29 Cdo 729/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 729/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. V. V., , jako správce konkursní podstaty úpadkyně R., a. s., , zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, , proti žalované I. Č.r., spol. s r. o., , zastoupené JUDr. M. P., advokátem, o zaplacení částky 9.251.250,50 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 72/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2008, č. j. 6 Cmo 312/2008-63, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 13. května 2008, č. j. 2 Cm 72/2007-35, Městský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobci částku 9.251.250,50 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech účastníků (bod II. výroku) a o povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku (bod III. výroku).


K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).


Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) jako nepřípustné.


Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu , tedy i ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení a v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku. Potud ovšem dovolání nejen není odůvodněno, nýbrž je také (bez dalšího) nepřípustné (srov. pro nákladové výroky i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Odmítnutí dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je odůvodněno tím, že otázka konkurence řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení a řízení konkursního, pro jejíž řešení dovolatelka přisuzovala napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam (v tom ohledu, zda přijetím žalované částky získala dovolatelka bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen obč. zák. ), byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou a o tvrzeném rozporu s hmotným právem tak nemůže být řeči.


Závěr, že plnění vyplacené věřiteli úpadce po prohlášení konkursu na majetek úpadce v rámci výkonu rozhodnutí (nebo exekuce) vedeného proti úpadci jako povinnému v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) i po prohlášení konkursu na jeho majetek, je plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.), Nejvyšší soud formuloval již v rozsudku uveřejněném pod číslem 42/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom vyšel ze stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tento závěr Nejvyšší soud znovu potvrdil v rozsudku ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 343/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2008, pod číslem 100. Jak lze dovodit již z označeného stanoviska, přijetím této částky se věřitel (oprávněný) bezdůvodně obohatil, i když se tak stalo na základě pravomocného usnesení soudu výkonu rozhodnutí; podstatné je že uvedenou částku nezískal za trvání konkursu na majetek povinného v mezích pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání.


Návod, jak má soud výkonu rozhodnutí konat, dopadnou-li účinky prohlášení konkursu na majetek povinného do poměrů vykonávacího (exekučního) řízení v době před rozvrhem částky získané zpeněžením majetku povinného, je přitom obsažen v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.


Pro úplnost lze dodat, že (jak lze opět vysledovat již ze stanoviska a výše cit. rozhodnutí) o problém překážky věci pravomocně rozhodnuté (jak je bez akcentu zásadní významnosti zmíněn v dovolání), zcela zjevně nejde. V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolatelka Nejvyššímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu nepoložila.


Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.


Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 146 odst. 1 o. s. ř., tedy tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto. Žalobcovy účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ) činí 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož advokát žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalované celkem částku 10.300,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 15. dubna 2009


JUDr. Zdeněk K r č m á ř


předseda senátu