního stupně, neboť mu nebylo doručeno předvolání k ústnímu jednání konanému dne 17. října 2006, vystihuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.


O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 24. listopadu 2009


Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á


předsedkyně senátu