29 Cdo 713/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 713/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. A. V. , zastoupeného Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem, se sídlem v Hořicích, Jungmannova 346, PSČ 508 01, proti žalované Falcon, akciová společnost, se sídlem v Chomutově, Puchmajerova 116, identifikační číslo osoby 47 30 78 62, o zaplacení částky 88,560.000,- Kč s postižními právy ze směnek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 285/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2010, č. j. 5 Cmo 171/2010-130, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. července 2010, č. j. 5 Cmo 171/2010-130, potvrdil rozsudek ze dne 19. června 2009, č. j. 33 Cm 285/2009-107, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 88,560.000,- Kč s 6% úrokem od 20. září 2008 do zaplacení.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení čl. I § 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), zákon č. 60/1993 Sb., o oddělení měny, zákon č. 26/1993 Z.z., o opatreniach na zabezpečenie prechodu česko-slovenskej meny na slovenskú menu a o zmene a doplnení devízového zákona, ustanovení § 1 nařízení vlády č. 61/1993 Sb., k provedení zákona o oddělení měny a § 1 nariadenia vlády Slovenskej republiky č. 27/1993 Z.z., o niektorých opatreniach na zabezpečenie prechodu na slovenskú menu dospěl k závěru, že listiny předložené žalobcem nejsou platnými cizími směnkami .
Dnem 8. února 1993 došlo k oddělení národních měn od bývalé československé měny, přičemž dne 1. ledna 1993 vznikly samostatné národní měny obou republik . Pro závazky vzniklé před měnovou odlukou (rozuměj před datem 8. února 1993), vyjádřené v korunách československých, přitom platilo, že se přepočítají na koruny české (resp. koruny slovenské) v poměru jedna ku jedné. Později vystavené směnky (všechny směnky, jejichž zaplacení je předmětem řízení, byly vystaveny 20. září 1993) znějící na koruny československé, je nutno považovat za neplatné, neboť již v době jejich vystavení se nejednalo o měnu platnou v některé z obou částí bývalého společného státu .
Neplatnost směnek způsobuje i vada další, spočívající v současném uvedení jiné měnové jednotky , neboť jde-li o měnu, v níž mělo být placeno, nacházejí se na listinách dva odlišné, vzájemně si konkurující údaje, a to jednak Kčs (u číselného vyjádření směnečné sumy), jednak koruny české (u slovního vyjádření směnečné sumy). Přitom žádný z těchto údajů měny nelze považovat za významnější než druhý a žádný z nich nelze pominout ; jejich současné uvedení na směnkách činí tyto listiny vnitřně rozpornými .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel v posouzení otázek, zda: 1/ samotná existence dvou rozdílných údajů měny směnečné sumy obsažených na směnce (cizí) působí bez dalšího neplatnost této směnky, nebo má být vždy v takovém případě preferován údaj měny, obsažený v rámci slovního vyjádření směnečné sumy (zde ,korun českých ) a 2/ platnosti směnky (cizí) brání, jestliže ke specifikaci platné měny, v níž má být placeno, obsažené přímo ve slovním vyjádření směnečné sumy (zde ,korun českých ), současně v části vztahující se k cifernému vyjádření směnečné sumy je uvedena i měnová jednotka, v době vystavení směnky však již neplatná (zde ,Kčs ) .
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož předmětné směnky vykazují vytýkané vady, pro které odvolací soud dovozuje jejich neplatnost , akcentuje, že soud nesprávně v dané věci vyložil ustanovení § 6 směnečného zákona (resp. toto zákonné ustanovení vůbec neaplikoval, ač tak měl učinit) na správně zjištěný skutkový stav . Jde-li totiž o vyjádření měnové jednotky, v níž má být placeno pokračuje dovolatel měl být odvolacím soudem jako právně významný záznam brán pouze údaj tvořící součást slovního vyjádření směnečné sumy (tj. ,korun českých ), nikoli však již údaj vztahující se k cifernému vyjádření směnečné sumy (zkratka ,Kčs ) , když údaj určité směnečné sumy netvoří pouhé číselné vyjádření (ciferné či slovní), ale rovněž měnová jednotka, v níž má být placeno . Podle dovolatele tak směnky znějí na měnu platnou a rovněž relevantní z hlediska platnosti směnky je pouze slovní údaj ,koruny české .
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že otázky, v jejichž řešení dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud již zodpověděl (a to v souladu se závěry odvolacího soudu o neplatnosti směnek). Tak v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož určitost směnečného slibu (v případě směnky cizí směnečného příkazu) zaplatit směnečný peníz vyžaduje i vyjádření měny, ve které má být směnečná suma zaplacena. Musí přitom jít o měnu v době vystavení směnky existující (platnou) a směnka nesmí obsahovat údaje rozporné. V rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 427/2009, uveřejněném pod číslem 76/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud uzavřel, že v případě plurality údajů měny nelze dát žádnému z údajů měny směnečné sumy přednost, resp. žádný z nich nelze pominout.
Nesprávnost argumentace dovolatele ustanovením čl. I § 6 směnečného zákona je pak natolik zjevná (úvaha o možnosti vyjádřit měnu směnečné sumy nejen slovně, nýbrž i číslem, je na první pohled nepřijatelná), že Nejvyšší soud neměl důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani k jejímu posouzení (k tomu mutatis mutandis důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu